7 C 140/2018

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Turnovskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pobytem adresa žalované o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka], částku [částka] kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka] a úroku ve výši 19,98 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení zahájeného žalobou, soudu doručenou dne [datum], byl požadavek žalobkyně na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne [datum] smlouvu o zápůjčce (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši [částka]. Ty se žalovaná zavázala zaplatit spolu s částkou ve výši [částka], v 60 týdenních splátkách ve výši [částka], poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaná peněžní prostředky řádně a včas nesplácela. Dále žalobkyně uvedla, že pohledávka za žalovanou na ni byla postoupena a postoupení bylo žalované oznámeno.

2. Žalovaný se přes výzvu soudu k věci nevyjádřil.

3. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dál jen „o. s. ř.“) tedy na jistině [částka] (bez příslušenství), jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné.

4. Z § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím závěrům: Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně sjednala smlouvu o zápůjčce, podle které žalovaná převzala peněžní prostředky v celkové výši [částka] Smlouva obsahovala ujednání, podle nichž byla žalovaná povinna zaplatit v souvislosti s půjčkou též poplatky sestávající z úroku ve výši [částka], položky za administrativní činnost ve výši [částka] a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala půjčku spolu s poplatky vrátit v 60 týdenních splátkách s tím, že první splátka byla splatná sedmý den po uzavření smlouvy. Žalobkyně v řízení neprokázala, že právní předchůdkyně jako věřitel zkoumala před poskytnutím částky [částka] žalované s odbornou péčí její schopnost zapůjčenou částku spolu se sjednanými částkami v podobě poplatku za administrativní činnost a úrok vrátit. Žalovaná svůj závazek vůči právní předchůdkyni žalobkyně řádně neplnila, nesplácela. Právní předchůdkyně žalobkyně s žalobkyní sjednaly postoupení pohledávek za žalovaným na žalobkyni. Žalovaná netvrdila ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by žalobkyni na půjčky uhradila více, než připouštěla žalobkyně.

6. S ohledem na okamžik vzniku závazku soud v souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), posuzoval danou věc po právní stránce za použití dosavadních právních předpisů, zejména příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do [datum] (dále jen„ obč. zák.“), a dle ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění do [datum] (čl. II bodu 2 zákona č. 43/2013 Sb. a § 164 zákona č. 257/2016 Sb.), dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“.

7. Podle ustanovení § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

8. Podle § 517 odst. 1 a 2 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení.

9. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

10. Podle ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

11. Podle ustanovení § 133 o. s. ř. skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak.

12. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že právní předchůdce dostál své povinnosti stanovené v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, posoudil soud předmětnou smlouvu o úvěru dle výše uvedeného ustanovení jako absolutně neplatnou, přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

13. Právní předchůdkyně žalobkyně však poskytla žalované peněžní prostředky, které žalovaná v plném rozsahu nevrátila, když rozdíl mezi poskytnutými a vrácenými peněžními prostředky činí dle tvrzení žalobkyně částku [částka]. Žalovaná se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni dle § 451 a následujících obč. zák. vrátit.

14. Pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z. postoupena na žalobkyni, která je tedy k jejímu uplatnění aktivně věcně legitimována. Jak konstatoval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 19. 10. 2011 sp. zn. 31 Cdo 678/2009, je-li pohledávka ve smlouvě o postoupení pohledávky identifikována dostatečně určitě, je smlouva platná, i když později vyjde najevo, že jde o pohledávku z jiného právního titulu, například z titulu bezdůvodného obohacení (a nikoliv o pohledávku z půjčky, jak bylo uvedeno ve smlouvě o postoupení).

15. Žalobkyni rovněž náleží dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. též nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to jak kapitalizovaného ve výši [částka], tak i dále běžícího do zaplacení.

16. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť nebylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smluv o půjčce, od níž své nároky žalobkyně odvíjela.

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly. Soud připomíná, že při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08).