6 C 79/2026

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Pirklovou, LL.M., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného fakticky bytem Adresa žalovaného o zaplacení 31 838 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku: - dlužnou jistinu úvěru ve výši 29 418,30 Kč, - kapitalizovaný smluvní úrok ke dni datum ve výši 619,70 Kč, - smluvní úrok 11,5 % ročně z částky 29 418,30 Kč od datum do zaplacení, - kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ke dni datum ve výši 592,01 Kč, - zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 29 418,30 Kč od datum do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá co do: - náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 1 800 Kč - smluvního úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 619,70 Kč od datum do zaplacení, - zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 2 419,70 Kč od datum do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 8 605,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se obrátila dne datum ke zdejšímu soudu s žalobou, kterou doplnila podáním ze dne datum (č. l. 65), v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 31 838 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba., IČ IČO, se sídlem adresa (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru včetně smluvních podmínek, na základě které mu poskytla jistinu ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách včetně úroků z úvěru 16,99 % ročně a poplatků, dle smlouvy a aktuálního sazebníku právnická osoba. Pro případ prodlení s úhradou jakékoliv splátky úvěru, úroku z úvěru, či poplatku byl žalovaný povinen platit z nesplacených částek také zákonný úrok z prodlení. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila a ověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. Z výpisů z účtů zjistila, že příjem žalovaného činí zhruba 40 000 Kč čistého měsíčně. Výdaje stanovila s ohledem na statistické údaje a normativních nákladů na bydlení částkou 13 260 Kč. Zjistila, že žalovaný splácí úvěry v celkové výši okolo 16 346 Kč měsíčně. Na základě těchto dat uzavřela, že je ve schopnostech žalovaného splácet sjednaný úvěr s měsíční splátkou 584 Kč. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, ač byl opakovaně upomínán, a proto byl úvěr ke dni datum zesplatněn, o čemž byl vyrozuměn dopisem ze stejného dne. Pohledávka byla s účinností ke dni datum postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou odeslanou doporučeně dne datum, žalovaný však dluh neuhradil. Žalobkyně požaduje, aby soud uložil povinnost žalovanému zaplatit: - dlužnou jistinu úvěru ve výši 29 418,30 Kč, - poplatky ve výši 1 800 Kč (2 x náklady spojené s prodlením po 900 Kč dle bodu 2.

