7 C 233/2023

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Antonínem Votavou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného za účasti vedlejšího účastníka Jméno účastníka ., IČO IČO účastníka sídlem Adresa účastníka zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o 500 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejší účastnici na straně žalovaného na náhradě nákladů řízení , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce vedlejší účastnice na straně žalovaného.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v , adresa, náhradu nákladů řízení státu v celém rozsahu ve výši, která bude stanovena v samostatném usnesení, a to do tří dnů od právní moci tohoto samostatného usnesení.

1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou (ve znění všech jejích doplnění), v níž uplatnila vůči žalovanému nárok na zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím jakožto způsobené škody. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný jako advokát poskytoval žalobkyni právní služby dle ústně uzavřené smlouvy. Žalobkyně žalovanému udělila dne , datum, plnou moc. Nyní se vůči žalovanému domáhá úhrady uvedené částky jakožto žalobkyni způsobené škody v důsledku řádného nepodání žaloby žalovaným (a následného promlčení uvedeného nároku), a to návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu vůči výstavkyni směnky, paní , jméno FO, starší, nar. , datum, . Uvedená směnka byla vystavena bez protestu dne , datum, výstavkyní , jméno FO, st., nar. , datum, , trvale pobytem , adresa, na směnečný peníz , částka, s místem placení , adresa, , vystavenou se splatností , datum, . K uvedené směnce přistoupila jako ručitel – aval dále paní , jméno FO, mladší, nar. , datum, , bytem jak , jméno FO, st. Žalovaný podal za žalobkyni návrh na vydání směnečného platebního rozkazu k soudu pouze vůči avalovi , jméno FO, ml., vůči které však bylo již v době podání návrhu zahájeno insolvenční řízení. Řízení, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , spisová značka, , bylo proto posléze zastaveno s odkazem na ust. § 141a zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona (dále jen „IZ“).

2. Škoda tak měla žalobkyni vzniknout v rámci pochybení žalovaného při výkonu advokacie (dle obecné ústní mandátní smlouvy, když žalovaný žalobkyni zastupoval ve více věcech), neboť žalovaný v rozporu s pokyny žalobkyně chybně zažaloval pouze avala a nezažaloval výstavkyni směnky, přičemž ohledně pokynů odkázala žalobkyně na obsah uvedených e-mailů – z , datum, , , datum, (a reakci z , datum, ), a z , datum, , kterými instruovala žalovaného k zažalování směnky. Kdyby došlo k řádnému uplatnění směnky vůči žalobkyni, byl by vydán směnečný platební rozkaz, neboť směnka splňuje všechny formální náležitosti, a žalobkyně by se tak mohla domoci plnění ze směnky. K tomu žalobkyně (s odkazy na judikaturu Nejvyššího soudu) zdůrazňuje, že pro možnost uplatnění směnky jakožto abstraktního cenného papíru je nutné zkoumat toliko její formální náležitosti, které daná směnka v nynějším řízení splňovala, případné kauzální námitky nemůže žalovaný v nynějším řízení uplatňovat, neboť tyto by mohl zkoumat jen a pouze věcně a místně příslušný soud v řízení o uplatněné směnce, ke kterému však v důsledku pochybení žalovaného nedošlo, a nadále v důsledku promlčení nároku dojít ani nemůže.

3. Žalobkyně posléze uplatnila náhradu takto způsobené škody vůči žalovanému. V e-mailu z , datum, žalovaný zaslal žalobkyni návrh výzvy, kterou by se měla žalobkyně vůči žalovanému domáhat náhrady škody z titulu nynějšího předmětného pochybení (nezažalováni výstavkyně směnky), kterou zároveň žalobkyně považuje za uznání dluhu žalovaným, stejně tak dle obsahu formuláře, kterým měl žalovaný uplatnit nárok z titulu způsobené škody vůči pojišťovně (vedlejší účastnici na straně žalovaného). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě této škody předžalobními výzvami z , datum, a , datum, . Žalovaný na uvedené výzvy reagoval přípisem z , datum, , kterým potvrdil přijetí předžalobní výzvy, a uvedl, že úhradu bude nucen zajistit z povinného pojištění advokáta pro případ škody, a že očekává, že vyřízení pojistné události bude trvat déle než stanovená lhůta 10 dnů, pročež požádala o prodloužení této lhůty do uhrazení škody pojišťovnou, na kterou se okamžitě obrací a zároveň požádal o zaslání podkladů pro uplatnění nároků žalobkyně. Následně žalovaný dne , datum, tuto škodu uplatnil u pojišťovny, přičemž žalobkyni není znám výsledek šetření této pojistné události mezi žalovaným a pojišťovnou. Žalovaný tím uznal svůj dluh vůči žalobkyni v celém rozsahu, a to opakovaně. Jelikož se situace dále nijak nevyvíjela, byla žalobkyně donucena podat nynější žalobu.

