6 C 36/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Pirklovou, LL.M. ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované A, narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B, narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované A 3. Jméno žalované C, narozená Datum narození žalované C bytem Adresa žalované C 4. Jméno žalované D, narozený Datum narození žalované D bytem Adresa žalované D zastoupeni advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení, že žalovaní nejsou dědici ze závěti ze dne Anonymizováno I. Určuje se, že Jméno žalované C, narozená Datum narození žalované C, a Jméno žalované D, narozený Datum narození žalované D, nejsou dědici ze závěti ze dne datum. II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 16 873,61 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. III. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice do pokladny Okresního soudu v Mělníku náklady řízení spočívající ve svědečném, jejichž výše bude stanovena v samostatném usnesení, a to do tří dnů od právní moci takového usnesení. IV. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Mělníku na soudním poplatku částku 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Usnesením Okresního soudu v Mělníku ze dne datum, č.j. spisová značka, bylo žalobci uloženo, ať do 2 měsíců od právní moci uvedeného usnesení podá žalobu na určení, že žalovaní 3) a 4) nejsou dědici ze závěti zůstavitele Jméno žalobce, narozeného dne datum, zemřelého dne datum, sepsané dne datum. Usnesení nabylo právní moci dne datum (viz předmětné usnesení ve spise spisová značka).

2. Žalobce ke zdejšímu soudu žalobu podal dne datum, tedy včas. V prvé řadě uvedl, že žalovaní 1) Jméno žalované A a 2) jméno FO nejsou v uvedené závěti jako dědici vůbec označeni, neboť jsou uvedeni až v jiné závěti ze dne datum (v žalobě chybně uvedeno ze dne datum), a nemohou proto z napadené závěti ze dne datum nabýt dědické právo. Ve vztahu k žalovaným 3) Jméno žalované C a 4) Jméno žalované D žalobce tvrdí, že předmětná závěť je neplatná, neboť se podle jeho tvrzení jedná o podvrh a závěť nikdy nebyla řádně pořízena. Neplatnost závěti žalobce dovozuje zejména z toho, že jako jediný syn zůstavitele byl závětí zcela opomenut, ačkoliv zůstavitel nikdy neprojevil vůli jej z dědění vyloučit a o existenci takové závěti se žalobci nikdy nezmiňoval. Dále žalobce poukazuje na skutečnost, že závěť byla předložena až v průběhu dědického řízení bývalou manželkou zůstavitele jméno FO, matkou žalovaných 3) a 4), a to přibližně dva měsíce po jeho zahájení, přestože tato osoba po smrti zůstavitele jednala se žalobcem jako s jediným zákonným dědicem, což podle žalobce svědčí o tom, že závěť byla dodatečně zhotovena a zfalšována. Žalobce dále namítá, že svědci závěti nejsou v závěti dostatečně identifikováni, a zpochybňuje jejich způsobilost. Svědek jméno FO je bratrem zůstavitele, tedy osobou zůstaviteli blízkou, a svědkyně jméno FO (dříve jméno FO) je tetou závětních dědiců, tedy osobou blízkou dědicům, a nejsou proto způsobilými svědky závěti ve smyslu § 1540 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Nadto žalobce tvrdí, že v den údajného sepisu závěti se tento svědek podle knihy jízd vracel do České republiky až v pozdních nočních hodinách, což vyvolává zásadní pochybnosti o tom, že by byl přítomen sepsání závěti a podepsal ji jako svědek.

