6 C 66/2026

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Pirklovou, LL.M. ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o zaplacení 433 629,73 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku:  částku ve výši 10 947,40 Kč,  smluvní úrok vyčíslený ke dni datum na částku 886,49 Kč,  zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 947,40 Kč od datum do zaplacení,  smluvní úrok ve výši 12 % ročně z částky 9 699,40 Kč od datum do zaplacení.  částku 338 431,44 Kč,  zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 338 431,44 Kč od datum do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku žalobkyně na zaplacení:  částky ve výši 70 123,10 Kč,  poplatků ve výši 998 Kč,  smluvního úroku vyčísleného ke dni datum na částku 13 129,79 Kč,  zákonného úroku z prodlení vyčíslený ke dni datum na částku 211,27 Kč,  zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 84 250,89 Kč od datum do zaplacení,  smluvního úroku ve výši 9,99 % ročně z částky 408 554,54 Kč od datum do zaplacení,  smluvního úroku ve výši 9,99 % ročně z částky 998 Kč od datum do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 31 065,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se obrátila ke zdejšímu soudu dne datum s žalobou, doplněnou podáním ze dne datum, v níž uplatnila na žalované dva nároky na zaplacení částky v celkové výši 433 629,73 Kč s příslušenstvím.

2. Svůj první nárok na zaplacení částky ve výši 10 947, 40 Kč žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaná dne datum uzavřela se společností právnická osoba., IČO IČO (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o vydání kreditní karty hodnota, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně žalované vydala kreditní kartu s úvěrovým limitem ve výši 10 000 Kč. Výše úrokové sazby byla ve smlouvě sjednána ve výši 23,99 %, žalobkyně však v rámci žaloby uplatňuje úrok ve výši 12 % ročně. Čerpaný úvěr se žalovaná zavázala hradit v měsíčních minimálních splátkách. Částka každé měsíční splátky byla stanovena na částku odpovídající 3,2 % z vyčerpané částky, nejméně však 200 Kč. Úvěr pak měl být splácen inkasem z kartového účtu žalované, která za tímto účelem byla povinna zajistit dostatek finančních prostředků na svém účtu pro provedení inkasa. Žalovaná se zavázala uhradit úvěr včetně úroků, poplatků za bankovní služby, vše dle Ceníku banky. Před uzavřením smlouvy posoudila právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované. Zjistila, že žalovaná je vdaná, žije ve vlastním domě/bytě, má vysokoškolské vzdělání, je podnikatelka a její měsíční příjem činí 20 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřila finanční situaci žalované, a to jak interní, tak externí cestou. Byly zkoumány mimo jiné aktuální závazky, případné negativní záznamy, platnost dokladů a informace z externích úvěrových registrů (BRKI, NRKI, SOLUS) i z insolvenčního rejstříku. Na základě takto získaných údajů dospěla k závěru, že žalovaná je schopna splácet poskytnutý úvěr, neboť rozdíl mezi jejími příjmy a výdaji byl dostatečný. Výdaje žalovaná neuvedla. Jelikož žalovaná přestala jednotlivé splátky hradit řádně a včas, dne datum právní předchůdkyně žalobkyně využila svého práva a celý úvěr žalované zesplatnila. Pohledávka za žalovanou pak byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek č. 12/2022/35 ze dne datum, postoupena na žalobkyni, což bylo oznámeno dopisem odeslaným doporučeně. Žalobkyně proto navrhuje, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit:  jistinu ve výši 9 699,40 Kč,  poplatky ve výši 1 248 Kč,  smluvní úrok vyčíslený ke dni datum na částku 886,49 Kč,  zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 947,40 Kč (jistina + poplatky) od datum do zaplacení,  smluvní úrok ve výši 12 % ročně z částky 9 699,40 Kč od datum do zaplacení.

