6 C 144/2022

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o snížení výživného

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal snížení výživného k žalovanému stanoveného naposledy rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 17.4.2014, sp.zn. [spisová značka], [spisová značka], s účinností od 14.4.2021 na částku 250 Kč měsíčně, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se obrátil dne 4.1.2022 k místně nepříslušnému Obvodnímu soudu pro Prahu 8 se žalobou, doplněnou podáními ze dne 26.1.2022 a 23.6.2022, jíž se domáhal snížení výživného k žalovanému na 250 Kč zpětně od 14.4.2021. Tvrdil, že se mu dne 14.4.2021 narodila dcera [jméno] [příjmení], je dlouhodobě nezaměstnaný z důvodu pandemie a vysoké nezaměstnanosti na [anonymizováno] [země]. Od státu nepobírá žádné dávky, jen přídavky na čtyři děti [částka] [anonymizováno] měsíčně. Ve společné domácnosti žije s manželkou a čtyřmi dětmi, manželka je na mateřské dovolené, její měsíční příjem je 383 Eur. Měsíčně hradí SIPO ve výši 253 Eur, občas si najde brigádu za 3 Eura na hodinu. Je ve velmi špatné finanční situaci, občas si na uhrazení poplatků musí půjčit.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 9.3.2022, když uvedl, že nesouhlasí s žalobou, naopak žádá zvýšení výživného na 5 000 Kč měsíčně. O zvýšení výživného nebylo žádáno ani v době přestupu z MŠ na ZŠ, ani u přestupu z prvního stupně základní školy na druhý, ani u nástupu na učiliště. Matka žalovaného s žalobcem soucítila, když se mu narodili dva synové a o zvýšení výživného nežádala, stejně jako v době, kdy sama měla další dvě nezletilé děti. Veškeré životní výdaje žalovaného platí matka s otčímem, žalovaný se snaží najít si brigádu, ale bezúspěšně. Své vyjádření doplnil podáním ze dne 14.7.2022 tak, že uvedl, že mimo přídavků na dítě má jen příjem z praxe ve výši 50 – 200 Kč měsíčně. Studuje odborné učiliště, obor kadeřník. Měsíčně procestuje 300 Kč, na svačiny vydá 1 000 Kč, další jídlo ho stojí měsíčně 10 000 Kč, rodiče platí nájem ve výši 21 000 Kč. Žalobce nehradí výživné od února 2022, o zvýšení výživného žádá od ledna 2022.

3. Při jednání konaném dne 18.10.2022 vzal žalovaný vzájemný návrh na zvýšení výživného zpět s tím, že na něm netrvá a postačilo by mu, pokud by otec doplatil dlužné výživné. Soud řízení ve věci vzájemného návrhu na zvýšení výživného usnesením ze dne 18.10.2022, č.j. [číslo jednací] zastavil.

4. Žalobce se nedostavil bez omluvy k jednání nařízenému na den 18.10.2022, ani k jednání nařízenému na den 21.3.2023, ač řádně předvolán, žalovaný se potom nedostavil bez omluvy k jednání konanému dne 21.3.2023, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a jednal v jejich nepřítomnosti.

5. Jen pro úplnost se patří poznamenat, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, neboť žalobce je státním příslušníkem [země]. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 4/2009, o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností (dále jen„ Nařízení“). Podle čl. 3 písm. a) a b) Nařízení je k rozhodování ve věcech vyživovacích povinností v členských státech příslušný soud místa, v němž má odpůrce místo obvyklého pobytu, nebo soud místa, v němž má oprávněný místo obvyklého pobytu. V dané věci má žalovaný (jež je v dané věci oprávněným) místo obvyklého pobytu v České republice v okrese náležejícím do místní příslušnosti Okresního soudu v Mělníku, tento soud tak je příslušným k projednání dané věci. Ohledně rozhodného práva, které má být na věc aplikováno, soud postupoval podle čl. 15 Nařízení ve spojení s čl. 3 bodu 1 Haagského protokolu ze dne 23. listopadu 2007 o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti Evropským společenstvím, který je přílohou Rozhodnutí Rady č. 2009/941/ES ze dne 30. listopadu 2009, dle kterého se vyživovací povinnosti řídí právem státu, v němž má oprávněný místo obvyklého pobytu, nestanoví-li tento protokol jinak. Oprávněný (v dané věci žalovaný) má místo obvyklého pobytu v České republice, soud proto na věc aplikoval české právo.

6. Po provedeném dokazování, vycházeje z listinných důkazů a z účastnických výpovědí, dospěl soud k následujícímu závěru stran skutkového stavu.

