5 C 93/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 98 765 Kč s příslušenstvím

I. Řízení v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 80 506,44 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 80 506,44 Kč od 24. 10. 2024 do zaplacení, částky 12 246,64 Kč a úroku ve výši 15 % ročně z částky 50 339,36 Kč od 24. 10. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 24. 10. 2024 dosáhne částky 169 430 Kč, se zastavuje.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 6 012,56 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 6 012,56 Kč od 24. 10. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyni se po právní moci tohoto rozsudku vrací z účtu soudu část zaplaceného soudního poplatku za podání návrhu na zahájení řízení ve výši 2 939 Kč.

V. Žalobkyně je povinna ve lhůtě 10 dnů od právní moci tohoto rozsudku sdělit soudu číslo bankovního účtu, na který má být část soudního poplatku vrácena, a to včetně případného variabilního symbolu.

1. Žalobkyně se obrátila dne 25. 3. 2025 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 98 765 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne 23. 10. 2021 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 65 000 Kč, k vyplacení úvěru došlo dne 25. 10. 2021. Společně s úvěrovou smlouvou bylo sjednáno i pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr, a to v příloze č. 1 smlouvy ve výši 548 Kč měsíčně. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu se smluvními úroky ve výši nominální úrokové sazby 59,85 % ročně v 36 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 470 Kč (včetně pojištění), splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, konkrétně prostřednictvím e-mailové komunikace. Žalovaný smlouvu podepsal svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který mu byl za tímto účelem žalobkyní poskytnut. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr, a to jak na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, pomocí tzv. scoringu klienta, jakož i z jiných zdrojů, z databází a lustrací v systémech SOLUS a NRKI. Žalobkyně dále prověřila, že žalovaný nebyl v insolvenci, neměl u žalobkyně jinou smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník doporučil úvěr ke schválení. Žalovaný požádal právní předchůdkyni žalobkyně o bezúplatný odklad splátek z důvodu své pracovní neschopnosti/ukončení pracovního poměru. Jeho žádosti bylo vyhověno, načež došlo k bezúplatnému odložení splatnosti splátek č. 16, 17 a 18, kdy od 17. 2. 2023 do 16. 5. 2023 neběžel žalovanému sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Žalovaný stanovené splátky nehradil řádně a včas, dosud uhradil 67 755,44 Kč. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 998 Kč (za celkem 2 splátky, s jejichž úhradou se žalovaný ocitl v prodlení nejméně o 30 dnů, po 499 Kč), přičemž jednotlivé smluvní pokuty byly splatné do 10 dnů od vzniku práva žalobkyně na jejich zaplacení. Dále žalobkyni vzniklo právo na úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované v celkové výši 4 400 Kč (za celkem 22 splátek, s jejichž úhradou se žalovaný ocitl v prodlení o nejméně 15 dnů, po 200 Kč), přičemž tyto náklady byly splatné do 10 dnů od vzniku práva žalobkyně na jejich úhradu. Výše takto vzniklých nákladů odpovídá mzdovým a provozním nákladům žalobkyně v souvislosti s vymáháním pohledávek rozpočteným na jednotlivé pohledávky. V důsledku shora uvedeného prodlení žalovaného došlo k automatickému zesplatnění celého úvěru, a to ke dni 22. 10. 2024. Ke dni zesplatnění se dosud neuhrazené úroky staly součástí nové jistiny úvěru, přičemž její výše činila 80 573,59 Kč. Žalovaný byla dále z této částky povinen hradit úroky z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaný tuto novou jistinu neuhradil, vzniklo žalobkyni počínaje dnem 24. 10. 2024 právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení smluvní pokutu od 24. 10. 2024 do dne podání žaloby, ve výši 12 264,46 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Dříve, nežli soud začal jednat ve věci samé, vzala žalobkyně podáním ze dne 11. 5. 2025 svůj návrh částečně zpět, a to v rozsahu, jenž je specifikován výrokem I. tohoto rozsudku. Žalobkyně tak ponížila svůj nárok na částku 6 012,56 Kč s příslušenstvím, jež představuje dosud nesplacenou část pojistného se zákonným úrokem z prodlení. Soud zpětvzetí návrhu vyhověl a řízení podle § 96 odst. 2 věty prvé zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) výrokem I. tohoto rozsudku zastavil. Jelikož byl návrh vzat zpět dříve, než začalo jednání, nebylo třeba vyjádření žalovaného, zda se zpětvzetím žaloby souhlasí (§ 96 odst. 3 a 4 o. s. ř.).

4. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř., v nepřítomnosti obou účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolán a žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:Žalobkyně převedla na bankovní účet žalovaného dne 25. 10. 2021 částku ve výši 65 000 Kč /viz doklad o vyplacení úvěru na č. l. 39 spisu, sdělení , právnická osoba, . na č. l. 56 spisu, výpis z bankovního účtu na č. l. 67 spisu/. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku ve výši 67 755,44 Kč /viz karta klienta na č. l. 38 spisu/. Žalovaný byl žalobkyní opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní výzvou ze dne 5. 3. 2025 /viz předžalobní výzva na č. l. 47 spisu, poštovní podací arch na č. l. 48 spisu, výzva k zaplacení na č. l. 40 a 44 spisu, oznámení o zesplatnění na č. l. 45 spisu/.

6. Soud provedl důkazy předložené žalobkyní (jiné ani dle obsahu spisu označeny nebyly), ze kterých nebylo prokázáno, že by žalovaný dne 23. 10. 2021 uzavřel s žalobkyní, jakožto poskytovatelkou spotřebitelských úvěrů, smlouvu o úvěru, když žalobkyně soudu založila pouze listiny označené jako návrh na uzavření smlouvy včetně jeho dodatku č. 1 a příloze č. 1, přihlášku k pojištění, informace o pojištění, prohlášení klienta, kde jsou vyplněny osobní údaje žalovaného, avšak na místo podpisu žalovaného je uveden kód , Anonymizováno, . Dále byly předloženy formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, oznámení o schválení úvěru či listina označená jako podpis na dálku /viz výpis ČNB na č. l. 8 spisu, návrh na uzavření smlouvy na č. l. 21-23 spisu, příloha č. 1 k návrhu na uzavření smlouvy na č. l. 24 spisu, dodatek k návrhu smlouvy na č. l. 25-26 spisu, přihláška do pojištění na č. l. 29 - 30 spisu, informace o pojištění na č. l. 31 - 34 spisu kopie OP žalovaného na č. l. 12 - 13 spisu, prohlášení klienta na č. l. 19-20 spisu, základní informace o klientovi na č. l. 36 - 37 spisu, podpis na dálku na č. l. 35 spisu, předsmluvní formulář na č. l. 9 - 11 spisu, oznámení o schválení úvěru na č. l. 27 spisu včetně splátkového kalendáře na č. l. 28 spisu a dodejky na č. l. 46 spisu/. Z těchto listin nelze dle názoru soudu uzavřít, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve znění předloženém žalobkyní, když skutečnost, že žalobkyně disponuje údaji o jménu, příjmení, bydlišti, rodném čísle či čísle občanského průkazu, bez toho, aniž by si byla vůbec, s ohledem na způsob uzavření tvrzené smlouvy, jista tím, že jí tyto údaje poskytuje právě osoba žalovaného, nemůže podle náhledu soudu v daném případě vést k závěru o vzniku závazkového vztahu mezi konkrétními osobami. Z ničeho potom nevyplývá, že by kód , Anonymizováno, byl zaslán a následně použit právě žalovaným k podpisu shora uvedené smlouvy, a to ani ve spojení s ostatními v řízení provedenými důkazy, tj. ve spojení s odeslanou platbou, když samotné odeslání platby na bankovní účet, jehož majitelem je žalovaný, neprokazuje vůli žalovaného být předloženou smlouvou (včetně dodatku) ve znění textu na č. l. 17 - 19 a 28 - 29 vázán. Samotná úvěrová smlouva v elektronické podobě – tj. soudu předložený PDF dokument – obsahuje pouze záznam o tom, že předloženou úvěrovou smlouvu podepsala jak za poskytovatele (žalobkyni), tak za klienta (žalovanou) žalobkyně. Nevyplývá z ní také, kdy a jak k ní byl výše uvedený kód připojen, a že poté, kdy k ní byl tento kód připojen, je možné zjistit jakoukoliv dodatečnou změnu smlouvy. Soud tak má za to, že žalobkyně neunesla své důkazní břemeno a neprokázala uzavření úvěrové smlouvy, včetně jejího dodatku. Tím, že se žalobkyně neodstavila k jednání, nemohl jí soud v tomto směru poučit dle ust. § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), když toto jednání je možné poskytnout pouze při jednání.

