7 C 205/2022

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Turnovskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem sídliště Hůrka číslo , PSČ obec o 7 885 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala úhrady úroku z úvěru ve výši 1 350 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 535 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 387 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Předmětem řízení zahájeného návrhem žalobkyně, doručeným podepsanému soudu dne [datum], byl požadavek na zaplacení částky 7 885 Kč s příslušenstvím. Návrh žalobkyně odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému dne [datum] spotřebitelský úvěr ve výši 5 000 Kč. Neboť žalovaný ke dni splatnosti úvěru, tj. k datu [datum], neuhradil ničeho, požaduje žalobkyně úhradu dlužné částky sestávající z jistiny úvěru a úroku z úvěru v celkové výši 6 350 Kč, dále zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % z dlužné jistiny 5 000 Kč ode dne následujícího po splatnosti pohledávky, tj. od [datum] do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny, ohledně níž je dlužník v prodlení. Smluvní pokuta byla žalobkyní vyčíslena ke dni vydání předžalobní upomínky, tj. ke dni [datum], ve výši 1 535 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné.

4. Z § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

5. Po provedení dokazování listinnými důkazy založenými do spisu žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: žalovaný a žalobkyně uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet částku 5 000 Kč dne [datum]. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného dotazníkem vyplněným žalovaným, ze kterého je patrný měsíční příjem i měsíční výdaje žalovaného. Příjem žalovaného byl doložen ze strany žalovaného třemi výplatními páskami a dále ověřen prostřednictvím aplikace Kontomatik. Totožnost žalovaného byla ověřena z jeho občanského průkazu a z řidičského průkazu. Žalovaný netvrdil a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. Žalobkyně žalovaného upomínala o zaplacení žalovaných částek.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli 10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 586 odst. 1 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Dle odstavce 2 uvedeného ustanovení se považuje právní jednání za platné, nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání.

13. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I. a II. rozsudku).

19. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do výše 5 000 Kč spolu s úrokem z prodlení.

20. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatele úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného zkoumala, avšak ze zjištěných skutečností nevyvodila správný závěr. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného dotazníkem vyplněným žalovaným, ze kterého je patrný jeho měsíční příjem i měsíční výdaje. Příjem žalovaného byl doložen ze strany žalovaného třemi výplatními páskami a dále ověřen prostřednictvím aplikace Kontomatik. Žalovaný uvedl, že žije s rodinou, jeho příjmy představují částku 21 000 Kč čistého měsíčně, výdaje 10 000 Kč měsíčně. Ze žalobcem založeného výpisu z účtu žalovaného za období od [datum] do [datum] však vyplývá, že zůstatek na účtu žalovaného byl v řádech jednotek korun. Ze založeného výpisu je také zřejmé, že žalovaný si půjčoval částky v řádu tisíců korun i u jiných společností. Žalobkyně tak žalovanému neměla úvěr poskytnout, neboť z informací, které o žalovaném zjistila, nevyplývá, že žalovaný byl v době sjednávání smlouvy o úvěru schopen poskytnutý úvěr splácet. S ohledem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za použití § 588 o. z. nelze než uzavřít, že účastníky uzavřená smlouva je absolutně neplatná, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň zjevně narušuje veřejný pořádek. V takovém případě je soud povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného.

21. Vzhledem k tomu, že soud smlouvu shledal jako absolutně neplatnou, posoudil ve vztahu k částce 5 000 Kč danou věc dle ustanovení § 2991 o. z. o bezdůvodném obohacení.

22. Žalobkyně prokázala, že na bankovní účet žalovaného odeslala dne [datum] částku 5 000 Kč, a žalovanému tedy vznikla povinnost toto plnění provedené bez právního důvodu vydat. Soud proto v této části žalobě vyhověl, žalobkyni též náleží nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř.

23. S ohledem na shora uvedené soudu nezbylo, než nárok žalobkyně na zaplacení úroku z úvěru ve výši 1 350 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 535 Kč zamítnout.

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla ve věci úspěšná ze 63 % právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 26 % (63 % úspěch – 37 % neúspěch žalobkyně). Celkové náklady žalobkyně činí částku 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 885 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč 26 % nákladů představuje po zaokrouhlení částku 387 Kč. Ohledně aplikace § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu v databázi soudu ISAS. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.