7. Žalovaný je synem žalobce a paní [jméno] [příjmení] /rodný list na č.l. 59, shodná tvrzení účastníků/. Obvodní soud pro Prahu 8 schválil dohodu rodičů s tím, že se nezletilý [celé jméno žalovaného] svěřuje do výchovy matky a žalobce je povinen na něj hradit výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně /rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 23.3.2004, sp. zn. [spisová značka] na č.l. 40 Rozsudkem Obvodního soud pro Prahu 8 ze dne 16.2.2010, sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] soud snížil výživné na žalovaného na 2 500 Kč měsíčně s odůvodněním, že otci klesly příjmy, když je vyučen automechanikem, tuto práci však nikdy nedělal, pracuje ve stavebnictví, převážně dělá zednické práce, jeho příjem je 16 – 17 000 měsíčně čistého. Má dluhy na nájemném, u finančního úřadu i jinde, přibyla mu další vyživovací povinnost /rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 16.2.2010, č.j. [spisová značka], [spisová značka] na č.l. 34-36 Rozsudkem Obvodního soud pro Prahu 8 ze dne 8.2.2011, sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5.10.2011, č.j. [číslo jednací] soud zvýšil výživné na žalovaného na 2 800 Kč měsíčně s odůvodněním, že poměry otce i matky žalovaného jsou stále stejné, zvýšily se však životní náklady žalovaného/rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 8.2.2011, č.j. [spisová značka], [spisová značka] na č.l. 37-39, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5.10.2011, č.j. [číslo jednací] na č.l. 32-33 spisu./ Naposledy bylo o výživném na žalovaného rozhodnuto rozsudkem Obvodního soud pro Prahu 8 ze dne 17.4.2014, sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] tak, že výživné na žalovaného bylo sníženo na 2 500 Kč měsíčně s účinností od 23.3.2013, když žalobci přibyla další vyživovací povinnost, vykazoval za rok 2012 příjem průměrně 468 Euro měsíčně a za rok 2013 potom průměrně 179 Eur měsíčně, pobíral přídavky na děti ve výši 69,30 Euro, jeho manželka byla na rodičovské dovolené a pobírala příspěvek ve výši 196 Euro. Poměry žalovaného ani jeho matky se nezměnily /rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 17.4.2014, č.j. [spisová značka], [spisová značka] na č.l. 37-39 Žalobce má celkem 5 vyživovacích povinností – k žalovanému a dále k [jméno], [jméno], [jméno] a [jméno] [příjmení], když posledně jmenovaná se narodila dne [datum] /rodné listy na č.l. 59, 2, [číslo] spisu/. Žalobce byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání od 3.1.2020 /potvrzení Úřadu práce, sociálních věcí a rodiny na č.l. 3 spisu/. Žalobce nebyl veden jako dlužník v registru úpadců /potvrzení na č.l. 22 spisu/. Na žalovaného byla v minulosti vedena čtyři exekuční řízení na území ČR, všechna jsou v současné době skončena /výpis na č.l. 27 spisu/. Manželka žalobce hradila na zálohách na elektřinu a vodu částku 253,90 Eur měsíčně /složenka na č.l. 46 spisu/. Žalobce je veden jako podnikatel zapsaný v obchodním rejstříku ČR s předmětem podnikání přípravné práce pro stavby /výpis z OR na č.l. 50 spisu/. Žalovaný je studentem třetího ročníku Střední odborné školy a Středního odborného učiliště v [obec] v oboru [anonymizováno] /potvrzení o studiu na č.l. 63 spisu/. Matka žalovaného hradí na nájemném částku 23 000 Kč měsíčně, dále internet ve výši 729 Kč měsíčně. Žalovaný hradí za telefon částku cca 420 Kč měsíčně /potvrzení o odchozí platbě na č.l. 60 - 61, vyúčtování [anonymizováno] na č.l. 62 spisu/. Žalovaný pobírá přídavek na dítě ve výši 1 200 Kč a dále má příjem z praxe cca 200 – 250 Kč měsíčně, z těchto příjmů si hradí účty za telefon, vše ostatní hradí jeho matka. Nemá žádné koníčky ani výdaje na dopravu. S žalobcem v kontaktu není, žádné informace o něm nemá /účastnický výslech žalovaného/. V okrese [anonymizováno] je v současné době 15 nabídek na zaměstnání v oboru stavebnictví, přičemž plat se pohybuje od 1 000 Eur do 2 100 Eur měsíčně. V okruhu 30 km okolo [územní celek] (bydliště žalobce) je 5 nabídek na práci ve stavebnictví, přičemž nabízený plat se pohybuje od 900 do 2 000 Eur /výpis pracovních nabídek na č.l. 78-82 spisu/.