4. Žalovaný (a shodně též vedlejší účastnice na straně žalovaného) navrhli žalobu v celém rozsahu zamítnout. Uvedli, že do případu vstupuje významná okolnost – proběhlé řízení o určení vlastnického práva u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. , spisová značka, , jehož předmětem byla žaloba výstavkyně , jméno FO, st. na určení vlastnického práva k v daném řízení předmětné nemovitosti, č. p. 3 v katastrálním území a obci Zálešany (dále jen „předmětná nemovitost“), v kterém soudy dospěly k závěru, že v daném řízení uvedená kupní a leasingová smlouva (obě uzavřené dne , datum, , tedy ve stejný den, jako nyní předmětná směnka) jsou absolutně neplatné pro rozpor se zákonem (§ 588 o. z.) z důvodu obcházení právní úpravy zákona o spotřebitelském úvěru. Z odůvodnění rozsudku v tamním řízení – rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , zejména z bodů 16-18 odůvodnění v dané věci vyplývá, že předmětné leasingové a nájemní smlouvy ve skutečnosti byly simulovaným právním jednáním, zastírající skutečné právní jednání – uzavřenou smlouvu o zápůjčce, která je zároveň spotřebitelským úvěrem, a který je tudíž absolutně neplatným právním jednáním. Žalobkyně navíc v době uzavření kupní smlouvy, leasingové smlouvy a vystavení směnky dne , datum, měla předmět podnikání poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (zapsáno , datum, , vymazáno , datum, ). Pokud předmětná zajišťovací směnka zajišťovala neplatný závazek – fakticky spotřebitelský úvěr, a to v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru, byla i směnka neplatně sjednána, bez ohledu na to, že by jinak splňovala veškeré formální náležitosti směnky. Jednalo se navíc o směnku zajišťovací, neboť byla vystavena stejného dne, jako byly uzavřeny kupní a nájemní (leasingová) smlouva, pokud by se mělo jednat o platební směnku, musela by tuto skutečnost (s odkazem na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ) spolehlivě prokázat žalobkyně. V době vystavení směnky platil zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 18 odst. 1 a 2 zapovídal použití směnky ke splacení nebo zajištění splacení spotřebitelského úvěru. Případné vymáhání pohledávky ze zajišťovací směnky vůči výstavkyni směnky by tak nebylo úspěšné, neboť dlužnice by se bránila směnečnými námitkami, proto žalovaný podal žalobu pouze proti směnečné ručitelce. Kdyby podal žalobu i vůči výstavkyni směnky, způsobil by tím naopak žalobkyni škodu spočívající v povinnosti hradit náklady řízení výstavkyně směnky, která by v daném řízení pravděpodobně byla úspěšná. Navíc i kdyby byla žaloba úspěšná, nemohlo by dojít k vymožení žádného plnění s ohledem na majetkovou a finanční situaci dlužnice – výstavkyně směnky. Příčinná souvislost mezi pochybením advokáta a vznikem škody je dána pouze tehdy, je-li prokázáno, že kdyby k pochybení advokáta nedošlo, škoda by nenastala, dle žalovaného tak není prokázána příčinná souvislost. Že se jedná o zajišťovací směnku (k uvedenému spotřebitelskému úvěr) vyplývá ze skutečnosti, že jí tak žalobkyně sama označila v e-mailové komunikaci mezi žalovaným a žalobkyní, z které je patrná souvislost řízení o určení vlastnického práva k nemovitým věcem a uplatnění práv ze směnky, které se žalobkyně snaží načasovat právě s ohledem na vývoj soudního řízení o určení vlastnického práva k předmětné nemovité věci a s ohledem na konec promlčecí lhůty práv ze směnky.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci:

6. Žalovaný jako advokát poskytoval žalobkyni právní služby dle ústně uzavřené mandátní smlouvy, žalobkyni zastupoval ve více sporech a poskytoval jí další právní služby. Žalobkyně žalovanému udělila dne , datum, plnou moc /nesporná tvrzení, dále viz plnou moc z , datum, na č. l. 16 spisu, shodně též č. l. 23/. Další komunikace mezi účastníky probíhala pouze prostřednictvím e-mailové komunikace, žádným jiným způsobem nebylo mezi účastníky komunikováno /nesporná tvrzení/.

