6 C 100/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Pirklovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 14 248 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku:- částku 14 248 Kč,- zákonný úrok z prodlení za období od , datum, do , datum, ve výši 80,81 Kč,- zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 11 258 Kč od , datum, do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 2 990 Kč od , datum, do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 14 248 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřeli dne , datum, , po posouzení úvěruschopnosti žalovaného, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetových stránek , Anonymizováno, ) smlouvu o poskytnutí bezúčelového spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky v celkové výši 10 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč. Předmětná částka byla zaslána dne , datum, na účet č. , č. účtu, , který byl uveden ve smlouvě. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Účastníci si smlouvou dále ujednali poplatek za tzv. bezpečnou splátku (za odložení splatnosti aktuální splátky o měsíc) ve výši 99 Kč měsíčně, poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně. Smlouva byla uzavřena elektronicky, žalovaný ji podepsal podpisovým SMS kódem. Totožnost žalovaného ověřila žalobkyně prostřednictvím bank ID. Žalovaný úvěr ve výši 10 000 Kč čerpal, nedodržela však řádně podmínky pro splácení. Žalovaný pak za doby trvání smlouvy uhradil celkově 2 platby, a to dne , datum, částku 895 Kč a dne , datum, částku 1 055 Kč. Celkově tak žalovaný zaplatil k rukám žalobkyně částku 1 950 Kč. Jednotlivé platby byly žalovanou započteny v následujícím pořadí: poplatek za online platbu, poplatek za odklad splatnosti, jistina, poplatek za poskytnutí úvěru, poplatek za SMS servis, poplatek za bezpečnou splátku, poplatek za expres výplatu, poplatek za výplatu v hotovosti, smluvní pokuta a jiné závazky. Jelikož žalovaný porušil své závazky ze smlouvy o úvěru, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru ke dni , datum, . Žalovanou částku ve výši 14 248 Kč tvoří:- dlužná jistina ve výši 9 166 Kč,- účelně vynaložené náklady ve výši celkem 1 030 Kč,- smluvní pokuta ve výši 1 500 Kč (3 x 500 Kč),- poplatek za bezpečnou splátku v celkové výši 396 Kč (4 x 99 Kč),- poplatek za SMS servis v celkové výši 196 Kč (4 x 49 Kč) a- úroky v celkové výši 1 960 Kč (5 x 490 Kč).Příslušenství se skládá ze:- zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného od , datum, do , datum, ve výši 80,81 Kč a- z následně běžícího zákonného úroku z prodlení od , datum, do zaplacení.

2. Žalovaný se přes výzvu soudu ve věci nijak nevyjádřil a ve sporu zůstala zcela pasivní.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně s rozhodnutím bez jednání souhlasila již ve svém žalobním návrhu a tento souhlas vůči soudu znovu projevila ve svém podání ze dne , datum, . Žalovaný se k výzvě soudu, která mu byla doručena fikcí dne , datum, , nijak nevyjádřil, čímž soud bere za to, že s rozhodnutím věci bez jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:Žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne , datum, smlouvu, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému na bankovní účet, jehož je jediným majitelem a disponentem, peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit ve 24 splátkách dle splátkového kalendáře společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 300 Kč a smluvím úrokem v celkové výši 3 460 Kč. Žalovaný se rovněž zavázal hradit sjednané doplňkové služby, a to poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně a poplatek za službu Bezpečná splátka ve výši 99 Kč měsíčně. V bodě 3 smlouvy – Náklady spotřebitelského úvěru je uvedeno, že v případě prodlení s úhradou splátky je oprávněna žalobkyně naúčtovat smluvní pokutu ve výši 500 Kč a účelně vynaložené náklady ve výši 300 Kč /viz úvěrová smlouva včetně splátkového kalendáře na č. l. 33–37 spisu, sdělení banky na č.l. 50, viz opis výpisu proplacení smlouvy na č. l. 18 spisu, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 28-29 spisu, sazebník na č. l. 19 spisu, informační memorandum na č. l. 29-33 spisu/. Před poskytnutím úvěru ověřila žalobkyně bonitu žalovaného, a to provedením lustrace žalovaného v registrech NRKI, ISIR, SOLUS, CRIBIS vždy s negativním výsledkem. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného. V daném případě žalobkyně vycházela z příjmů žalovaného ve výši , částka, . Splátka jiným společnostem uvedeným v žádosti měla být , částka, ,, Anonymizováno, příjmy ostatních členů domácnosti žalovaného měly být , částka, /viz karta klienta na č. l. 20/. Žalovaný za dobu trvání smlouvy dle žalobkyně uhradil na svou povinnost částku v celkové výši 1 950 Kč, žalovanému byla účtována smluvní pokuta ve výši 500 Kč dne , datum, . , datum, a , datum, . Rovněž žalovanému byly účtovány účelně vynaložené náklady ve výši 300 Kč dne , datum, , , datum, a , datum, a ve výši 130 Kč dne , datum, /viz výpis čerpání, splátek a úhrad na č. l. 21/. Jelikož žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru ke dni , datum, , a to výzvou předanou k poštovní přepravě dne , datum, s úhradou nejpozději do 14 dnů od sepsání výzvy. Žalovaný byl dále vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou k plnění ze dne , datum, , předanou k poštovní přepravě dne , datum, /viz výzvy na č. l. 22 a 24 spisu, předžalobní výzva k plnění na č. l. 26 spisu, poštovní podací archy na č. l. 25 a 27 spisu/.

