6 C 109/2022

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 44 242,99 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení: částky 16 027,97 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 414,75 Kč, úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 16 027,97 Kč od 27. 2. 2016 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 152,02 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 8 152,02 Kč od 23.3.2016 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení: částky 20 063 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 17 239,05 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 408,95 Kč úroku 21 % ročně z částky 21 793,89 Kč od 27. 2. 2016 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 13 641,87 Kč od 23.3.2016 do zaplacení. úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 21 793,89 Kč od 27.2.2016 do 22.3.2016

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne 30.11.2021 a doplněnou podáními doručenými soudu dne 15.6.2022 a 21.7.2022, domáhala po žalované zaplacení částky 44 242,99 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] (dále jen„ smlouva o půjčce“), jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky smlouvy o půjčce otištěné na zadní straně smlouvy (dále jen„ smluvní podmínky“) a na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované v den uzavření smlouvy peněžní prostředky v hotovosti ve výši 24 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 20 063 Kč v 60 týdenních (sedmidenních) hotovostních splátkách po 735 Kč Poslední splátka byla stanovena na den 24.5.2012. Poplatek sestával jednak ze součtu kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 064 Kč, jednak z odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 4 560 Kč a jednak z nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 439 Kč. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, poslední příslušnou splátku zaplatila dne 17.5.2011 Celkem na svůj dluh od uzavření smlouvy o půjčce do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek zaplatila 15 847,98 Kč. Pohledávka byla s účinností ke dni 26.2.2016 postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalované oznámeno. Aktuální výše dlužné částky činí na jistině 21 793,89 Kč a na dlužném poplatku (souhrnu úroků, administrativního poplatku a poplatku na hotovostní inkaso) částku 6 421,13 Kč. Žalobkyně dále požadovala smluvní úrok ve výši 21 % ročně z částky 21 793,89 Kč od 11. 6. 2012 do zaplacení, který byl za období od 11. 6. 2012 do 26.2.2016 vyčíslen na částku 17 239,05 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 21 793,89 Kč od 1.6.2012 do zaplacení, který byl za období od 1.6.2012 do 26.2.2016 vyčíslen na částku 6 408,95 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně uzavřela se žalovanou dne 6.12.2010 smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytla žalované v hotovosti částku 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit společně s poplatkem ve výši 16 720 Kč, v 60 týdenních splátkách po 620 Kč Poslední splátka byla splatná dne 30.1.2012. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, když na svůj dluh uhradila pouze 20 692,83 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne 30.1.2012 právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Pohledávka byla s účinností ke dni 26.2.2016 postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalované oznámeno. Aktuální výše dlužné částky činí na jistině 12 380,35 Kč a na dlužném poplatku (souhrnu úroků, administrativního poplatku a poplatku na hotovostní inkaso) částku 3 647,62 Kč. Žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 16 027,97 Kč od 7.2.2012 do zaplacení, který byl za období od 7.2.2012 do 26.2.2016 vyčíslen na částku 5 414,75 Kč. Žalovaná dluhy z uvedených smluv neuhradila, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně.

2. Přípisem ze dne 16.6.2022 žalobkyně vzala svou žalobu částečně zpět, a to v rozsahu nároku na zaplacení částky 16 027,97 Kč s příslušenstvím, tedy v rozsahu celého dluhu žalované ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] [číslo]. Částečné zpětvzetí žalobkyně odůvodnila tím, že po prověření nedohledala listinné důkazy k prokázání oprávněnosti tohoto nároku.

3. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

4. K jednání soudu se žalobkyně omluvila a řádně předvolaná žalovaná se nedostavila. Soud proto postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) projednal věc bez přítomnosti účastníků.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] včetně smluvních podmínek, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované v hotovosti částku 24 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 20 063 Kč, jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 21 % ročně ve výši 3 664 Kč, dále s poplatkem za administrativní činnost ve výši 4 560 Kč a poplatkem ve výši 12 439 Kč za hotovostní režim splátek. Žalovaná se tedy zavázal vrátit celkem právní předchůdkyni žalobkyně částku 44 063 Kč, a to v 59 týdenních splátkách po 735 Kč a poslední 60. splátce ve výši 698 Kč. Svým podpisem potvrdila žalovaná převzetí částky 24 000 Kč v hotovosti /viz smlouvu o půjčce na č. l. 14 spisu, smluvní podmínky na č.l. 15 spisu/. Žalovaná na svůj dluh z předmětné smlouvy uhradila celkem částku 15 847,98 Kč /viz tabulka umoření na č. l. 20, tvrzení žalobkyně v žalobě/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel uzavřela s žalobkyní jako postupníkem dne 26.2.2016 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka žalované z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem odeslaným dne 11.3.2016. V dopise byla žalovaná rovněž vyzvána k úhradě dlužné částky do 10 dní od doručení dopisu /viz smlouvu o postoupení pohledávek v elektronické databázi soudu [příjmení], seznam postoupených pohledávek na č. l. 22, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 16 včetně poštovního podacího archu na č. l. 21 Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou 5.11.2021 předžalobní upomínku na č. l. 12-13 včetně podacího lístku na č. l. 17 6. S ohledem na okamžik uzavření smlouvy o půjčce soud v souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), posuzoval řešenou věc po právní stránce za použití dosavadních právních předpisů, zejména příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), a dle ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 24. 2. 2013 (čl. II bodu 2 zákona č. 43/2013 Sb. a § 164 zákona č. 257/2016 Sb.; dále jen „zákon č. 145/2010 Sb.“).