7. E-mailem z , datum, žalobkyně zaslala žalovanému e-mail s dotazem, zda jí (směnku) využijí hned, později či vůbec. Přílohou e-mailu byl soubor s názvem „_Směnka ZAJIŠŤOVACÍ.PDF“, přičemž tato příloha však soudu přiložena nebyla. E-mailem z , datum, žalovaný odpověděl, že směnka má všechny povinné náležitosti, předává ji hned personálu k zažalování. E-mailem z , datum, žalobkyně upozornila žalovaného, „že , datum, zanikne možnost vymáhat po , jméno FO, směnku. Potřebovali bychom to teď během 2 měsíců dostat alespoň do takového stavu, že už budeme vědět, že ji máme nebo nemáme žalovat“. E-mailem z , datum, žalovaný reagoval: „děkuji za připomenutí !!!“, dále v e-mailu z , datum, uvedl: „mám oprášený SPR, odesílám“ /viz e-mailovou komunikaci mezi účastníky na č. l. 49-60, shodně 98-99/. Žalovaná též e-mailem z , datum, opět upozornila na nutnost zažalovat směnku, že , datum, propadne /viz e-mail na č. l. 88/. Žalovaný v e-mailu z , datum, uvedl: „, jméno FO, – směnka zažalována“ /viz e-mail na č. l. 104/.

8. Žalovaný jako tehdejší zástupce žalobkyně dále podal dne , datum, návrh na vydání směnečného platebního rozkazu proti , jméno FO, ml., narozené , datum, , jako žalované, a to dle směnky vystavené dne , datum, výstavcem , jméno FO, st., narozenou , datum, , a žalovaná , jméno FO, ml. byla směnečným rukojmím této směnky. Toto řízení bylo vedeno u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , spisová značka, a bylo zastaveno usnesením ze dne , datum, , neboť proti žalované , jméno FO, ml. bylo vedeno insolvenční řízení /nesporná tvrzení, dále obsah spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. , spisová značka, , zejména na č. l. 13 p. v. desky spisu, č. l. 14 p. v. identifikátor doručení žaloby na zaplacení směnky ke dni , datum, , č. l. 15 návrh na vydání směnečného platebního rozkazu, č. l. 17 p. v. výpis z insolvenčního rejstříku, č. l. 19 usnesení o zastavení řízení, č. l. 20 doručenka k usnesení o zastavení řízení/. Žalovaný v e-mailu z , datum, oznámil žalobkyni, že směnečné řízení neprobíhá, protože , jméno FO, (mladší) je v insolvenci /viz e-mail na č. l. 95/.

9. Z podstatného obsahu veřejně přístupné části spisu Krajského soudu v Praze sp. zn. KSPH , spisová značka, dlužnice , jméno FO, (ml.), nar. , datum, , (online přístupné na internetových stránkách https://isir.justice.cz/), soud zjistil, že , datum, bylo zveřejněno usnesení o úpadku spojené s povolení oddlužení dlužnice , jméno FO, (ml.), přičemž oddlužení dlužnice bylo zrušeno dle usnesení o zrušení oddlužení a zastavení insolvenčního řízení ze dne , datum, /viz usnesení o úpadku spojené s povolením oddlužení, ze dne a zveřejněno dne , datum, , č. j. KSPH , spisová značka, -A-8 na č. l. 213-214 spisu, a usnesení o zrušení oddlužení a zastavení insolvenčního řízení ze dne , datum, , v právní moci dne , datum, , č. j. KSPH , spisová značka, -B-13 na č. l. 215-216 spisu/.

10. Žalobkyně požádala žalovaného e-mailem z , datum, o zaslání podkladů pro žalobu na náhradu škody ze směnky, načež žalovaný e-mailem ze dne , datum, zaslal žalobkyni znění předžalobní výzvy, kterou má žalovanému žalobkyně zaslat /viz e-maily na č. l. 91/. Žalovaný v e-mailu z , datum, uvedl: „Od včerejška myslím na to uplatnění náhrady škody z pojistky“ /viz e-mail na č. l. 93/.

11. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou dne , datum, /viz předžalobní výzvu ze dne , datum, na č. l. 25, doručenku na č. l. 31/. Žalovaný v odpovědi na předžalobní výzvu ze dne , datum, uvedl, že potvrzuje přijetí předžalobní výzvy z , datum, , že úhradu požadované částky bude nucen zajistit z povinného pojištění advokáta, a že očekává delší dobu provedení likvidace škodní události pojišťovnou než ve lhůtě 10 dnů, pročež žádá o poskytnutí delší lhůty do úhrady pojišťovnou, na kterou se tímto okamžitě obrací, a zároveň žádá o zaslání podkladů pro uplatnění nároku aby je mohl dodat pojišťovně, neboť v mezičase utrpěl ztrátu některých dat z důvodu technické závady na výpočetní technice /viz odpověď žalovaného na předžalobní výzvu z , datum, na č. l. 22, doručenku na č. l. 29/.

12. Žalovaný uplatnil škodu u své pojišťovny (vedlejší účastnice) oznámením o škodné události z pojištění profesní odpovědnosti advokátů dne , datum, , v kterém uvedl škodu ve výši , částka, , vzniklou dne , datum, , spočívající v chybném zažalování směnky a odhalení chyby až po uplynutí promlčení /viz oznámení o škodné události z , datum, , kterým žalovaný oznámil škodnou událost a označil poškozenou žalobkyni na č. l. 241/.

13. Žalobkyně přípisem ze dne , datum, souhlasila s prodloužením lhůty k plnění a uplatnila též příslušný úrok z prodlení /viz reakce žalovanému a doplnění předžalobní výzvy o úrok z prodlení ze dne , datum, na č. l. 24, doručenka na č. l. 30/. Žalobkyně opětovně vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou ze dne , datum, /viz předžalobní výzvu ze dne , datum, na č. l. 26-27, doručenka na č. l. 28/.

14. Ze spisu Okresního soudu v Kolíně, sp. zn. , spisová značka, , ohledně žaloby o určení vlastnického práva, soud zjistil, že žalobkyně , jméno FO, st., nar. , datum, (v nynější věci výstavkyně směnky), doručila Okresnímu soudu v Kolíně dne , datum, žalobu vůči společnosti , Jméno žalobkyně, . (v nynější věci žalobkyni) s tvrzením, že kupní smlouva a smlouva o finančním leasingu, obě ze dne , datum, , uzavřené mezi paní , jméno FO, st. a společností , Jméno žalobkyně, ., představovaly zajišťovací převod práva ke smlouvě o spotřebitelském úvěru. Předmětné kupní a leasingové smlouvy byly uzavřeny dne , datum, , na kupní smlouvě byl dne , datum, podpis paní , jméno FO, st. uznán za vlastní a ověřen pracovnicí , právnická osoba, , jméno FO, , adresa, dne , datum, . Téhož dne byl podepsán i předávací protokol. V kupní smlouvě je uvedeno, že je převáděna předmětná nemovitost, za kupní cenu , částka, , z čehož částka , částka, má být uhrazena společnosti , právnická osoba, , a částka , částka, má být uhrazena na účet zprostředkovatele prodávajícího – pana Šabata. Ve smlouvě o finančním leasingu si smluvní strany ujednaly, že společnost , Jméno žalobkyně, . bude paní , jméno FO, st. pronajímat předmětnou nemovitost za částku , částka, měsíčně a že smlouva trvá na dobu 59 měsíců ode dne , datum, . Dále je v leasingové smlouvě uvedena možnost paní , jméno FO, za určitých podmínek požadovat (zpětný) prodej předmětné nemovitosti, a to po uhrazení poslední splátky nájemného, za kupní cenu ve výši , částka, . Okresní soud v rozsudku určil, že paní , jméno FO, st. je vlastnicí předmětné nemovitosti, přičemž Krajský soud uvedený rozsudek v celém rozsahu potvrdil. Krajský soud v odůvodnění rozsudku (zejména v odst. 16-19 odůvodnění) uvedl, že shledal absolutní neplatnost kupní a leasingové smlouvy, které posoudil jako neplatné právní jednání, představující obcházení zákona, zejména ust. § 1810 a násl. o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy ve skutečnosti byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, a to v rozporu s kogentními ustanoveními uvedeného zákona, které je v důsledku jako simulované právní jednání (§ 555 odst. 2 o. z.) jednáním neplatným (§ 580, 588 o. z.) /viz podstatný obsah spisu Okresního soudu v Kolíně sp. zn. , spisová značka, , zejména na č. l. 1-3 žalobu, č. l. 8-11 kupní smlouva, č. l. 12-15 smlouva o finančním leasingu, č. l. 144-146 rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne , datum, , č. l. 147 opravné usnesení k výše uvedenému rozsudku, č. l. 173-175 rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, /.

