6 C 50/2026

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Pirklovou, LL. M. ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozen Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného fakticky bytem Adresa žalovaného o zaplacení 12 955 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku: - částku 9 500 Kč - zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 9 500 Kč od datum do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požadovala uložit žalovanému povinnost zaplatit: - smluvní úrok ve výši 3 455 Kč, - zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 3 455 Kč od datum do zaplacení, - zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 9 500 Kč od datum do datum.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 220,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně. Žalobkyně se obrátila dne datum ke zdejšímu soudu se žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení dlužné jistiny ve výši 9 500 Kč, smluvního úroku ve výši 3 455 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11, 5 % ročně z částky 12 955 Kč od datum do zaplacení. Nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO IČO (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovaným dne datum distančním způsobem prostřednictvím webových stránek Anonymizováno smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci žalovaného ve veřejně dostupných registrech i dlužnických registrů, SOLUS, CNCB, CBCB, CEE, ISIR, NRKI, BRKI a EUCB, přičemž nenašla žádné informace, ze kterých by mohla uzavřít, že žalovaný nebude schopen úvěr splatit. Úvěr byl žalovanému téhož dne vyplacen bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný však poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané době nesplatil, i když byl opakovaně upomínán. Pohledávka byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena na žalobkyni, která se jejího zaplacení domáhá v tomto řízení. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému možnost čerpat úvěr až do částky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v povinných minimálních měsíčních splátkách, která se mění podle toho, kolik již splatil, a bude vždy uvedena dle pravidel stanovených ve smlouvě. Dohodnutá zápůjční úroková sazba činila 200 % ročně /viz smlouva o úvěru na č. l. 6-9/. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne datum částku ve výši 10 000 Kč na účet č. č. účtu, přičemž žalovaný je jediným majitelem a disponentem tohoto účtu /výpis z účtu na č. l. 10, vyjádření banky na č. l. 40/. Jelikož žalovaný nesplácel řádně a včas, byl žalovaný dopisem ze dne datum vyzván k úhradě celé dlužné částky skládající se z dlužné jistiny ve výši 9 500 Kč, smluvního úroku ve výši 3 455 Kč, smluvní pokuty ve výši 83 Kč a poplatků za upomínku ve výši 150 Kč. Dopis byl odeslán na adresu jeho trvalého bydliště /viz dopis na č. l. 27/. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku žalobkyni /viz smlouva o postoupení pohledávek včetně příloh na č. l. 14-24, dodatek na č. l. 11-13, seznam pohledávek na č. l. 25/, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum/viz dopis na č. l. 26/. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu dopisem ze dne datum od právní zástupkyně žalobkyně, který byl odeslán dne datum na adresu faktického bydliště žalovaného/viz předžalobní výzva na č. l. 28 včetně potvrzení o podání na č. l. 29/. Žalobkyně nepředložila žádné listinné důkazy, z nichž by bylo možné dovodit, že před uzavřením úvěrové smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného, ani jaké konkrétní údaje a informace si za tímto účelem opatřila a vyhodnotila. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Soud se především zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy splnila svou zákonnou povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V tomto směru soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ohledně skutečnosti, že její právní předchůdkyně této povinnosti dostála. Z provedeného dokazování nevyplynulo, že by byla úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy dne datum posouzena s odbornou péčí vyžadovanou zákonem. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného, když žalovaného prověřila v dostupných registrech. Avšak k těmto tvrzením nepředložila žádné výstupy, protokoly či jiné podklady, z nichž by bylo možné ověřit, jaké informace byly zjištěny a zda byly při rozhodování o poskytnutí úvěru skutečně zohledněny. Ve spise se rovněž nenachází potvrzení zaměstnavatele o příjmu žalovaného, výplatní pásky, daňové přiznání ani jiné listiny dokládající výši jeho příjmů. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru se posouzení úvěruschopnosti provádí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů. V projednávaném případě však nebylo prokázáno, že by poskytovatel disponoval relevantními údaji o skutečných příjmech žalovaného, jeho pravidelných výdajích nebo jeho existujících závazcích. Za této situace nemohlo dojít k řádnému porovnání příjmů a výdajů žalovaného a tím ani k odpovědnému posouzení jeho schopnosti úvěr splácet. Smyslem zákonné povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele je ochrana spotřebitele před poskytnutím úvěru, který není schopen splácet, a současně prevence nadměrného zadlužování. Povinnost odborné péče představuje jeden ze základních pilířů právní úpravy spotřebitelského úvěru. V poměrech projednávané věci proto soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnila, neboť úvěruschopnost žalovaného řádně neposoudila. Důsledkem porušení této zákonné povinnosti je podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a omezení nároku věřitele na vrácení poskytnuté jistiny. Soud proto vycházel z toho, že žalobkyni může svědčit pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení odpovídající částce skutečně poskytnutých peněžních prostředků. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovanému byla poskytnuta částka 10 000 Kč. Žalovaný zůstal v řízení zcela pasivní a netvrdil ani neprokazoval žádné skutečnosti svědčící o úhradách poskytnuté jistiny. Soud proto vycházel z listiny ze dne datum, kterou byl úvěr zesplatněn, z níž vyplývá, že nesplacená jistina ke dni zesplatnění činila 9 500 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit právě tuto částku. Nezaplacením dluhu ve stanovené lhůtě se žalovaný dostal do prodlení, čímž mu vznikla povinnost hradit vedle jistiny též úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, posuzoval splatnost nároku podle pravidel vztahujících se k vydání bezdůvodného obohacení. Povinnost k vydání bezdůvodného obohacení se stává splatnou až na základě výzvy věřitele k plnění a dlužník se dostává do prodlení teprve marným uplynutím lhůty v této výzvě stanovené. Žalobkyně doložila dopis ze dne datum, kterým byl úvěr zesplatněn. Tento dopis však byl odeslán na adresu trvalého pobytu žalovaného, na níž se žalovaný fakticky nezdržuje. Z provedeného dokazování vyplynulo, že až právní zástupkyně žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu na adresu jeho faktického bydliště, a to dne datum. V této výzvě byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě tří dnů od doručení. V souladu s § 573 o.z. byl dopis doručen dne datum a splatnost tak nastala dne datum. Soud proto přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 11,5 % ročně od datum a z přiznané částky, ve zbytku pak nárok zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v poměrné výši 46,66 % z plné náhrady nákladů řízení. Plná náhrada nákladů řízení by činila 2 615 Kč a skládá se ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) ve výši 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, návrh ve věci samé), tj. ve výši 1 200 Kč (3 úkony x odměna ve výši 400 Kč), dále paušální náhrada výdajů za každý z těchto úkonů podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t., tj. ve výši 300 Kč (3 úkony x paušální náhrada ve výši 100 Kč) a náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 315 Kč (21 % z částky 1 500 Kč). Soud proto žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 1 220,20 Kč (46,66 % z 2 615 Kč). Jejich zaplacení soud k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Okresnímu soudu v Mělníku. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Praze. Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.