6 C 94/2026

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Pirklovou, LL.M., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 27 000 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 895 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně se obrátila ke zdejšímu soudu s žalobou, kterou odůvodnila tím, že mezi společností právnická osoba., IČ IČO (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným byly uzavřeny dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to: a) smlouva č. hodnota, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne datum částku ve výši 5 000 Kč, b) smlouva č. hodnota, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne datum částku ve výši 22 000 Kč. Obě pohledávky za žalovaným byly postoupeny na společnost právnická osoba, IČ IČO, které byly následně postoupeny na žalobkyni. Vzhledem ke skutečnosti, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně považuje obě smlouvy za neplatné. Žalobkyně proto uplatnila nárok z titulu bezdůvodného obohacení, a to v částce ve výši 5 000 Kč a v částce ve výši 22 000 Kč, neboť žalovaný z poskytnutých částek ničeho neuhradil. Žalobkyně žalovaného vyzvala k plnění dluhu z obou spotřebitelských smluv, avšak neúspěšně. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazních prostředků vyzval soud účastníky podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, ačkoli jim předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Soud proto ve věci nenařídil jednání a rozhodl na základě předložených listin. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali dne datum smlouvu č. hodnota, na jejímž základě převedla právní předchůdkyně žalobkyně dne datum částku ve výši 5 000 Kč na bankovní účet žalovaného č. č. účtu pod variabilním symbolem var. symbol (což je rodné číslo žalovaného), přičemž žalovaný je majitelem a jediným disponentem uvedeného účtu /viz smlouva o spotřebitelském úvěru Anonymizováno na č. l. 22-23, předsmluvní formulář pro standardní informace a všeobecné obchodní podmínky na č. l. 11-15, potvrzení o platbě na č. l. 27/. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali dne datum smlouvu č. hodnota, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně převedla dne datum částku ve výši 22 000 Kč na bankovní účet žalovaného č. č. účtu, přičemž žalovaný je majitelem a jediným disponentem uvedeného účtu /viz smlouva o spotřebitelském úvěru Anonymizováno na č. l. 9-10, předsmluvní formulář pro standardní informace a všeobecné obchodní podmínky na č. l. 16-20, sdělení banky na č. l. 41/. Obě pohledávky za žalovaným byly postoupeny na společnost právnická osoba, IČ IČO a následně na žalobkyni /viz smlouva o postoupení pohledávky ze dne datum na čl. l. 21, smlouva o postoupení pohledávky ze dne datum na č.l. 24, smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum na č. l. 25-26 spisu a přehled postoupených pohledávek v soudním systému/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě dluhu vyplývajícího ze smlouvy č. hodnota předžalobní výzvou odeslanou dne datum /viz předžalobní výzva na č. l. 28, podací arch na č. l. 29 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne datum částku ve výši 5 000 Kč a dne datum částku ve výši 22 000 Kč na bankovní účet žalovaného. Ze skutkových tvrzení žalobkyně dále vyplynulo, že žalovaný tuto částku žalobkyni ani jejím právním předchůdkyním doposud nevrátil, ačkoliv byl k jejímu vrácení vyzván. Žalobkyně v žalobě uvedla, že uvedená částka byla žalovanému poskytnuta na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou považuje za neplatnou z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany její právní předchůdkyně. Soud konstatuje, že posouzení platnosti právního jednání je otázkou právního hodnocení, které přísluší výlučně soudu. Soud by měl proto nejprve vyzvat žalobkyni k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, popřípadě nařídit jednání, na němž by bylo žalobkyni poskytnuto poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. k označení důkazů prokazující řádné zkoumání úvěruschopnosti. V případě, že by pak žalobkyně neunesla důkazní břemeno, soudu by nezbylo, než úvěrovou smlouvu posoudit jako neplatnou ve smyslu shora citovaných ustanovené zákona o spotřebitelském úvěru a přiznat žalobkyni nanejvýše bezdůvodné obohacení vzniklé v důsledku vyplacení jistiny úvěru žalovanému bez právního titulu. V daném případě je situace však specifická tím, že žalobkyně se v tomto řízení domáhá výhradně jistiny úvěrů ve výši 5 000 Kč a 22 000 Kč, které, jak bylo v řízení prokázáno, právní předchůdkyně žalobkyně skutečně žalovanému vyplatila. Soud proto v tomto konkrétním případě s ohledem na zásadu hospodárnosti blíže nezkoumal, zda byla řádně před uzavřením smlouvy zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Rozhodující je, že žalovanému byla prokazatelně vyplacena částka v celkové výši 27 000 Kč, kterou dosud žalobkyni nevrátil, a to ani zčásti. Za této situace je žalovaný povinen uvedenou částku žalobkyni vydat, neboť v opačném případě by si ponechal majetkový prospěch, k němuž nemá právní důvod. Soud proto žalovanému uložil povinnost uvedenou částku zaplatit. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1902/2025, má spotřebitel povinnost tvrdit a prokázat, jaká je doba přiměřená jeho možnostem k vrácení poskytnuté jistiny. Jelikož však byl žalovaný v řízení zcela nečinný, byla lhůta k plnění stanovena v obecné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 895 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 080 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) ve výši 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, návrh ve věci samé), tj. ve výši 1 200 Kč (3 úkony x odměna ve výši 400 Kč), dále paušální náhrada výdajů za každý z těchto úkonů podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t., tj. ve výši 300 Kč (3 úkony x paušální náhrada ve výši 100 Kč) a náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 315 Kč (21 % z částky 1 500 Kč). Soud nepřehlédl, že žalobkyně předžalobní výzvu zaslala pouze ve vztahu k nároku vyplývajícímu ze smlouvy č. hodnota. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení proto přiznal náhradu nákladů pouze za jeden úkon právní služby spočívající v předžalobní upomínce. Skutečnost, že žalobkyně nezaslala samostatnou předžalobní výzvu také ve vztahu k druhému uplatněnému nároku, však není za daných okolností podstatná, neboť z dosavadního postoje žalovaného je zřejmé, že by dobrovolně nesplnil ani tento nárok. Jejich zaplacení soud k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Okresnímu soudu v Mělníku. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Praze. Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.