7. Podle ust. § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ust. § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

8. Podle ust. § 517 odst. 1 a 2 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroku z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Tímto nařízením je s ohledem na dobu, kdy se dostal žalovaný do prodlení s úhradou dlužných částek, nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do 30. 6. 2013 (dále jen„ nařízení vlády č. 142/1994 Sb.“), podle jehož ust. § 1 platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o sedm procentních bodů.

9. Podle ustanovení § 39 odst. 1 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

10. Dle ust. § 9 odst. 1 poslední věty zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

11. Podle ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

12. Podle ustanovení § 133 o. s. ř. skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak.

13. Podle ustanovení § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle ustanovení § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

14. Podle ustanovení § 563 obč. zák. není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

15. Dle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb, občanský zákoník, může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Podle § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), může vzít žalobce za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Soud pak, je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět, jej zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

17. Soud vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby podáním ze dne 15.6.2022 postupoval v souladu s ust. § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. a řízení částečně v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil (výrok I. tohoto rozsudku), přičemž v tomto rozsahu nebylo ani provedeno dokazování.

18. V řízení bylo prokázáno, že smlouvou o postoupení pohledávek byla dle ust. § 1879 a násl. o. z. pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou postoupena na žalobkyni, přičemž postoupení této pohledávky (zejm. pokud jde o způsobilost pohledávky být předmětem postoupení) vyhovovalo též předchozí právní úpravě obsažené v ust. § 524 a násl. obč. zák. Tím je dána aktivní věcná legitimace žalobkyně ve sporu.

19. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda byla smlouva o půjčce, která je zároveň spotřebitelským úvěrem, sjednána platně a proto zkoumal, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatele úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že své povinnosti ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru dostála, neunesla (pro nepřítomnost žalobkyně nebylo možno tuto při ústním jednání postupem dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. v uvedeném ohledu vyzvat k doplnění tvrzení a označení a předložení důkazů). Z provedeného dokazování nelze dovodit, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované s řádnou pečlivostí. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumá úvěruschopnost svých klientů zejména prostřednictvím formuláře nazvaného karta zákazníka, kam bývají vepsány zjištěné údaje především o rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech klienta. V daném případě však žalobkyně ani na výzvu soudu ze dne 27.5.2022, č.j. 6 C 109/2022 – 39 tento formulář soudu nepředložila. Nepředložila ani žádné jiné listinné důkazy, z nichž by bylo možno prokázat, zda a jak právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované prověřovala. Za této situace tak nelze dospět k jinému závěru, než že žalobkyně své břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neunesla. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že dostála své povinnosti stanovené v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, posoudil soud shora uvedenou smlouvu dle výše uvedeného ustanovení jako absolutně neplatnou dle § 39 obč. zák., přičemž k absolutní neplatnosti přihlíží soud i bez návrhu. K námitce žalobkyně, že neprokázání splnění povinnosti podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 24.2.2013, nezpůsobuje neplatnost smlouvy, soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, ve kterém Nejvyšší soud uzavřel, že přestože zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 24.2.2013 výslovně neuváděl absolutní neplatnost úvěrové smlouvy jako sankci za nesplnění povinnosti podle § 9 odst. 1 tohoto zákona, je na místě ji dovodit z § 39 občanského zákoníku, když se jedná o jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu. Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období, kdy zákon uvedený důsledek spočívající v neplatnosti takto uzavřené smlouvy výslovně neupravoval.

20. Podle ustanovení § 451 obč. zák. je majetkový prospěch získaný plněním z neplatné smlouvy bezdůvodným obohacením a každá ze stran byla dle § 457 obč. zák. povinna vrátit druhé straně vše, co podle ní dostala. V případě, že bylo oběma stranami neplatné smlouvy poskytováno peněžité plnění, může se strana smlouvy domáhat pouze rozdílu mezi poskytnutou a obdrženou částkou, neboť v tomto případě je bezdůvodné obohacení ve smyslu § 451 a 457 obč. zák. představováno právě pouze zmíněným rozdílem (viz např. zpráva občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČSR ze dne 28. 3. 1975 sp. zn. Cpj 34 publikovaná pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek či usnesení ze dne 30. 4. 2009 sp. zn. 23 Cdo 3008/2007). V daném případě soud uzavřel, že žalovaná se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila v částce 8 152,02 Kč, když z poskytnutých 24 000 Kč právní předchůdkyní žalobkyně vrátila pouze 15 847,98 Kč. Splatnost bezdůvodného obohacení nastává ve smyslu ust. § 563 občanského zákoníku výzvou ke splacení ze strany věřitele, v dané věci právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu dopisem ze dne 26.2.2016, a to ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto dopisu. Dopis byl žalované odeslán dne 11.3.2016, lze předpokládat, že byl žalované doručen dne 13.3.2016, splatnost bezdůvodného obohacení tak nastala dne 23.3.2016 a od tohoto data má žalobkyně nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení z dlužné částky 8 152,02 Kč podle § 517 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené prováděcím nařízením vlády. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.

21. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly.