7 C 13/2021

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Turnovskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o částka s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 8,5 %, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 8,5 % ročně.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s administrativním poplatkem ve výši [částka] a úrokem ve výši [částka], tj. celkem částku [částka], a to jednorázově k datu splatnosti [datum]. Žalobkyně jistiny úvěru vyplatila bezhotovostně na účet žalovaného dne [datum]. Žalovaný však ve lhůtě splatnosti dlužnou částku neuhradil. Žalobkyně proto čtyřmi upomínkami vyzvala žalovaného k úhradě. Jelikož ani tak žalovaný svůj dluh neuhradil, žalobkyně mu dne [datum] odeslal předžalobní výzvu, v níž stanovila lhůtu pro zaplacení do [datum]. Žalovaný ani přes tuto výzvu dluh neuhradil. Žalovaná částka ve výši [částka] sestává z nesplacené jistiny úvěru [částka], administrativního poplatku ve výši [částka], úroku ve výši [částka], poplatků za čtyři odeslané upomínky ve výši [částka], [částka], [částka] a [částka], smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky [částka] za každý den prodlení od [datum] do [datum] (tj. do dne podání žaloby) v kapitalizované výši [částka], kterou tak žalobkyně uplatňuje s ohledem na limit výše smluvní pokuty dle § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. Příslušenství sestává ze zákonného úroku z prodlení z částky [částka] (dlužná jistina, administrativní poplatek, úrok a poplatky za upomínky) od [datum] do zaplacení ve výši 8,5 %.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

5. Žalovaný s žalobkyní uzavřel dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky a předsmluvní informace žalobkyně. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku na internetových stránkách žalobkyně. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému půjčku ve výši [částka], kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s administrativním poplatkem ve výši [částka] a úrokem ve výši [částka], a to jednorázově ve lhůtě slastnosti do [datum] (tj. do 30 dnů od uzavření smlouvy). Jistina úvěru byla žalovanému vyplacena bezhotovostně na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] dne [datum]. Ve smlouvě byla dále sjednána pro případ prodlení žalovaného smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení. Ve smlouvě byla dále sjednány paušální poplatky za upomínky v případě prodlení žalovaného s úhradou dluhu, a to poplatek ve výši [částka] za upomínku po 7 dnech prodlení, poplatek ve výši [částka] za upomínku po 14 dnech prodlení, poplatek ve výši [částka] za upomínku po 21 dnech prodlení a poplatek ve výši [částka] za upomínku po 30 dnech prodlení /viz o úvěru na č. l. 14-18, předsmluvní informace na č. l. 21-23, potvrzení o vyplacení úvěru na č. l. 31, občanský a řidičský průkaz žalovaného, doklad o autorizační platbě ve výši [částka], všeobecné smluvní podmínky v elektronické databázi soudu CEPR/. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a zjistila, že žalovaný dosahuje v průměru čistého měsíčního příjmu [částka], jeho pravidelné měsíční výdaje činí [částka] (včetně měsíční splátky [částka] k úhradě svých dřívějších závazků v celkové výši [částka]) /viz karta klienta na č. l. 24, výplatní pásky na č. l. 29, výpis z centrální evidence exekucí na č. l. 30, lustrace žalovaného v interním systému žalobkyně v elektronické databázi soudu CEPR/. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj dluh ve lhůtě splatnosti neuhradil, odeslala žalobkyně žalovanému 4 upomínky, a to upomínku ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum], za které si vyúčtovala sjednané paušální poplatky v celkové výši [částka] /viz upomínky na č. l. 25-28 Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou ze dne [datum], ve které vyzvala žalovaného k úhradě do [datum] /viz předžalobní výzvu na č. l. 32 Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

7. Podle § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 1796 o.z. je neplatná smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

11. Podle § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.

12. Podle § 122 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než [částka] a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše [částka].

13. Podle § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však [částka].

14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

15. Soud vzal za prokázané, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru, ve smyslu § 2395 o. z., která byla současně smlouvou o spotřebitelském úvěru dle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta jistina ve výši [částka] a žalovanému vznikla povinnost poskytnuté peněžní prostředky vrátit ve lhůtě splatnosti, tj. ve lhůtě 30 dnů. Smlouva o úvěru byla sjednána prostřednictvím internetových stránek žalobkyně mezi žalobkyní jako podnikatelem a žalovaným jako spotřebitelem ve formě formuláře užívaného v obchodním styku, předem připraveného žalobkyní, bez skutečné možnosti slabší strany (v tomto případě spotřebitele) ovlivnit znění smlouvy (dnes jsou tyto smlouvy označované jako smlouvy uzavírané adhezním způsobem podle § 1798 a násl. o. z.). Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného řádně i správně vyhodnotila, že u žalovaného nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet.

