7 C 107/2022

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Turnovskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 51 955,72 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 28 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 28 600 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, kde se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení: částky 23 355,72 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 28 701 Kč od [datum] do [datum], kapitalizovaného částkou 4 145,56 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 28 701 Kč od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 28 701 Kč od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 101 Kč od [datum] do zaplacení, smluvního úroku ve výši 29 % ročně z částky 28 701 Kč od [datum] do [datum], kapitalizovaného částkou 4 693,25 Kč, smluvního úroku ve výši 29 % ročně z částky 28 701 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou, soudu doručenou dne [datum], domáhala po žalovaném zaplacení částky 51 955,72 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 32 000 Kč, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 25 715 Kč (dále i„ poplatek“), jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 7 842 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 10 823 Kč a poplatek ze vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 7 050 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný ve Smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 3 207 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, celkem uhradil toliko částku 3 400 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Aktuální výše dlužné částky činí na jistině 28 701 Kč, na dlužném poplatku (souhrnu úroků, administrativního poplatku a poplatku na inkaso) částku 23 254,72 Kč. Příslušenství sestává z dále běžícího smluvního úroku ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny zápůjčky ve výši 28 701 Kč a ze zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny zápůjčky.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání soudu, ke kterému se žalovaný, ač řádně předvolán, nedostavil. Žalobkyně se z účasti na jednání předem omluvila a vyslovila souhlas s projednáním věci v její nepřítomnosti. Soud tedy podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků řízení.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně podepsaly dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 32 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 25 715 Kč sestávajícím se z úroku ve výši 7 842 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 10 823 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 7 050 Kč, a to v 17 měsíčních splátkách po 3 207 Kč a poslední 18. splátkou ve výši 3 196 Kč. Žalovaný převzal částku 32 000 Kč v hotovosti při uzavření smlouvy. RPSN činila 128,03 %. Nedílnou součástí smlouvy byly dle ujednání stran též Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce /smlouva o zápůjčce na č. l. 15-16 Z listinného důkazu Karta zákazníka, sepsaného dne [datum] soud zjistil, že žalovaný před uzavřením smlouvy o zápůjčce uvedl, že bydlí jako spoluvlastník, má středoškolské vzdělání, je svobodný bez vyživovacích povinností, pracuje na plný pracovní úvazek jako montážní dělník. [příjmení] měsíční příjem žalovaného měl činit částku 19 824 Kč, pravidelné výdaje žalovaného sestávaly z dosavadních interních splátek právní předchůdkyni žalobkyně ve výši 3 762 Kč a odhadovaných měsíčních výdajů ve výši 5 000 Kč, tj. celkem z částky 8 762 Kč. V zákaznické kartě je křížkem vyznačeno, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila 2 výplatní pásky /viz zákaznická karta na č. l. 17 Žalovaný nehradil splátky řádně a včas a dosud na svůj dluh uhradil toliko částku 3 400 Kč /viz tabulka umoření na č. l. 18 Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka vůči žalovanému ze shora uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni s účinností k [datum] /smlouva o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek v elektronické podobě v systému CEPR/. Oznámení o postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně bylo odesláno žalovanému dne [datum] /viz oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 19 včetně podacího lístku na č. l. 23 Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /předžalobní výzva na č. l. 20-22 včetně podacího lístku na č. l. 24 Žalovaný netvrdil a v řízení nevyšlo nijak najevo, že by žalovaný původnímu věřiteli či žalobkyni na úhradu dluhu cokoli navíc zaplatil.

5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti (dále jen„ ZoSÚ“).

6. Podle ust. § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ust. § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze dohodnout úroky.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli 8. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 586 odst. 1 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Dle odstavce 2 uvedeného ustanovení se považuje právní jednání za platné, nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání.

11. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

12. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

13. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Dle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co výše 28 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatele spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného, když žalobkyni na takový postup soud upozornil již v přípise připojeném k předvolání k jednání soudu. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že své povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ dostála, neunesla. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně v daném případě zjistila pouze příjmy žalovaného. Žádné výdaje žalovaného, a to ani ty podstatné, zjišťovány a ověřovány nebyly. Pouhé doplnění čísel do formuláře, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Soud konstatuje, že žalobkyně náležitě neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala tvrzení žalovaného uvedená v zákaznické kartě, tedy že by ověřovala výši příjmů a výdajů žalovaného. V zákaznické kartě je toliko křížkem vyznačeno, že žalobkyně (právní předchůdkyně žalobkyně) ověřila 2 výplatní pásky žalovaného. Ve své podstatě se tak opět jedná pouze o tvrzení žalobkyně, která nejsou podložena žádnými relevantními důkazy, například kopií ověřených listin. Takový postup právní předchůdkyně žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru. Ostatně o úplné rezignaci právní předchůdkyně žalobkyně stran zkoumání pravidelných výdajů žalovaného svědčí sama skutečnost, že se zcela nepokrytě jedná o výdaje odhadované. Nadto takto odhadované měsíční výdaje ve výši 5 000 Kč jsou zcela zjevně neadekvátně nízké, mají-li skutečně zahrnovat všechny výdaje žalovaného, jako jsou kupříkladu výdaje na bydlení, na stravování, na dopravu, na služby mobilního operátora, na ošacení, na trávení volného času apod. Soud proto uzavřel, že bez dalšího zkoumání a ověřování, zda uvedená částka odpovídá reálným výdajům, nelze zásadně akceptovat takto nízkou částku jako celkové výdaje spotřebitele. Soud dále uvádí, že pro řádné zkoumání úvěruschopnosti je též třeba trvat na tom, aby poskytovatelé spotřebitelských úvěrů prověřili žadatel v některém z registrů evidujících informace o čerpaných úvěrových produktech spotřebitelů, historii splácení, o závazcích po splatnosti apod., kterými jsou kupříkladu bankovní a nebankovní registr klientských informací (BRKI, NRKI) nebo databáze [příjmení]. Toto však učiněno nebylo, a i z toho důvodu proto soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru.

18. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz [příjmení], L.; [příjmení], J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod [číslo] použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

19. Podepsaný soud si stojí za tím, že v § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. kupř. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 132/2019 nebo sp. zn. 23 Co 128/2019, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).

20. Pro úplnost soudu odkazuje i na rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne [datum], ve věci C [číslo], k předběžné otázce týkající se úvěruschopnosti, které si vykládá shodně, jak uvedl výše, tj. otázku splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost dlužníka, je třeba zkoumat z úřední povinnosti.

21. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila, když posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je pak absolutní neplatnost dotčené smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, na úkor žalobkyně se bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy v částce 28 600 Kč, jelikož bylo prokázáno, že žalovaný z poskytnuté jistiny 32 000 Kč uhradil již částku 3 400 Kč, žalobkyni dle § 2991 a § 2993 o. z. vrátit, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z.

22. Žalovaný byl povinen vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění, jak je shora uvedeno. Ve věci byl žalovaný prokazatelně vyzván k plnění nejdříve v oznámení o postoupení pohledávky, a to ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení. Oznámení bylo žalovanému odesláno dne [datum]. Ve smyslu § 573 se tak má za to, že oznámení bylo žalovanému doručeno [datum] Lhůta splatnosti proto nastala dne [datum] a od [datum] se žalovaný dostal s vrácením bezdůvodného obohacení do prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na zákonný úrok z prodlení ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ode dne [datum] do zaplacení, a to však pouze z přiznané částky ve výši 28 600 Kč odpovídající výši bezdůvodného obohacení.

23. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř.

24. Ve zbývajícím rozsahu, včetně části nepřiznaného úroku z prodlení, soud žalobu zamítl, neboť nebylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy, od níž své další nároky žalobkyně odvíjela.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly. Soud připomíná, že při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08).