2. Ceníku), - kapitalizovaný smluvní úrok ke dni datum ve výši 619,70 Kč, - smluvní úrok 11,5 % ročně z částky 29 418,30 Kč od datum do zaplacení, - smluvní úrok 11,5 % ročně z částky 619,70 Kč od datum do zaplacení, - kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ke dni datum ve výši 592,01 Kč, - zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 31 838 Kč (dlužná jistina + kapitalizovaný smluvní úrok + poplatky) od datum do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne datum smlouvu o úvěru. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet pravidelnými 94 měsíčními splátkami ve výši 584 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 16,99 % ročně, RPSN činilo 18,67 %. Ve smlouvě je uvedeno, že v případě porušení peněžitých povinností bude žalovaný kromě řádného úroku z úvěru platit navíc úrok z prodlení z nesplacené částky ve výši stanovené platnými právními předpisy, a dále smluvní pokutu ve výši a za podmínek uvedených v ceníku, jakož i náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením /viz smlouva o úvěru na č. l. 14-16, všeobecné obchodní podmínky v elektronické databázi soudu/. Dle bodu 2.2 Ceníku činily náklady spojené s prodlením 300 Kč za 10 dní prodlení, přičemž náklady budou účtovány vždy k 10., 40. a 70. dni prodlení ve výši 300 Kč, 900 Kč a 900 Kč /ceník na č. l. 24-31 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně měla před uzavřením smlouvy k dispozici výpisy z účtu žalovaného, z nichž vyplývalo, že žalovaný dosahuje pravidelného čistého měsíčního příjmu přibližně 40 000 Kč. Současně z těchto podkladů vyplynulo, že žalovaný splácí jiné úvěrové závazky v celkové měsíční výši 15 164 Kč. Další výdaje žalovaného nepřesahovaly běžnou míru obvyklou pro jeho životní situaci /výpisy z účtu na č.l. 85-110/. Žalovaný úvěr čerpal dne datum /výpis z účtu na č. l. 23/. Zpočátku žalovaný splácel úvěr řádně a včas. Do prodlení se dostal se splátkou splatnou dne datum. Žalobkyně dne datum a dne datum účtovala náklady spojené s uplatněním po 900 Kč. Rovněž účtovala řádný smluvní úrok i zákonný úrok z prodlení. Ke dni datum činila dlužná jistina částku 29 418,30 Kč a úrok 619,70 Kč /podklady pre súdne konanie na č. l. 34-36 spisu/. Dne datum právní předchůdkyně žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 2 980 Kč, přičemž byl upozorněn, že v případě, že tak neučiní, bude dluh zesplatněn /viz poslední výzva k úhradě na č. l. 37/. Dopisem ze dne datum vyzvala právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného k okamžité úhradě celé dlužné částky ve výši 31 219 Kč /dopis na č. l. 38 spisu/. Pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, s účinností ke dni datum /viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum na č. l. 18-21, příloha č. hodnota - potvrzení o zaplacení kupní ceny na č.l. 17, příloha č. hodnota – seznam pohledávek na č. l. 45 a 32-33 spisu/. Dne datum právní předchůdkyně žalobkyně vytvořila dopis - oznámení o postoupení pohledávky, ve kterém informovala žalovaného, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum se společnost Jméno žalobkyně. , stala věřitelem pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně z pohledávky č. hodnota, a to včetně příslušenství této pohledávky ve výši 32 430,01 Kč, kterou je nutné uhradit novému věřiteli, a zároveň byl téhož dne žalovaný vyrozuměn o tom, kdo zpracovává jeho osobní údaje. Dopisy byly žalovanému zaslány dne 15. 12. 20250 /oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 39, dopis na č.l. 40 p.v., informace o zpracování osobních údajů na č. l. 39 p.v.-40 a násl., podací lístek na č. l. 44/. Žalovaný byl naposledy vyzván k dobrovolnému splnění dluhu předžalobní výzvou od právního zástupce žalobkyně ze dne datum, která byla odeslána dne datum /viz předžalobní výzva včetně podacího lístku na č. l. 46-48 spisu/.

4. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.

11. Podle § 1806 věta první o.z. úroky z úroků lze požadovat, bylo-li to ujednáno.

12. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne datum platně uzavřena smlouva o úvěru, která současně představovala smlouvu o spotřebitelském úvěru. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně posoudila schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Z provedených důkazů vyplynulo, že měla k dispozici výpisy z bankovního účtu žalovaného, z nichž zjistila jeho pravidelný čistý měsíční příjem přibližně ve výši 40 000 Kč. Současně měla informace o dalších úvěrových závazcích žalovaného, jejichž měsíční splátky činily celkem 15 164 Kč. Nebylo zjištěno, že by žalovaný měl mimořádné či nadstandardní výdaje, které by mohly zásadním způsobem ovlivnit jeho schopnost splácet další úvěrové závazky. Ze zjištěných skutečností naopak vyplývá, že jeho výdajová situace odpovídala běžné životní úrovni. Soud proto uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně disponovala dostatečnými informacemi o příjmových a výdajových poměrech žalovaného, aby mohla kvalifikovaně posoudit jeho úvěruschopnost. Na základě uzavřené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, který se zavázal splatit v 94 měsíčních splátkách po 584 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 16,99 % ročně a RPSN činilo 18,67 %. Při zohlednění výše příjmů žalovaného, jeho stávajících závazků a výše sjednané měsíční splátky dospěl soud k závěru, že nový úvěrový závazek nepředstavoval pro žalovaného zjevně nepřiměřenou finanční zátěž. Tomuto závěru nasvědčuje i skutečnost, že žalovaný úvěr po dobu delší než jednoho roku řádně splácel a do prodlení se dostal až se splátkou splatnou dne datum. Soud proto uzavřel, že smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena platně.