16. Co se však týče sjednaného úroku a administrativního poplatku, dospěl soud k závěru, že v této části žaloba důvodná není. Z obsahu smlouvy o půjčce je zřejmé, že„ administrativní poplatek“ v souvislosti s poskytnutím úvěru společně s výslovně tak označeným úrokem představoval úplatu za půjčení peněz, což je dle soudní praxe i odborné literatury definice smluvního úroku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1401/2014, či M. [příjmení] v komentáři k ust. § 658 v J. Švestka, J. Spáčil, M. Škárová, M. Hulmák a kolektiv. Občanský zákoník II, 2. vydání, [obec a číslo], s. [číslo]). O tom, že se jednalo o vše zahrnující úplatu za půjčení peněz, svědčí i skutečnost, že poplatek nebyl, ani zčásti, složen z žádných dílčích položek, které by vyjadřovaly úplatu za poskytnutí určité zvláštní služby. Lze tedy konstatovat, že tzv. administrativní poplatek svou podstatou představoval další kapitalizovaný úrok. Jak uvedl Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Smluvní úroky představují odměnu za poskytnutí peněz, přičemž výše úroku vyjadřuje zároveň i míru rizika, kterou věřitel nese pro případ, že dlužník dluh nesplatí. Nejvyšší možná výše sjednaných úroků není nikterak stanovena právním předpisem (a to ani v zákoně o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., který jinak upravuje mnohé aspekty sjednávání spotřebitelských úvěrů), a její posouzení (zejm. ve vztahu k určení mravnosti či nemravnosti jejich výše) je ponecháno k úvaze soudů pro posouzení s ohledem na specifické okolnosti každého případu. Na základě ustálené rozhodovací praxe soudů však lze dospět k závěru, že ani v případě nebankovních půjček či úvěrů mezi dvěma fyzickými osobami (tím spíše v případech vztahu podnikatele a spotřebitele jako slabší strany) zpravidla nelze sjednat výši úroků více než trojnásobnou oproti průměrné výši poskytované bankovními subjekty (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2017, sp. zn. 33 Odo 236/2005). V daném případě činil kapitalizovaný úrok [částka], za poskytnutí jistiny [částka], která měla být vrácena jednorázově a 30 dnů. Roční procentní úroková sazba tak v daném případě činí 406,8 %. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik [obec] národní banky, veřejně dostupných na webových stránkách [obec] národní banky (www.cnb.cz), se pohybovaly v prosinci 2017 okolo 9 % ročně. Za této situace nelze než uzavřít, že sjednaný kapitalizovaný úrok, tj. výslovně sjednaný úrok včetně administrativního poplatku, byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru ve výši více než čtyřiceti pětinásobku míry obvyklé v bankovním sektoru, a to ani při zohlednění specifické situace, kdy úvěr byl splatný v poměrně krátké lhůtě 30 dnů. Ujednání o úrocích tedy soud shledal absolutně neplatným dle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti kapitalizovaného úroku označeného jako poplatek za půjčení peněz lze odkázat též na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 28 Co 33/2003, dostupný v Evidenci soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů na www.nsoud.cz).

17. Soud v daném případě nepřiznal žalobkyni právo na sjednané úroky ani ve výši obvyklé sazby ve smyslu § 1802 o. z. (podle kterého mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem, a nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy), neboť v daném případě úroková sazba sjednána byla, avšak v takové výši, že byla sjednána absolutně neplatně. Věřitel je tak sankcionován za to, že se pokusil sjednat se spotřebitelem celkovou úplatu (úrok), která je zjevně nemravná (lichvářská). V takovém případě je zcela vyvážené, že kromě nároku na vrácení jistiny úvěru a případných úroků z prodlení s jejím splácením mu žádný nárok na úplatu nevzniká. U spotřebitelské smlouvy není důvod nahrazovat lichvářské úroky obvyklou výší, jinak by totiž žalobkyně nebyla nijak motivována od uvedené predátorské praktiky upustit (a poskytovat úvěry s úplatou, která popsané limity nepřekračuje) a došlo by naopak k eliminaci odrazujícího účinku akcentovaného judikaturou Soudního dvora EU ve spotřebitelských sporech. Nejde přitom o nepřiměřenou jednostrannou ochranu dlužníka. Je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, nemá před uzavřením smlouvy na rozdíl od poskytovatele úvěru znalost oboru, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu apod. Právě proto má soud tuto nerovnováhu účinně vyvážit.

