6 C 157/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Pirklovou, LL.M. ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného (adresa úřadu) fakticky bytem Adresa žalovaného o zaplacení 30 543,82 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku:- částku ve výši 25 876,73 Kč,- smluvní úrok ve výši 2 985,27 Kč,- smluvní úrok ve výši 15 % ročně z částky 24 000,13 Kč od , datum, do zaplacení,- zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 876,73 Kč od , datum, do zaplacení.- částku 4 667,09 Kč,- smluvní úrok ve výši 15 % ročně z částky 3 779 Kč od , datum, do zaplacení,- zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 667,09 Kč od , datum, do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení ve výši 12 647,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se obrátila ke zdejšímu soudu dne , datum, s žalobou ve znění jejího doplnění ze dne , datum, a ze dne , datum, , v níž uplatnila na žalovaném dva nároky na zaplacení částky v celkové výši 30 543,82 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že žalovaný požádal dne , datum, společnost , právnická osoba, jednající v ČR prostřednictvím , právnická osoba, IČO , IČO, , vystupující pod obchodní značkou , Anonymizováno, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) o poskytnutí úvěru ve výši 18 889 Kč a jednak o poskytnutí revolvingového úvěru do výše 25 000 Kč. Žalovaný ve své žádosti výslovně prohlásil, že se řádně seznámil s veškerými smluvními podmínkami, produktovými podmínkami a sazebníkem, které tvořily součást Smlouvy, a že s nimi bez výhrad souhlasí. Současně potvrdil, že mu byly poskytnuty veškeré zákonem vyžadované předsmluvní informace. O schválení žádosti byl žalovaný vyrozuměn úvodními dopisy banky, a to dne , datum, ve vztahu k úvěru ve výši 18 889 Kč a dne , datum, ve vztahu k revolvingovému úvěru, přičemž v těchto dopisech byly shrnuty základní podmínky čerpání a splácení úvěrů, na jejichž základě právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému následně úvěry poskytla. Právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného tak, že vycházela z údajů uvedených žalovaným v žádosti i z vlastních interních zdrojů. Zohlednila zejména jeho tvrzený měsíční příjem ve výši 24 000 Kč a tvrzené výdaje ve výši 6 000 Kč, které odpovídají statistickým a normativním datům, a dále ověřila, že žalovaný nemá žádné existující splátkové zatížení ani není veden v insolvenčním řízení. Při splátkovém zatížení ve výši 1 250 Kč dospěla k závěru, že žalovaný disponuje dostatečným disponibilním příjmem k řádnému splácení úvěru, a jeho úvěruschopnost proto vyhodnotila jako dostatečnou. Revolvingový úvěr byl žalovanému schválen až s časovým odstupem poté, co banka vyhodnotila, že žalovaný řádně plní své závazky z původního úvěru. Úvěr č. , hodnota, ve výši 18 889 Kč byl sjednán jako klasický spotřebitelský úvěr s pevně stanoveným splátkovým kalendářem, a to v 20 měsíčních splátkách po 944 Kč, splatných vždy k 17. dni v měsíci. první splátka byla splatná dne , datum, a poslední dne , datum, . Revolvingový úvěr č. , hodnota, s úvěrovým rámcem 25 000 Kč měl být splácen flexibilně, a to formou měsíčních splátek ve výši minimálně 5 % z aktuálně dlužné částky, nejméně však 500 Kč, rovněž vždy k 17. dni v měsíci. Žalovaný však své smluvní povinnosti porušil, když se dostal do prodlení s úhradou sjednaných splátek. V případě úvěru ve výši 18 889 Kč došlo k zesplatnění dluhu uplynutím doby splácení poslední splátky, aniž bylo třeba od smlouvy odstupovat. V případě revolvingového úvěru právní předchůdkyně žalobkyně využila smluvního oprávnění a od smlouvy odstoupila a dluh zesplatnila, přičemž odstoupení nabylo účinnosti ke dni , datum, . Obě pohledávky za žalovaným pak byly na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, právní předchůdkyní žalobkyně postoupeny na , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , která je následně postoupila žalobkyni, a to Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , s účinnosti ke dni , datum, . Žalobkyně proto požaduje, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit: částku ve výši 25 876,73 Kč (jistina 24 000,13 