7 C 229/2020

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní titul Petrou Turnovskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po částka, splatných vždy do každého 15. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku pod ztrátou výhody splátek, to vše do úplného zaplacení dluhu.

II. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala úhrady částky částka, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do datum, úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení pohledávky ve výši částka, úroku ve výši 75,95 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok za dobu od datum dosáhne částky částka, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, doručenou soudu dne datum a doplněnou k výzvě soudu podáním ze dne datum, se žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částka s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že mezi účastnicemi byla uzavřena smlouva o úvěru číslo (dále též jen„ smlouva“), kterou žalovaná podepsala dne datum. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši částka (dále též jen„ úvěr“). K vyplacení úvěru žalované došlo dne datum. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 75,95 % p.a. splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši částka splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem leden 2020, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně (věřitele) o schválení úvěru. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované, atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Z dokladů o příjmech plynulo, že celkový čistý měsíční příjem žalované činí částka, celkové měsíční náklady žalované činí částka, volné zdroje ke splácení (po odečtení pětisetkorunové rezervy) činí částka. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích příjmení a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, byl proveden tzv. scoring klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), jenž byl podkladem pro rozhodnutí o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žadatel nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, žadatel neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žadatele nebyl evidován jako neplatný, obchodník, jednající s žadatelem, doporučil úvěr ke schválení. Další výdaje byla povinna uvést žalovaná. Pokud žalovaný zatají výdaje, nebo je uvede v nižší výši, dopouští se porušení § 6 zák. č. 89/2012 Sb., kde je stanoveno, že nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého činu. Pokud tedy zatají nebo zkreslí výdaje, které nelze věřitelem ověřit, nemůže posouzení na základě dostupných a tvrzených skutečností způsobit neplatnost smlouvy pro nepřezkoumání úvěruschopnosti, která byla dopodrobna přezkoumávána. Takovým jednáním žalovaného by mohlo dojít též k porušení trestněprávních předpisů. Byla předložena kopie občanského průkazu a ověřena dle originálu dne datum – z ní bylo zjištěno, že občanský průkaz je platný a ověřena identita žalované, výpis z Nebankovního registru klientských informací (NRKI) – zde byl proveden skóring žalované v registru NRKI, výpis z registru příjmení - z něj bylo zjištěno, že žalovaná nebyla v době uzavření úvěrové smlouvy číslo nikde s dlužnou částkou po splatnosti, oznámení ČSSZ o zvýšení vyplácených důchodů ze dne datum - na základě kterého bylo ověřeno, že žalovaná je příjemcem starobního a vdovského důchodu a má tak zajištěn stálý příjem, informativní výpis z bankovního účtu ze dne datum – dokládající, že žalovaná je majitelem účtu, na který měl být úvěr vyplacen. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byly žalobkyni uhrazeny pouze následující částky: ve výši částka ze dne datum, ve výši částka ze dne datum, ve výši částka ze dne datum, ve výši částka ze dne datum. Po zesplatnění celého úvěru byla uhrazena pouze částka ve výši částka ze dne datum. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaná žalobkyni ke dni podání žaloby dluží následující částky: a) částka odpovídající aktuální dlužné nové jistině úvěru v celkové výši částka (k datu zesplatnění úvěru přitom činila nová jistina úvěru částku ve výši částka a odpovídala zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši částka a úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši částka) s příslušenstvím, b) smluvní pokuty dle bodu číslo, tak jak jsou specifikovány shora, v celkové výši částka s příslušenstvím, c) náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu číslo, tak jak je specifikována shora, v celkové výši částka s příslušenstvím, d) smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalované s její úhradou, a to počínaje dnem datum do zaplacení, tj. smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky částka od datum do zaplacení. Žalobkyně žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby uvedenému v záhlaví této žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši částka (v souladu s § 9 zákona č. 177/2020 Sb. žalobkyni od datum do datum nevznikalo právo na zaplacení této smluvní pokuty), e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši částka ode dne datum do zaplacení. Žalobkyně žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 75,95 % p.a.

2. Žalovaná při jednání soudu dne datum uvedla, že má příjem ze starobního a vdovského důchodu a dále si přivydělává. Má platit 2 splátky a splátku ve výši částka také splácí. Druhou splátku ve výši částka však vzhledem k situaci kolem korona viru schopna splácet nebyla. Za nájem platí částka a není schopna nic zaplatit najednou, neměla by z čeho žít. Soud požádala o možnost svůj dluh splácet.