3. Žalovaní uvedli, že s podanou žalobou nesouhlasí a považují ji za nedůvodnou, přičemž mají za to, že závěť ze dne datum je platná, byla pořízena v souladu se zákonnými požadavky, řádně podepsána i osvědčena svědky, kteří splňovali podmínky své způsobilosti. Námitky žalobce ohledně nepravosti závěti, založené zejména na jeho přesvědčení, že by zůstavitel svého syna v závěti neopomenul, a dále na okolnosti, že závěť byla předložena až s časovým odstupem po zahájení dědického řízení, označili žalovaní za nepodložené, vycházející toliko z jeho subjektivních domněnek o vůli zůstavitele. Ve vztahu ke svědku jméno FO žalovaní uvedli, že jeho způsobilost nepodléhala zákonným překážkám a jeho výpověď považují za nevěrohodnou, resp. vyvrácenou dalšími důkazy a svědeckými výpověďmi. Současně zdůraznili, že případný vztah svědkyně jméno FO (dříve jméno FO) k závětním dědicům nedosahuje intenzity, která by byla dle judikatury právně významná, a nemůže tak vést k neplatnosti závěti. Žalovaní dále poukázali na reálné rodinné vztahy, když uvedli, že žalovaní se zůstavitelem dlouhodobě sdíleli společnou domácnost, měli k němu blízký vztah fakticky odpovídající vztahu rodiče a dětí a trávili společně rodinný život. V době sepisu závěti vztah mezi zůstavitelem a žalobcem byl výrazně narušený a kontakty mezi nimi byly minimální. Akcentovali proto zásadu upřednostnění skutečné vůle zůstavitele.

4. Soud ve věci zjistil následující skutečnosti: Žalobce je jediným biologickým dítětem zůstavitele. Žalovaní Jméno žalované A, nar. Datum narození žalované A, nar. Datum narození žalované B, mají dceru jméno FO, nar. datum, a jméno FO, dříve jméno FO, nar. datum. jméno FO má syna Jméno žalované D, nar. Datum narození žalované D, nar. Datum narození žalované C. Závětní svědkyně je tedy tetou žalovaných (výpisy z informačního systému základních registrů). jméno FO je bývalá manželka zůstavitele. Jejich manželství bylo uzavřeno dne datum a rozvedeno dne datum. Z manželství se nenarodily žádné děti (rozsudek Okresního soudu v adresa ze dne datum, č.j. spisová značka). Usnesením ze dne datum bylo ve vztahu k žalobci rozhodnuto o úpadku s povolením oddlužení. Přihlášené pohledávky činí přibližně 800 000 Kč bez příslušenství (viz veřejně dostupné údaje v insolvenčním rejstříku). Zůstavitel zemřel dne datum (úmrtní list na č.l. 1 spisu spisová značka). Usnesením Okresního soudu v adresa ze dne datum, č.j. spisová značka, byl soudním komisařem v řízení o pozůstalosti zůstavitele pověřen tituly před jménem jméno FO (usnesení na č.l. 2 spisu spisová značka). Dne datum zaslala jméno FO žalobci email, ve kterém jej informovala o tom, že se zůstavitelem vlastnili každý ideální jednu polovinu bytu, přičemž ke dni úmrtí zůstavitele neměli vypořádáno společné jmění manželů. V uvedeném emailu žalobci rovněž popsala, jaké platby se k bytu vážou, zejména splátky hypotečního úvěru, poplatky spojené s užíváním bytu, platby za elektrickou energii, poplatek za komunální odpad, daň z nemovitých věcí a pojištění, a současně žalobce vyzvala, aby navrhl způsob další správy bytu a péče o něj. Dále jej informovala o tom, jaké položky spadají do společného jmění manželů. Z obsahu této komunikace je zřejmé, že jméno FO v té době jednala s žalobcem jako s osobou, která bude pravděpodobně po zůstaviteli dědit (email založen na č. l. 6 a 81 spisu). Při předběžném šetření konaném dne datum se k notáři dostavil žalobce a jméno FO, nar. datum, kteří prohlásili, že zůstavitel nepořídil pro případ své smrti ústně ani písemně. Byli informování, že právní zástupce bývalé manželky zůstavitele, jméno FO, zaslal dne datum kopii závěti ze dne datum (viz protokol na č.l. 88 spisu spisová značka). Dne datum se k notáři dostavila jméno FO, která předložila notáři dvě závěti – ze dne datum a ze dne datum (viz protokol na č.l. 118, 120 právnická osoba spisu spisová značka). Předložená závěť ze dne datum je strojově psaná a obsahuje následující text: „Já níže podepsaný Jméno žalobce, rodné číslo RČ, bytem v adresa, pořizuji pro případ své smrti a po zralé úvaze tuto závěť: Dědicem veškerého svého majetku ustanovuji rovným dílem jméno FO, rodné číslo RČ a Jméno žalované D rodné číslo RČ, bytem oba v adresa. V adresa dne datum“, přičemž na text navazuje čitelný podpis Jméno žalobce a další neurčitý podpis. Dále je uvedeno: „Potvrzujeme svým podpisem, že Jméno žalobce, před námi současně přítomnými svědky výše uvedenou závěť dnes vlastní rukou podepsal a výslovně projevil, že listina závěti obsahuje jeho poslední vůli. V adresa dne datum“ Jako svědci jsou uvedeni 1. svědek jméno FO a 2. svědek jméno FO, přičemž u jejich jmen jsou podpisy (viz závěť na č.l. 5).