14. Z provedeného dokazování dále vyplynulo, že žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas. Právní předchůdkyně žalobkyně jej opakovaně vyzývala k úhradě dlužných splátek a v souladu se smlouvou a ceníkem mu účtovala náklady spojené s prodlením. Vzhledem k pokračujícímu prodlení žalovaného byl úvěr v souladu se smluvními podmínkami zesplatněn, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne datum. Následně byla pohledávka platně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností od datum. O postoupení pohledávky byl žalovaný řádně informován oznámením ze dne datum. Žalobkyně proto v řízení prokázala svou aktivní věcnou legitimaci. V řízení bylo prokázáno, že ke dni postoupení pohledávky činil nesplacený dluh na jistině úvěru 29 418,30 Kč, což žalovaný nijak nezpochybnil. Soud proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl.

15. Žalovanému byly v souladu s bodem 2.2 ceníku účtovány náklady spojené s prodlením v celkové výši 1 800 Kč, představované dvěma položkami po 900 Kč. Soud však posoudil účtované náklady jako smluvní pokutu. Žalobkyně totiž netvrdila a ani neprokázala, že by jí v souvislosti s vymáháním pohledávky vznikly konkrétní, individuálně vyčíslené náklady odpovídající této částce, ani neuvedla, z jakých dílčích položek se požadovaný poplatek skládá. Uplatněná částka je stanovena paušálně, bez vazby na skutečný rozsah a náročnost vymáhacích úkonů v dané věci, a je účtována opakovaně v identické výši, což svědčí o jejím sankčním, nikoli nákladovém charakteru. Skutečné náklady spojené s uplatněním pohledávky přitom musí odpovídat reálně vynaloženým výdajům věřitele a musí být alespoň v základních rysech konkretizovány a prokázány. V daném případě proto soud uzavřel, že se jedná o smluvní pokutu ve smyslu § 2048 o. z., nikoli o náhradu skutečných nákladů. Soud se dále zabýval přiměřeností takto sjednané smluvní pokuty. Dospěl přitom k závěru, že smluvní pokuta ve výši 900 Kč za prodlení se zaplacením jedné měsíční splátky ve výši 584 Kč je zjevně nepřiměřená. Předně je třeba uvést, že § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, nestanoví obecně přípustnou nebo přiměřenou výši smluvní pokuty ve výši 500 Kč. Citované ustanovení naopak primárně stanoví, že „uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení“. Teprve následná věta upravuje výjimku z tohoto omezení a stanoví, že uvedené denní omezení se neuplatní, jestliže souhrn smluvních pokut do okamžiku zesplatnění úvěru nedosáhne v příslušném kalendářním roce částky 3 000 Kč a současně pokuta vztahující se ke každé jednotlivé splátce činí nejvýše 500 Kč. Z jazykového výkladu je zřejmé, že částka 500 Kč zde není stanovena jako zákonem aprobovaná výše smluvní pokuty ani jako hranice její přiměřenosti. Jde pouze o jednu z podmínek, za nichž se neuplatní zákonné omezení vyjádřené denní sazbou 0,1 % z dlužné částky. Smluvní pokuta ve výši 900 Kč podstatně převyšuje