3. Na základě provedených listinných důkazů založených žalobkyní do spisu dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalobkyně je nebankovním poskytovatelem úvěrů /zjištěno z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu na č. l. 8 spisu/. Žalovaná a žalobkyně, prostřednictvím zprostředkovatele paní jméno příjmení, podepsaly dne datum Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouva o úvěru číslo (dále jen„ smlouva o úvěru“), na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované dne datum na účet uvedený ve smlouvě, bezúčelový úvěr ve výši částka, který se žalovaná zavázala splatit dle sjednaného splátkového kalendáře v 48 měsíčních splátkách po částka splatných vždy nejpozději 22. dne každého kalendářního měsíce, počínaje dnem kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen, tj. dnem datum. Celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit, činila dle části A) smlouvy o úvěru částka, úroková sazba 75,95 % p. a. byla dohodnuta jako pevná na celou dobu splácení úvěru. RPSN na úvěr činilo 106,51 %. Dle bodu 2.. části B) smlouvy o úvěru se úrok počítá jako efektivní úroková míra. Bod 2.. části B) smlouvy o úvěru stanovil, že úrok běží i po zesplatnění úvěru, kdy i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru, a to až do doby její úplné úhrady s tím, že žalobkyně byla oprávněna na úrocích, které přirostou po zesplatnění, požadovat částku v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou měla žalovaná zaplatit, tj. maximálně částka. Pro případ prodlení žalované s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů zakotvila smlouva o úvěru, ve své části B) v bodu číslo, povinnost žalované zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši částka s tím, že tato smluvní pokuta je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k jejímu zaplacení a že souhrn veškerých smluvních pokut, které je žalobkyně oprávněna takto požadovat, činí maximálně částka za každý kalendářní rok. Dle bodu číslo části B) smlouvy o úvěru měla žalobkyně rovněž právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši částka, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného s úhradou každé splátky o délce 15 dnů, s tím, že tato náhrada nákladů je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení. Pro případ prodlení žalované s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů pak smlouva o úvěru, v části B) v bodech 6.3. a 6.4., stanovila, že automaticky dojde k zesplatnění úvěru, kdy se ke dni zesplatnění stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů a kdy ke dni zesplatnění se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny úvěru splatné nejpozději ke dni zesplatnění. Žalobkyně pak měla, dle bodu 6.

5. části B) smlouvy o úvěru, rovněž právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Návrh na uzavření smlouvy byl žalobkyní akceptován dne datum. Oznámení o schválení úvěru včetně splátkového kalendáře bylo žalované doručeno dne datum /viz návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru na č. l. 20 - 22 spisu, prohlášení klientů/informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru na č. l. 13 - 15 spisu, oznámení o schválení úvěru včetně splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru na č. l. 18 vč. dodejky na č. l. 28 spisu, doklad o vyplacení úvěru na č. l. 25 spisu, předsmluvní formulář na č. l. 9 – 11 spisu/. Žalovaná byla před poskytnutím úvěru dne datum kontrolována v registru příjmení a nebyl zjištěn žádný záznam /viz výpis záznamů z registru příjmení na č. l. 24 spisu/. Z výpisu NRKI na žalovanou byl zjištěn kód příznaku 16 – klientova smouva je hodnocena jako špatná (negativní), což odpovídá I. kategorii číslo bodů, tedy nízké body do interní Score Card, vyšší riziko, úvěr je výrazněji limi, zamítán /výpis na č. l. 23 – 24 spisu/. Žalovaná při uzavírání smlouvy uvedla, a tyto skutečnosti podepsala, že její čistý měsíční příjem činí částka a jde o důchod, výdaje - životní minimum – částka, žije sama, nespoří, nesplácí jiné úvěry, výživné ani hypotéky, právnická osoba platí částka, výdaje na bydlení má částka, celkem tak výdaje činí částka. Pokud se připočte rezerva ve výši částka, pak rozdíl mezi příjmy a výdaji žalované činí částka. Žalovaná dále uvedla, že je ženatá/vdaná. Má maturitu a u formy bydlení byla zaškrtnuta kolonka„ jiné“ /viz hodnocení klienta na č. l. 12 spisu/. Žalovaná doložila, že jejím příjmem starobní důchod a vdovský důchod v celkové výši částka. Současně prokázala výpisem z účtu z běžného účtu na své jméno, že má bankovní účet, na kterém je - částka, když roční kreditní obrat činí částka a roční debetní obrat částka /viz oznámení ČSSZ na č. l. 16, denní výpis z účtu žalované ze dne datum na č. l. 50 spisu/. Žalovaná před sjednáním úvěru předložila svůj občanský průkaz /viz kopie občanského průkazu na č. l. 47 – 48 spisu/. Žalovaná dle sjednaného splátkového kalendáře uhradila řádně pouze 1. splátku, poté již platila na úvěr nepravidelně. Do data zesplatnění celého úvěru byly žalobkyni uhrazeny pouze částky částka dne datum, částka dne datum, částka dne datum, částka dne datum. Po zesplatnění celého úvěru byla uhrazena pouze částka ve výši částka dne datum. Žalobkyně proto zpracovala výzvy k zaplacení s upozorněním na možnost zepslatnění celého úvěru datované ke dni datum a ke dni datum /viz karta klienta na č. l. 17 a výzvy k zaplacení na č. l. 26 a 27 spisu/. Jelikož se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou splátky úvěru o délce 65 dnů, došlo tímto dnem k okamžitému automatickému zesplatnění všech závazků vyplývajících z této smlouvy /viz oznámení na č. l. 29 a smlouva o úvěru na č. l. 20 - 22 spisu/. Žalobkyně předala k odeslání dne datum předžalobní výzvu /viz předžalobní výzva na č. l. 30 vč. podacího archu na č. l. 31 /.