5. Svědek jméno FO uvedl, že si na okolnosti sepisu ani podpisu závěti zůstavitele Jméno žalobce ze dne datum nepamatuje. Přestože byl opakovaně dotazován na konkrétní skutečnosti (zda byl podpisu přítomen, kdy a kde k němu došlo, kdo byl přítomen, zda listinu četl či podepisoval, případně zda si takovou událost vybavuje z jiného dne), nedokázal uvést žádné určité skutečnosti. K předložené listině uvedl, že si nedokáže vybavit, že by ji podepisoval nebo četl, a ani u podpisu si není jist jeho pravostí. Zejména část podpisu obsahující jeho křestní jméno („Anonymizováno.“ jako jméno FO) mu není vlastní, neboť se běžně podepisuje pouze příjmením. Připustil pouze neurčitý, mlhavý dojem, že by v případě požádání možná něco podepsal, avšak takovou událost by nepovažoval za významnou a nepamatoval by si ji. Svědek dále uvedl, že si nepamatuje místo, čas ani účastníky případného podpisu závěti a nevzpomíná si ani na jakékoli setkání za účelem jejího sepisu. Jeho výpověď zůstala v této části po celou dobu obecná a nejednoznačná, bez konkrétních vzpomínek, a to i přes opakované a cílené dotazy.

6. Svědkyně jméno FO (dříve jméno FO) uvedla, že si na podpis závěti zůstavitele Jméno žalobce vzpomíná a byla jej osobně přítomna. Popsala, že k podpisu došlo v bytě její sestry (u jméno FO), kde byli přítomni čtyři lidé, a to zůstavitel, svědkyně, její sestra a jméno FO, na kterého se čekalo, až se vrátí z práce. Uvedla, že zůstavitel o záměru pořídit závěť hovořil již dříve a že jí rovněž telefonicky sdělil, že sepsal svou poslední vůli a požádal ji o podpis jako svědka. Potvrdila, že zůstavitel listinu před nimi podepsal, že sama listinu podepsala a že ji podle její vzpomínky podepsal i pan jméno FO. Nepamatuje si však přesný čas ani to, zda byla listina čtena nahlas. Z hlediska vztahů k závětním dědicům svědkyně opakovaně zdůraznila, že Jméno žalované C i Jméno žalované D považuje za součást své nejbližší rodiny. Uvedla, že jméno FO je její neteř a vztah k ní popsala jako „hezký“ a blízký. Obdobně charakterizovala i svůj vztah k Jméno žalované D, kterého označila za synovce a uvedla, že k němu má v zásadě stejný vztah jako k Jméno žalované C. V průběhu výpovědi opakovaně zdůraznila, že oba vnímá jako „své nejbližší příbuzné“. Svědkyně rovněž uvedla, že jí finančně pomáhali v době, kdy se nacházela v insolvenci. Současně vypověděla, že pokud by se Jméno žalované C nebo Jméno žalované D stala závažná újma (např. zdravotní), sama by jim poskytla pomoc a postarala se o ně.

