7 C 227/2020

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Turnovskou ve věci žalobkyně právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, částky [částka] a úroku ve výši 102,64 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky [částka], zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 10 dne [datum], postoupenou k Okresnímu soudu v Mělníku dne [datum], doplněnou k výzvě soudu podáním ze dne [datum], se žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí [částka] s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok v efektivní výši 167,75 % ročně splácet v 18 měsíčních splátkách ve výši [částka]. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů, zejména se jednalo o doklady o příjmech, výpisy z bankovních účtů a prohlášení žalovaného. Žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník jednající s žalovaným doporučil úvěr ke schválení. Výdaje žalovaného byly pečlivě zkoumány z informací poskytnutých samotným žalovaným, kdy z dokladů o příjmech vyplynulo, že čistý měsíční příjem žalovaného činí [částka] a jeho celkové měsíční náklady [částka]. Z výše uvedených podkladů bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení činí [částka]. Při porovnání s výší měsíční splátky dle smlouvy, jež činila [částka], je patrné, že úvěr byl z hlediska splácení modelován pro dlužníka velmi konzervativně, když daná výše měsíční splátky činila toliko cca 46,85 % volných zdrojů ke splácení. V tomto směru byl tedy žalobce obezřetný. Dále byla ověřena úvěrová historie žadatele v následujících databázích: [příjmení], NRKI. K posouzení výdajů žalovaného by měly zcela postačovat údaje o životním a existenčním minimu odpovídající částce [částka]. Neuvede-li žadatel o úvěr vyšší částku, vychází se z této částky. Tato paušální částka je přitom přímo stanovena zákonem a jedná se o částku, která postačuje k obživě. Další výdaje byl již povinen uvést žalovaný. Zatají-li další výdaje, nebo je uvede v nižší výši, jedná takový žadatel nepoctivě, což nemůže způsobit neplatnost smlouvy pro nepřezkoumání úvěruschopnosti, která naopak byla žalobkyní podrobně zkoumána. Žalobkyně nemá objektivní možnost si výdaje žalovaného ověřit. Nelze proto klást k její tíži případné lehkomyslné chování žalovaného. Žalovaný řádně neplnil své závazky ze smlouvy, na svůj dluh do data zesplatnění celého úvěru uhradil splátky ve výši [částka] dne [datum], [částka] dne [datum], [částka] dne [datum], [částka] dne [datum] a ve výši [částka] dne [datum]. Před zesplatněním vznikl žalobkyni nárok na úhradu smluvních pokut ve výši [částka] za každou splátku, se kterou byl žalovaný v prodlení o délce 30 dnů, tj. v celkové výši [částka] za dvě splátky. Žalobkyni dále vzniklo právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného (za každou splátku, s níž je žalovaný v prodlení, ve výši [částka]), tj. v celkové výši [částka]. V důsledku prodlení došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, čímž se součástí jistiny stala celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru. Žalobou se tak žalobkyně domáhá úhrady částky odpovídající nové jistině úvěru v celkové výši [částka] (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši [částka] a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši [částka]) s příslušenstvím, smluvní pokutě dle bodu [číslo], tak jak jsou specifikovány shora, v celkové výši [částka] s příslušenstvím, náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy, tak jak je specifikována shora, v celkové výši [částka] s příslušenstvím, smluvní pokutě dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši [částka] za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem [datum] do zaplacení (žalobkyně žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení této žaloby uvedenému v záhlaví této žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši [částka]) a úroku za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši [částka] ode dne [datum] do zaplacení. Žalobce touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 102,64 % p.a., která odpovídá efektivní úrokové sazbě úvěru sjednané ve smlouvě. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu, ničeho však neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil.