7. Nadto dospěl soud k závěru, že i kdyby byla mezi žalovaným a žalobkyní uzavřena úvěrová smlouva (ve znění listin na č. l. 21 - 23, 24 a 25 - 26 spisu) nemohl by jí soud posoudit jako platnou, když soud nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, když odkazovala na listinu hodnocení klienta, ve které žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 30 000 Kč, výdaje potom uvedla v celkové výši 7 360 Kč, přičemž částka 2 700 Kč měla představovat výdaje na bydlení, částka 3 860 Kč životní minimum a částka 800 Kč ostatní výdaje. Žalobkyně potom ověřila výši příjmů z výpisu vybraných pohybů na účtu žalovaného. Pokud se týká ověření měsíčních výdajů žalovaného, z ničeho nevyplývá, že by bylo provedeno. Žalobkyně pouze vyplnila údaje do formuláře označeného hodnocení klienta, a to ve výši životního minima a dalších výdajů ve výši 3 500 Kč. Životní minimum ovšem neodpovídá reálným nákladům na životní potřeby konkrétního jedince a představuje skutečně jen minimální společensky uznanou hranici peněžních příjmů k zajištění základní výživy a ostatních základních potřeb. Nelze ani přehlédnout, že výše výdajů na bydlení byla uvedena ve velmi nízké, téměř nevěrohodné výši. Žalobkyně měla výši měsíčních výdajů zjistit od žalovaného a následně je ověřit, např. výpisem z bankovního účtu apod., což ovšem neučinila /viz výpis transakcí z běžného účtu na č. l. 15-16 spisu, hodnocení klienta na č. l. 14 spisu, výpis záznamů z registru SOLUS na č. l. 18 spisu, výpis z nebankovního registru na č. l. 17 spisu/.

8. Po právní stránce soud hodnotil věc dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”).

9. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

10. Podle § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

11. Dle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Jelikož soud uzavřel, že nebylo prokázáno uzavření úvěrové smlouvy mezi smluvními stranami, došlo na straně žalovaného na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, a proto byl povinen toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. vydat. V řízení bylo prokázáno, že na bankovní účet žalovaného žalobkyně odeslala žalobkyně částku v celkové výši 65 000 Kč, žalovaný na svůj dluh uhradil částku 67 755,44 Kč, čímž došlo k úplnému uhrazení závazku žalovaného z titulu bezdůvodného obohacení. Pokud se žalobkyně domáhala úhrady dlužného pojistného ve výši 6 012,56 Kč, je třeba uvést, že smlouva o pojištění schopnosti splácet poskytnutý úvěr je svou povahou akcesorickou k dané smlouvě o poskytnutí úvěru, proto tedy pokud nebylo prokázáno řádné uzavření úvěrové smlouvy, nemohl soud dojít k závěru, že byla platně uzavřena daná pojistná smlouva. Soud proto této části žaloby nevyhověl a žalobu zamítl, a to včetně příslušenství. (výrok II. tohoto rozsudku).

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému (když za procesní úspěch žalovaného je třeba považovat i tu část řízení, která byla zastavena, neboť k tomu nedošlo pro chování žalovaného, nýbrž na základě sděleného předběžného právního názoru soudu) v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly (výrok III. tohoto rozsudku).

15. Soud zároveň rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku za podání žaloby dle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, když k částečnému zastavení řízení došlo ještě před prvním jednáním ve věci. Žalobkyně na soudním poplatku za podání návrhu na zahájení řízení uhradila částku 4 939 Kč, po částečném zpětvzetí žaloby činila předmět řízení částka 6 012,56 Kč; soudní poplatek z této částky činí 1 000 Kč. Pokud by soud vracel celý rozdíl těchto částek, činilo by to 3 939 Kč, dle citovaného ustanovení zákona o soudních poplatcích se však vrací soudní poplatek snížený o 20 %, nejméně o 1 000 Kč. V dané věci tak bylo na místě vrátit část soudního poplatku ve výši 2 939 Kč. Bude na žalobkyni, aby soudu sdělila číslo bankovního účtu, na který má být část soudního poplatku vrácena (výrok V. a VI. tohoto rozsudku).