7. Svědkyně jméno FO uvedla, že zůstavitel byl jejím manželem a o existenci závěti věděla, neboť o ní spolu doma hovořili. Byla osobně přítomna jejímu podpisu, který podle ní proběhl v obývacím pokoji jejich bydliště za účasti čtyř osob, a to zůstavitele, jí samotné, jejího švagra a sestry. K otázce předložení závěti v dědickém řízení uvedla, že ji nepředložila opožděně, nýbrž ji přinesla hned při prvním jednání, na které byla předvolána. Svědkyně dále uvedla, že znala obsah závěti. Podle její výpovědi zůstavitel zamýšlel, aby dědily všechny děti, tedy jak jeho biologický syn jméno FO (žalobce), tak i jméno FO a jméno FO (žalovaní), které sice nejsou jeho vlastními dětmi, avšak vychoval je a považoval je za své. Tento svůj názor odvozovala z přání zůstavitele, jak jej vnímala z jejich společné komunikace.

8. Nejvýznamnějším aktivem pozůstalosti je spoluvlastnický podíl o velikosti jedné ideální poloviny na bytové jednotce. Obvyklá cena této bytové jednotky byla podle znaleckého posudku ze dne datum stanovena na částku 6 100 000 Kč (viz dědický spis sp. zn. spisová značka). U zdejšího soudu je vedeno řízení pod sp. zn. spisová značka o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k této bytové jednotce, které zahájil zůstavitel. V tomto řízení zůstavitel tvrdil, že bytovou jednotku fakticky financoval a splácel výlučně on. Zhruba měsíc před rozvodem zůstavitel daroval jméno FO spoluvlastnický podíl ve výši jedné ideální poloviny na předmětné bytové jednotce, přičemž tímto úkonem mělo dojít k úplnému vypořádání společného jmění manželů. V uvedeném řízení zůstavitel navrhl, aby bytová jednotka byla přikázána do jeho výlučného vlastnictví s tím, že bývalé manželce uhradí částku 2 980 000 Kč jako vypořádací podíl po zohlednění hypotečního úvěru. Toto řízení je v současné době přerušeno (viz žaloba ve věci spisová značka na č. l. 83 spisu).

9. Právní hodnocení soudu: Podle § 22 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) osoba blízká je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo partner podle jiného zákona upravujícího registrované partnerství (dále jen „partner“); jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Má se za to, že osobami blízkými jsou i osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí.

10. Podle § 1540 odst. 1 o.z. dědic nebo odkazovník není způsobilý svědčit o tom, co se mu zůstavuje. Stejně není způsobilá být svědkem osoba dědici nebo odkazovníkovi blízká, ani zaměstnanec dědice nebo odkazovníka.

11. Neplatnost závěti žalobce dovozoval zejména z toho, že jako jediný syn zůstavitele byl závětí zcela opomenut, ačkoliv zůstavitel nikdy neprojevil vůli jej z dědění vyloučit a o existenci takové závěti se žalobci nikdy nezmiňoval. Skutečnost, že žalobce jako syn zůstavitele nebyl v závěti uveden, bez dalšího nezpůsobuje neplatnost závěti. Občanský zákoník spojuje s opomenutím potomka nikoli sankci neplatnosti pořízení pro případ smrti, nýbrž ochranu jeho postavení jako nepominutelného dědice prostřednictvím práva na povinný díl. Nepominutelnými dědici jsou děti zůstavitele, popřípadě jejich potomci, přičemž pořízení pro případ smrti nemůže jejich povinný díl zkrátit. Byl-li nepominutelný dědic v závěti opomenut, svědčí mu právo na povinný díl, popř. na jeho doplnění, vůči dědicům a odkazovníkům. Z toho plyne, že ani tvrzení žalobce, že jej zůstavitel v závěti zcela pominul a že o závěti nevěděl, samo o sobě nevede k závěru o neplatnosti závěti, ale může zakládat pouze jeho majetkové nároky z titulu práva nepominutelného dědice (srov. zejména § 1492, § 1642, § 1643, § 1651, § 1653 a § 1654 občanského zákoníku).

