6 C 76/2026

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Pirklovou, LL.M. ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 54 240 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku: - částku 30 000 Kč, - zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 30 000 Kč od datum do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požadovala uložit žalovanému povinnost zaplatit: - smluvní úrok ve výši 12 000 Kč, - smluvní pokutu ve výši 12 240 Kč, - zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 42 000 Kč od datum do datum, - zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 000 Kč od datum do zaplacení, - zákonný úrok z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 30 000 Kč od datum do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 946 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně se obrátila dne datum ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 42 000 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že prostřednictvím webových stránek Anonymizováno uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které mu poskytla dne datum a dne datum celkem částku ve výši 30 000 Kč na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal žalobkyni každý měsíc splácet alespoň úroky ve sjednané výši 40 % měsíčně. Žalovaný však nesplácel řádně a včas, proto žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni datum. Žalobkyně požaduje, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit:  nesplacenou jistinu ve výši 30 000 Kč,  smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně za první měsíc doby čerpání úvěru, tj. částku 12 000 Kč,  smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 30 000 Kč za období od datum do datum ve výši 12 240 Kč,  zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 42 000 Kč od datum do zaplacení. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalovaný s žalobkyní uzavřel prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne datum smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. hodnota. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému jistinu až do výše úvěrového limitu 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úroky ve výši 40 % měsíčně /viz smlouvu o úvěru včetně smluvních podmínek na č. l. 7-8, kopie řidičského průkazu na č. l. 30-31/. Na účet č. č. účtu byla dne datum připsána částka 4 000 Kč a dne datum připsána částka 26 000 Kč, obě s uvedenou poznámkou „právnická osoba. Uvedený účet je veden na jméno žalovaného, který je jeho jediným majitelem. Dispoziční oprávnění k účtu na pobočce banky má rovněž jméno FO. Oprávnění disponovat s prostředky na účtu prostřednictvím internetového bankovnictví však náleží výlučně žalovanému /viz sdělení banky na č. l. 46, potvrzení o provedené platbě na č. l. 28-29/. Žalovaný v žádosti uvedl, že je zaměstnán jako instalatér u společnosti právnická osoba, kde dosahuje měsíčního příjmu ve výši 24 796 Kč. Jeho měsíční výdaje činí 4 860 Kč. Je svobodný, bydlí ve společné domácnosti s rodiči /žádost o úvěr na č.l. 66/. Před uzavřením smlouvy měla žalobkyně k dispozici výpis z bankovního účtu žalovaného za období od datum do datum, z něhož bylo patrno, že žalovaný obdržel od společnosti právnická osoba mzdu, a to v měsíci únoru 2024 ve výši 25 578 Kč, v březnu 2024 ve výši 25 463 Kč, v dubnu 2024 ve výši 23 348 Kč. Žalovaný v uvedeném období čerpal úvěry, a to:  datum od společnosti právnická osoba ve výši 3 500 Kč  datum od společnosti Anonymizováno ve výši 4 600 Kč,  datum od společnosti právnická osoba. ve výši 14 000 Kč,  datum od společnosti právnická osoba. ve výši 12 000 Kč,  datum od společnosti právnická osoba ve výši 12 000 Kč. Žalovaný dále za období leden až březen 2024 prosázel následující částky: za měsíc leden 1 656 Kč, za měsíc únor 1 555 Kč a za měsíc březen 1 524 Kč, vše na účet společnosti Anonymizováno /zjištěno z výpisu z účtu na č. l. 10-16 a na č.l. 56-65/. Jelikož žalovaný nesplácel řádně a včas, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru dopisem ze dne datum, v němž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky v celkové výši 81 715 Kč do 3 dnů od doručení dopisu /viz dopis na č. l. 9/. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve výši 52 133 Kč advokátkou žalobkyně, a to dopisem ze dne datum, odeslaným doporučeně dne datum /viz dopis na č. l. 32, podací lístek na č. l. 33/. Žalovaný netvrdil a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. Soud dále konstatuje, že k žalobě byla připojena smlouva o postoupení pohledávek uzavřená mezi žalobkyní a společností právnická osoba., jakož i příloha č. hodnota ke smlouvě o kontokorentním úvěru a ke smlouvě o zřízení zástavního práva k pohledávkám ze dne datum, včetně seznamu pohledávek, v němž byla uvedena i pohledávka vůči žalovanému. Žalobkyně však podala žalobu vlastním jménem a v žalobních tvrzeních nikterak neuváděla, že by předmětnou pohledávku postoupila na třetí osobu. Z předložených listin se přitom podává, že se jednalo toliko o zřízení zástavního práva k pohledávkám. Soud proto z těchto listinných důkazů nezjistil pro posouzení věci žádné relevantní skutečnosti /smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 25, příloha č. hodnota založená na č. l. 17 a seznam pohledávek založený na č. l. 17 p. v. až 24/. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy splnila povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V tomto směru soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ohledně skutečností, z nichž by bylo možno dovodit, že této své zákonné povinnosti dostála. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně měla před uzavřením smlouvy k dispozici výpisy z účtu žalovaného. Z tohoto výpisu bylo zřejmé, že žalovaný dosahoval čistého měsíčního příjmu přibližně ve výši 23 000 až 25 500 Kč. Současně však z téhož výpisu vyplývalo, že žalovaný v období několika měsíců před uzavřením smlouvy opakovaně čerpal úvěrové prostředky od různých nebankovních poskytovatelů, konkrétně od společností právnická osoba, Anonymizováno, Anonymizováno právnická osoba., právnická osoba. a právnická osoba Celková výše takto poskytnutých úvěrů přesáhla částku 46 000 Kč. Za této situace nebylo možné při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházet toliko z výše jeho deklarovaného příjmu a jím uvedených běžných měsíčních výdajů. Existence více současně čerpaných úvěrů představovala významnou skutečnost, která vyžadovala podrobnější zjištění celkové zadluženosti žalovaného, zejména výše jeho dosavadních závazků, pravidelných splátek a jejich dopadu na jeho disponibilní příjem. Jen na základě takových údajů bylo možno odpovědně posoudit, zda bude žalovaný schopen dostát novému úvěrovému závazku. To platí tím spíše, že sjednaná úvěrová zátěž byla mimořádně vysoká, když při poskytnuté jistině 30 000 Kč a sjednaném úroku ve výši 40 % měsíčně činila samotná měsíční úhrada úroku 12 000 Kč, a to bez jakéhokoli zohlednění případného splácení jistiny či dalších závazků žalovaného. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně zjišťovala konkrétní podmínky již existujících úvěrů žalovaného, jejich splatnost, výši sjednaných splátek či míru jeho celkového zadlužení. Nebylo rovněž tvrzeno ani prokázáno, že by žalobkyně jakýmkoliv způsobem vyhodnotila skutečnost, že žalovaný bezprostředně před uzavřením smlouvy opakovaně využíval úvěrové produkty různých poskytovatelů. Pouhé zjištění existence příjmu a základních osobních poměrů žalovaného proto nelze považovat za dostatečné posouzení jeho úvěruschopnosti, jestliže z podkladů, které měla žalobkyně k dispozici, současně vyplývaly okolnosti nasvědčující zvýšenému riziku jeho předlužení. Soud proto uzavírá, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s odbornou péčí vyžadovanou § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Za situace, kdy poskytovatel úvěru neprokáže řádné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nelze jeho nároku přiznat právní ochranu v rozsahu sjednaných úroků a dalších nákladů úvěru. Žalovaný je proto povinen vrátit toliko poskytnutou částku ve výši 30 000 Kč, která byla žalovanému zaslána na jeho účet. Nezaplacením dluhu ke dni jeho splatnosti se žalovaný dostal do prodlení, čímž mu vznikla povinnost podle § 1970 občanského zákoníku hradit vedle jistiny dluhu též úroky z prodlení. S ohledem na neplatnost smlouvy se soud zabýval otázkou splatnosti dluhu, která v případě bezdůvodného obohacení nastává až na základě výzvy věřitele k plnění. Teprve marným uplynutím lhůty stanovené v takové výzvě se dlužník dostává do prodlení. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne datum, a to do tří dnů od doručení dopisu. Dopis byl odeslán datum, v souladu s § 573 o.z. byl dopis doručen dne datum a splatnost tak nastala dne datum. Soud proto přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 11,5 % ročně od datum a z přiznané částky, ve zbytku pak nárok zamítl. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok II. a částečně výrok III.). Nárok na smluvní pokutu soud zamítl, neboť se jedná o nárok odvozený od neplatné smlouvy, a nemůže tak obstát (výrok III.). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na poměrnou náhradu nákladů řízení v rozsahu 10,62 % z plné náhrady nákladů řízení. Plná náhrada nákladů řízení by činila 18 323,50 Kč a skládá se ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 170 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) ve výši 3 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 a.t. (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, účast na jednání dne datum) a ve výši 1 650 Kč za jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 2 a.t. (jednoduchá výzva k plnění), tj. ve výši 11 550 Kč (3 úkony x odměna ve výši 3 300 Kč + 1 650 Kč), dále paušální náhrada výdajů za každý z těchto úkonů podle § 13 odst. 4 a. t., tj. ve výši 1 800 Kč (4 úkony x paušální náhrada ve výši 450 Kč) a náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 2 803,50 Kč (21 % z částky 13 350 Kč). Žalobkyně má tak nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 946 Kč (10,62 % z 18 323,50 Kč). Při jednání byl zástupci účastníka poskytnut prostor k vyčíslení nákladů řízení ve lhůtě do datum, což však neučinil. Soud proto nepřiznal náhradu nákladů za cestovné a promeškaný čas, jelikož se jedná o náklady, jejichž vznik ani výše nevyplývají přímo z obsahu spisu (výrok IV.). Jejich zaplacení soud k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Okresnímu soudu v Mělníku. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Praze. Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.