Kč + poplatky ve výši 1 876,60 Kč), smluvní úrok ve výši 2 985,27 Kč (kapitalizovaný úrok ke dni zesplatnění), smluvní úrok ve výši 15 % ročně z částky 24 000,13 Kč od , datum, do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 876,73 Kč od , datum, do zaplacení. částku 4 667,09 Kč (jistina 3 779 Kč + poplatky ve výši 888,09 Kč), smluvní úrok ve výši 15 % ročně z částky 3 779 Kč od , datum, do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 667,09 Kč od , datum, do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud ve věci zjistil následující skutečnosti: Žalovaný požádal dne , datum, právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru prostřednictvím zprostředkovatele , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, a to ve výši 18 889 Kč za účelem financování koupě mobilního telefonu. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku splatit ve 20 měsíčních splátkách po 944 Kč, splatných vždy k 17. dni v měsíci. Roční úroková sazba sjednána nebyla. Současně žalovaný požádal o poskytnutí revolvingového úvěru ve výši 25 000 Kč, přičemž se zavázal hradit minimálně 5 % z dlužné částky měsíčně, vždy k 17. dni v měsíci. Základní roční úroková sazba byla sjednána ve výši 22,68 %, s tím, že jde o sazbu pohyblivou. Pro oba úvěry byla sjednána smluvní pokuta za prodlení s úhradou splátky ve výši 0,1 % denně z částky splátky, s jejíž úhradou se žalovaný dostal do prodlení. Dále byla sjednána náhrada nákladů spojených s vymáháním závazku ve výši 600 Kč a poplatek za odeslání upomínky ve výši 100 Kč. V žádosti žalovaný uvedl, že je zaměstnán ve společnosti , právnická osoba, ., kde dosahuje čistého měsíčního příjmu ve výši 24 000 Kč, přičemž své pravidelné měsíční náklady odhadl na částku 6 000 Kč (návrh smlouvy na č.l. 16, všeobecné obchodní podmínky na č.l. 20, sazebník na č.l. 22, ceník na č.l. 23, produktové podmínky na č.l. 38). Lustrací osoby žalovaného nebylo zjištěno, že by splácel jakékoliv další úvěrové závazky (protokol o prověření na č.l. 115). Ani z informačního systému soudu nevyplývá, že by žalovaný měl v době poskytnutí úvěru jiné dluhy (viz č.l. 128). Dopisem ze dne , datum, bylo žalovanému oznámeno, že jeho žádost o klasický úvěr ve výši 18 889 Kč byla schválena, a současně mu bylo přiděleno číslo úvěrového účtu , Anonymizováno, (viz dopis na č. l. 41). Dále bylo žalovanému dopisem ze dne , datum, oznámeno, že byla schválena i jeho žádost o revolvingový úvěr bez pojištění, k němuž mu bylo přiděleno číslo úvěrového účtu , Anonymizováno, (viz dopis na č. l. 42). Žalovaný klasický úvěr vedený pod číslem , hodnota, zpočátku splácel řádně a včas, avšak od splátky splatné dne , datum, se dostával do prodlení. V souvislosti s tím mu byly postupně účtovány následující sankce a poplatky: dne , datum, a , datum, poplatek za upomínku ve výši 100 Kč, dne , datum, náklady vymáhacího procesu ve výši 600 Kč, dále dne , datum, pokuta za prodlení ve výši 26,99 Kč a dne , datum, pokuta za prodlení ve výši 61,10 Kč. Celková výše účtovaných poplatků a sankcí činila 888,09 Kč Ke dni , datum, činil dluh žalovaného na jistině 3 779 Kč a na poplatcích a sankcí 888,09 Kč (přehled na č.l. 47). Žalovaný revolvingový úvěr vedený pod číslem , hodnota, čerpal, nesplácel jej však řádně a včas. Ke dni , datum, činil dluh 28 862 Kč skládající se z jistiny 24 000,13 Kč, úroků ve výši 2 985,27 Kč, pojištění 719,10 Kč, poplatků 700 Kč a pokuty 457,50 Kč (přehled na č.l. 49). Právní předchůdkyně žalobkyně od revolvingového úvěru č. , hodnota, odstoupila dopisem ze dne , datum, (dopis na č.l. 85). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila obě pohledávky dne , datum, společnosti , právnická osoba, . (listiny na č.l. 51 – 84). , právnická osoba, . postoupila následně pohledávky žalobkyni (smlouva o postoupení na č.l. 33, dohoda o úplatě na č.l. 19, seznam pohledávek na č.l. 43). O postoupení pohledávek byl žalovaný informován dopisem od , právnická osoba, . ze dne , datum, (dopis na č.l. 86 a podací lístek na č.l. 88). Žalovanému byla advokátem žalobkyně zaslána předžalobní upomínka ze dne , datum, (předžalobní upomínka na č.l. 89, podací lístek na č.l. 91).

4. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.

9. Podle § 586 odst. 1 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Dle odstavce 2 uvedeného ustanovení se považuje právní jednání za platné, nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání.

10. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně při sjednání předmětných úvěrových smluv řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Smyslem a účelem posouzení úvěruschopnosti je ověřit, zda spotřebitel bude schopen dostát svým závazkům po celou dobu trvání úvěrového vztahu, a předejít tak situacím, kdy by poskytnutím úvěru mohl být vystaven nepřiměřené finanční zátěži. Tato povinnost představuje preventivní nástroj ochrany spotřebitele, nikoliv však absolutní garanci, že spotřebitel nebude mít v budoucnu obtíže se splácením. Zákon po poskytovateli požaduje, aby při posouzení úvěruschopnosti postupoval s odbornou péčí a vycházel z dostatečných, věrohodných a aktuálních informací. V projednávané věci soud konstatuje, že žalovaný byl v době uzavření smluv osobou v produktivním věku, se stabilním zaměstnáním ve společnosti , právnická osoba, ., a s pravidelným čistým měsíčním příjmem ve výši 24 000 Kč. Ačkoliv se jedná o příjem spíše podprůměrný, nejde o příjem natolik nízký, aby sám o sobě vyvolával pochybnosti o schopnosti žalovaného dostát běžným spotřebitelským závazkům. Žalovaný dále uvedl měsíční výdaje ve výši 6 000 Kč. Soud připouští, že tato částka se jeví jako relativně nízká a je pravděpodobné, že jeho skutečné výdaje byly vyšší. Na druhou stranu však platí, že právní úprava nevyžaduje, aby poskytovatel bez dalšího verifikoval každou jednotlivou položku výdajů, pokud neexistují konkrétní indicie nasvědčující nepravdivosti uvedených údajů nebo jiným významným finančním rizikům. Z provedeného dokazování přitom nevyplynulo, že by žalovaný v době uzavření smluv splácel jiné úvěry či měl další významné závazky, a to ani z prověření registrů, ani z informačního systému soudu. Rovněž nebyly zjištěny žádné skutečnosti svědčící o nestabilitě jeho příjmů. Poskytovatel tak mohl důvodně vycházet z toho, že žalovaný disponuje dostatečným disponibilním příjmem. Podstatné přitom je, že sjednané splátkové zatížení žalovaného nepředstavovalo ve vztahu k jeho příjmu nepřiměřenou zátěž. Konkrétně šlo o splátku ve výši 944 Kč u klasického úvěru a přibližně 1 500 Kč měsíčně u revolvingového úvěru, tedy celkově zhruba 2 400 Kč měsíčně. I za situace, kdy lze realisticky předpokládat vyšší skutečné výdaje, než žalovaný uvedl, zůstává zřejmé, že jeho příjem poskytoval dostatečný prostor pro úhradu těchto splátek, aniž by byl vystaven zjevně nepřiměřenému zadlužení. Soud současně připomíná, že ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neukládají poskytovateli povinnost zkoumat příjmy a výdaje spotřebitele vždy exaktním doložením každé položky. Právní úprava naopak připouští využití standardizovaných postupů a statistických modelů, které reflektují obvyklé náklady domácností. Ověřování nad tento rámec je namístě pouze tehdy, existují-li konkrétní pochybnosti o pravdivosti údajů či o schopnosti spotřebitele splácet, takové okolnosti však v projednávané věci zjištěny nebyly.