12. Dále žalobce poukazoval na skutečnost, že závěť byla předložena až v průběhu dědického řízení bývalou manželkou zůstavitele jméno FO, matkou žalovaných 3) a 4), a to přibližně dva měsíce po jeho zahájení. Zdůraznil přitom, že tato osoba po smrti zůstavitele jednala se žalobcem jako s jediným zákonným dědicem, což má podle jeho názoru nasvědčovat tomu, že závěť byla dodatečně vyhotovena a zfalšována. Toto se však žalobci nepodařilo prokázat. Svědkyně jméno FO přesvědčivě uvedla, že závěť předložila při prvním jednání, na něž byla notářem předvolána. Současně uvedla, že úmyslem zůstavitele bylo, aby dědily všechny děti, tedy jak žalobce, tak i žalovaní Jméno žalované C a Jméno žalované D, které sice nebyly biologickými potomky zůstavitele, avšak on je za své vlastní považoval. Z tohoto důvodu žalobce rovněž informovala o povinnostech souvisejících s bytovou jednotkou. Žalobce byl při ústním jednání soudem poučen, aby k prokázání svých tvrzení o podvržení (zfalšování) závěti doplnil a předložil důkazní prostředky. Žádné další důkazní návrhy však neuplatnil, a jeho tvrzení proto zůstalo neprokázáno.

13. Námitka žalobce, že svědek jméno FO není způsobilým svědkem jen proto, že je bratrem zůstavitele, není důvodná. Občanský zákoník nevylučuje z postavení svědka osobu blízkou zůstaviteli. Podle § 1540 odst. 1 občanského zákoníku není způsobilý svědčit dědic nebo odkazovník ohledně toho, co se mu zůstavuje, a stejně tak osoba blízká dědici nebo odkazovníkovi či jejich zaměstnanec. Zákonné omezení tedy míří na vztah svědka k osobě, která má ze závěti majetkový prospěch, nikoli na jeho vztah ke zůstaviteli. Skutečnost, že svědek je bratrem zůstavitele, proto jeho způsobilost svědka závěti nevylučuje. Svědek si na okolnosti podpisu závěti nepamatuje. Vyjádřil rovněž pochybnost, zda listinu vůbec podepsal, když uvedl, že se běžně nepodepisuje křestním jménem ve zkrácené podobě „Anonymizováno.“. Současně uvedl, že je si jist, že v rozhodný den se vracel ze zahraniční cesty kamionem až ve večerních hodinách, a proto považuje za nepravděpodobné, že by poté ještě podepisoval jakoukoli listinu. Okolnost, že si svědek po delší době nepamatuje podpis závěti či některé dílčí okolnosti jejího pořízení, sama o sobě nepostačuje k závěru o neplatnosti závěti. Taková situace je přirozená a v praxi nikoli neobvyklá. I proto zákon vyžaduje přítomnost dvou svědků, aby alespoň jeden z nich byl případně schopen věrohodně potvrdit okolnosti pořízení závěti a průběh jejího podepisování.