3. Druhý nárok žalobkyně na zaplacení částky ve výši 422 682,33 Kč žalobkyně uplatňuje z titulu smlouvy o úvěru č. hodnota uzavřené dne datum mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně. Před uzavřením smlouvy posoudila právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované na základě údajů uvedených žalovanou v žádosti o uzavření smlouvy, jakož i z dostupných statistických údajů, údajů z veřejných rejstříků a úvěrových registrů. V rámci tohoto posouzení byly prověřeny zejména aktuální závazky žalované, a to jak interní, tak externí, dále případné negativní záznamy, platnost dokladů, informace z úvěrových registrů BRKI, NRKI a SOLUS, jakož i údaje z insolvenčního rejstříku. Na základě takto získaných informací právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaná je podnikatelkou s měsíčním příjmem ve výši 40 000 Kč a nezbytnými měsíčními výdaji ve výši 10 000 Kč, přičemž rozdíl mezi příjmy a výdaji byl dostatečný k řádnému splácení poskytnutého úvěru. Na základě uvedené smlouvy, včetně všeobecných obchodních podmínek a ceníku, byl žalované poskytnut úvěr ve výši 454 000 Kč, přičemž částka 91 666,55 Kč byla určena k úhradě dluhu z úvěru, který právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru Anonymizováno. Zbývající část úvěru ve výši 362 333,56 Kč byla poskytnuta bez účelového určení a převedena na účet žalované. Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně dluh splatit ve 120 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 998 Kč s tím, že první splátka činila 3 401,59 Kč a byla splatná dne datum. Splátky měly být spláceny inkasem z účtu žalované. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla sjednána úroková sazba ve výši 9,99 % ročně a žalovaná se zavázala ji hradit až do úplného a konečného splacení jistiny úvěru. Žalovaná se též zavázala hradit další platby dle smlouvy a ceníku, a to pojištění, poplatky a úrok z prodlení nejen z jistiny, ale rovněž i z včas nesplacených poplatků, úroků či smluvních pokut. Žalobkyně upřesňuje, že úrok z prodlení požaduje z poplatků a smluvních úroků z úvěru pouze ke dni zesplatnění. Žalovaná však jednotlivé splátky úvěru nehradila řádně a včas, a to ani poté, co byla právní předchůdkyní žalobkyně vyzvána k nápravě. Právní předchůdkyně žalobkyně tak přistoupila dne datum k zesplatnění celého dluhu. Žalovaná za dobu trvání smlouvy uhradila na dluh celkem 115 568,56 Kč. Pohledávka za žalovanou pak byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni. Žalobkyně proto navrhuje, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit:  jistinu ve výši 408 554,54 Kč,  poplatky ve výši 998 Kč,  smluvní úrok vyčíslený ke dni datum na částku 13 129,79 Kč,  zákonný úrok z prodlení vyčíslený je dni datum na částku 211,27 Kč,  zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 422 682,33 Kč (jistina + poplatky + smluvní úrok ke dni datum) od datum do zaplacení,  smluvní úrok 9,99 % ročně z částky 408 554,54 Kč od datum do zaplacení,  smluvní úrok 9,99 % ročně z částky 998 Kč od datum do zaplacení.

4. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalovaná uzavřela dne datum s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o vydání kreditní karty hodnota, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně žalované vydala kreditní kartu s úvěrovým limitem ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr hradit v měsíčních minimálních splátkách ve výši 3,2 % z vyčerpané částky, nejméně však 200 Kč. Úvěr pak měl být splácen inkasem z kartového účtu žalované. Žalovaná se taky zavázala uhradit úvěr včetně úroků ve výši 23,99 % ročně pro bezhotovostní transakce a ve výši 29,99 % ročně pro hotovostní transakce, měsíčního poplatku ve výši 50 Kč za správu kreditní karty a dalších poplatků dle ceníku. Žalovaná ve smlouvě uvedla, že je podnikatelka, bydlí ve vlastní nemovitosti, je podnikatelkou, přičemž její čistý měsíční příjem činí 20 000 Kč, náklady a jiné výdaje neuvádí /viz návrh na uzavření smlouvy č. hodnota na č. l. 14-18, akceptace návrhu smlouvy na č. l. 18 p.v., výpis z obchodního rejstříku na č. l. 26, ceník na č. l. 37-40, obchodní podmínky na č. l. 41-46, žádost o poskytnutí info o úvěru č. hodnota na č. l. 151/. Soud dále zjistil, že úvěrový limit byl žalované navýšen na částku 30 000 Kč, a to nejméně od května 2019, a následně od ledna 2021 na částku 55 000 Kč. Žalovaná úvěr dlouhodobě čerpala, přičemž jí byly účtovány poplatky dle ceníku, zejména poplatek za správu karty ve výši 50 Kč měsíčně a poplatky za zasílání upomínek ve výši 500 Kč. Úvěr však přestala splácet řádně a včas /viz výpis z kartového účtu na č. l. 77 – 148 a 152-161/. Žalobkyně proto dluh zesplatnila dopisem ke dni datum, který byl odeslán dne datum. Ke dni zesplatnění činil dluh 11 833,89 Kč a žalovaná byla vyzvána k jeho úhradě okamžitě /viz dopis – okamžitá splatnost kreditní karty na č. l. 47, doklad o odeslání dopisu na č. l. 49/. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek Anonymizováno ze dne datum, byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, což bylo oznámeno dopisem ze dne datum odeslaným doporučeně dne datum /viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 33, potvrzení přijetí úplaty na č. l. 50, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 54, doklad o odeslání dopisu na č. l. 52/. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní vyzvána k úhradě dluhu dopisem ze dne datum, odeslaným téhož dne doporučeně/viz výzva k plnění na č. l. 55-56, podací lístek na č. l. 57/.

6. Soud dále zjistil, že dne datum podepsaly prostřednictvím prostředků komunikace na dálku žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o úvěru č. hodnota, a to včetně všeobecných obchodních podmínek a ceníku, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 454 000 Kč s tím, že část úvěru měla být použita k úhradě dluhu z předchozího úvěru poskytnutého právní předchůdkyní žalobkyně žalované na základě smlouvy č. Anonymizováno, zatímco zbývající část úvěru byla poskytnuta bez určení účelu. Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně splatit úvěr společně se smluvním úrokem ve výši 9,99 % ročně ve 120 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 998 Kč. Splátky měly být spláceny inkasem z účtu žalované. Žalovaná se též zavázala hradit další platby dle smlouvy a ceníku, a to pojištění, poplatky a úrok z prodlení nejen z jistiny, ale rovněž i z včas nesplacených poplatků, úroků či smluvních pokut. Žalovaná uvedla, že je podnikatelkou, její měsíční příjem činí 40 000 Kč a nezbytné měsíční výdaje 10 000 Kč. Současně uvedla limity kontokorentních úvěrů ve výši 55 000 Kč a splácení dalších úvěrů v částce 1 300 Kč měsíčně /viz návrh na uzavření smlouvy č. hodnota na č. l. 27-32, akceptace návrhu smlouvy č. hodnota na č. l. 19, všeobecné obchodní podmínky na č. l. 20-24, ceník na č.l. 37-40/. Žalobkyně soudu předložila výpis z bankovního účtu žalované za období od datum do datum. Z tohoto výpisu soud zjistil, že žalované byla dne datum připsána částka ve výši 38 000 Kč od jméno FO, dne datum vyplacen Úřadem práce rodičovský příspěvek ve výši 15 000 Kč a dne datum jí byla připsána částka úvěru ve výši 362 333,45 Kč. Z výpisu dále nevyplývá, že by žalované byly po poskytnutí úvěru na účet připisovány jiné příjmy nasvědčující její výdělečné činnosti kromě platby ze dne datum ve výši 17 899 od jméno FO. V následujících měsících jí byl pravidelně připisován toliko rodičovský příspěvek ve výši 15 000 Kč, platby od jméno FO a platb většinou do 3 000 Kč od společnosti Anonymizováno. Naopak z účtu žalované odcházely pravidelné platby na splátky úvěru ve výši 5 998 Kč a dále splátky kreditní karty v proměnlivé výši, pohybující se přibližně kolem 7 000 Kč měsíčně /výpis na č.l. 172 a pokračování v soudním sytému/. Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, proto žalobkyně dluh zesplatnila ke dni datum. Ke dni zesplatnění činil dluh 422 893,60 Kč a žalovaná byla vyzvána k jeho úhradě okamžitě /viz prohlášení o zesplatnění na č. l. 25 spisu/. Dopis byl odeslán téhož dne /přehled podacích čísel na č.l. 48/. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek č. 12/2022/35 ze dne datum, byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni /viz smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy na č. l. 33-36, potvrzení přijetí úplaty na č. l. 50/, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne datum odeslaným doporučeně následující den /viz oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 51, doklad o odeslání dopisu na č. l. 52-53/. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní vyzvána k úhradě dluhu dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne datum, odeslaným téhož dne doporučeně/viz výzva k plnění na č. l. 55-56, podací lístek na č. l. 57/.

