6 C 120/2026

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Pirklovou, LL.M. ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 409 952,38 Kč s příslušenstvím Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku: částku 409 952,38 Kč, smluvní úrok vyčíslený ke dni datum ve výši 47 921,25 Kč, smluvní úrok ve výši 11,34 % ročně z částky 408 652,38 Kč od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení vyčíslený ke dni datum ve výši 45 642,36 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 409 952,38 Kč od datum do zaplacení. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 48 101 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně 1. Žalobkyně se obrátila dne datum ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky 409 952,38 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne datum smlouvu o úvěru č. Anonymizováno, na základě níž žalovaný čerpat úvěr ve výši 449 000 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr splatit společně se smluvním úrokem ve výši 11,34 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 7 145 Kč. Žalovaný nedodržel řádně podmínky pro splácení, a to ani přes opakované výzvy ze strany žalobkyně. Žalobkyně proto uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni datum. Žalobkyně požaduje, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit:  dlužnou jistinu ve výši 408 652,38 Kč  dlužné poplatky ve výši 1 300 Kč (300 Kč za upomínku ze dne datum a po 500 Kč za výzvy ze dne datum a ze dne datum)  smluvní úrok ve výši 11,34 % ročně vypočtený z jednotlivých dlužných částek do doby zesplatnění a ode dne zesplatnění do podání žaloby z nesplacené jistiny ve výši 47 921,25 Kč  smluvní úrok ve výši 11,34 % ročně z částky 408 652,38 Kč od datum do zaplacení,  zákonný úrok ve výši 12,75 % ročně vypočtený z jednotlivých dlužných částek do doby zesplatnění a ode dne zesplatnění do podání žaloby z nesplacené jistiny a poplatků ve výši ve výši 45 642,36 Kč,  zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 409 952,38 Kč od datum do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazních prostředků vyzval soud účastníky podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, ačkoli jim předmětné usnesení bylo řádně doručeno (doručenky na č.l. 82 a 83). Soud proto ve věci nenařídil jednání a rozhodl na základě předložených listin.

4. Po provedení dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaný a žalobkyně uzavřely dne datum prostřednictvím způsobu komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. Anonymizováno, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému částku 449 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet společně s úrokem ve výši 11,34 % ročně, a to v pravidelných 96 splátkách po 7 145 Kč měsíčně. Žalovaný se rovněž zavázal platit sjednané poplatky, přičemž v bodě V. bylo sjednáno, že poplatek za zaslání první a další upomínky činí 300 Kč, poplatek za výzvu činí 500 Kč. Jako zasílací adresu žalovaný uvedl adresa (žádost o poskytnutí úvěru na č.l. 14 a 15, smlouva o úvěru na č.l. 13 a 14, formulář pro informace o spotřebitelském úvěru na č.l. 26, předsmluvní informace na č.l. 34 a 35, obchodní podmínky na č.l. 31 p.v., vysvětlení předsmluvních informací na č.l. 36). Smluvní dokumentace byla ze strany žalovaného podepsaná elektronicky dne datum (záznam o podpisu na č.l. 39). Žalovanému byla vyplacena na jeho účet částka 449 000 Kč dne datum (výpis z účtu na č.l. 55 a 56). Z výpisů z bankovního účtu vyplývá, že žalovanému byl pravidelně vyplácen invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve výši přibližně 9 000 Kč měsíčně. K pravidelným příjmům žalovaného dále patřily platby od jméno FO, které dosahovaly částek v řádu desítek tisíc korun měsíčně (výpisy z účtu žalovaného v informačním systému soudu). Žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to nahlédnutím na jeho běžný účet a prověřením dostupných databází. V době podání žádosti měl žalovaný celkem 6 existujících splátkových kontraktů. Celková nesplacená jistina činila 607 188 Kč a měsíční splátky činily 14 940 Kč. Žalobkyně vycházela z měsíčního příjmu žalovaného ve výši 75 940 Kč. Tato částka byla stanovena jako medián plateb připsaných na účet žalovaného vedený u žalobkyně za posledních pět měsíců. Při posuzování žádosti interní systém žalobkyně vyhodnotil, že vzhledem k dostupným údajům o příjmech není nezbytné požadovat po žalovaném další doklady prokazující jeho příjem. Žalobkyně proto při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z uvedeného příjmu bez dalšího ověřování. Pravidelné měsíční výdaje byly stanoveny ve výši 50 405,85 Kč. Do této částky žalobkyně zahrnula jednak zjištěné splátky stávajících závazků žalovaného, jednak jeho pravidelné i nepravidelné výdaje identifikované na základě pohybů na účtu. Na základě takto zjištěných údajů následně posuzovala schopnost žalovaného dostát závazkům z požadovaného úvěru (informace z CBCB na č.l. 16 – 18, vyhodnocení žádosti na č.l. 19-24, smlouva o poskytování služeb na č.l. 37 p.v., dohoda o aktivaci služeb na č.l. 30). Mezi stranami byl dne datum elektronicky uzavřen dodatek ke smlouvě o úvěru, kterým byly odloženy splátky v období od datum do datum (dodatek na č.l. 29). Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas (výpis z úvěrového účtu na č.l. 40 p.v.). Žalovanému byla zaslána upomínka k úhradě dlužné částky ze dne datum, která byla zpoplatněna částkou 300 Kč (upomínka na č.l. 62), výzva k zaplacení dluhu ze dne datum, která byla zpoplatněna částkou 500 Kč (výzva na č.l. 62). V poslední výzvě k zaplacení dluhu ze dne datum, která byla zpoplatněna částkou 500 Kč, byl žalovaný informován, že pokud nedojde k úhradě dlužné částky do datum, bude dluh zesplatněn (výzva na č.l. 63). Žalovaný si uvedenou výzvu nepřevzal, a tak byla uložena dne datum (dodejka na č.l. 65). Žalovanému bylo zasláno oznámení o zesplatnění úvěru na adresu adresa, ke dni datum, přičemž bylo uloženo dne datum. Dluh ke dni datum činil 443 989,33 Kč (oznámení na č.l. 64, dodejka na č.l. 66). Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána datum (výzva na č.l. 67 a 68, poštovní podací arch na č.l. 68)