8. Podle ust. § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

9. Podle ust. § 913 odst. 1, 2 věta prvá o.z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

10. Dle ust. § 915 odst. 1 o.z. má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

11. Podle ust. § 163 o.s.ř. platí, rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.

12. S ohledem na výsledky provedeného dokazování považuje podepsaný soud žalobcem uplatněný nárok na snížení výživného za nedůvodný. Především je nutno konstatovat, že o vyživovací povinnosti žalobce k žalovanému bylo naposledy rozhodnuto zhruba před devíti lety, tedy v době, kdy žalovaný navštěvoval první stupeň základní školy. Naopak žalobce již v té době vykazoval velmi nízké příjmy (za rok 2012 průměrně 468 Euro měsíčně a za rok 2013 potom průměrně 179 Eur měsíčně), měl čtyři vyživovací povinnosti, pobíral přídavky na děti ve výši 69,30 Euro, jeho manželka byla na rodičovské dovolené a pobírala příspěvek ve výši 196 Euro. Od doby posledního rozhodnutí o výživném na žalovaného tedy došlo ke změně poměrů jak na straně žalobce, kterému přibyla další vyživovací povinnost, tak na straně žalovaného, který jakožto student třetího ročníku střední školy má zcela jiné potřeby než měl v té době. Žalobce v dané věci tvrdil, že nemá prakticky žádný příjem, když pobírá pouze přídavky na děti ve výši 103 Eur měsíčně, manželka měla pobírat příspěvek v mateřství ve výši 383 Eur, občas si najde brigádu za 3 Eura na hodinu, tyto příjmy však nijak neodložil. Tím, že se neúčastnil soudního jednání, ho soud nemohl poučit podle § 118a odst. 3 o.s.ř. o důsledcích nedoložení příslušných důkazů, když takové poučení je možno dát jen při soudním jednání, soud tak nemá ani výši těchto příjmů za prokázanou. Pokud žalobce tvrdí, že je na úřadu práce z důvodu vysoké nezaměstnanosti na [anonymizováno] [země], pak soud nahlédnutím na nabídkový server zaměstnání www.profesia.sk zjistil, že toto tvrzení není pravdivé, v současné době lze najít zaměstnání v oboru stavebnictví, ve kterém žalobce dlouhodobě pracoval (v okrese [anonymizováno] se jedná o 15 nabídek, v okruhu 30 km okolo [územní celek] je to 5 nabídek). Sám žalobce také uvádí, že si občas najde brigádu, soudu tak není zřejmé, proč si nenajde práci trvale a je raději veden na úřadu práce. Soud tak má za to, že se žalobce vzdává bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti a tato skutečnost nemůže jít k tíži žalovaného. Dle zjištění soudu se nabízený plat pohybuje od 900 Eur do 2 000 Eur měsíčně (tedy při kurzu cca 23,5 Kč za 1 Euro v rozmezí od 21 150 Kč do 47 000 Kč). Žalobce by tak byl schopen, v případě, že by některé z nabídek zaměstnání využil, dosahovat dostatečných příjmů k tomu, aby hradil výživné na žalovaného v současné výši 2 500 Kč měsíčně. Soud si je vědom toho, že žalovaný má od 14.4.2021 další vyživovací povinnost k nezletilé dceři, přesto, jak je uvedeno shora, tato skutečnost nemůže být důvodem ke snížení výživného na žalovaného, když i v současné výši je toto velmi nízké s ohledem na věk žalovaného, když jeho potřeby na jídlo, ošacení, potřeby do školy a další věci jistě stanovené výživné překračují. Soud proto žalobu na snížení výživného zamítl a bral v potaz i tu skutečnost, že žalobce nad rámec stanoveného výživného žalované nijak nepřispívá a se synem se vůbec nestýká (výrok I. tohoto rozsudku).

13. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. V daném případě byl žalobce zcela neúspěšný v části řízení týkající se snížení výživného na 250 Kč, žalovaný byl zase z procesního hlediska zcela neúspěšný v části týkající se zvýšení výživného na částku 5 000 Kč, když ke zpětvzetí vzájemného návrhu ze strany žalovaného nedošlo pro chování žalobce. Soud tak má za to, že je na místě, aby si oba účastníci řízení nesli své náklady sami (výrok II. tohoto rozsudku).