15. Soud proto uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli na základě žádosti žalovaného ze dne , datum, platnou smlouvu o klasickém úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 18 889 Kč za účelem financování koupě mobilního telefonu, kterou se žalovaný zavázal splatit ve 20 měsíčních splátkách po 944 Kč, splatných vždy k 17. dni v měsíci. Současně soud vzal za prokázané, že mezi týmiž účastníky došlo i k uzavření platné smlouvy o revolvingovém úvěru do výše úvěrového rámce 25 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal hradit minimálně 5 % z dlužné částky měsíčně, vždy k 17. dni v měsíci, při sjednané základní roční úrokové sazbě ve výši 22,68 %. Žalovaný klasický úvěr vedený pod č. , hodnota, zpočátku splácel řádně, avšak od prosince 2022 se dostával do prodlení, v důsledku čehož mu byly účtovány smluvní sankce a poplatky. Ve vztahu k revolvingovému úvěru vedenému pod č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaný tento úvěr čerpal, neplnil jej však řádně a včas, přičemž ke dni , datum, činil jeho dluh částku 28 862 Kč, sestávající z jistiny, úroků, poplatků, pojištění a smluvní pokuty. Právní předchůdkyně žalobkyně od této smlouvy odstoupila dopisem ze dne , datum, . Soud dále vzal za prokázané, že pohledávky z uvedených úvěrových smluv byly následně postoupeny nejprve na společnost , právnická osoba, ., a následně na žalobkyni, o čemž byl žalovaný řádně vyrozuměn. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit dlužné jistiny, tj. 24 000,13 Kč u revolvingového úvěru a 3 779 Kč u klasického úvěru.

16. Soud se dále zabýval nároky žalobkyně na zaplacení poplatků a smluvních pokut, tj. u klasického úvěru poplatků za upomínky ve výši 200 Kč, nákladů vymáhacího procesu ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 88,09 Kč a u revolvingového úvěru poplatku za pojištění ve výši 719,10 Kč, poplatků 700 Kč a smluvní pokuty 457,50 Kč. Z provedeného dokazování vyplynulo, že tyto nároky mají svůj základ ve smluvních ujednáních mezi účastníky, se kterými byl žalovaný při uzavření úvěrových smluv řádně seznámen, a které tvořily součást smluvní dokumentace. Pokud jde o poplatky za upomínky a náklady vymáhacího procesu, soud neshledal, že by jejich sjednání či výše byly v rozporu se zákonem či dobrými mravy. Jedná se o standardní smluvní ujednání v oblasti spotřebitelských úvěrů, jejichž účelem je kompenzovat věřiteli náklady spojené s administrací prodlení a s vymáháním pohledávky. Stejně tak ani sjednanou smluvní pokutu za prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky soud neshledal nepřiměřenou ani rozpornou se zákonnou úpravou. Výše smluvní pokuty se pohybuje v mezích obvyklé praxe a její funkce je především preventivní a sankční, tj. motivovat dlužníka k řádnému a včasnému plnění jeho závazků. V projednávané věci přitom její konkrétní výše, jak byla vyúčtována, nepředstavuje nepřiměřený zásah do práv žalovaného. Soud proto uzavírá, že nároky žalobkyně na zaplacení poplatků a smluvních pokut jsou po právu a byly uplatněny v souladu se smluvními ujednáními i příslušnými právními předpisy. Pokud jde o částku 719,10 Kč představující pojistné, žalobkyně na něj pravděpodobně nemá nárok, když smlouva o revolvingovém úvěru byla sjednána bez pojištění. Soud tuto skutečnost při vyhlášení rozsudku přehlédl a pojistné proto zahrnul do přiznané částky. Za správného procesního postupu měl soud žalobkyni vyzvat k tvrzení a prokázání, na základě jakého ujednání uplatňuje nárok na pojistné, tedy zda a jakým způsobem bylo pojištění k úvěru sjednáno. V případě neunesení břemene tvrzení a důkazního břemena by bylo namístě žalobu v této části zamítnout, neboť nárok na pojistné nemá oporu ve smluvním vztahu mezi účastníky. Jelikož je však soud podle § 156 odst. 3 o. s. ř. vázán vyhlášeným výrokem rozsudku, nelze tuto nesprávnost již v písemném vyhotovení rozhodnutí odstranit změnou výroku, a to ani přesto, že by nárok na pojistné jinak nebyl důvodný.