14. Druhá závětní svědkyně jméno FO (dříve jméno FO) si na okolnosti podpisu závěti vzpomněla a byla schopna popsat jeho průběh, včetně místa a času jejího pořízení. Tato svědkyně je však tetou dědiců. Jak již bylo uvedeno výše, podle § 1540 odst. 1 občanského zákoníku není způsobilá svědčit osoba blízká dědici. Teta sice není osobou blízkou ex lege bez dalšího, neboť § 22 odst. 1 občanského zákoníku za osoby blízké výslovně považuje příbuzné v řadě přímé, sourozence a manžela nebo partnera, nicméně může se jí stát v případě naplnění materiálního znaku blízkosti. Zákon chrání neutralitu svědka ve vztahu ke konkrétnímu dědici, v jehož prospěch svědek jako osoba jemu blízká vystupuje. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2002, sp. zn. 21 Cdo 530/2001: U allografní závěti zákon požaduje (pod sankcí neplatnosti právního úkonu), aby zůstavitel před dvěma svědky současně přítomnými výslovně projevil, že listina obsahuje jeho poslední vůli, a aby se svědci na závěť podepsali, z toho důvodu, aby osoby, které zůstavitel povolal za svědky své závěti, potvrdily (vzhledem k tomu, že listinu nenapsal vlastní rukou a jen ji vlastnoručně podepsal), že jde o jeho pravou závěť, v případě, objeví-li se po smrti zůstavitele pochybnosti, zda jde skutečně o jeho poslední vůli. Závětí povolaným dědicům, osobám, kterým svědčí dědické právo po zůstaviteli ze zákona (zákonným dědicům), a osobám jim blízkým zákon nepřiznává způsobilost být svědky závěti proto, že u těchto osob nelze - s ohledem na jejich vztah k zůstavitelově majetku nebo k těm, kterým tento majetek má jako zůstavitelovým dědicům připadnout - předpokládat, že by své svědectví o zůstavitelově poslední vůli poskytli vždy pravdivě nebo že by jejich svědectví o zůstavitelově poslední vůli muselo být vždy a každým pokládáno za věrohodné.

15. Soud proto zkoumal, zda by újmu, kterou by utrpěl některý ze závětních dědiců, závětní svědkyně důvodně pociťovala jako újmu vlastní. V projednávané věci dospěl k závěru, že tomu tak je. Ze samotné výpovědi svědkyně jméno FO totiž vyplynulo, že žalovanou Jméno žalované C, která je její neteř, považuje za člena své nejbližší rodiny, a to jak v současnosti, tak i v době pořízení závěti. Stejně tak vztah k Jméno žalované D, svému synovci, označila za totožný, tedy je rovněž řadí mezi své nejbližší příbuzné. Uvedla, že k oběma chová kladný citový vztah, v době sepsání závěti s nimi udržovala osobní kontakt, účastnila se rodinných setkání a byla by připravena jim v případě potřeby poskytnout pomoc. Současně uvedla, že mohla důvodně očekávat obdobnou podporu i z jejich strany, která jí také byla poskytnuta, když jí žalovaní finančně pomáhali v době jejího insolvenčního řízení. Z její výpovědi tak jednoznačně vyplývá existence vzájemného citového a rodinného pouta, které přesahuje běžné vztahy mezi tetou a její neteří a synovcem. Za této situace má soud za to, že případnou újmu některého z dědiců by svědkyně důvodně pociťovala jako újmu vlastní, a je proto ve smyslu § 1540 o. z. osobou blízkou dědicům, a tedy nezpůsobilou svědčit při pořízení závěti o tom, co se dědicům zůstavuje (srov. též usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 3356/2023). Soud proto dospěl k závěru, že závěť ze dne datum je neplatná a z tohoto důvodu určil, že Jméno žalované C a Jméno žalované D nejsou dědici podle této závěti.

16. Přestože se závěť ze dne datum svým obsahem vztahuje pouze k žalovaným Jméno žalované C a Jméno žalované D, bylo nezbytné, aby řízení probíhalo rovněž za účasti osob povolaných k dědění podle závěti ze dne datum, tj. za účasti Jméno žalované A a Jméno žalované B. Důvodem je skutečnost, že posouzení platnosti či neplatnosti závěti z datum se bezprostředně promítá i do jejich právního postavení, neboť jejich tvrzený dědický titul je s titulem založeným novější závětí v kolizi. V případě neplatnosti závěti ze dne datum by se mohla stát rozhodnou závěť starší, zatímco v případě její platnosti by dědické právo odvozené od závěti ze dne datum nepřicházelo v úvahu. Jejich procesní účast byla proto nezbytná, neboť výsledek sporu se bezprostředně dotýká jejich dědického práva. Ve výroku rozsudku jsou však uvedeni pouze dědici ze závěti ze dne datum, neboť pouze tito jsou v této závěti uvedeni.

