6 C 46/2026

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Pirklovou, LL. M. ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 83 031,11 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit částku ve výši 83 031,11 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 83 031,11 Kč od datum do zaplacení, se zcela zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne datum ke zdejšímu soudu s žalobou, kterou doplnila podáním ze dne datum (č. l. 79), v níž uplatnila nárok na zaplacení částky 83 031,11 Kč s příslušenstvím. Tvrdí, že tuto pohledávku nabyla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, uzavřené mezi ní a původním věřitelem, společností Anonymizováno (dříve Anonymizováno). Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne datum prostřednictvím internetových stránek Anonymizováno Anonymizováno o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr. Celkově žalovaný čerpal peněžní prostředky ve výši 207 187,66 Kč, přičemž před postoupením pohledávky uhradil celkem 345 204,94 Kč, z čehož částka ve výši 143 221,77 byla započtena na jistinu a zbývající částka ve výši 201 983,17 byla započtena na příslušenství. Žalovaný však své platební povinnosti vyplývající ze smlouvy zcela nesplnil, ač byl opakovaně upomínán jak původním věřitelem, tak následně právní zástupkyní žalobkyně, která mu zaslala předžalobní upomínku dne datum. Žalobkyně proto požaduje úhradu částky 83 031,11 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 63 965,89 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 962,50 Kč a úroku za období čerpání úvěru ve výši 18 102,72 Kč a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 83 031,11 Kč od datum do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový limit ve výši 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit poplatek za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z částky každého čerpání. RPSN Vyčerpanou částku se pak zavázal splácet společně se sjednaným smluvním úrokem ve výši 8,5 % měsíčně pravidelnými měsíčními splátkami. Měsíční splátka činila buď 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem a poplatkem za čerpání nebo 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší, a to vždy 30. den každého kalendářního měsíce, počínaje dnem datum. Dodatkem ze dne datum byl úvěrový limit zvýšen na 57 000 Kč a dodatkem ze dne datum byl úvěrový limit zvýšen na 64 000 Kč /viz smlouva na č. l. 8-9, dodatek na č. l. 11-12, standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 13-14, občanský průkaz na č. l. 18, obchodní podmínky na č. l. 31-35 spisu/. Před uzavřením smlouvy žalovaný uvedl, že jeho průměrný čistý měsíční příjem činí 35 000 Kč a že bydlí ve vlastní nemovitosti. Žalobkyně však k prokázání pravdivosti těchto tvrzení nepředložila výpis z katastru nemovitostí ani doklady o příjmu žalovaného (např. výplatní pásky). Současně tvrdila, že žalovaného prověřila v dostupných registrech a databázích (ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI), avšak protokoly či jiné výstupy z těchto prověření soudu nepředložila /viz informace o žadateli na č. l. 37 a 59 spisu/. Na bankovní účet č. č. účtu, jehož je žalovaný jediným majitelem a disponentem, byly připisovány platby od právní předchůdkyně žalobkyně /zjištěno z vyjádření banky na č. l. 74 a potvrzení o platbě na č. l. 36, 38, 42-58, 60 spisu/. Celkově žalovaný čerpal peněžní prostředky ve výši 207 187,66 Kč. Celkem uhradil 345 204,94 Kč, z čehož částka ve výši 143 221,77 byla započtena na jistinu a zbývající částka ve výši 201 983,17 byla započtena na příslušenství /tvrzení žalobkyně a výpis z úvěrového účtu na č.l. 39-41 spisu/. Dlužná částka ke dni datum činila 83 393,55 Kč /viz faktura na č. l. 19 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka vůči žalovanému uvedená v příloze seznamu postoupených pohledávek této smlouvy postoupena na žalobkyni /viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 20-29, vzor listiny o převodu na č. l. 30, dodatek č. hodnota ke smlouvě na č. l. 10, seznam postoupených pohledávek na č. l. 16-17/. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum. Rovněž byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 83 031,11 Kč /viz dopis na č. l. 61 a 61 p.v., včetně potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne datum na č. l. 15/. Žalovaný byl předžalobní výzvou vyzván právní zástupkyní žalobkyně k úhradě dlužné částky /viz předžalobní výzvu na č. l. 61 p.v., včetně podacího lístku/.

4. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 586 odst. 1 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Dle odstavce 2 uvedeného ustanovení se považuje právní jednání za platné, nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání.

9. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

10. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Soud se především zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy splnila svou zákonnou povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V tomto směru soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ohledně skutečnosti, že její právní předchůdkyně této povinnosti dostála. Z provedeného dokazování nevyplynulo, že by byla úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy dne datum posouzena řádně, úplně a s odbornou péčí vyžadovanou zákonem.

14. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při posouzení bonity žalovaného z údajů, podle nichž žalovaný dosahoval průměrného čistého měsíčního příjmu ve výši 35 000 Kč a bydlel ve vlastní nemovitosti. K těmto údajům však nebyly předloženy žádné podklady svědčící o jejich ověření. Ve spise se nenachází žádné potvrzení zaměstnavatele o příjmu žalovaného, výplatní pásky, daňové přiznání ani jiné listiny dokládající skutečnou výši jeho příjmů. Stejně tak nebyl předložen výpis z katastru nemovitostí ani jiný důkaz prokazující tvrzení žalovaného o vlastnickém právu k nemovitosti. Žalobkyně současně tvrdila, že žalovaného prověřila v registrech ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, avšak ani k těmto tvrzením nepředložila žádné výstupy či protokoly umožňující soudu ověřit, jaké informace byly v registrech zjištěny a zda byly při rozhodování o poskytnutí úvěru skutečně zohledněny.

15. Nelze proto uzavřít, že by poskytovatel úvěru ověřoval údaje tvrzené žalovaným jinak než jejich prostým převzetím. Součástí odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru přitom není pouze získání informací od žadatele o úvěr, ale rovněž jejich přiměřené ověření a kritické vyhodnocení. Poskytovatel se nemůže bez dalšího spolehnout na tvrzení spotřebitele o jeho příjmech, majetkových poměrech či dosavadní platební morálce, nýbrž je povinen tato tvrzení doložit a ověřit z dostupných zdrojů. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru se posouzení úvěruschopnosti provádí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů. V projednávaném případě však nebylo prokázáno, že by poskytovatel disponoval relevantními údaji o skutečných příjmech žalovaného, jeho pravidelných výdajích nebo jeho existujících závazcích. Ve spise se nenachází žádný podklad svědčící o zjišťování pravidelných výdajů žalovaného. Za této situace nemohlo dojít k řádnému porovnání příjmů a výdajů žalovaného a tím ani k odpovědnému posouzení jeho schopnosti úvěr splácet.

16. Smyslem zákonné povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele je ochrana spotřebitele před poskytnutím úvěru, který není schopen splácet, a současně prevence nadměrného zadlužování. Povinnost odborné péče představuje jeden ze základních pilířů právní úpravy spotřebitelského úvěru. Její naplnění nelze spatřovat v pouhém formulářovém zaznamenání údajů sdělených spotřebitelem bez jejich následného ověření a vyhodnocení.

17. V poměrech projednávané věci proto soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou § 86 zákona č. 257/2016 Sb. nesplnila, neboť úvěruschopnost žalovaného řádně neposoudila. Žalobkyně neprokázala, že by příjmy žalovaného byly jakkoliv ověřeny, stejně jako neprokázala zjišťování jeho skutečných výdajů či přezkoumání jeho závazkového zatížení prostřednictvím tvrzených registrů. Poskytnutí úvěru za těchto okolností nelze považovat za výsledek posouzení úvěruschopnosti provedeného s odbornou péčí.

18. Důsledkem porušení této zákonné povinnosti je podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a redukce nároku věřitele na vrácení poskytnuté jistiny. Soud proto vycházel z toho, že žalobkyni může svědčit pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení odpovídajícího částce skutečně poskytnutých peněžních prostředků. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný v průběhu trvání smluvního vztahu vyčerpal celkem 207 187,66 Kč. Současně však bylo prokázáno, že na splátkách uhradil celkem 345 204,94 Kč. Byť poskytovatel započetl na jistinu pouze částku 143 221,77 Kč a zbytek plateb ve výši 201 983,17 Kč na příslušenství, smluvní úroky a další poplatky, k takovému započtení nelze vzhledem k neplatnosti smlouvy přihlížet. Veškeré úhrady žalovaného je naopak nutno započíst na vrácení poskytnuté jistiny. Jelikož žalovaný na vrácení poskytnutých prostředků uhradil částku převyšující jím vyčerpanou jistinu o 138 017,28 Kč, zanikl nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení již splněním. Žalobkyně proto vůči žalovanému žádnou splatnou pohledávku nemá a uplatněný nárok není důvodný. Z tohoto důvodu soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 151 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť zcela úspěšnému žalovanému, žádné náklady pro jeho procesní pasivitu nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Okresnímu soudu v Mělníku. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Praze. Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.