18. Žalobkyně dále požadovala smluvní pokutu sjednanou ve smlouvě o úvěru ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení od [datum] do [datum]. Vzhledem k tomu, že takto vypočítaná smluvní pokuta přesahuje limit stanovený § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy přesahuje součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, který zde činil částku [částka], požaduje žalobkyně přiznání toliko částky [částka], představující v daném případě maximální možnou výši smluvní pokuty. Smluvní pokuta tak byla v předmětné smlouvě sjednána platně a žalobkyně ji požaduje v zákonné výši. Soud proto tento žalobkyní uplatněný nárok posoudil jako oprávněný.

19. Dále žalobkyně požadovala uhradit i náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlení žalovaného, tedy náhradu paušálních poplatků za čtyři odeslané výzvy k úhradě specifikované shora. Tento nárok soud neposoudil jako oprávněný. Ustanovení § 122 odst. 1 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru, pod které jediné lze tento nárok subsumovat, hovoří o účelně vynaložených nákladech. Tyto náklady tak skutečně musely být vynaloženy a současně se muselo jednat o náklady účelné. V daném případě žalobkyně nedoložila, dokonce ani netvrdila, že částku [částka] skutečně v souvislosti s odesláním výzev k úhradě vynaložila. Dále je soud přesvědčen, že odeslání čtyř výzev k úhradě žalovanému v časovém rozmezí 23 dnů zásadně nemůže být účelným nákladem, tím spíš když žalovaný zůstal po celou dobu zcela pasivní. Soud naopak tyto poplatky posoudil vedle sjednané smluvní pokuty jako další sankci za prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky. O uvedeném svědčí také skutečnost, že výše této náhrady byla paušálně stanovena již ke dni podpisu úvěrové smlouvy a taktéž skutečnost, že výše náhrady za každou další upomínku je výší než náhrada předchozí. Je tedy zřejmé, že smyslem těchto poplatků není sanace nákladů na odeslání upomínek, jak předpokládá citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, nýbrž další sankcionování žalovaného za prodlení s úhradou dluhu. Soud proto aplikoval ustanovení § 122 odst. 1 písm. a) poslední věta zákona o spotřebitelském úvěru a uplatněný nárok ve výši [částka] posoudil jako smluvní pokutu. Vzhledem k tomu, že v daném případě již přiznaná smluvní pokuta dosáhla limitu dle § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, soud tento nárok žalobkyně na zaplacení částky [částka] zamítl.

20. S ohledem na vše shora uvedené tak soud přiznal žalobkyni celkem částku [částka] představující nesplacenou jistinu úvěru ve výši [částka] a smluvní pokutu ve výši [částka]. Naopak soud zamítl nárok žalobkyně na zaplacení částky [částka] představující úrok za půjčení peněz a nárok na úhradu účelně vynaložených nákladů ve výši [částka], který soud posoudil jako další smluvní pokutu.

21. Nezaplacením dluhu do dne splatnosti se žalovaný dostal do prodlení, a vznikla mu tak povinnost dle § 1970 o. z. platit vedle jistiny dluhu též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně požadovala přiznání úroku z prodlení z částky [částka], tedy jak z jistiny, tak i z úroku (vč. administrativního poplatku) a z paušální náhrady vynaložených nákladů. Vzhledem k tomu, že druhé dva zmíněné nároky soud zamítl, byly žalobkyni přiznány úroky z prodlení toliko z jistiny dluhu ve výši [částka] ve výši 8,5 %, a to ode dne následujícího pod ni spolnosti stanovené v předžalobní výzvě ze dne [datum], tj. od [datum], tak jak žalobkyně požadovala. Ve zbývajícím rozsahu byly uplatněné úroky z prodlení zamítnuty.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 45 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72,5 % a úspěchu žalované v rozsahu 27,5 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci, včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].