6 C 39/2026

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Pirklovou, LL.M. ve věci žalobkyně: Anonymizováno , Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 18 883,77 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 195,84 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky z částky 10 195,84 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu požadavku na zaplacení:- částky 8 687,93 Kč,- smluvního úroku ve výši 15,90 % ročně za období od , datum, do , datum, vyčíslený na částku ve výši 1 109,19 Kč,- smluvního úroku ve výši 15,90 % ročně z částky 18 384,77 Kč od , datum, do , datum- smluvního úroku ve výši 12 % ročně z částky 18 384,77 Kč od , datum, do zaplacení,- zákonného úroku z prodlení za období od , datum, do , datum, vyčíslený na částku 129,40 Kč,- zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 188,93 Kč za období od , datum, do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit částku 18 883,77 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodňuje tím, že žalované vznikl dluh ze smlouvy o půjčce č. , hodnota, uzavřené dne , datum, mezi , právnická osoba, . jako původním věřitelem (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou, na jejímž základě byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč, který se zavázala splatit společně s roční úrokovou sazbou 15,90 % v 36 měsíčních splátkách po 1 054 Kč. Žalovaná úvěr čerpala, avšak jej řádně a včas nesplácela, když na svůj dluh celkově uhradila pouze 19 804,16 Kč, v důsledku čehož právní předchůdkyně žalobkyně dne , datum, v souladu se smluvními a produktovými podmínkami úvěr zesplatnila. Žalobkyně tvrdí, že před poskytnutím úvěru byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně řádně posouzena úvěruschopnost žalované, a to prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací a kontrolou veřejných databází, přičemž nebyly zjištěny žádné skutečnosti bránící poskytnutí úvěru. Žalobkyně proto požaduje, aby soud uložil povinnost žalované zaplatit: nesplacenou jistinu úvěru ve výši 18 384,77 Kč, poplatek ve výši 499 Kč za zaslání výzvy k úhradě dle smlouvy a ceníku původního věřitele, smluvní úrok ve výši 15,90 % ročně za období od , datum, do , datum, vyčíslený na částku ve výši 1 109,19 Kč, smluvní úrok ve výši 15,90 % ročně z částky 18 384,77 Kč od , datum, do , datum smluvní úrok ve výši 12 % ročně (snížený s ohledem na § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru) z částky 18 384,77 Kč od , datum, do zaplacení, zákonný úrok z prodlení za období od , datum, do , datum, vyčíslený na částku 129,40 Kč zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 18 384,77 Kč za období od , datum, do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalobkyně se z jednání řádně a včas omluvila a souhlasila s projednáním věci ve své nepřítomnosti a žalovaná se k jednání bez řádné a včasné omluvy nedostavila, ač byla řádně předvolána.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne , datum, smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 30 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr uhradit společně se smluvním úrokem ve výši 15,9 % ročně, a to ve 36 měsíčních splátkách po 1 054 Kč, celkem tedy částku 37 908,83 Kč. Součástí této smlouvy byl ceník produktů a služeb, všeobecné obchodní podmínky a produktové podmínky pro osobní úvěru právní předchůdkyně žalobkyně /viz smlouva o zřízení služeb přímého bankovnictví na č.l. 38, návrh na uzavření smlouvy o půjčce na č. l. 49 spisu, akceptace návrhu na č. l. 10 spisu, formulář pro standardní informace na č. l. 11 spisu, údaje klienta na č. l. 15 spisu, všeobecné obchodní podmínky na č. l. 20 spisu, produktové podmínky pro osobní úvěry na č. l. 54 spisu, ceník produktů a služeb na č. l. 41 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy zjistila, že žalovaná bydlí u rodičů, přičemž její náklady na bydlení činí 1 450 Kč. Žalovaná žila v družském poměru a jejím jediným příjmem byl rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč měsíčně. Jako výdaje uvedla částku 4 000 Kč na živobytí a 1 000 Kč na rodinné a ostatní