6 C 122/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Pirklovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 10 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 5 000 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 5 000 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 5 000 Kč od , datum, do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 237,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 11 000 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná s žalobkyní uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Před uzavřením smlouvy žalobkyně zjistila, že žalovaná je svobodná, nemá žádnou vyživovací povinnost, proti jejímu majetku není vedena exekuce ani insolvence, v registru SOLUS nemá žádný záznam. Žalovaná uvedla, že dosahuje čistého příjmu , částka, měsíčně a její měsíční nezbytné výdaje činí , částka, . Žalobkyně měla k dispozici výpis z účtu žalované za poslední 3 měsíce, z nichž zjistila, že tvrzené částky odpovídají. Žalobkyně rovněž zjistila, že za poslední tři měsíce žalovaná prosázela průměrně , částka, měsíčně, což vyhodnotila stále ještě za přiměřené rizikové chování. Po uzavření smlouvy poskytla žalobkyně žalované částku , částka, , přičemž žalovaná se zavázala úvěr splácet v měsíčních splátkách po , částka, . Žalovaná však uhradila pouze dvě splátky (tj. celkově , částka, ), neuhradila splátku splatnou dne , datum, a ani dále již neuhradila ničeho, a to ani přes upomínky žalobkyně, za které v souladu se smlouvou účtovala poplatek , částka, . Žalobkyně proto dluh zesplatnila dopisem ze dne , datum, . Dlužná částka se skládá z nesplacené jistiny ve výši , částka, a nákladů za zaslané upomínky ve výši , částka, . Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazních prostředků vyzval soud žalovanou podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, ačkoli jí předmětné usnesení bylo doručeno na adresu trvalého bydliště, žalobkyně s uvedeným postupem souhlasila již ve svém žalobním návrhu. Soud proto ve věci nenařídil jednání a rozhodl na základě předložených listin.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

5. Žalovaná uzavřela se žalobkyní po posouzení její úvěruschopnosti dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku žalobkyně. Na jejím základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši , částka, na účet žalované. Smlouva byla sjednána na dobu určitou 12 měsíců s automatickým prodlužováním o další roční období v případě, že žalovaná neoznámí svůj úmysl smlouvu ukončit. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách a hradit sjednanou zápůjční úrokovou sazbu ve výši 25 % měsíčně. Žalovaná se zavázala zaplatit úrok v celkové výši , částka, . Smluvní strany sjednaly, že úrok z poskytnuté jistiny bude žalovaná hradit formou pravidelných měsíčních splátek ve výši , částka, , splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce, a to bez současného umořování jistiny. Poskytnutá jistina je splatná až spolu s poslední splátkou úroku. Podle smluvního ujednání, konkrétně podle bodu 5.4 písm. a) a b) je žalobkyně oprávněna zaslat žalované dvě písemné upomínky k úhradě dlužné částky s pětidenní lhůtou k plnění, a to prostřednictvím emailové adresy uvedené ve smlouvě. Tyto upomínky jsou zpoplatněny částkou , částka, /viz smlouvu o úvěru, předsmluvní informace, roční procentní sazba nákladů, formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, tabulka umoření/. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované tím, že nahlédla do registrů a údaje uvedené žalovanou ověřila nahlédnutím do jejího bankovního účtu /viz příloha č. 1 smlouvy/. Totožnost žalované byla ověřena zasláním verifikačního poplatku ve výši , částka, z účtu žalované č. , č. účtu, . Majitelem tohoto účtu je žalovaná, disponentem je kromě žalované i , jméno FO, , nar. , datum, . Platbu ve výši , částka, odeslala žalovaná. Žalobkyně zaslala dne , datum, na účet žalované částku , částka, /viz detaily pohybu na účtu na č.l. 13 a 14, vyjádření banky ze dne , datum, a , datum, /. Žalovaná neuhradila splátku splatnou dne , datum, , kvůli čemuž jí odeslala žalobkyně dne , datum, e-mailovou upomínku, za kterou účtovala částku , částka, /viz č.l. 16/. Dne , datum, odeslala další e-mailovou upomínku, ze kterou rovněž účtovala částku , částka, /viz č.l. 18/. Žalobkyně doložila i dvě upomínky formou listinného dopisu, avšak bez podacích lístků /viz. č.l. 15 a 17/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě předžalobní výzvou ze dne , datum, , kterou dluh zároveň zesplatnila. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu do , datum, /viz předžalobní upomínku na č.l. 19, podací lístek na č.l. 20/. Žalovaná netvrdila a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb ve výši , částka, ) uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti, zejména podle následujících ustanovení:

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.

12. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

14. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně s žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřela dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž poskytla žalované na její účet peněžní prostředky ve výši , částka, . Soud uzavřel, že žalobkyně úvěruschopnost žalované zkoumala a vyhodnotila řádně, když soud nepovažuje za nijak nevěrohodné prohlášení žalované, že její příjem činí, Anonymizováno, , částka, měsíčně a náklady na bydlení a domácnost , částka, měsíčně. S ohledem na to, že žalovaná je mladá žena, v produktivním věku, u které lze předpokládat, že je snadno zaměstnatelná, bylo zcela jistě v jejich silách úvěr ve výši , částka, splatit. Soud tedy vyhodnotil smlouvu o úvěru jakožto celek za platnou.

15. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky ve výši , částka, vrátit do 24 měsíců společně s úrokem ve výši , částka, . Takto sjednané celkové úroky považuje soud za zcela nemravné. Jak uvedl Nejvyšší soud ČR již v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, při sjednávání úroku při úvěru jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o úvěru v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik České národní banky, veřejně dostupných na webových stránkách České národní banky (ARAD), se pohybovaly v prosinci 2024 okolo 9 % ročně. Za této situace nelze než uzavřít, že sjednaný úrok byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům. Ujednání o úrocích soud shledal absolutně neplatným pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 588 o. z.

