6 C 28/2026

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Pirklovou, LL.M. ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 17 644,35 Kč s příslušenstvím rozsudkem pro zmeškání

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku: částku 17 644,35 Kč smluvní úrok ve výši 12 % ročně z částky 14 144,35 Kč od , datum, do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 644,35 Kč od , datum, do , datum, vyčíslený na 662,16 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 644,35 Kč od , datum, do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 6 501,76 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. Žalobkyně se domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit: jistinu ve výši 14 144,35 Kč, poplatky ve výši 3 500 Kč (4 x 800 Kč za odeslané upomínky + 300 Kč za přečerpání úvěrového rámce), smluvní úrok ve výši 12 % ročně z částky 14 144,35 Kč od , datum, do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 644,35 Kč od , datum, do zaplacení (za období od , datum, do , datum, jej žalobkyně vyčíslila na 662,16 Kč).Žalobkyně svůj nárok odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným, po prověření jeho schopnosti úvěr splácet, smlouvu o kontokorentním úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr s úvěrovým limitem až 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal hradit úrok ve výši 21,99 % ročně z dlužné jistiny úvěru. Žalovaný tento úvěr čerpal, avšak neplnil řádně a včas své povinnosti, zejména nehradil sjednané splátky a opakovaně se dostával do prodlení, proto byl úvěr ke dni , datum, zesplatněn. Žalobkyně dále uvedla, že pohledávku nabyla postoupením od původního věřitele na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , a je tak aktivně legitimována k podání žaloby.Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.Podle § 153b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) zmešká-li žalovaný, kterému byly do vlastních rukou (dle § 49 o. s. ř.) řádně doručeny žaloba a předvolání k jednání nejméně 10 dnů přede dnem, kdy se má jednání konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání ve věci a navrhne-li to žalobkyně, která se k jednání dostavila, pokládají se tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se sporu za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Dle odst. 3 nelze vydat rozsudek pro zmeškání ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.), nebo došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky.Ve věci bylo soudem nařízeno první soudní jednání na den , datum, . Žalovanému bylo dne , datum, doručeno do vlastních rukou oproti podpisu předvolání k tomuto jednání, jehož součástí bylo poučení o shora uvedených následcích nedostavení se k jednání. Žalovaný se k uvedenému jednání bez omluvy nedostavil a přítomná žalobkyně navrhla vydání rozsudku pro zmeškání.S ohledem na okamžik vzniku předmětného závazku dne , datum, soud věc posoudil v souladu se zákonem č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen ,,zákon o spotřebitelském úvěru“) a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od , datum, , zejména podle následujících ustanovení:Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Dle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Podle § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.Podle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru tento zákon zpracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.Podle § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.Podle § 168 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., účinného od 1. 12. 2016, dostal-li se spotřebitel do prodlení s plněním povinností vyplývajících ze smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo ze smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, použijí se namísto příslušných ustanovení smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru, pokud jsou s tímto zákonem v rozporu, ustanovení § 122 až 124 a § 132, i když byla smlouva uzavřena přede dnem nabytí jeho účinnosti.Podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., účinného od 1. 12. 2016, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.Podle § 168 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., účinného od 1. 12. 2016, byla-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona sjednána smluvní pokuta, která převyšuje smluvní pokutu nejvýše přípustnou podle tohoto zákona, považuje se rozdíl mezi uplatněnou a nejvýše přípustnou smluvní pokutou pro účely § 122 odst. 1 písm. a) za náklady, které věřiteli vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; v rozsahu, v němž tento rozdíl převyšuje účelně vynaložené náklady, se tento rozdíl pro účely § 122 odst. 1 písm. b) považuje za úrok z prodlení.Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).V posuzované věci byly splněny všechny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání, když tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech sporu umožňovala soudu ve věci rozhodnout a soud je neshledal v rozporu s právními předpisy. V daném případě lze uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného postupovala v souladu s tehdy účinnou právní úpravou zákona o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů o příjmech žalovaného ve výši 15 025 Kč, které byly doloženy, a současně ověřila prostřednictvím registrů dlužníků, že žalovaný splácí jiné závazky měsíčními splátkami v souhrnné výši 2 300 Kč. I při zohlednění závazků a obvyklých nákladů na základní životní potřeby žalovaného nelze dovodit, že by zde existovaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Poskytnutý úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč nepředstavoval nepřiměřené zatížení, a to ani s ohledem na výši příjmů žalovaného a charakter úvěru jako kontokorentního produktu. Úvěry umožňují efektivní přesun kapitálu od subjektů s přebytkem finančních prostředků k těm, kteří je potřebují, čímž podporují hospodářský růst a investice. Bez možnosti čerpat úvěr by řada osob nemohla financovat své dlouhodobé potřeby nebo mimořádné výdaje. Soud by neměl vykládat pravidla pro posuzování úvěruschopnosti stanovená zákonem natolik restriktivně, aby jejich splnění bylo pro úvěrující společnosti administrativně tak zatěžující, že by sjednání úvěru i v případě nižších částek bylo neúměrně zdlouhavé. Úvěrový trh je založen na vyváženém posouzení rizika a schopnosti dlužníka splácet, přičemž příliš restriktivní přístup by vedl k faktickému znemožnění poskytování úvěrů, což by bylo v rozporu s účelem právní úpravy i hospodářskou realitou. Posouzení úvěruschopnosti musí být přiměřené, zohledňující konkrétní příjmové a výdajové poměry dlužníka, nikoli absolutní eliminaci jakéhokoli rizika, které je v úvěrových vztazích vždy přítomné. Soud proto uzavřel, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného řádně a v souladu se zákonnými požadavky. Jelikož žalovaný neuhradil dlužnou jistinu ve výši 14 144,35 Kč, uložil mu soud povinnost tuto částku žalobkyni zaplatit.Žalobkyně se dále domáhala zaplacení částky 3 500 Kč na poplatcích (4 × 800 Kč a 300 Kč). Soud tento nárok neshledal v rozporu s právními předpisy, neboť i v případě, že jednotlivé smluvní pokuty přesahují limit stanovený § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., uplatní se přechodné ustanovení § 168 odst. 3 citovaného zákona, podle něhož se rozdíl mezi uplatněnou a nejvýše přípustnou smluvní pokutou považuje za náklady vzniklé věřiteli v souvislosti s prodlením spotřebitele, případně za úrok z prodlení, a nelze jej proto bez dalšího považovat za neplatný. Soud současně neshledal tento nárok ani v rozporu s dobrými mravy, a proto jej v plném rozsahu přiznal.Žalobkyně dále požadovala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit smluvní úrok ve výši 12 % ročně z částky 14 144,35 Kč od , datum, do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 644,35 Kč od , datum, do zaplacení (za období od , datum, do , datum, jej žalobkyně vyčíslila na 662,16 Kč). Smluvní úrok je součástí závazku ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku a představuje odměnu věřiteli za poskytnutí peněžních prostředků za to, že dlužník může tyto prostředky užívat. Dokud není jistina splacena, věřitel je stále zbaven možnosti disponovat s poskytnutými prostředky, a proto má právo na sjednaný úrok až do okamžiku úplného splacení dluhu. Smyslem smluvního úroku je kompenzace věřiteli za to, že nemůže po dobu trvání závazku disponovat svými prostředky a zohlednění rizika spojeného s poskytnutím úvěru. Zákonný úrok z prodlení je naopak sankcí za opožděné plnění a je to motivační prvek pro dlužníka k řádnému a včasnému plnění. Oba nároky se proto kumulují, jelikož mají odlišný právní základ a účel. Smluvní úrok byl sjednán ve výši 21,99 % ročně, žalobkyně však v daném případě požadovala smluvní úrok snížený na 12 % ročně zcela v souladu s § 168 odst. 1 ve spojení s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., účinného od , datum, , soud proto žalobkyni v tomto směru zcela vyhověl. Soud dále žalobkyni přiznal i požadovaný zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z., když tento odpovídá výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a je v souladu s obdobím, po které byl žalovaný v prodlení se splněním své peněžité povinnosti.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 501,76 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) ve výši 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, návrh ve věci samé), tj. ve výši 1 200 Kč (3 úkony x odměna ve výši 400 Kč), dále paušální náhrada výdajů za každý z těchto úkonů podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., tj. ve výši 300 Kč (3 úkony x paušální náhrada ve výši 100 Kč). Žalobkyně má pak i nárok na náhradu nákladů za zastoupení advokátem při jednání konaném dne , datum, dle § 6 odst. 1 a.t. ve spojení s § 7 bod 5. a.t. ve výši 1 820 Kč (z částky 17 644,35 Kč, tj. nikoliv s ohledem na požadované příslušenství), paušální náhrady hotových výdajů za tento úkon podle § 13 odst. 4 a.t. ve výši 450 Kč, realizovanou cestou k jednání ve výši 540,06 Kč za ujetých 74 kilometrů ze sídla advokáta , adresa, na adrese , adresa, a zpět, který se jednání účastnil na základě substituční plné moci (34,10 Kč za litr motorové nafty dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při kombinované spotřebě 4,1 litrů/100 km a 5,90 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 573/2025 Sb.) a náhradu za ztrátu času na cestu k tomuto jednání a zpět v trvání 4 x 30 minut po 150 Kč v částce 600 Kč podle § 14 a. t. Konečně má pak žalobkyně nárok na náhradu za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 791,70 Kč (21 % z částky 3 770 Kč, tj. z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů). Jejich zaplacení soud uložil k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.Lhůta k plnění byla stanovena v obecné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.