4. Na základě provedeného dokazování učinil soud o skutkovém stavu následující závěr: Žalobkyně a žalovaná podepsaly dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované na její účet dne datum částku ve výši částka, kterou měla žalovaná splatit dle sjednaného splátkového kalendáře ve 48 měsíčních splátkách po částka splatných vždy nejpozději 22. dne každého kalendářního měsíce, počínaje dnem datum. Před uzavřením smlouvy byla žalovaná kontrolována v registru příjmení, bylo zpracováno NRKI. Žalovaná uvedla, že její čistý měsíční příjem činí částka, jeho výdaje činí částka, z toho částka na splátku u žalobkyně. Žalovaná na poskytnutý úvěr zaplatila celkem částka.

5. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

6. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

7. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

9. Podle ustanovení § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

14. Po provedeném dokazování soud při jednání dne datum konstatoval, že nemůže uzavřít na závěr o tom, že žalobkyně jako věřitel dostatečně zkoumala situaci žalované před poskytnutím úvěru. Žalobkyni proto ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) poučil, aby doplnila, jakým konkrétním způsobem před podpisem smlouvy o úvěru se žalovanou dne datum posoudila schopnost žalované úvěr ve výši částka splácet, zejména jak vyhodnotila obsah výpisu NRKI, kde je uvedeno CBS skóre: 16; výpis z rejstříku příjmení, kde má žalovaná uvedeny další úvěrové produkty; jak vyhodnotila rodinný stav žalované, kde je prokazován vdovský důchod (č. l. 16) současně s uvedeným„ vdaná“ v HODNOCENÍ KLIENTA; kdy, jak v jaké výši byly další závazky žalované vůči žalobkyni, když v HODNOCENÍ KLIENTA je uvedeno: splátky u právnická osoba ve výši částka; jak ověřila výdaje žalované uvedené v hodnocení klienta ve výši částka a částka na bydlení a k označení důkazů k těmto tvrzením a dále k tomu, že žalované byla odeslána případně doručena výzva k zaplacení dluhu ze dne datum. Žalobkyni bylo rovněž dáno poučení dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že k takto doplněným tvrzení je třeba navrhnout důkazy k jejich prokázání a byla poučena o tom, že nesplnění uvedených výzev může mít za následek neúspěch ve sporu v podobě neunesení břemene tvrzení či břemene důkazního. Žalobkyně reagovala tak, že pokud jde o odeslání výzvy k zaplacení žalované datum (č. l. 27 spisu), pak takové výzvy jsou žalobkyní zasílány tzv. hybridní poštou a žalobkyně není schopna soudu prokázat datum odeslání. Proto pokud jde o výzvu žalované, odkazuje na předžalobní výzvu, kdy je odeslání doloženo podacím archem. V dalším pak žalobkyně odkázala na tvrzení a důkazy obsažené v žalobě a v písemném doplnění z datum.

