6 C 30/2026

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Pirklovou, LL. M. ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 17 597,34 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku:- 16 897,74 Kč,- smluvní úrok vždy z dlužné jistiny v tom kterém měsíci za období od , datum, do , datum, vyčíslený na částku 2 766,68 Kč,- smluvní úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 16 397,74 Kč od , datum, do zaplacení,- zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z 16 897,74 Kč za období od , datum, do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá co do:- částky 699,60 Kč,- zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 699,60 Kč od , datum, do zaplacení,- zákonného úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 16 897,74 Kč od , datum, do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky 17 597,34 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný dne , datum, s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, , reg. č. , tel. číslo, , vystupující pod obchodní značkou , jméno FO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) po posouzení jeho úvěruschopnosti, uzavřel smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 25 000 Kč. Žalovaný úvěr čerpal, avšak své povinnosti splácet sjednané měsíční splátky společně s pevnou úrokovou sazbou ve výši 23,76 % ročně, které se zavázal splácet ve výši min. 5 % z dlužné částky, nejméně 1 261 Kč, řádně neplnil a dostával se do prodlení. Z tohoto důvodu žalobkyně, které byla smlouva v mezidobí postoupena, úvěr v souladu se smluvními ujednáními ke dni , datum, zesplatnila. Přes výzvy k úhradě žalovaný dluh neuhradil, a proto se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky včetně příslušenství soudní cestou. Žalobkyně požaduje, aby soud uložil žalovanému povinnost jí zaplatit:- jistinu 16 397,74 Kč,- poplatků ve výši 1 199,60 Kč (z žaloby vyplývá, že se má jednat o náklady spojené s vymáháním ve výši 600 Kč + poplatek za odeslání upomínky ve výši 100 Kč)- smluvní úrok ve výši 23,76 % ročně (po 90 dnech prodlení ponížený na 12,75 % ročně s ohledem na § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb.) vždy z dlužné jistiny v tom kterém měsíci za období od , datum, do , datum, vyčíslený na částku 2 766,68 Kč,- smluvní úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 16 397,74 Kč od , datum, do zaplacení,- zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z 17 597,34 Kč za období od , datum, do , datum, vyčíslený na částku 1 311,72 Kč,- zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 17 597,34 Kč od , datum, do zaplacení.Soud pro jistotu upřesňuje, že žalobkyně v žalobních tvrzeních (oddíl C, bod 10) a v petitu (oddíl G) uvádí rozporné údaje ohledně charakteru kapitalizovaných úroků, když částku 1 311,72 Kč v jednom případě označuje jako zákonný úrok z prodlení, zatímco v petitu ji označuje jako smluvní úrok. Obdobná nesrovnalost se týká rovněž vyčíslení kapitalizovaného smluvního úroku. Z provedeného přepočtu i z porovnání s tvrzeným úročením však vyplývá, že částka 1 311,72 Kč odpovídá kapitalizovanému zákonnému úroku z prodlení, nikoli úroku smluvnímu. Částka 2 766,68 Kč pak představuje úrok smluvní.Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:Žalovaný požádal dne , datum, u zprostředkovatele úvěru, společnosti , právnická osoba, , o poskytnutí klasického úvěru ve výši 24 043 Kč za účelem zakoupení černé techniky. Současně požádal o poskytnutí revolvingového úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 25 000 Kč, a to včetně pojištění schopnosti splácet. Zavázal se tento revolvingový úvěr a pojistné splácet v minimálních měsíčních splátkách ve výši 5,99 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, nejméně však částkou 500 Kč. Sjednaná základní úroková sazba činila 23,76 % ročně, přičemž RPSN dosahovala 33,73 %. V žádosti uvedl, že je zaměstnán jako dělník u společnosti , Anonymizováno, kde dosahuje měsíčního příjmu ve výši 20 010 Kč měsíčně. Dále uvedl, že je vlastníkem nemovitosti, ve které bydlí, přičemž náklady na bydlení činí 9 950 Kč. Nemá žádnou vyživovací, ani žádné jiné finanční závazky. Ostatní pravidelné výdaje činí 2 900 Kč. Dopisem ze dne , datum, bylo žalovanému oznámeno, že jeho žádost byla schválena a že je vedena pod číslem úvěrového účtu , Anonymizováno, (smlouva na č.l. 23, formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru na č.l. 21, informace o zprostředkovateli na č.l. 20, dopis na č.l. 25, dopis na č..l. 27, sazebník na č.l. 40 a 51, produktové podmínky na č.l. 52). Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z tvrzených pravidelných měsíčních výdajů ve výši 12 850 Kč, stanovených v souladu se statistickými modely. Bylo rovněž zjištěno, že žalovaný splácí jiný úvěr částkou 11 Kč měsíčně. Na základě těchto údajů právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila, že žalovaný je schopen splácet sjednaný úvěr (viz protokol o prověření na č.l. 120). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila úvěrovou smlouvu na žalobkyni smlouvou ze dne , datum, ve znění dodatku ze dne , datum, (notářský zápis na č.l. 58, seznam postoupených pohledávek na č.l. 60). Žalobkyně předložila výpis z úvěrového účtu za období od , datum, do , datum, , z něhož vyplývá, že žalovaný úvěr čerpal. Zhruba od března 2023 se dostával do prodlení s úhradou jednotlivých splátek, kvůli čemuž mu byly účtovány náklady vymáhacího procesu ve výši 600 Kč, a to dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, (výpis z účtu na č.l. 31-39 a 73-102, přehledy na č.l. 42-46). Dopisem ze dne , datum, byl informován o postoupení smluv a pohledávek na žalobkyni (viz dopis na č.l. 48). Poté výpisy z účtu zasílala již žalobkyně svým jménem. Ta účtovala poplatek ve výši 600 Kč za prodlení dne , datum, a , datum, (výpis z účtu na č.l. 61-72). Upomínkou ze dne , datum, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky po splatnosti, přičemž byl upozorněn na možnost zesplatnění úvěru (dopis na č.l. 54). Jelikož žalovaný dluh neuhradil, odstoupila žalobkyně od smlouvy dopisem ze dne , datum, a vyzvala žalovaného k úhradě celé zbývající částky dluhu ve výši 19 053 Kč (dopis na č.l. 41). Žalovanému byl dne , datum, zaslán výpis poplatků za rok 2024, z něhož vyplývá, že žalovanému bylo účtováno 2 x 600 Kč jakožto náklady spojené s uplatněním pohledávky (dopis na č.l. 55). Naposledy byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky dopisem od právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, , který byl odeslán téhož dne (dopis na č.l. 57, poštovní podací arch na č.l. 50).Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 586 odst. 1 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Dle odstavce 2 uvedeného ustanovení se považuje právní jednání za platné, nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání.Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena platná smlouva o spotřebitelském úvěru, když smluvní vztah vznikl na základě žádosti žalovaného a jejího následného schválení ze dne , datum, . Soud se v prvé řadě zabýval otázkou splnění povinnosti posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Smyslem a účelem posouzení úvěruschopnosti je ověřit, zda spotřebitel bude schopen dostát svým závazkům po celou dobu trvání úvěrového vztahu, a předejít tak situacím, kdy by poskytnutím úvěru mohl být vystaven nepřiměřené finanční zátěži. Tato povinnost představuje preventivní nástroj ochrany spotřebitele, nikoliv však absolutní garanci, že spotřebitel nebude mít později potíže se splácením. Zákon po poskytovateli požaduje, aby při posouzení úvěruschopnosti postupoval s odbornou péčí a vycházel z dostatečných, věrohodných a aktuálních informací, které si opatří jak od spotřebitele, tak z přiměřených externích zdrojů. Z provedených důkazů, zejména z protokolu o prověření úvěruschopnosti, vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovaným o jeho příjmech, výdajích i majetkových poměrech. Žalovaný uvedl pravidelný měsíční příjem ve výši 20 010 Kč, náklady na bydlení ve výši 9 950 Kč a další pravidelné výdaje ve výši 2 900 Kč, přičemž neměl významnější závazky (vyjma zjištěné splátky jiného úvěru ve výši 11 Kč měsíčně). Poskytovatel tyto údaje dále zohlednil i s využitím statistických modelů a stanovil celkové měsíční výdaje žalovaného ve výši 12 850 Kč, která odpovídá alespoň základním obvyklým nákladům domácnosti a nepředstavuje nepřiměřeně nízkou či formální hodnotu, jež by nerespektovala reálné zatížení spotřebitele. Z provedených důkazů neplynou žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že žalovaný nebyl ke dni uzavření smlouvy objektivně schopen sjednaný úvěr řádně splácet. Ani soud nezjistil žádné okolnosti, které by svědčily o tom, že žalovaný měl v rozhodné době výrazně vyšší náklady, jinou vyšší finanční zátěž, nebo nestabilní příjmy, jež by zpochybňovaly závěr o jeho úvěruschopnosti. Lze proto uzavřít, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného postupovala právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se zákonnou úpravou a smlouva byla uzavřena platně. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, v důsledku čehož žalobkyně, na kterou byla práva a povinnosti ze smlouvy řádně postoupena, úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu ve výši 16 397,74 Kč.