17. Soud žalobě vyhověl i s ohledem na požadované smluvní úroky. Žalovaný má nadále povinnost platit smluvní úrok, avšak po 90 dnech snížený podle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy tak, jak žalobkyně uplatnila. Soud proto žalovanému uložil, aby ze smlouvy č. , hodnota, o revolvingovém úvěru zaplatil žalobkyni též smluvní úrok ve výši 2 985,27 Kč (kapitalizovaný úrok ke dni zesplatnění) a smluvní úrok ve výši 15 % ročně z částky 24 000,13 Kč (pouze z jistiny) od , datum, do zaplacení. Soud rovněž pravděpodobně nesprávně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni ze smlouvy o klasickém úvěru č. , hodnota, smluvní úrok ve výši 15 % ročně z částky 3 779 Kč od , datum, do zaplacení, přičemž je tímto vyhlášeným výrokem podle § 156 odst. 3 o. s. ř. vázán. Této nesrovnalosti si soud před vyhlášením rozhodnutí nevšiml. Za správného procesního postupu měl soud žalobkyni vyzvat k tvrzení a prokázání, na základě jakého konkrétního smluvního ujednání uplatňuje nárok na smluvní úrok, když v žádosti o poskytnutí klasického úvěru bylo výslovně uvedeno, že úvěr je bezúročný, tj. se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 0 % ročně. V případě neunesení břemene tvrzení a důkazního břemena by bylo namístě žalobu v části týkající se smluvního úroku zamítnout, neboť nárok na jeho zaplacení postrádá oporu ve smluvní úpravě mezi účastníky. Jelikož však soud tuto skutečnost při vyhlášení rozsudku přehlédl, nelze již tuto nesprávnost odstranit v písemném vyhotovení rozhodnutí změnou výroku.

18. Nezaplacením dluhu do dne splatnosti se žalovaný dostal do prodlení, a vznikla mu tak povinnost podle § 1970 o.z. platit vedle jistiny dluhu též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 876,73 Kč od , datum, do zaplacení a ze smlouvy o klasickém úvěru č. , hodnota, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 667,09 Kč od , datum, do zaplacení.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 647,90 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 528 Kč a nákladů zastoupení advokátem. Za tarifní hodnotu byla vzata částka 30 543,82 Kč podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby před podáním žaloby činí částku 700 Kč podle § 14b odst. 1 a. t. a částku 2 340 Kč za úkon právní služby po podání žaloby podle § 14b odst. 4 ve spojení s § 7 bod 5 a. t. Soud přiznal žalobkyni 3 úkony právní služby, které byly učiněny do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání návrhu ve věci samé), za které náleží odměna 2 100 Kč (700 Kč x 3 úkony). Dále soud přiznal odměnu za účast na jednání dne , datum, ve výši 1 170 Kč podle § 11 odst. 3 a.t. ve spojení s § 11 odst. g) a.t., když ještě před čtením žaloby byla žalobkyně upozorněna na zásadní chyby v žalobě, na které nebyla schopna reagovat a jednání tak bylo odročeno a odměnu za účast na jednání dne , datum, ve výši 2 340 Kč. Celkem tedy soud na odměně přiznal 5 610 Kč (3 úkony × 700 Kč + 1 úkon × 1 170 Kč + 1 úkon × 2 340 Kč). Soud nepřiznal odměnu za podání ve věci samé ze dne , datum, a ze dne , datum, , jelikož těmito podáními reagovala žalobkyně na výzvu soudu k doplnění základních skutkových tvrzení, které měly být již součástí žalobního návrhu, případně měly být zástupkyni známy na jednání dne , datum, , kdyby jim byla věnována dostatečná pozornost. Soud dále přiznal paušální náhradu výdajů v celkové výši 1 200 Kč (3 úkony x paušální náhrada ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a.t. + 2 úkony ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 6 písm. b). Advokát má rovněž v souvislosti s cestou na jednání soudu dne , datum, a dne , datum, právo na náhradu cestovních výdajů podle § 13 odst. 5 a.t. ve spojení s § 156 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce a ve spojení s vyhláškou č. 573/2025 Sb., v celkové výši 1 180 Kč (2 × celkem , hodnota, km při průměrné spotřebě použitého automobilu 15,6 kWh na 100 km ve vyhláškové ceně 7,20 Kč za kW/h a amortizaci ve výši 5,90 Kč) a právo náhradu za promeškaný čas na cestě podle § 14 odst. 1 písm. a) a § 14 odst. 3 a.t. v celkové výši 1 200 Kč (2 × 4 započaté půlhodiny × 150 Kč). Konečně má pak žalobkyně nárok na náhradu za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o.s.ř. z přiznaných nákladů řízení vyjma soudního poplatku ve výši 1 930 Kč (21 % z částky 9 190 Kč). Jejich zaplacení soud uložil k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

20. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.