3. Na základě provedených listinných důkazů založených žalobkyní do spisu dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalovaný a žalobkyně, prostřednictvím zprostředkovatele paní [jméno] [příjmení], podepsali dne 11., resp. [datum] Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouva o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva o úvěru“), na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému, dne [datum] na účet uvedený ve smlouvě, bezúčelový úvěr ve výši [částka], který se žalovaný zavázal splatit dle sjednaného splátkového kalendáře v 18 měsíčních splátkách po [částka] splatných vždy nejpozději 12. dne každého kalendářního měsíce, počínaje dnem kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen, tj. dnem [datum]. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, činila dle části A) smlouvy o úvěru [částka], úroková sazba 167,75 % p. a. byla dohodnuta jako pevná na celou dobu splácení úvěru. RPSN na úvěr činilo 167,75 %. Dle bodu 2.. části B) smlouvy o úvěru se úrok počítá jako efektivní úroková míra. Bod 2.. části B) smlouvy o úvěru stanovil, že úrok běží i po zesplatnění úvěru, kdy i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru, a to až do doby její úplné úhrady s tím, že žalobkyně byla oprávněna na úrocích, které přirostou po zesplatnění, požadovat částku v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou měla žalovaná zaplatit, tj. maximálně [částka]. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů zakotvila smlouva o úvěru, ve své části B) v bodu [číslo], povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši [částka] s tím, že tato smluvní pokuta je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k jejímu zaplacení a že souhrn veškerých smluvních pokut, které je žalobkyně oprávněna takto požadovat, činí maximálně [částka] za každý kalendářní rok. Dle bodu 6.

2. části B) smlouvy o úvěru měla žalobkyně rovněž právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši [částka], které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného s úhradou každé splátky o délce 15 dnů, s tím, že tato náhrada nákladů je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů pak smlouva o úvěru, v části B) v bodech 6.3. a 6.4., stanovila, že automaticky dojde k zesplatnění úvěru, kdy se ke dni zesplatnění stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů a kdy ke dni zesplatnění se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny úvěru splatné nejpozději ke dni zesplatnění. Žalobkyně pak měla, dle bodu 6.

5. části B) smlouvy o úvěru, rovněž právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Návrh na uzavření smlouvy byl žalobkyní akceptován dne [datum]. Oznámení o schválení úvěru včetně splátkového kalendáře bylo žalovanému doručeno dne [datum] /viz návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru na č. l. 20 - 22 spisu, splátkový kalendář na č. l. 23 p.v., prohlášení klientů/informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru na č. l. 36 - 37 spisu, oznámení o schválení úvěru včetně splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru na č. l. 23 vč. dodejky na č. l. 26 spisu, karta klienta na č. l. 24, doklad o vyplacení úvěru na č. l. 38 spisu, předsmluvní formulář na č. l. 28 - 30, úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu na č. l. 39 spisu/. Žalovaný byl před poskytnutím úvěru dne [datum] kontrolován v registru [příjmení] a nebyl zjištěn žádný záznam /viz výpis záznamů z registru [příjmení] na č. l. 42 spisu/. Žalovaný při uzavírání smlouvy uvedl, a tyto skutečnosti podepsal, že jeho čistý měsíční příjem činí [částka], výdaje -životní minimum – [částka], žije sám, nespoří, nesplácí jiné úvěry, výživné ani hypotéky, [právnická osoba] platí [částka], výdaje na bydlení má [částka], celkem tak výdaje činí [částka]. Pokud se připočte rezerva ve výši [částka], pak rozdíl mezi příjmy a výdaji žalovaného činí [částka]. Žalovaný dále uvedl, že žije sám, je zaměstnaný na dobu neurčitou u společnosti [právnická osoba] se sídlem [adresa], a to od [datum]. Má maturitu a u formy bydlení byla zaškrtnuta kolonka„ státní/obecní“ /viz hodnocení klienta na č. l. 32 - 33 spisu/. Žalovaný doložil, že je u tohoto zaměstnavatele skutečně zaměstnán od [datum] na dobu neurčitou, s čistým měsíčním příjmem za měsíc prosinec 2018 ve výši [částka], v lednu 2019 ve výši [částka] a v únoru 2019 mu byl vyplacen čistý příjem ve výši [částka], když současně prokázal výpisem z účtu u [právnická osoba] na své jméno, že je mu výplata vyplácena na jeho účet /viz pracovní smlouva na č. l. 34 – 35, výplatní pásky žalovaného na č. l. 65 - 66, denní výpis z účtu žalovaného ke dni připsání mzdy na č. l. 67 spisu/. Žalovaný před sjednáním úvěru předložil svůj občanský průkaz /viz kopie občanského průkazu na č. l. 61 – 62 spisu/. U své banky žalovaný zřídil souhlas s inkasem pro odesílání splátek žalobkyni ve výši [částka] /viz souhlas na č.l. 68 spisu/. Žalovaný dle sjednaného splátkového kalendáře uhradil 1. – 5. splátku ve výši každé [částka] a dále již neuhradil ničeho /viz karta klienta na č. l. 24 spisu/. Žalobkyně proto zpracovala výzvy k zaplacení s upozorněním na možnost zepslatnění celého úvěru datované ke dni [datum] /viz výzva k zaplacení na č. l. 27 spisu/. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou splátky úvěru o délce 65 dnů, došlo tímto dnem k okamžitému automatickému zesplatnění všech závazků vyplývajících z této smlouvy /viz oznámení na č. l. 25 a smlouva o úvěru na č. l. 20 - 22 spisu/. Žalobkyně předala k odeslání dne [datum] předžalobní výzvu /viz předžalobní výzva na č. l. 400 vč. podacího archu na č. l. 34 /.