Žalobkyně dále požadovala zaplacení částky 1 199,60 Kč na poplatcích. Již z tvrzení obsažených v žalobě však není zřejmé, z čeho se tato částka skládá, neboť žalobkyně uvádí, že se má jednat o náklady spojené s vymáháním ve výši 600 Kč a poplatek za odeslání upomínky ve výši 100 Kč, což ani numericky neodpovídá uplatněnému nároku. Žalobkyně svoji nepřítomnost na jednání omluvila, a proto nemohla být soudem poučena podle § 118a o. s. ř. k doplnění svých tvrzení a k označení důkazů ohledně důvodnosti a výše tohoto nároku. Z provedeného dokazování, zejména z výpisů z úvěrového účtu a z výpisu poplatků za rok 2024, nicméně vyplývá, že žalobkyně účtovala žalovanému poplatky ve výši 600 Kč dne , datum, a , datum, , tedy celkem 1 200 Kč, a to jako náklady spojené s uplatněním pohledávky. Soud však posoudil poplatek ve výši 600 Kč jako smluvní pokutu. Žalobkyně totiž netvrdila a ani neprokázala, že by jí v souvislosti s vymáháním pohledávky vznikly konkrétní, individuálně vyčíslené náklady odpovídající této částce, ani neuvedla, z jakých dílčích položek se požadovaný poplatek skládá. Uplatněná částka je stanovena paušálně, bez vazby na skutečný rozsah a náročnost vymáhacích úkonů v dané věci, a je účtována opakovaně v identické výši, což svědčí o jejím sankčním, nikoli nákladovém charakteru. Skutečné náklady spojené s uplatněním pohledávky přitom musí odpovídat reálně vynaloženým výdajům věřitele a musí být alespoň v základních rysech konkretizovány a prokázány. Není přípustné, aby byly vymáhány paušální částky bez vztahu ke konkrétním úkonům, neboť takové plnění nepředstavuje náhradu nákladů, ale sankci za porušení povinnosti dlužníkem. V daném případě proto soud uzavřel, že se jedná o smluvní pokutu ve smyslu § 2048 o. z., nikoli o náhradu skutečných nákladů. Podle § 122 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru však smluvní pokuta může činit maximálně 500 Kč. Soud proto shledal důvodným nárok žalobkyně pouze do této výše. Současně soud přiznal smluvní pokutu pouze jedenkrát, neboť je vázán žalobními tvrzeními a žalobkyně v žalobě uplatnila pouze jeden takový nárok ve výši 600 Kč. Ve zbytku, tj. co do částky 699,60 Kč, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.Soud žalobě vyhověl částečně i s ohledem na požadované příslušenství – tj. smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení. Smluvní úrok je součástí závazku ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku a představuje odměnu věřiteli za poskytnutí peněžních prostředků za to, že dlužník může tyto prostředky užívat. Dokud není jistina splacena, věřitel je stále zbaven možnosti disponovat s poskytnutými prostředky, a proto má právo na sjednaný úrok až do okamžiku úplného splacení dluhu. Smyslem smluvního úroku je kompenzace věřiteli za to, že nemůže po dobu trvání závazku disponovat svými prostředky a zohlednění rizika spojeného s poskytnutím úvěru. Zákonný úrok z prodlení je naopak sankcí za opožděné plnění a je to motivační prvek pro dlužníka k řádnému a včasnému plnění. Oba nároky se proto kumulují, jelikož mají odlišný právní základ a účel. Soud proto žalobkyni přiznal smluvní úrok vyčíslený za období od , datum, do , datum, ve výši 2 766,68 Kč, jakož i smluvní úrok ve výši 12,75 % ročně (snížený ve smyslu § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru) z částky 16 397,74 Kč od , datum, do zaplacení, neboť tento odpovídá sjednaným podmínkám a nebyl shledán v rozporu se zákonem ani dobrými mravy. Současně soud přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši 12 % ročně z částky 16 897,74 Kč od , datum, do zaplacení, neboť žalovaný se nesplněním své peněžité povinnosti dostal do prodlení ve smyslu § 1968 o. z. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně, avšak v řízení bylo zjištěno, že k zesplatnění dluhu došlo dne , datum, , takže žalovaný se dostal do prodlení dnem , datum, . K tomuto datu došlo ke snížení sazby zákonného úroku z prodlení na 12 % ročně podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud proto přiznal úrok pouze v této výši a ve zbylé části žalobu zamítl. Žalobkyně požadovala přiznání zákonného úroku z částky 17 597,34 Kč, tj. i ze zamítnuté částky 699,60 Kč, která představuje nepřiznanou část smluvní pokuty (viz odůvodnění výše). Soud proto zamítl i tuto část požadovaného zákonného úroku, jelikož pokud nebyl shledán důvod pro přiznání této pohledávky, nemůže se k ní vázat ani příslušenství v podobě úroku z prodlení.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, nárok na plnou náhradu nákladů řízení, jelikož byla neúspěšná jen v nepatrné výši, a to v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) ve výši 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, návrh ve věci samé), tj. ve výši 1 200 Kč (3 úkony x odměna ve výši 400 Kč), dále paušální náhrada výdajů za každý z těchto úkonů podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t., tj. ve výši 300 Kč (3 úkony x paušální náhrada ve výši 100 Kč) a náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 315 Kč (21 % z částky 1 500 Kč). Jejich zaplacení soud k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.Lhůta k plnění byla stanovena v obecné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.