potřeby. Právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela rovněž smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 30 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr uhradit společně se smluvním úrokem ve výši 13,9 % ročně, a to ve 24 měsíčních splátkách po 1 439 Kč. Jiné úvěry žalovaná nesplácela /viz protokol o posouzení úvěruschopnosti na č.l. 45, výpis z účtu žalované na č.l. 46, informace ze spisu vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, /. Žalovaná úvěr čerpala. Od počátku jej nesplácela řádně, tj. v plné výši a včas, v důsledku čehož jí právní předchůdkyně žalobkyně opakovaně účtovala poplatky ve výši 499 Kč (nejméně v 11 případech. Celkově uhradila částku 19 804,16 Kč, přičemž částečné splátky byly započteny nejprve na úroky z prodlení, poplatky, smluvní úroky a jistinu /viz výpis minutkové půjčky na č. l. 26 a 56 spisu, mimořádný výpis z běžného účtu žalované na č.l. 90/. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dluhu výzvou ze dne , datum, , kterou předala poštovní přepravě dne , datum, /viz prohlášení o okamžité splatnosti na č. l. 53 spisu, přehled podacích čísel na č. l. 69/. Následně právní předchůdkyně žalobkyně zrušila úvěrový účet žalované, což jí bylo oznámeno dopisem ze dne , datum, /prohlášení o změně čísla účtu na č. l. 40 spisu/. Pohledávka za žalovanou byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na společnost , Anonymizováno, , , IČO, , což bylo žalované oznámeno dopisem odeslaným dne , datum, , a následně na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno společně s výzvou k úhradě dlužné částky dopisem ze dne , datum, /viz smlouvy o postoupení pohledávek uložené v elektronické podobě v systému ISAS, resp. , jméno FO, , potvrzení úplaty na č.l. 39oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 47 spisu, přehled podacích čísel na č. l. 60 spisu, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 70 spisu/. Žalovaná netvrdila ani v řízení nevyšlo jinak najevo, že by dlužnou částku uhradila nebo její dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatele úvěru, byla před uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně sice před uzavřením smlouvy formálně provedla posouzení úvěruschopnosti žalované, avšak toto posouzení neobstojí z hlediska požadavků § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle citovaného ustanovení je poskytovatel oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že neexistují důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. V projednávané věci však takové pochybnosti existovaly již v době uzavření smlouvy. Žalovaná byla v rozhodné době na rodičovské dovolené a jejím jediným pravidelným příjmem byl rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč měsíčně. Její deklarované výdaje činily nejméně 7 889 Kč měsíčně (náklady na bydlení 1 450 Kč, živobytí 4 000 Kč, ostatní potřeby 1 000 Kč, splátka úvěru 1 439 Kč), aniž by bylo jakkoli doloženo, že by disponovala úsporami, jinými příjmy či majetkem, z něhož by mohla závazek hradit. Nebylo ani zjišťováno, jakého příjmu dosahovala před nástupem na rodičovskou dovolenou, kdy lze očekávat její návrat do zaměstnání, případně zda má zajištěny další finanční zdroje (např. příjem partnera či jiné formy zabezpečení). Soud zdůrazňuje, že samotná skutečnost, že žadatel o úvěr je na rodičovské dovolené, bez dalšího nevylučuje možnost poskytnutí úvěru. V takových případech je však na poskytovateli kladena zvýšená povinnost komplexně posoudit ekonomickou situaci spotřebitele a zohlednit širší spektrum relevantních ukazatelů. Poskytovatel musí zkoumat nejen aktuální příjem, ale i jeho stabilitu, perspektivu budoucích příjmů a existenci finančních rezerv. Je třeba zdůraznit, že poskytovatel spotřebitelského úvěru není subjektem, který by měl suplovat sociální systém státu. Jeho činnost je podnikatelská a primárně zaměřená na dosažení zisku. I v případě, kdy se spotřebitel nachází v přechodné finanční tísni, nelze bez dalšího považovat poskytnutí bankovního úvěru osobě, jejímž jediným pravidelným příjmem je rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč měsíčně, za morálně