7. Soud dále zjistil, že ve vztahu k žalované se jedná o první Anonymizováno civilní řízení vedené u zdejšího soudu, vyjma řízení o rozvodu jejího manželství /viz výpis věcí pro osobu v informačním systému soudu/. Žalovaná má dvě děti, narozené dne datum a datum /sdělení ministerstva na č.l. 61/.

8. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění účinném v době jednotlivých právně významných skutečností, tj. ke dni uzavření smlouvy o vydání kreditní karty hodnota dne datum a ke dnům následných změn spočívajících v navýšení úvěrového limitu:

9. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 586 odst. 1 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Dle odstavce 2 uvedeného ustanovení se považuje právní jednání za platné, nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání.

14. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

15. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni datum, kdy byla uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota:

19. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

21. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

24. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

25. Ze shora uvedených skutkových zjištění a po právním hodnocení soud dovodil, že právní předchůdkyně žalobkyně při uzavření smlouvy o vydání kreditní karty hodnota ze dne datum a ke dnům následných změn spočívajících v navýšení úvěrového limitu řádně zkoumala úvěruschopnost žalované. Žalovaná při uzavření smlouvy deklarovala, že je podnikatelkou, má pravidelný čistý měsíční příjem ve výši 20 000 Kč a bydlí ve vlastní nemovitosti, přičemž neuvedla žádné další závazky či výdaje, které by její schopnost splácet úvěr zpochybňovaly. Z provedeného dokazování dále vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně provedla rovněž lustraci žalované v dostupných registrech, přičemž nezjistila žádné skutečnosti, které by mohly vést k závěru, že žalovaná není schopna dostát svým závazkům, resp. že by jí neměl být úvěr poskytnut. Soud současně nepovažuje za nutné, aby při uzavření spotřebitelského úvěru relativně nízké výše a s běžnou úrokovou sazbou poskytovatel úvěru prováděl rozsáhlé a detailní šetření nad rámec informací poskytnutých samotným spotřebitelem a běžně dostupných databází. Takový požadavek by byl nepřiměřený charakteru a výši sjednaného úvěru. V řízení bylo dále prokázáno, že v průběhu smluvního vztahu došlo k postupnému navýšení úvěrového limitu, a to nejméně od května 2019 na částku 30 000 Kč a následně od ledna 2021 na částku 55 000 Kč. Soud se proto zabýval otázkou, zda tato změna závazku představovala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, které by vyžadovalo opětovné posouzení úvěruschopnosti žalované. V posuzovaném případě však soud nepovažuje navýšení úvěrového rámce za významné. Tento závěr vyplývá zejména z výše sjednaných minimálních splátek a celkového nastavení úvěrového vztahu. I při maximálním možném vyčerpání úvěrového limitu ve výši 55 000 Kč činila minimální měsíční splátka pouze 1 760 Kč (tj. 3,2 % z vyčerpané částky), což při deklarovaném čistém měsíčním příjmu žalované ve výši 20 000 Kč představuje necelých 9 % jejího příjmu. Takto stanovená splátka není nijak excesivní, naopak odpovídá běžným možnostem spotřebitele i s podprůměrně nízkým příjmem a standartními náklady na živobytí. Současně je třeba zohlednit i charakter revolvingového úvěru, kdy výše skutečně čerpaného úvěru závisí na dispozici dlužníka a splácení probíhá postupně. Navýšení úvěrového rámce proto samo o sobě neznamená okamžité zvýšení zatížení žalované, ale pouze rozšiřuje její dispoziční oprávnění, přičemž konkrétní míra zadlužení zůstává pod její kontrolou. Za této situace soud uzavírá, že ani postupné navýšení úvěrového limitu nevybočovalo z rámce přiměřeného úvěrového zatížení žalované a nevyžadovalo nové posouzení její úvěruschopnosti ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Smluvní vztah tak zůstává platný a žalobní nárok je po právu. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni jistinu ve výši 9 699,40 Kč, poplatky ve výši 1 248 Kč a smluvní úrok vyčíslený ke dni zesplatnění na částku 886,49 Kč, neboť tyto nároky mají oporu ve smlouvě uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, přičemž jejich výše byla prokázána provedenými listinnými důkazy. Dále soud přiznal žalobkyni podle § 1970 o.z. zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 12 % ročně z částky 10 947,40 Kč (tj. jistiny a poplatků) od datum do zaplacení, neboť žalovaná se dostala do prodlení se splněním peněžitého dluhu poté, co byl úvěr řádně zesplatněn. Současně soud přiznal žalobkyni i smluvní úrok ve výši 12 % ročně z částky 9 699,40 Kč od datum do zaplacení. Tento úrok byl oproti původně sjednané úrokové sazbě snížen s ohledem na § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, který omezuje rozsah plnění, jež může věřitel po zesplatnění požadovat. Soud konstatuje, že žalobkyně, na niž byla předmětná pohledávka platně postoupena, uplatňuje nárok po právu. V řízení nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by svědčily o neplatnosti smlouvy či nepřiměřenosti uplatněného nároku, ani o pochybení při jeho vyčíslení., přičemž žalovaná se proti uplatněnému nároku nijak věcně nebránila.