samotnou měsíční splátku, jejíž prodlení mělo být sankcionováno, a neodpovídá ani závažnosti porušené povinnosti. To platí tím spíše v případě spotřebitelského úvěru, kde je třeba dbát zvýšené ochrany spotřebitele před nepřiměřenými smluvními sankcemi. Soud proto uzavřel, že uplatněná smluvní pokuta je nepřiměřená ve smyslu § 2051 o. z. Soud se dále zabýval otázkou, zda lze žalobci přiznat smluvní pokutu alespoň v nižší výši, konkrétně ve výši 500 Kč za každé porušení povinnosti. K tomu dospěl k závěru, že takový postup není možný. Soud přitom připouští, že s ohledem na dosavadní rozhodovací praxi by smluvní pokuta ve výši 500 Kč za prodlení s úhradou jedné splátky mohla být považována za přiměřenou. To však samo o sobě neopravňuje soud k tomu, aby nepřiměřené smluvní ujednání nahradil vlastním posouzením přiměřené výše sankce a žalobci takovou částku přiznal. Směrnice 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách vyžaduje, aby nepoctivé (zneužívající) ujednání nebylo závazné. Úkolem soudu je vyloučit jeho účinky, nikoli upravovat jeho obsah. Soudní dvůr EU v C618/10 Banco Español de Crédito výslovně zdůraznil, že: Článek 6 odst. 1 směrnice 93/13 musí být vykládán v tom smyslu, že brání takové právní úpravě členského státu, aby při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule [footnoteRef:1] Směrnice zároveň ukládá členským státům přijmout účinná opatření k prevenci budoucího zneužívání. Pokud by soud namísto sjednané smluvní pokuty ve výši 900 Kč přiznal pokutu ve výši 500 Kč, ve skutečnosti by nepřiměřené smluvní ujednání modifikoval a nahradil vlastním obsahem. Takový postup by byl v rozporu s požadavky unijního práva na účinnou ochranu spotřebitele a současně by oslaboval preventivní a odrazující účinek sankce spojené s používáním nepřiměřených smluvních podmínek. Věřitel by totiž i v případě použití nepřiměřené smluvní klauzule získal alespoň část požadovaného plnění, což by snižovalo motivaci používat ve spotřebitelských smlouvách ujednání přiměřená a férová. Za této situace nemohl soud nepřiměřené ujednání o smluvní pokutě redukovat na částku, kterou by sám považoval za přiměřenou, ale byl povinen jeho účinky vyloučit v celém rozsahu. Z tohoto důvodu byla žaloba ohledně smluvní pokuty zamítnuta v plné výši. [1: Ve věci Banco Español de Crédito, C-618/10, stanovil Soudní dvůr základní zásady týkající se důsledků, které je třeba vyvodit z nezávaznosti zneužívajících smluvních ujednání. Tyto zásady byly potvrzeny v četných rozsudcích, např. ve věci Asbeek Brusse, C-488/11; ve věci Kásler a Káslerné Rábai, C-26/13; ve spojených věcech Unicaja Banco y Caixabank, C-482/13, C-484/13, C-485/13 a C-487/13; ve věci Banco Primus, C-421/14, bod 71 a ve spojených věcech Gutiérrez Naranjo, C-154/15, C-307/15 a C-308/15, bodech 57–61. – viz Pokyny k výkladu a uplatňování směrnice Rady 93/13/EHS o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách. ]