ani společensky přijatelné řešení takové situace. Úvěr může být považován za skutečné „překlenutí“ nouze pouze tehdy, pokud je zřejmé, že jeho splácení nebude probíhat na úkor uspokojování základních životních potřeb spotřebitele a jeho nezletilého dítěte a pokud existuje reálná a blízká perspektiva zlepšení příjmové situace. Jinak se poskytování úvěru v nouzové situaci nejeví jako pomoc, nýbrž jako přenesení rizik a důsledků tíživé sociální situace na slabší smluvní stranu, a to včetně následků dopadajících na dítě, které se na vzniku závazku nijak nepodílelo. Právě ochrana spotřebitele v sociálně zranitelném postavení a prevence vzniku dluhové spirály proto tvoří jeden ze základních smyslů právní úpravy spotřebitelského úvěru. Takové posouzení však v daném případě zjevně provedeno nebylo, resp. bylo provedeno nedostatečně. Za této situace musela právní předchůdkyně žalobkyně při zachování odborné péče dospět k závěru, že existují důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Přesto jí úvěr poskytla, čímž porušila svou zákonnou povinnost podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto uzavírá, že v projednávané věci byly splněny podmínky pro závěr, že poskytovatel porušil povinnost stanovenou v § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť poskytl úvěr i přesto, že existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované tento úvěr splácet, a smlouva je tak neplatná.

13. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 30 000 Kč a žalovaná uhradila 19 804,16 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, žalobkyně je tak aktivně věcně legitimovaná. S ohledem na neplatnost smlouvy tak soud žalobkyni přiznal nárok na rozdíl mezi poskytnutou a uhrazenou částkou ve výši 10 195,84 Kč a ve zbytku soud žalobu zamítl (smluvní úroky a poplatky).

14. Soud se dále zabýval otázkou, od kdy je žalovaná v prodlení s úhradou dlužné částky, když s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy je neplatné ujednání i o splatnosti dluhu. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně prohlásila dlužnou částku za splatnou dopisem ze dne , datum, , který byl odeslán následující den. Zásilka byla s ohledem na domněnku doby dojití podle § 573 o.z. doručena žalované , datum, . Podle obsahu výzvy měla žalovaná dluh uhradit okamžitě, což s ohledem na § 1959 o.z. lze vyložit jako do pěti dnů, splatnost dluhu dle této výzvy tak nastala dne , datum, . Následujícím dnem se tak žalovaná dostala do prodlení a má tak povinnost zaplatit žalobkyni zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 12 % ročně. Jelikož žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení od , datum, do zaplacení, přiznal jí soud zákonné úroky z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 195,84 Kč právě od , datum, do zaplacení. Ve zbytku pak soud žalobu zamítl.

15. Nad rámec soud uvádí, že považuje rovněž za problematické jednání právní předchůdkyně žalobkyně, která v průběhu splácení opakovaně účtovala žalované poplatky ve výši 499 Kč (nejméně v 11 případech), a to za situace, kdy žalovaná již od počátku nebyla schopna dostát svým splátkovým povinnostem řádně a včas. Tyto poplatky byly přitom uspokojovány přednostně před jistinou, v důsledku čehož žalovaná fakticky plnila převážně na příslušenství dluhu, aniž by docházelo k jeho reálnému umořování. Takový postup soud hodnotí jako rozporný s dobrými mravy. Poskytovatel totiž žalované poskytl úvěr, u něhož bylo již při uzavření smlouvy zjevné, že jej nebude schopna řádně splácet, a následně z její nepříznivé situace těžil tím, že její platby byly v rozhodující míře spotřebovávány na sankční poplatky, nikoli na splácení samotné jistiny. Tento mechanismus ve svém důsledku prohluboval zadlužení žalované, místo aby směřoval k jeho postupnému snížení, což je s principy poctivého obchodního styku neslučitelné.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo, neboť procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly. Soud připomíná, že při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. srpna 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08).