6 C 12/2022

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Pirklovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 4 377 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se zcela žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 377 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 4 377 Kč od 29. 4. 2009 do 18. 12. 2020 kapitalizovaného částkou 3 946,63 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 4 377 Kč od 19. 12. 2020 do 30. 6. 2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 4 377 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužník, je výše úroku z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne 20. 8. 2021 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 4 377 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a nešlo o věc vyjmenovanou v ustanovení § 120 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), vyzval soud žalovaného podle § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli mu předmětné usnesení bylo řádně doručeno na adresu trvalého bydliště, žalobkyně s uvedeným postupem souhlasila již ve svém žalobním návrhu. Soud proto ve věci nenařídil jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně podepsal dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému půjčku ve výši 7 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 4 872 Kč, a to v 53 týdenních splátkách po 224 Kč. Svým podpisem potvrdil žalovaný převzetí půjčky ve výši 7 000 Kč v hotovosti. Dle článku 1 smluvních podmínek činí RPSN v případě splatnosti půjčky 53 týdnů 206,8 %. V článku 5 smluvních podmínek bylo stanoveno, že splátky se budou započítávat nejprve na souhrnný poplatek a teprve po jeho úplném uhrazení na vlastní částku půjčky /viz smlouva o půjčce na č. l. 16 Žalovaný celkem uhradil věřiteli na tento svůj dluh částku 7 495 Kč /viz tvrzení žalobkyně/. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila výše uvedenou pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 na žalobkyni, a to s účinností ke dni 5. 1. 2021 /viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 21-25, seznam postoupených pohledávek na č. l. 20 Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno /viz oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 17 včetně dokladu o odeslání na č. l. 18 Žalovaný byl předžalobní výzvou vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky /viz předžalobní výzva na č. l. 14-15 včetně dokladu o odeslání na č. l. 19 Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Po právní stránce soud s ohledem na okamžik uzavření smlouvy v souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a § 164 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posuzoval danou věc za použití právních předpisů platných a účinných ke dni rozhodné právní skutečnosti, zejména podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ obč. zák.“), a zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Postoupení pohledávky, pak již bylo posuzováno podle o. z. účinného od 1. 1. 2014, když k postoupení došlo až v roce 2020.

6. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

7. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při peněžité půjčce lze dohodnout úroky.

8. Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům., 9. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

10. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není ani částečně důvodná. Soud vzal za prokázané, že byla platně uzavřena písemná smlouva o půjčce ve smyslu § 657 obč. zák. (která byla současně spotřebitelským úvěrem dle § 2 zákona č. 321/2001 Sb.), na základě níž přenechala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému jistinu ve výši 7 000 Kč a žalovanému měla vzniknout povinnost půjčené peněžní prostředky vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 827 Kč.

11. Uvedený souhrnný poplatek představuje příjem plynoucí původnímu věřiteli z poskytnutí peněžních prostředků žalovaného, a tedy jeho ekonomická funkce je totožná s funkcí úroků. Souhrnný poplatek je tedy jiným označením pro úroky ve smyslu § 658 odst. 1 obč. zák. Jak uvedl Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, tedy v době před sjednáním předmětné smlouvy o půjčce, při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Smluvní úroky představují odměnu za poskytnutí peněz, přičemž výše úroku vyjadřuje zároveň i míru rizika, kterou věřitel nese pro případ, že dlužník dluh nesplatí. Nejvyšší možná výše sjednaných úroků není nikterak stanovena právním předpisem (a to ani v zákoně o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., který jinak upravuje mnohé aspekty sjednávání spotřebitelských úvěrů), a její posouzení (zejm. ve vztahu k určení mravnosti či nemravnosti jejich výše) je ponecháno k úvaze soudů pro posouzení s ohledem na specifické okolnosti každého případu. Na základě ustálené rozhodovací praxe soudů však lze dospět k závěru, že ani v případě nebankovních půjček či úvěrů mezi dvěma fyzickými osobami (tím spíše v případech vztahu podnikatele a spotřebitele jako slabší strany) zpravidla nelze sjednat výši úroků více než trojnásobnou oproti průměrné výši poskytované bankovními subjekty (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). V daném případě činil kapitalizovaný úrok 4 872 Kč, za poskytnutí jistiny 7 000 Kč, která měla být vrácena v 53 týdenních splátkách po 224 Kč RPSN činilo 206,8 %. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik [obec] národní banky, veřejně dostupných na webových stránkách [obec] národní banky (www.cnb.cz), se pohybovaly v lednu 2007 okolo 13,05 % ročně. Za této situace nelze než uzavřít, že sjednaný kapitalizovaný úrok (souhrnný poplatek) byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru o tolik vyšší než je obvyklé v bankovním sektoru. Ujednání o úrocích tedy soud shledal absolutně neplatným dle ustanovení § 39 o. z. (k neplatnosti kapitalizovaného úroku označeného jako poplatek za půjčení peněz lze odkázat též na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 28 Co 33/2003, dostupný v Evidenci soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů na www.nsoud.cz).

12. Jelikož tak soud ujednání o souhrnném poplatku shledal absolutně neplatným pro rozpor s dobrými mravy, byl žalovaný z titulu předmětné smlouvy o půjčce povinen právní předchůdkyni žalobkyně (žalobkyni) vrátit toliko poskytnutou jistinu půjčky ve výši 7 000 Kč. Byť ve smlouvě o půjčce bylo ujednáno, že splátky budou nejprve započítány na souhrnný poplatek, žalovaný fakticky nemohl na tento titul žádné úhrady činit, když soud dospěl k závěru, že ujednání ohledně souhrnného poplatku bylo absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy, tedy neplatné s účinky ex tunc (od počátku). Všechny úhrady žalovaného je tak třeba započítat oproti dlužné jistině půjčky. Žalovaný tak ještě před postoupením pohledávky na žalobkyni uhradil právní předchůdkyni žalobkyně částku 7 495 Kč. Žalovaný tedy svůj dluh již zcela uhradil a soud proto žalobu jako celek zamítl, a to včetně příslušenství sestávajícího se výhradně ze zákonného úroku z prodlení.

13. Pro úplnost je třeba uvést, že rozhodnutí je zcela v intencích rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1696/2005, ve kterém Nejvyšší soud uzavřel, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o.s.ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. V daném případě byl skutkový stav postaven najisto. Žalobní návrh není částečně zamítán z toho důvodu, že by skutkový stav nebyl žalobkyní prokázán, nýbrž výhradně proto, že uplatňovaný nárok na základě žalobkyní prokázaného skutkového stavu je právně hodnocen jako nedůvodný.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.