5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

9. Dle § 87 odst. 1 věta první ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

10. Dle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

11. Dle § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Dle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Dle odst. 3 souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Soud se v prvé řadě zabýval, zda při sjednání smluv posuzovala žalobkyně řádné úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Smyslem a účelem posouzení úvěruschopnosti je ověřit, zda spotřebitel bude schopen dostát svým závazkům po celou dobu trvání úvěrového vztahu, a předejít tak situacím, kdy by poskytnutím úvěru mohl být vystaven nepřiměřené finanční zátěži. Tato povinnost představuje preventivní nástroj ochrany spotřebitele, nikoliv však absolutní garanci, že spotřebitel nebude mít později potíže se splácením. Zákon po poskytovateli požaduje, aby při posouzení úvěruschopnosti postupoval s odbornou péčí a vycházel z dostatečných, věrohodných a aktuálních informací, které si opatří jak od spotřebitele, tak z přiměřených externích zdrojů. Ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neukládají poskytovateli povinnost zkoumat příjmy a výdaje spotřebitele vždy exaktním doložením každé položky. Právní úprava výslovně předpokládá, že poskytovatel může při hodnocení vycházet i ze statistických modelů a standardizovaných údajů (např. vycházejících z životního minima či normativních nákladů na bydlení), neboť tyto modely ve většině případů odpovídají reálnému a obvyklému zatížení domácností. Ověřování skutečných příjmů a skutečných výdajů nad rámec těchto modelů má smysl pouze v situacích, kdy z jiných indicií plyne, že reálné výdaje spotřebitele mohou být výrazně vyšší než statistické hodnoty, případně existují pochybnosti o stabilitě jeho příjmů či o pravdivosti údajů uvedených v žádosti. V posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné takové indicie, jež by poskytovateli ukládaly povinnost prověřovat příjmové či výdajové položky nad rámec standardního postupu. Poskytovatel vycházel z údajů žalovaného, z registrů, z údajů o interních splátkách a doplnil výdajovou stranu o statistické normativní hodnoty, čímž naplnil požadavek odborné péče. Soud proto uzavírá, že poskytovatel postupoval při posouzení úvěruschopnosti v souladu s § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, a nepochybil, neboť na základě dostupných a objektivně věrohodných údajů mohl důvodně uzavřít, že žalovaný bude schopen sjednané splátky hradit. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla platně uzavřena.

13. Soud se dále zabýval tím, zda ujednání o úrocích ve výši 3 760 Kč, smluvní pokutě ve výši 500 Kč a náhradě účelně vynaložených nákladů spojených s upomínáním dlužníka ve výši 300 Kč obstojí z hlediska požadavku dobrých mravů a ustanovení o ochraně spotřebitele. Sjednané úroky nepřekračují míru, kterou lze v podmínkách spotřebitelského úvěrování považovat za nepřiměřenou či odporující dobrým mravům. Celková výše úroků činí 3 760 Kč, což představuje přibližně 37,6 % z poskytnuté jistiny. V poměrech krátkodobých nezajištěných spotřebitelských úvěrů jde o úpravu odpovídající běžným tržním podmínkám, přičemž žalobkyně jako podnikatel nese riziko nesplácení. Soud proto neshledal rozpor se zásadou poctivosti ani s dobrými mravy. Smluvní pokuta ve výši 500 Kč za prodlení s úhradou splátky byla sjednána v souladu s § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Smluvní pokuta plní svou preventivní a zajišťovací funkci a její moderace přichází v úvahu pouze tehdy, jeli zjevně nepřiměřená ve vztahu k hodnotě a významu zajišťované povinnosti. V projednávané věci žalobkyně uplatnila smluvní pokutu třikrát, vždy ve výši 500 Kč, a to za prodlení žalovaného s úhradou tří jednotlivých splátek úvěru. Celková částka smluvních pokut tedy činí 1 500 Kč, což s ohledem na výši poskytnuté jistiny, charakter závazku i okolnosti porušení povinností soud považuje za přiměřené. Rovněž náklady účtované žalovanému za upomínání soud považuje za účelně vynaložené a přiměřené. Žalobkyně doložila, že žalovanému byly vyúčtovány náklady spojené s administrativním zpracováním a odesláním upomínek ve výši 300 Kč dne , datum, , , datum, a , datum, a dále částka 130 Kč, Anonymizováno, dne , datum, . Tyto náklady odpovídají obvyklým výdajům věřitelů při opakovaném upozorňování dlužníka na prodlení a nepředstavují sankci, nýbrž kompenzaci skutečně vynaložených nákladů souvisejících s porušením smluvní povinnosti. Soud proto uzavírá, že uvedené náklady byly uplatněny v souladu se smluvním ujednáním, nejsou nepřiměřené a nejsou v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyni tak náleží i tyto částky.

14. Soud proto uložil žalovanému zaplatit dluh ze smlouvy, tak jak jej žalobkyně uplatila, tj. částku ve výši 14 248 Kč (dlužná jistina ve výši 9 166 Kč + úroky v celkové výši 1 960 Kč + smluvní pokuta ve výši 1 500 Kč + poplatek za bezpečnou splátku v celkové výši 396 Kč + poplatek za SMS servis v celkové výši 196 Kč + účelně vynaložené náklady ve výši celkem 1 030 Kč).

15. Ohledně požadovaného příslušenství soud žalobě vyhověl jen částečně. Nezaplacením dluhu do dne splatnosti (do 14 dnů od sepsání výzvy ze dne , datum, ) se žalovaný dostal do prodlení a ode dne následujícího vzniklo žalobkyni podle § 1970 o.z. právo požadovat vedle jistiny dluhu, též zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni vzniku prodlení. Podle § 513 o.z. se příslušenstvím pohledávky rozumí úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním, mezi které patří i požadované účelně vynaložené náklady v celkové výši 1 030 Kč. Žalobkyně však požadovala uhradit z úroků a nákladů spojených s uplatněním pohledávky i zákonné úroky z prodlení (tj. příslušenství z příslušenství), které však oprávněně požadovat nemůže, jelikož zákon tuto možnost nepřiznává (stále použitelné rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. 35 Odo 101/2002). Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl a ve zbytku vyhověl.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) ve výši 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, návrh ve věci samé), tj. ve výši 1 200 Kč (3 úkony x odměna ve výši 400 Kč), dále paušální náhrada výdajů za každý z těchto úkonů podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t., tj. ve výši 300 Kč (3 úkony x paušální náhrada ve výši 100 Kč) a náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 315 Kč (21 % z částky 1 500 Kč). Jejich zaplacení soud k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

17. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.