5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda byla mezi účastníky platně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru a zda žalobkyně před jejím uzavřením splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně před uzavřením smlouvy zjišťovala příjmové a výdajové poměry žalovaného, nahlédla do jeho bankovního účtu, prověřila dostupné úvěrové registry a vyhodnotila jeho stávající úvěrové zatížení. Ze zjištěných údajů zjistila, že žalovaný disponoval pravidelnými příjmy, které byly tvořeny nejen invalidním důchodem pro invaliditu prvního stupně ve výši přibližně 9 000 Kč měsíčně, ale rovněž opakovanými platbami zejména od jméno FO, dosahujícími částek v řádu desítek tisíc korun měsíčně. Na základě těchto údajů stanovila průměrný měsíční příjem žalovaného ve výši 75 940 Kč. Je pravdou, že samotná skutečnost, že podstatná část příjmů žalovaného pocházela z plateb od fyzické osoby, může vzbuzovat určité pochybnosti ohledně jejich původu, stability či dlouhodobé udržitelnosti. Povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele nelze však vykládat tak extenzivně, že by byl povinen provádět rozsáhlé šetření ohledně právního důvodu jednotlivých plateb přicházejících na účet spotřebitele, ověřovat jejich daňový režim, legálnost či budoucí dlouhodobou stabilitu. Takový požadavek by šel nad rámec zákonné povinnosti odborné péče a fakticky by po poskytovatelích úvěrů vyžadoval činnost, kterou jim zákon neukládá. Smyslem posouzení úvěruschopnosti podle zákona o spotřebitelském úvěru je ověření, zda lze na základě informací dostupných v době uzavření smlouvy důvodně předpokládat, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet. Věřitel není povinen dosáhnout absolutní jistoty o budoucím vývoji majetkových poměrů spotřebitele ani předvídat všechny okolnosti, které mohou jeho schopnost splácet následně ovlivnit. Podstatné je, zda vycházel z dostatečného množství relevantních, aktuálních a ověřitelných informací. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že žalobkyně takovým způsobem postupovala. Příjmy, z nichž vycházela, byly doloženy pohyby na bankovním účtu žalovaného a měly opakovaný charakter. Současně byly zohledněny již existující závazky žalovaného evidované v úvěrových registrech ve výši 14 940 Kč měsíčně i jeho běžné výdaje. Posouzení úvěruschopnosti tak nebylo provedeno pouze formálně, ale na základě konkrétních údajů o příjmech, výdajích a zadlužení žalovaného. Soud proto uzavírá, že žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí a že smlouva o spotřebitelském úvěru byla platně sjednána.

12. V řízení pak bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru částku 449 000 Kč. Současně bylo prokázáno, že žalovaný svou povinnost splácet úvěr řádně a včas neplnil, v důsledku čehož došlo k zesplatnění úvěru ke dni datum. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu ve výši 408 652,38 Kč.

13. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení smluvních poplatků v celkové výši 1 300 Kč, sestávajících z poplatku za upomínku ze dne datum ve výši 300 Kč a poplatků za výzvy ze dne datum a datum ve výši 500 Kč za každou z nich. Nárok na úhradu uvedených poplatků soud shledal důvodným. Povinnost žalovaného hradit poplatek za zaslání upomínky a výzvy byla mezi účastníky výslovně sjednána ve smlouvě o úvěru, s nimiž byl žalovaný před uzavřením smlouvy seznámen a které akceptoval. Soud neshledal sjednané poplatky nepřiměřenými ani rozpornými s dobrými mravy, a proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni i částku 1 300 Kč.

14. Soud žalobě vyhověl i s ohledem na požadované příslušenství - tj. smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení. Smluvní úrok je součástí závazku ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku a představuje odměnu věřiteli za poskytnutí peněžních prostředků. Po dobu, po kterou není jistina splacena, je věřitel omezen v dispozici se svými finančními prostředky, a má proto nárok na sjednaný úrok až do úplného splnění dluhu. Smyslem smluvního úroku je tedy kompenzace za poskytnutí kapitálu a zohlednění rizika spojeného s úvěrovým vztahem. Naproti tomu zákonný úrok z prodlení má sankční povahu a představuje důsledek porušení povinnosti dlužníka plnit řádně a včas. Jeho účelem je motivovat dlužníka k plnění a nahradit věřiteli újmu vzniklou prodlením. Oba tyto nároky sledují odlišný účel i právní základ, a proto se vzájemně nevylučují, nýbrž mohou být kumulovány.

15. Ze smlouvy o úvěru bylo prokázáno, že mezi stranami byl sjednán úrok ve výši 11,34 % ročně. Žalobkyně vyčíslila ke dni podání žaloby smluvní úrok ve výši 47 921,25 Kč. Výše tohoto nároku vyplývá z předloženého výpisu z úvěrového účtu a z vyčíslení pohledávky předloženého žalobkyní. Žalovaný správnost ani výši takto vyčísleného smluvního úroku nijak konkrétně nezpochybnil a ani z provedeného dokazování nevyplynuly skutečnosti, které by vzbuzovaly pochybnosti o správnosti jeho vyčíslení. Nárok na kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 47 921,25 Kč proto shledal důvodným. Ze stejných důvodů přiznal žalobkyni i další smluvní úrok ve výši 11,34 % ročně z částky 408 652,38 Kč od datum do zaplacení, neboť jistina dosud uhrazena nebyla.

16. Jelikož žalovaný svůj dluh řádně a včas nesplnil, dostal se do prodlení a vznikla mu podle § 1970 o.z. povinnost hradit vedle jistiny rovněž zákonný úrok z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 12,75 % ročně. Žalobkyně vyčíslila zákonný úrok z prodlení za období do podání žaloby částkou 45 642,36 Kč. Také u tohoto výpočtu soud neshledal pochybnosti o správnosti jeho vyčíslení. Důvodným proto shledal jak požadavek na zaplacení již vzniklého úroku z prodlení ve výši 45 642,36 Kč, tak i nárok na další zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 409 952,38 Kč od datum do zaplacení.

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni nárok na plnou náhradu nákladů řízení v částce 48 101 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 16 399 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen ,,a. t.“) ve výši 9 940 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 a.t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, návrh ve věci samé), tj. ve výši 19 880 Kč (2 úkony x odměna ve výši 9 940 Kč), odměna ve výši 4 970 Kč za úkon podle § 11 odst. 2 a.t. (jednoduchá výzva k plnění), dále paušální náhrada výdajů za každý z těchto úkonů podle § 13 odst. 4 a. t., tj. ve výši 1 350 Kč (3 úkony x paušální náhrada ve výši 450 Kč) a náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 5 502 Kč (21 % z částky 26 200 Kč). Jejich zaplacení soud k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o.s.ř.

18. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Okresnímu soudu v Mělníku. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Praze. Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.