4. Z úřední činnosti je soudu známo, že mezi týmiž účastníky je u zdejšího soudu vedeno dalších několik obdobných sporů, tj. mezi týmiž účastníky byla nejméně 2x uzavřena smlouva o úvěru v říjnu 2018 (řízení vedeno pod sp. zn. 8 C 24/2021 a pod sp. zn. 17 C 168/2020) a dále v srpnu 2019 (řízení vedeno pod sp. zn. 6 C 119/2020).

5. Na základě provedeného dokazování učinil soud o skutkovém stavu následující závěr: Žalobkyně a žalovaný podepsali dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému na jeho účet dne [datum] částku ve výši [částka], kterou měl žalovaný splatit dle sjednaného splátkového kalendáře v 18 měsíčních splátkách po [částka] splatných vždy nejpozději 12. dne každého kalendářního měsíce, počínaje dnem [datum]. Před uzavřením smlouvy byl žalovaný kontrolován v registru [příjmení]. Žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 18 000, jeho výdaje činí [částka], z toho [částka] na splátku u žalobkyně. Žalovaný na poskytnutý úvěr zaplatil 5 splátek po [částka], tedy [částka].

6. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

7. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

8. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

10. Podle ustanovení § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně, když v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala žalovanému dne [datum] částku ve výši [částka]. V souvislosti se smlouvou o úvěru však žalobkyně v řízení neprokázala, že ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytla žalovanému úvěr po posouzení jeho schopnosti úvěr splácet s odbornou péčí. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně v daném případě zjistila pouze příjmy žalovaného. Žádné výdaje žalovaného, a to ani ty podstatné, zjišťovány a ověřovány nebyly. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobkyně se ani podrobněji nezajímala o výdaje žalovaného na bydlení, jako základní a podstatnou položku výdajů, kterou je vždy třeba pečlivě zjišťovat. Žalobkyně si vystačila s žalovaným uvedenou formou bydlení„ státní/obecní“ s částkou [částka] měsíčně, aniž by bylo zřejmé, o jakou formu bydlení se skutečně jedná a zda uvedená částka odpovídá reálným výdajům na bydlení (což lze s ohledem na uvedenou nízkou výši bez dalšího zkoumání obtížně akceptovat). Na zjištění jakýchkoli dalších výdajů pak bylo rezignováno zcela. Výpis z účtu žalovaného byl pouze„ denní obrat“, a to v den, kdy mu je na účet připsána výplata. Opět je tedy prokazována pouze příjmová složka finančních poměrů žalovaného a nelze vůbec hodnotit jeho výdaje ani to, zda jsou nižší či vyšší než příjmy žalovaného. V konkrétním případě je navíc uvedena položka výdajů„ splátky [právnická osoba]“ [částka]. Z uvedeného a rovněž ze skutečností popsaných v bodě 4. odůvodnění je zřejmé, že již před uzavřením úvěrové smlouvy v konkrétní souzené věci, uzavřeli účastníci další úvěrové smluvy. Tato skutečnost sama vypovídá o finanční situaci žalovaného, který měl potřebu opakovaně řešit svou finanční situaci úvěrem od žalobkyně. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že žalobkyně poskytla ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva uzavřená mezi účastníky dne 11., resp. [datum] neplatná. Platnost smlouvy z uvedeného důvodu je přitom soud povinen zkoumat z úřední povinnosti (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C [číslo] v řízení OPR- [právnická osoba] proti GK).

