5 C 95/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 97 666,29 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 97 666,29 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 27 290,70 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 8 724,79 Kč, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 92 265,44 Kč od 1. 11. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 92 265,44 Kč od 1. 11. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne 13. 1. 2025 a doplněnou podáním doručeným soudu dne 23. 5. 2025, domáhala po žalovaném zaplacení částky 97 666,29 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , podnikající v České republice prostřednictvím , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 4. 12. 2012 smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“), jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné obchodní podmínky a na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému v den uzavření smlouvy úvěr ve výši 15 188 Kč na koupi výpočetní techniky, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 23,48 % měsíčně, v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 743 Kč, vždy k 15. dni v měsíci počínaje měsícem bezprostředně následujícím po uzavření smlouvy. Žalovaný si v rámci smlouvy sjednal s právní předchůdkyní žalobkyně i pojištění úvěru pro případ smrti, invalidity a pracovní neschopnosti žalovaného nebo pro případ ztráty zaměstnání, kdy se ve smlouvě zavázal za sjednané pojištění platit částku vypočtenou z měsíční splátky úvěru procentní sazbou ve výši 3,34 % z měsíční splátky úvěru. Žalovanému byl zároveň dle části C) smlouvy ze dne 4. 12. 2012 poskytnut revolvingový úvěr s rámcem 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit s úrokem ve výši 22,68 % měsíčně, kdy měsíční splátka byla ujednána na výši minimálně 5 % z dlužné částky vždy k 10. dni v měsíci, nejméně však ve výši 500 Kč a poplatek za vedení účtu ve výši 69 Kč měsíčně. Před uzavřením smlouvy zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, když zjistila, že jeho čistý měsíční příjem činí 28 000 Kč, čistý měsíční příjem jeho partnera činí 22 000 Kč, celkem tedy 50 000 Kč, což ověřila z výpisu z bankovního účtu žalovaného za měsíc předcházející sjednání úvěrové smlouvy, dle kterého čistý příjem žalovaného dosahoval částky 21 500 Kč. Žalovaný neměl sjednaný žádný další úvěrový produkt dle databáze CBCB, nové splátkové zatížení tak mělo činit celkem 3 743 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně pak měsíční výdaje žalovaného stanovila na 10 000 Kč, žalovaný však v žádosti uvedl, že spolu s partnerkou mají výdaje ve výši 15 000 Kč měsíčně. Na základě těchto údajů dospěla k závěru, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas. Právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr v souladu s všeobecnými obchodními podmínkami zesplatnila ke dni 29. 2. 2024, o čemž byl žalovaný informován. Pohledávka za žalovaným byla postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení portfolia mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní ze dne 1. 11. 2023. Žalobkyně požaduje úhradu částky 92 265,44 Kč, představující dlužnou jistinu, částky 5 400,85 Kč, jakožto dlužného poplatku, částky 8 724,79 Kč, jakožto kapitalizovaného úroku z prodlení ke dni 31. 10. 2024, částky 27 290,70 Kč, jakožto kapitalizovaného obchodního úroku z úvěru ke dni 31. 10. 2024, dále obchodní úrok z úvěru ve výši 14,75 % ročně z částky 92 265,44 Kč od 1. 11. 2024 do zaplacení, a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 92 265,44 Kč od 1. 11. 2024 do zaplacení. Žalovaný celkem na základě dané smlouvy čerpal částku 468 298 Kč a celkem uhradil částku 594 760 Kč. Žalovanému byla také zaslána předžalobní výzva k úhradě dluhu.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, neboť ten se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolán.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne 4. 12. 2012 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , včetně všeobecných obchodních podmínek, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 15 188 Kč na koupi výpočetní techniky, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem výši 23,48 % měsíčně v měsíčních splátkách po 1 743 Kč vždy k 15. dni v měsíci. V rámci uzavření smlouvy bylo sjednáno pojištění úvěru pro případ smrti, invalidity a pracovní neschopnosti žalovaného nebo pro případ ztráty zaměstnání, za které se žalovaný zavázal splácet částku ve výši 3,34 % z měsíční splátky úvěru. Součástí smlouvy byla v oddílu C) také žádost o poskytnutí revolvingového úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 40 000 Kč a o vydání úvěrové karty s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně je oprávněna žádost přijmout kdykoli po dobu 1 roku od podpisu dané smlouvy a tato žádost bude posuzována na základě údajů poskytnutých v souvislosti s žádostí o poskytnutí klasického úvěru. Žalovaný měl povinnost, pokud bude žádost schválena, splácet poskytnutý úvěr v měsíčních splátkách ve výši minimálně 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v měsíci, nejméně však ve výši 500 Kč; termín splatnosti byl 10. den v měsíci s roční úrokovou sazbou ve výši 22,68 %, RPSN činilo 38,27 %. Žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěru dne 4. 12. 2012 uvedl, že je podnikatel, je ženatý, má jednu vyživovací povinnost, bydlí v nájmu, jeho měsíční čistý příjem činí 28 000 Kč, čistý měsíční příjem jeho manželky, která je také podnikatelkou, činí 22 000 Kč. Měsíční výdaje na bydlení uvedl ve výši 10 000 Kč a ostatní závazky ve výši 5 000 Kč /viz průvodka na č. l. 10 spisu, žádost/smlouva o poskytnutí úvěru na č. l. 10 p. v. spisu, dohoda o způsobu řešení sporů na č. l. 11 spisu, kopie OP a ŘP na č. l. 11 p. v – 12 spisu, prohlášení o udělení souhlasu se zpracováním osobních údajů na č. l. 12 p. v. spisu, všeobecné obchodní podmínky na č. l. 15 – 16 spisu/. Žalovaný měl na svém bankovním účtu na počátku měsíce října 2012 záporný zůstatek ve výši - 7 248,04 Kč, na konci téhož měsíce záporný zůstatek ve výši - 4 027,71 Kč. Jeho kreditní obrat v daném měsíci činil 21 500 Kč, z čehož byla částka ve výši 2 000 Kč tvořena klientským vkladem a částka 5 000 Kč byla zaslána z bankovního účtu jeho manželky. Debetní obrat v daném měsíci činil 18 279,67 Kč /viz výpis z běžného účtu žalovaného na č. l. 13 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vyšla z jeho měsíčního příjmu ve výši 50 000 Kč, jeho měsíční výdaje stanovila na částku 10 000 Kč a počítala s jeho dosavadním splátkovým zatížením ve výši 1 743 Kč měsíčně a splátkami nově sjednaného úvěru ve výši 2 000 Kč, dospěla tedy k závěru, že žalovanému zbývá na úhradu všech ostatních životních nákladů částka 46 257 Kč /viz protokol o prověření úvěruschopnosti na č. l. 35 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně žádost žalovaného o poskytnutí revolvingového úvěru přijala a zaslala mu kreditní kartu /viz sdělení o schválení revolvingového úvěru na č. l. 14 spisu/. Žalovaný na základě dané smlouvy čerpal celkem částku 468 298 Kč a uhradil celkem částku 594 760 Kč /viz podklady pro soudní jednání na č. l. 18 - 19 spisu, transakční historie v systému ISAS/. Pohledávka za žalovaným byla postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení portfolia mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 4. 9. 2023 /viz NZ 369/2023 o postoupení portfolia v systému ISAS, seznam postoupených pohledávek na č. l. 34 spisu, oznámení o převodu úvěrového portfolia na č. l. 36 spisu/. Žalovaný byl žalobkyní několikrát vyzván ke splacení dluhu, naposledy předžalobní výzvou ze dne 24. 10. 2024/viz výzva ke splacení dluhu na č. l. 17 spisu, předžalobní výzva na č. l. 20 včetně potvrzení dodání na č. l. 21 spisu/.

5. S ohledem na okamžik uzavření smlouvy o úvěru soud v souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), posuzoval řešenou věc po právní stránce za použití dosavadních právních předpisů, zejména příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), dle příslušných ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obch. zák.“) a dle ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 24. 2. 2013.

6. Podle ust. § 497 obch. zák. smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 39 odst. 1 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

8. Dle ust. § 9 odst. 1 poslední věty zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

9. Podle ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

10. Podle ustanovení § 133 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále také jen „o. s. ř.“) skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak.

11. Podle ustanovení § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle ustanovení § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

12. Podle ust. § 517 odst. 1 a 2 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroku z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

13. Podle ustanovení § 563 obč. zák. není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

14. Dle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. V řízení bylo prokázáno, že smlouvou o postoupení pohledávek byla dle § 1879 a násl. o. z. pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupena na žalobkyni. Tím je dána aktivní věcná legitimace žalobkyně ve sporu.

16. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda byla smlouva o spotřebitelském úvěru sjednána platně, a proto zkoumal, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelky úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. K tomu soud uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala majetkové poměry žalovaného při schválení revolvingového úvěru v červnu 2013 na základě údajů uvedených v jeho žádosti z prosince 2012, což nelze dle soudu považovat za správný postup, a to ani za situace, kdy je tento způsob ověření sjednán ve smlouvě ze dne 4. 12. 2012. Takovýto postup totiž zcela popírá účel ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, pro který byla povinnost zkoumat majetkové poměry žadatele o spotřebitelský úvěr do zákona zakotvena, tedy posoudit aktuální majetkové poměry žadatele před samotným poskytnutím úvěru. V daném případě byly majetkové poměry žalovaného posuzovány podle půl roku staré žádosti a na základě výpisu z bankovního účtu žalovaného, který byl ještě o dva měsíce starší. Přestože ani tyto doklady neprokazovaly, že žalovaný byl v době žádosti o „klasický“ úvěr v prosinci 2012 schopen daný úvěr splácet (jak bude podrobně rozebráno dále), jsou ve vztahu k posouzení žádosti žalovaného o revolvingový úvěr v červnu 2013 zcela irelevantní. Nadto je z výpisu z transakční historie k danému úvěru zřejmé, že úvěrový rámec poskytnutého revolvingového úvěru byl v průběhu jeho čerpání postupně navýšen z původních 40 000 Kč až na konečných 90 000 Kč, přičemž z předložených důkazů nelze zjistit, kdy k navýšení úvěru došlo a zda byla při takovém navýšení opětovně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, ač tuto povinnost právní předchůdkyni žalobkyně dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru měla. Soud poučil žalobkyni při jednání dne 30. května 2025 o její povinnosti doplnit v tomto směru svá žalobní tvrzení a předložit pro ně náležité důkazy, žalobkyně však ani po poučení soudem ničeho nedoplnila. Za této situace tak nelze dospět k jinému závěru, než že žalobkyně své břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neunesla. Vzhledem k tomu posoudil soud shora uvedenou smlouvu jako absolutně neplatnou dle § 39 obč. zák., přičemž k absolutní neplatnosti přihlíží soud i bez návrhu. Ke skutečnosti, že neprokázání splnění povinnosti podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 24. 2. 2013, způsobuje absolutní neplatnost smlouvy, soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, ve kterém Nejvyšší soud uzavřel, že přestože zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 24. 2. 2013 výslovně neuváděl absolutní neplatnost úvěrové smlouvy jako sankci za nesplnění povinnosti podle § 9 odst. 1 tohoto zákona, je na místě ji dovodit z § 39 občanského zákoníku, když se jedná o jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu. Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období, kdy zákon uvedený důsledek spočívající v neplatnosti takto uzavřené smlouvy výslovně neupravoval.

17. Pro úplnost soud uvádí, že i v případě, kdy by bylo možné posoudit schopnost žalovaného splácet revolvingový úvěr poskytnutý v červnu 2013 na základě žádosti z prosince 2012, nemohla by právní předchůdkyně žalobkyně dospět k závěru, že je žalovaný daný úvěr schopen splácet. Žalovaný sice v žádosti uváděl, že má čistý měsíční příjem ve výši 28 000 Kč a tvrzené náklady na ve výši 15 000 Kč, z výpisu z jeho bankovního účtu se však podává, že jeho čistý měsíční příjem této částky nedosahoval, když měsíční kreditní obrat na jeho bankovním účtu činil pouze 21 500 Kč, a při zohlednění toho, že částku 2 000 Kč si na účet zaslal žalovaný sám a částku 5 000 Kč mu zaslala jeho manželka, je otázkou, jaký byl skutečný měsíční příjem žalovaného. Jeho měsíční výdaje potom činily 18 279,67 Kč, na splátky úvěrů mu proto zbývalo cca 3 200 Kč, přičemž žalovaný v době schválení revolvingového úvěru již splácel splátky úvěru ze dne 4. 12. 2012 ve výši 1 743 Kč měsíčně. I kdyby tak v době schválení žádosti o revolvingový úvěr neměl žalovaný další sjednané úvěry (což ale nebylo právní předchůdkyní žalobkyně nijak ověřeno), neměl již dostatek prostředků na to, aby hradil další splátky ve výši 2 000 Kč, na což lze usuzovat i z toho, že zůstatek na jeho účtu v říjnu 2012 byl jak na počátku měsíce, tak na jeho konci záporný. Naprosto nesprávný byl potom postup právní předchůdkyně žalobkyně, která pracovala s příjmy žalovaného ve výši 50 000 Kč, když sečetla tvrzené příjmy žalovaného a jeho manželky, což není možné, neboť žadatelem o úvěr je pouze žalovaný, a zároveň stanovila měsíční výdaje žalovaného na 10 000 Kč, ač žalovaný sám uváděl výdaje vyšší a skutečnou výši výdajů bylo možné ověřit také z bankovního výpisu žalovaného, který měla právní předchůdkyně žalovaného k dispozici. Ani skutečnost, že žalovaný po dlouho dobu splátky revolvingového úvěru hradil, neprokazuje, že byl schopen tento úvěr splácet, když není možné zjistit, z jakých prostředků byl tento úvěr splácen, zda si na jeho splátky kupříkladu nebral žalovaný další zápůjčky či úvěry či zda jednotlivé splátky nehradil přímo z postupně poskytovaného revolvingového úvěru, jehož úvěrový rámec se neustále navyšoval.

18. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o revolvingovém úvěru nebyla mezi právní předchůdkyní žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, došlo na straně žalovaného na úkor právní předchůdkyně žalobkyně k bezdůvodnému obohacení ve výši 468 298 Kč (celková částka čerpaná na základě uvedené smlouvy), proto byl žalovaný povinen toto obohacení ve smyslu § 451 a násl. obč. zák. vydat. Z listin předložených v řízení a obsahu spisu však vyplynulo, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 594 760 Kč a bezdůvodné obohacení tak již v plné výši uhradil. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl (výrok I. tohoto rozsudku).

19. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť zcela úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly (výrok II. tohoto rozsudku).