15. Mezi účastnicemi byla uzavřena smlouva o úvěru. Žalobkyně se z hlediska zkoumání úvěruschopnosti omezila toliko na to, že si nechala předložit oznámení od ČSSZ o výši starobního a vdovského důchodu a prokázat existenci běžného účtu žalované ke dni datum. Za popsané situace soud uzavírá, že při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet žalobkyně s odbornou péčí nepostupovala. Její postup je odborné péči velmi vzdálen, když se bez bližších znalostí majetkových poměrů žalované a především s nulovou znalostí jejích výdajů rozhodla finanční prostředky žalované poskytnout. Soudu zcela uniká, na základě jakých zjištění mohla žalobkyně dospět k závěru, že žalovaná bude schopna úvěr splatit, když neměla žádnou představu o tom, jaké jsou její osobní či majetkové poměry, které neměla zmapovány vůbec, stejně tak jako její výdaje. V tomto směru soud konstatuje, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že své povinnosti ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru dostála, neunesla. Pro absenci dostatečných tvrzení a důkazů z hlediska zkoumání úvěruschopnosti, nelze dovodit, že by ze strany žalobkyně byla úvěruschopnost žalované s odbornou péčí zkoumána. Pokud pak zkoumána byla, nebyla dle soudu vyhodnocena správně (výsledky NRKI jednoznačně ukazovaly na zamítnutí žádosti o úvěr!).

16. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ činí poskytovatel předmětné posouzení zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K takovémuto porovnání však vzhledem k nedostatku podkladů v daném případě nemohlo vůbec dojít a evidentně ani nedošlo.

17. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně, když v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala žalované dne datum částku ve výši částka. V souvislosti se smlouvou o úvěru však žalobkyně v řízení neprokázala, že ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytla žalované úvěr po posouzení její schopnosti úvěr splácet s odbornou péčí. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalované o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně v daném případě zjistila pouze příjmy žalované, a to příjmy v podobě starobního a vdovského důchodu. Žádné výdaje žalované, a to ani ty podstatné (zejm. na bydlení), zjišťovány a ověřovány nebyly. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobkyně se ani podrobněji nezajímala o výdaje žalované na bydlení, jako základní a podstatnou položku výdajů, kterou je vždy třeba pečlivě zjišťovat. Žalobkyně si vystačila s žalovanou uvedenou formou bydlení„ jiná“ s částkou částka měsíčně, aniž by bylo zřejmé, o jakou formu bydlení se skutečně jedná a zda uvedená částka odpovídá reálným výdajům na bydlení (což lze s ohledem na uvedenou nízkou výši bez dalšího zkoumání obtížně akceptovat). Na zjištění jakýchkoli dalších výdajů pak bylo rezignováno zcela. Výpis z účtu žalované byl pouze„ denní obrat“, z něhož plyne pouze fakt, že žalovaná má účet na své jméno. Opět je tedy prokazována pouze příjmová složka finančních poměrů žalované, resp. i z výpisu ze dne datum je evidentní, že příjmy žalované jsou nižší než výdaje žalované, když počáteční zůstatek je - částka. V konkrétním případě je navíc uvedena v listině„ Hodnocení klienta“ položka výdajů„ splátky právnická osoba“ částka. Tato skutečnost sama vypovídá o finanční situaci žalované, která měla potřebu opakovaně řešit svou finanční situaci úvěrem od žalobkyně. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že žalobkyně poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva uzavřená mezi účastníky dne datum neplatná. Platnost smlouvy z uvedeného důvodu je přitom soud povinen zkoumat z úřední povinnosti (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne datum ve věci C číslo v řízení OPR- právnická osoba proti GK).

18. Soud k výše uvedenému dodává, že tyto závěry jsou pak zcela v souladu i s judikaturou, na kterou v řízení odkazovala žalobkyně. Ústavní soud v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, mj. zdůraznil, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by„ státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že„ obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání výdajů žalované nelze uzavřít, že by se ze strany žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání, s ohledem na zjištění, která z hodnocení klienta a předložených listin vyplývala, skutečně jednalo. S těmito závěry pak nekoliduje ani usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 4 Tdo 238/2019, který se věcí zabýval zejména v trestní rovině. Nicméně rovněž uvedl, že„ úvěrové společnosti vycházejí zejména z údajů o příjmu a výdajích žadatelů a informací o úhradě jeho předchozích dluhů, když za dostatečné se považují údaje o příjmech a výdajích spotřebitele, ze kterých je věřitel schopný získat objektivní obraz o jeho finanční situaci. Současně je nezbytné zdůraznit, že posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnosti žadatele hradit úvěr, je třeba vždy posuzovat z toho hlediska, jaké údaje úvěrová společnost po žadateli požadovala, když tyto primárně tvoří základní podklad pro ověřování úvěruschopnosti konkrétního žadatele, když tím, že tento sdělí určité údaje je vytvořen podklad pro následné prověřování. Při posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnost žadatele úvěr splatit nelze také pominout výši požadovaného úvěru. Jiné požadavky na splnění této povinnosti budou kladeny v případě žádosti o úvěr ve výši několika tisíc korun a jiném v případě statisícových částek. Zároveň platí, že na úvěrových společnostech nelze považovat stoprocentní míru obezřetnosti, nýbrž přiměřenou, neboť jinak by se nikdy tyto společnosti nemohly stát obětí trestné činnosti a vždy by se jednalo pouze o občanskoprávní záležitost a ustanovení § 211 trestního zákoníku by ztratilo smysl.“ Žalobkyně však nepřistoupila k následnému prověřování údajů získaných od žalované ve výdajové stránce a pouze vyšla z obecného zákonem stanoveného životního a existenčního minima, aniž by přistoupila k pečlivějšímu prověření reálné finanční situace žalované, čímž nebyla naplněna ani přiměřená míra obezřetnosti, o které Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí uvažoval.

19. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila, když posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je pak absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky v rozsahu částka vrátila jen z části (dne zaplatila datum částku částka, dne datum částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka a dne datum částku částka, celkem tedy částka), na úkor žalobkyně se bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy v částce částka (částka – částka = částka), žalobkyni dle § 2991 a 2993 o. z. vrátit, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z.

20. Žalovaná byla povinna vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění, jak je shora uvedeno. Výzva k plnění byla žalobkyní odeslána dne datum na adresu dle úvěrové smlouvy, na které se žalovaná i nyní zdržuje. Výzva byla žalované doručena datum a za přiměřenou lhůtu ke splnění povinnosti lze v daném případě považovat lhůtu tří dnů, která tak uplynula dnem datum. Soud proto přiznal žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z jistiny, tedy částky částka ode dne datum do zaplacení ve výši 8,25% ročně, která je v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. rozsudku).

21. Soud se dále k požadavku žalované zabýval otázkou délky lhůty k plnění. Po posouzení poměrů žalované uzavřel, že je jen zcela výjimečně na místě stanovit možnost dobrodiní splátek, a to v takovém rozsahu, aby nárok žalobkyně byl v přiměřené lhůtě uspokojen. Z toho, co žalovaná o svých poměrech uvedla při jednání soudu dne datum a co vyplývá i z oznámení ČSSZ o výši jejího starobního a vdovského důchodu je zřejmé, že její situace není nikterak příznivá, ovšem i přesto nemohou její stávající poměry být – v části odůvodněného a přiznaného nároku - k tíži žalobkyně. Žalobkyně se k případné výši splátek nevyjádřila. Soud v daném případě stanovil povinnost žalované uhradit ve výroku I. tohoto rozsudku uvedenou částku ve splátkách po částka měsíčně. Soud má za to, že takto stanovená výše splátek jednak odpovídá aktuálním poměrům žalované a pokud jde o žalobkyni, je zřejmé, že se v jejích majetkových poměrech mimořádně tíživě neprojeví a koneckonců odpovídá i výši ve smlouvě sjednané splátky ve výši částka.

22. K problematice tzv. splátkového kalendáře a„ ztrátě výhody lhůt“ soud ve stručnosti pro žalovanou uvádí, že plnění ve splátkách je upraveno tak, že bylo-li ve prospěch dlužníka sjednáno dobrodiní splátkového kalendáře, pak při nedodržení této výhody je věřitel oprávněn požadovat uhrazení celého dluhu a to za předpokladu, že tak učiní nejpozději do splatnosti nejblíže následující splátky (dochází tu k tzv.„ ztrátě lhůt“ či„ ztrátě výhody splátek“). Pokud by tedy žalovaná řádně a včas některou splátku v rozporu s rozhodnutím soudu neuhradila, mohla by žalobkyně požadovat /a to i exekučně/ zaplacení zbývající dlužné částky (jistiny i příslušenství) naráz.

23. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť nebylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy, od níž své další nároky žalobkyně odvíjela, a z hlediska úroku z prodlení nebylo prokázáno, že by se žalovaná do prodlení dostala dříve, než jak je popsáno shora (výrok II. tohoto rozsudku).

24. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem III. rozsudku podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť poměr úspěchu a neúspěchu obou stran byl téměř stejný. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne datum sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (jen úrok z prodlení ve výši 75,95 % ročně z částky částka od datum do datum byl ke dni jednání soudu ve výši částka). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.