26. Ohledně smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne datum ze shora uvedených skutkových zjištění a po právním hodnocení soud dovodil, že právní předchůdkyně žalobkyně sice před uzavřením smlouvy formálně provedla posouzení úvěruschopnosti žalované, avšak toto posouzení neobstojí z hlediska požadavků § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle citovaného ustanovení je poskytovatel oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že neexistují důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. V projednávané věci však takové pochybnosti existovaly již v době uzavření smlouvy. Soud zdůrazňuje, že žalobkyně předložila výpisy z účtu žalované za období od datum do datum, tedy zejména za dobu následující po uzavření smlouvy. Lze přitom důvodně předpokládat, že žalobkyně měla k dispozici i výpisy za delší období předcházející uzavření smlouvy, ty však soudu předloženy nebyly, ačkoliv právě tyto by byly pro posouzení úvěruschopnosti žalované ke dni uzavření smlouvy rozhodující. Ačkoliv žalovaná ve smlouvě deklarovala měsíční příjem ve výši 40 000 Kč a měsíční výdaje ve výši 10 000 Kč, z výpisu z jejího bankovního účtu po uzavření smlouvy vyplývá, že jejím reálným a pravidelným příjmem byl toliko rodičovský příspěvek ve výši 15 000 Kč měsíčně, případně nepravidelné platby od třetí osoby (pravděpodobně otce dětí). Z těchto výpisů nevyplývá existence příjmů odpovídajících samostatné výdělečné činnosti, kterou žalovaná při uzavření smlouvy deklarovala. Ve výpisu je sice zachycen jednorázový příjem od jméno FO ve výši 38 000 Kč, tento však není nijak blíže identifikován (chybí poznámka, variabilní symbol či jiné označení účelu platby) a současně se v následujících měsících neobjevují žádné obdobné příjmy. Soud proto nedovodil, že by se jednalo o pravidelný příjem z podnikatelské činnosti žalované. Na straně výdajů bylo současně zjištěno, že žalovaná byla zatížena splácením závazků, a to jednak splátkami předmětného úvěru ve výši 5 998 Kč měsíčně, jednak splátkami kreditní karty pohybujícími se přibližně kolem 7 000 Kč měsíčně, ačkoli při maximálním čerpání úvěrového limitu 55 000 Kč by minimální splátka odpovídající 3,2 % činila výrazně nižší částku. Tento rozdíl lze vysvětlit tím, že žalovaná nehradila toliko minimální splátky stanovené smlouvou, nýbrž byla nucena splácet vyšší částky v důsledku svého předchozího prodlení, případně kumulace dlužných splátek, úroků a poplatků. Výše skutečně hrazených plateb tak neodpovídala standardnímu průběžnému splácení revolvingového úvěru, ale byla ovlivněna nepravidelným plněním závazků žalovanou a následným navyšováním dluhu o smluvní úroky a sankční platby. Tyto skutečnosti, jakkoli vyšly najevo z výpisů z účtu za období bezprostředně následující po poskytnutí úvěru, představují relevantní indicii o