16. Soud k výše uvedenému dodává, že tyto závěry jsou pak zcela v souladu i s judikaturou, na kterou v řízení odkazovala žalobkyně. Ústavní soud v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, mj. zdůraznil, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by„ státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že„ obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání výdajů žalovaného nelze uzavřít, že by se ze strany žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání, s ohledem na zjištění, která z hodnocení klienta a předložených listin vyplývala, skutečně jednalo. S těmito závěry pak nekoliduje ani usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 4 Tdo 238/2019, který se věcí zabýval zejména v trestní rovině. Nicméně rovněž uvedl, že„ úvěrové společnosti vycházejí zejména z údajů o příjmu a výdajích žadatelů a informací o úhradě jeho předchozích dluhů, když za dostatečné se považují údaje o příjmech a výdajích spotřebitele, ze kterých je věřitel schopný získat objektivní obraz o jeho finanční situaci. Současně je nezbytné zdůraznit, že posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnosti žadatele hradit úvěr, je třeba vždy posuzovat z toho hlediska, jaké údaje úvěrová společnost po žadateli požadovala, když tyto primárně tvoří základní podklad pro ověřování úvěruschopnosti konkrétního žadatele, když tím, že tento sdělí určité údaje je vytvořen podklad pro následné prověřování. Při posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnost žadatele úvěr splatit nelze také pominout výši požadovaného úvěru. Jiné požadavky na splnění této povinnosti budou kladeny v případě žádosti o úvěr ve výši několika tisíc korun a jiném v případě statisícových částek. Zároveň platí, že na úvěrových společnostech nelze považovat stoprocentní míru obezřetnosti, nýbrž přiměřenou, neboť jinak by se nikdy tyto společnosti nemohly stát obětí trestné činnosti a vždy by se jednalo pouze o občanskoprávní záležitost a ustanovení § 211 trestního zákoníku by ztratilo smysl.“ Žalobkyně však nepřistoupila k následnému prověřování údajů získaných od žalovaného ve výdajové stránce a pouze vyšla z obecného zákonem stanoveného životního a existenčního minima, aniž by přistoupila k pečlivějšímu prověření reálné finanční situace žalovaného, čímž nebyla naplněna ani přiměřená míra obezřetnosti, o které Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí uvažoval.

17. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalovaného na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení. Žalovaný je povinen toto obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z. vydat. Žalobkyně v řízení uvedla, že eviduje od žalovaného platby v celkové výši [částka] /karta klienta na č. l. 24 spisu/. Žalovaný je tak povinen vrátit vyplacené finanční prostředky ve výši [částka] ([částka] – [částka]), o které se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Výzvu k úhradě dlužné částky žalobkyně odevzdala k poštovní přepravě dne [datum] a zásilka byla žalovanému zaslána na adresu, na kterou jej obesílal i soud, tj. na adresu trvalého bydliště. Soud proto nepochybuje, že se tento hmotněprávní úkon dostal do sféry dispozice žalovaného a proto považuje žalobkyní poskytnutou lhůtu 15 dní za přiměřenou lhůtu ke splnění povinnosti a žalobkyni vyhověl v přiznání zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky od [datum].

18. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

19. Jelikož soud uzavřel, že nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, ve zbývající části nárok žalobkyně jako nedůvodný zamítl, neboť vyplýval z neplatně uzavřené smlouvy o úvěru (výrok II. tohoto rozsudku).

20. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok III. tohoto rozsudku).