16. Ohledně zjištěné nemravnosti sjednaných smluvních úroků soud uvádí, že předmětem podnikání žalobkyně je poskytování spotřebitelských úvěrů jako tzv. nebankovní instituce poskytující spotřebitelské úvěry, které poskytují spotřebitelské úvěry obvykle s vyšším úrokem oproti bankovním institucím, zpravidla s odkazem na vyšší rizikovost. Nejvyšší možná výše sjednaných úroků není nikterak stanovena právním předpisem (a to ani v zákoně o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., který jinak upravuje mnohé aspekty sjednávání spotřebitelských úvěrů), a její posouzení (zejm. ve vztahu k určení mravnosti či nemravnosti jejich výše) je ponecháno k úvaze soudů pro posouzení s ohledem na specifické okolnosti každého případu. Na základě ustálené rozhodovací praxe soudů však lze dospět k závěru, že ani v případě nebankovních půjček či úvěrů mezi dvěma fyzickými osobami (tím spíše v případech vztahu podnikatele a spotřebitele jako slabší strany) zpravidla nelze sjednat výši úroků více než trojnásobnou oproti průměrné výši poskytované bankovními subjekty. Nejvyšší soud uvedl např. v rozsudku ze dne 27. 2. 2017, sp. zn. 33 Odo 236/2005, že „Lze připustit, že u půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Není možné však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“, tedy že ani sjednaný smluvní úrok ve výši 2-3 násobku výše úroků poskytovaných bankovními institucemi nemusí být nemravný. Právě v tomto rozpětí lze dle názoru soudu sjednávat výši úrokových sazeb při poskytování nebankovních spotřebitelských úvěrů, aniž by takto sjednaná sazba odporovala dobrým mravům (při absenci jiných zjištěných skutečností) v takové míře, že by musela být posouzena jako absolutně neplatná ve smyslu ust. § 588 o. z. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. V daném rozpětí by sjednaná výše úroků mohla být nemravná (ať již ve smyslu ust. § 580 či § 588 o. z.), avšak nemravnost by musela být zjištěna ve vztahu ke konkrétním okolnostem daného případu. Zatímco v případě vyššího násobku ve vztahu mezi fyzickými osobami (a tím spíše ve vztahu podnikatele vůči spotřebiteli jakožto slabší straně) již sjednaná výše bude až na výjimky zjevně odporovat dobrým mravům, a tudíž bude absolutně neplatná ve smyslu ust. § 588 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

17. Soud nepřiznal žalobkyni právo na sjednané úroky ani ve výši repo sazby uveřejněné Českou národní bankou ve smyslu § 110 zákona o spotřebitelském úvěru podle (lex specialis k § 1802 o. z.), neboť v daném případě úroková sazba sjednána byla, avšak v takové výši, že je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Směrnice 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách vyžaduje, aby nepoctivé (zneužívající) ujednání nebylo závazné. Úkolem soudu je vyloučit jeho účinky, nikoli upravovat jeho obsah. Soudní dvůr EU v C618/10 Banco Español de Crédito výslovně zdůraznil, že: Článek 6 odst. 1 směrnice 93/13 musí být vykládán v tom smyslu, že brání takové právní úpravě členského státu, aby při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule.[footnoteRef:1] Směrnice zároveň ukládá členským státům přijmout účinná opatření k prevenci budoucího zneužívání. Pokud by soud nahradil lichvářský úrok úrokem dle repo sazby, zcela by se eliminoval odrazující účinek sankce – věřitel by neměl motivaci sjednávat férové sazby, protože by věděl, že mu soud i po konstatování neplatnosti přizná alespoň minimální úplatu. Nahrazování lichvářských úroků by navíc popřelo účel ochrany spotřebitele a odrazující efekt, který akcentuje judikatura Soudního dvora EU. [1: ]

18. V daném případě byl sjednán poplatek za zaslání e-mailové upomínky ve výši , částka, , což soud posoudil jako ujednání o smluvní pokutě, které je v souladu s § 122 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru.

19. Nezaplacením dluhu do dne splatnosti (do , datum, dle výzvy ze dne , datum, ) se žalovaná dostala do prodlení, a vznikla jí tak povinnost podle § 1970 o.z. platit vedle jistiny dluhu též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

20. S ohledem na shora uvedené tak soud shledal žalobu důvodnou co do částky , částka, , která představuje neuhrazenou jistinu úvěru ve výši , částka, (jistina úvěru , částka, – uhrazených , částka, ) a smluvní pokutu za 2 zaslané upomínky ve výši , částka, (2 x , částka, ) a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Ve zbytku pak žalobu zamítl.

21. Pro úplnost je třeba uvést, že rozhodnutí je zcela v intencích rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1696/2005, ve kterém Nejvyšší soud uzavřel, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o.s.ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. V daném případě byl skutkový stav postaven najisto. Žalobní návrh není částečně zamítán z toho důvodu, že by skutkový stav nebyl žalobkyní prokázán, nýbrž výhradně proto, že uplatňovaný nárok na základě žalobkyní prokázaného skutkového stavu je právně hodnocen jako nedůvodný.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 9,09 % z plné náhrady nákladů řízení, tj ve výši , částka, . Plná náhrada nákladů by činila , částka, a sestává se ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, , nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) ve výši , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, návrh ve věci samé), tj. ve výši , částka, (3 úkony x odměna ve výši , částka, ), dále paušální náhrady výdajů za každý z těchto úkonů podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t., tj. ve výši , částka, (3 úkony x paušální náhrada ve výši , částka, ) a náhrady za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši , částka, (21 % z částky , částka, ). Jejich zaplacení soud k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

23. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.