skutečné finanční situaci žalované, neboť dokládají dlouhodobou zatíženost jejího rozpočtu, která musela být při řádném a odborném posouzení úvěruschopnosti předvídatelná již v době uzavření smlouvy. Lze tak uzavřít, že pouze splátky úvěrových závazků dosahovaly částky přibližně 13 000 Kč měsíčně, tedy téměř celé výše jejího pravidelného příjmu (rodičovského příspěvku). Za této situace žalované nezbýval prakticky žádný finanční prostor pro úhradu dalších běžných životních nákladů, a to za situace, kdy vyživovala dvě nezletilé děti. Soud zdůrazňuje, že samotná skutečnost, že žadatel o úvěr je na rodičovské dovolené, bez dalšího nevylučuje možnost poskytnutí úvěru. V takových případech je však na poskytovateli kladena zvýšená povinnost komplexně posoudit ekonomickou situaci spotřebitele a zohlednit širší spektrum relevantních ukazatelů. Poskytovatel musí zkoumat nejen aktuální příjem, ale i jeho stabilitu, perspektivu budoucích příjmů a existenci finančních rezerv. Je třeba zdůraznit, že poskytovatel spotřebitelského úvěru není subjektem, který by měl suplovat sociální systém státu. Jeho činnost je podnikatelská a primárně zaměřená na dosažení zisku. I v případě, kdy se spotřebitel nachází v přechodné finanční tísni, nelze bez dalšího považovat poskytnutí bankovního úvěru osobě, jejímž jediným pravidelným příjmem je rodičovský příspěvek ve výši 15 000 Kč měsíčně, za morálně ani společensky přijatelné řešení takové situace. Úvěr může být považován za skutečné „překlenutí“ nouze pouze tehdy, pokud je zřejmé, že jeho splácení nebude probíhat na úkor uspokojování základních životních potřeb spotřebitele a jeho nezletilých dětí a pokud existuje reálná a blízká perspektiva zlepšení příjmové situace. Jinak se poskytování úvěru v nouzové situaci nejeví jako pomoc, nýbrž jako přenesení rizik a důsledků tíživé sociální situace na slabší smluvní stranu, a to včetně následků dopadajících na dítě, které se na vzniku závazku nijak nepodílelo. Právě ochrana spotřebitele v sociálně zranitelném postavení a prevence vzniku dluhové spirály proto tvoří jeden ze základních smyslů právní úpravy spotřebitelského úvěru. Takové posouzení však v daném případě zjevně provedeno nebylo, resp. bylo provedeno nedostatečně. Za této situace musela právní předchůdkyně žalobkyně při zachování odborné péče dospět k závěru, že existují důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Přesto jí úvěr poskytla, čímž porušila svou zákonnou povinnost podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto uzavírá, že v projednávané věci byly splněny podmínky pro závěr, že poskytovatel porušil povinnost stanovenou v § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť poskytl úvěr i přesto, že existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované tento úvěr splácet, a smlouva je tak neplatná.

27. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 454 000 Kč a žalovaná uhradila celkem 115 568,56 Kč. Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, žalobkyně je tak aktivně věcně legitimovaná. S ohledem na neplatnost smlouvy tak soud žalobkyni přiznal nárok na rozdíl mezi poskytnutou a uhrazenou částkou ve výši částku 338 431,44 Kč a ve zbytku soud žalobu zamítl (smluvní úroky a poplatky). Soud se dále zabýval otázkou, od kdy je žalovaná v prodlení s úhradou dlužné částky, když s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy je neplatné ujednání i o splatnosti dluhu. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně prohlásila dlužnou částku za splatnou ke dni datum, od následujícího dne je proto žalovaná v prodlení a má tak povinnost zaplatit žalobkyni zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 12 % ročně.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na poměrnou náhradu nákladů řízení v rozsahu 46,24 % z plné náhrady nákladů, tj. ve výši 31 065,90 Kč. Plná náhrada nákladů řízení činí 67 184 Kč a sestává se ze zaplaceného soudního poplatku v částce 21 682 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) ve výši 10 060 Kč za tři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 a.t. (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, účast na jednání), tj. ve výši 30 180 Kč (3 úkony × odměna ve výši 10 060 Kč), odměna dle § 6 odst. 1 a § 7 a.t. ve výši 5 030 Kč za jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 2 a.t. (jednoduchá výzva k plnění, jelikož výzva ze dne datum neobsahuje právní rozbor věci). Soud nepřiznal odměnu za podání ve věci samé ze dne datum, jelikož tímto podáním reagovala žalobkyně na výzvu soudu k doplnění základních skutkových tvrzení, které měly být již součástí žalobního návrhu. Soud dále přiznal paušální náhradu výdajů za každý z těchto úkonů podle § 13 odst. 4 a. t., tj. ve výši 1 800 Kč (4 úkony × paušální náhrada ve výši 450 Kč). Advokát má rovněž v souvislosti s cestou na jednání soudu právo na náhradu cestovních výdajů podle § 13 odst. 5 a.t. ve spojení s § 156 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce a ve spojení s vyhláškou č. 573/2025 Sb., v celkové výši 295 Kč (celkem 84 km při průměrné spotřebě použitého automobilu 15,6 kWh na 100 km ve vyhláškové ceně 7,20 kW/hod a amortizaci ve výši 5,90 Kč, přičemž je přiznána pouze polovina takto vypočtených nákladů s ohledem na jiné jednání žalobkyně u zdejšího soudu) a právo náhradu za promeškaný čas na cestě podle § 14 odst. 1 písm. a) a § 14 odst. 3 a.t. v celkové výši 300 Kč (4 započaté půlhodiny × 150 Kč, přičemž je přiznána pouze polovina takto vypočtených nákladů s ohledem na jiné jednání žalobkyně u zdejšího soudu). Konečně má pak žalobkyně nárok na náhradu za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o.s.ř. z přiznaných nákladů řízení vyjma soudního poplatku ve výši 7 897 Kč (21 % z částky 37 605 Kč). Jejich zaplacení soud uložil k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

29. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Okresnímu soudu v Mělníku. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Praze. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů) u soudního exekutora.