17. Soud zamítl návrh žalovaných na provedení dokazování výslechy účastníků Jméno žalované C a Jméno žalované D a svědků jméno FO a jméno FO. Tito měli vypovídat o rodinných vztazích a o úmyslu zůstavitele ve vztahu k jeho pozůstalosti, zejména o tom, že zůstavitel považoval žalované za své vlastní děti a že se žalobcem, svým biologickým synem, neměl po určitou dobu dobrý vztah, což jej mohlo vést k jeho opomenutí v závěti. Ani v případě, že by uvedené skutečnosti byly navrženými důkazy prokázány, by neměly vliv na rozhodnutí ve věci, neboť nejsou právně relevantní pro posouzení platnosti závěti. Soud totiž dospěl k závěru, že závěť je neplatná z důvodu nesplnění zákonem stanovených formálních náležitostí. Otázkou skutečné vůle zůstavitele a obsahem závěti by se soud zabýval teprve tehdy, pokud by závěť byla shledána platnou, avšak její obsah by byl nejasný či sporný z hlediska výkladu.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 873,61 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč, nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty ve výši 65 000 Kč sestávající z částky 3 700 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, účast na jednání soudu), tj. ve výši 11 100 Kč (3 x 3 700 Kč), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., tj. ve výši 1 350 Kč (3 x 450 Kč), v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhradu ve výši 668,69 Kč za 76 ujetých km (34,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 8,5 l/100 km a 5,90 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a daň z přidané hodnoty ve výši 2 754,92 Kč (21 % z částky 13 118,69 Kč). Jejich zaplacení soud žalovaným uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobce jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

19. O náhradě nákladů řízení placených státem rozhodl soud podle § 148 odst. 1 o. s. ř. V řízení vznikly státu náklady spočívající ve svědečném. S ohledem na výsledek řízení soud uložil žalovaným povinnost tyto náklady státu nahradit, neboť nebyly zjištěny okolnosti odůvodňující osvobození od soudních poplatků. Jelikož o svědečném bylo rozhodnuto samostatným usnesením a toto rozhodnutí dosud nenabylo právní moci, nebylo dosud možno určit konečnou výši nákladů řízení placených státem. Z tohoto důvodu soud rozhodl pouze o základu povinnosti k jejich náhradě s tím, že jejich výše bude stanovena samostatným usnesením po právní moci rozhodnutí o svědečném. Lhůta k plnění byla stanovena tak, že počne běžet až od právní moci usnesení, kterým bude určena výše náhrady těchto nákladů.

20. O povinnosti žalovaných zaplatit soudní poplatek rozhodl soud podle § 2 odst. 3 a 8 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Žalobce byl usnesením Okresního soudu v Mělníku ze dne datum, č.j. spisová značka, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne datum, č.j. spisová značka, v řízení osvobozen od soudního poplatku v rozsahu 50 % a jeho žalobě bylo vyhověno, proto přešla povinnost zaplatit odpovídající část soudního poplatku podle výsledku řízení na žalované. Jelikož na straně žalovaných vystupuje více osob, jsou k zaplacení soudního poplatku povinni společně a nerozdílně. Soudní poplatek činí podle položky 4 bodu 1 písm. c) sazebníku soudních poplatků 2 000 Kč, žalovaní jsou proto povinni zaplatit státu jeho neuhrazenou polovinu, tj. 1 000 Kč. Soudní poplatek může být zaplacen na účet č. účtu, pod variabilním symbolem var. symbol. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Okresnímu soudu v Mělníku. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Praze. Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.