16. Soud se dále zabýval nárokem žalobkyně na zaplacení smluvního úroku. Podle úvěrové smlouvy byl žalovaný povinen hradit úrok z úvěru ve výši 16,99 % ročně. V řízení bylo prokázáno, že ke dni datum činil smluvní úrok částku 619,70 Kč. Žalobkyně pak v souladu s § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru od 90. dne prodlení uplatňuje smluvní úrok pouze ve výši 11,5 % ročně z nesplacené jistiny 29 418,30 Kč. Soud proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl. Soud však zamítl požadavek žalobkyně na zaplacení smluvního úroku ve výši 11,50 % ročně z částky 619,70 Kč představující dlužné a kapitalizované úroky. Takový nárok totiž představuje úročení úroků (anatocismus), které je podle § 1806 občanského zákoníku přípustné pouze tehdy, bylo-li mezi stranami výslovně sjednáno. Z bodu 8.3 smlouvy takové ujednání dovodit nelze. Není-li smluvní základ pro úročení dlužných úroků dán, nelze žalobkyni nárok na zaplacení smluvního úroku z částky 619,70 Kč přiznat. Soud proto žalobu v této části zamítl.

17. Nezaplacením dluhu do dne splatnosti se žalovaný dostal do prodlení, a vznikla mu tak povinnost podle § 1970 o.z. platit vedle jistiny dluhu též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyni byl proto přiznán kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ke dni datum ve výši 592,01 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z dlužné jistiny 29 418,30 Kč od datum do zaplacení. Soud však zamítl požadavek žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 2 419,70 Kč od datum do zaplacení. Tato částka sestává z kapitalizovaných smluvních úroků ve výši 619,70 Kč a z částky 1 800 Kč představující smluvní sankci označenou jako náklady spojené s prodlením, kterou soud shledal nedůvodnou. Ve vztahu k částce 619,70 Kč soud konstatuje, že jde o příslušenství pohledávky. Přiznáním zákonného úroku z prodlení z této částky by docházelo k dalšímu zatěžování dlužníka příslušenstvím z již existujícího příslušenství. Žalobkyně se tak fakticky domáhá dalšího úročení dlužných smluvních úroků, aniž by pro takový nárok prokázala odpovídající právní základ. Pokud jde o částku 1 800 Kč, žaloba byla v této části zamítnuta jako nedůvodná, neboť soud dospěl k závěru, že jde o nepřiměřenou smluvní pokutu. Není-li důvodný samotný nárok na zaplacení této částky, nemůže být důvodný ani akcesorický nárok na úrok z prodlení z ní. Soud proto žalobu v rozsahu zákonného úroku z prodlení z částky 2 419,70 Kč od datum do zaplacení zamítl.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 89,06 % z plné náhrady nákladů řízení, tj. ve výši 8 605,90 Kč. Plná náhrada nákladů by činila 9 663 Kč a skládá se ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 592 Kč a nákladů zastoupení advokátem. Soud přiznal žalobkyni celkem hodnota úkony právní služby, z toho 3 byly učiněny do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání návrhu ve věci samé) a jeden úkon po podání žaloby (účast na jednání soudu). Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za podání ze dne datum. Obsahově se jednalo o doplnění žaloby o rozhodná skutková tvrzení a důkazní návrhy, které mohly a měly být uplatněny již v samotné žalobě. Potřeba tohoto podání byla vyvolána nedostatky původního návrhu, nikoliv průběhem řízení či procesní obranou žalovaného. Náklady s ním spojené proto nelze považovat za účelně vynaložené náklady řízení ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. a soud je žalobkyni nepřiznal. Za tarifní hodnotu byla vzata částka 31 838 Kč podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby před podáním žaloby tak činí částku 700 Kč podle § 14b odst. 1 a. t. a částku 2 380 Kč za úkon právní služby po podání žaloby podle § 14b odst. 4 ve spojení s § 7 bod 5 a. t., celkem tedy 4 480 Kč (3 úkony × 700 Kč a 1 úkon × 2 380 Kč). Advokátovi náleží rovněž podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý z úkonů právní služby do podání žaloby a podle § 14b odst. 6 písm. b) a. t. náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč za každý z úkonů právní služby po podání žaloby, celkem tedy 750 Kč (3 × 100 Kč + 1 × 450 Kč). Advokát má rovněž v souvislosti s cestou na jednání soudu právo na náhradu cestovních výdajů podle § 13 odst. 5 a.t. ve spojení s § 156 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce a ve spojení s vyhláškou č. 573/2025 Sb., ve výši 840 Kč (celkem hodnota km při průměrné spotřebě použitého automobilu 10,5 litrů na 100 km ve vyhláškové ceně 39 Kč za litr benzínu a amortizaci ve výši 5,90 Kč) a právo na náhradu za promeškaný čas na cestě podle § 14 odst. 1 písm. a) a § 14 odst. 3 advokátního tarifu v celkové výši 600 Kč (4 započaté půlhodiny × 150 Kč). Dále má advokát podle § 137 odst. 3 o.s.ř. právo na daň z přidané hodnoty 1 401 Kč (21 % z částky 6 670 Kč). Ohledně aplikace § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu v databázi soudu ISAS. Ohledně lhůty k plnění viz odůvodnění výše. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Okresnímu soudu v Mělníku. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Praze. Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.