15. V nynějším řízení byla předložena kopie směnky ze dne , datum, , kterou se výstavkyně , jméno FO, st., nar. , datum, , zavázala bez protestu zaplatit žalobkyni částku , částka, , splatnou , datum, . Ke směnce přistoupila jako směnečná rukojmí , jméno FO, ml., nar. , datum, . Podpisy výstavkyně i rukojmí byly uznány za vlastní a ověřeny pracovnicí , právnická osoba, , jméno FO, , adresa, dne , datum, /viz kopii směnky na č. l. 12/. Mezi účastníky bylo prohlášeno za nesporné, že v nynějším řízení předložená kopie směnky odpovídá originálu, který měl žalovaný k pokynu žalobkyně vymáhat /nesporné tvrzení/.

16. Svědkyně , jméno FO, st., nar. , datum, , uvedla, že se společností žalobkyně měla kdysi co dočinění, soudili se s ní kvůli vystěhování, neboť nezaplatila několik splátek pro svou dlouhodobou nemoc, šlo tam o vystěhování, vyhrožování apod. Stačilo nezaplatit dvě splátky a automaticky někdo přišel, začal jí vyhrožovat, že jí vystěhuje věci. Byla ve finanční tísni, s manželem se rozvedli, neměla z čeho žít, a tenkrát si na barák půjčila od firmy žalobkyně, byl to pan , jméno FO, . Ve vztahu k řízení u soudu v Kolíně uvedla, že se jednalo o vystěhování s panem doktorem Vlasákem z Kouřimi. Podle smlouvy se jednalo o lichvu, rovnou to říkala paní soudkyně v Kolíně, že je to lichvářství, a proto soud vyhráli. Tím byla smlouva zneplatněna a tím pádem skončily všechny kontakty s firmou A3B. Když chodila do práce, poctivě to platila, tak jí ani nekontaktovali. Přišel akorát papír, kolik má zaplaceno, a kolik ne, pak začaly problémy, když začala marodit. K dotazu, jaká smlouva byla mezi svědkyní a žalobkyní uzavřena uvedla, že se jednalo o smlouvu o půjčce. Smlouva o půjčce byla neplatná, a tím to skončilo. Na základě smlouvy chtěla svědkyně s mladší dcerou a jejím přítelem koupit barák zpátky s tím, že vyplatí ty peníze, akorát přišel zpět výsměch a tak podobně, zastrašování a vyhrožování, bylo to skoro každý týden. Když tenkrát kontaktovala pana Bobka, to byl majitel společnosti A3b, tak navýšil cenu na 1,5 milionu korun. K dotazu, o jaký dům se jednalo, svědkyně uvedla, že se jednalo o zděděný dům po rodičích, Domem ručila, díky tomu ručení jí chtěli vystěhovat s tím, že dům bude muset prodat. K dotazu, jak to s tím domem bylo, kdo byl vlastníkem, svědkyně uvedla, že ve chvíli, kdy podepsala tu smlouvu, tak v ji sice přečetla, ale neporozuměla, že v tu chvíli vlastně dům firmě A3B i prodala, což jí bylo vysvětleno dále. A tím, že vlastně platila splátky, tak se dozvěděla, že platí nájem. To se dozvěděla poté, co začaly všechny výhružky. Nevěděla, že platí nájem, myslela si, že platí půjčku. To se dozvěděla až v době vyhrožování, pan Nykefield jí nabídl, že dům od ní odkoupí a ona se vystěhuje a tím pádem všechny problémy skončí. Se společností A3B svědkyně žádné jiné vztahy, než uvedenou smlouvu, neměla. Společnost A3B našla na internetu, když potřebovala větší obnos peněz. Něco si od nich půjčila, netušila, že v tu dobu prodala dům, a zároveň že to půjde na katastrální úřad, kde firma A3B bude majitelem. Již si nepamatuje, kolik si tenkrát půjčila, ale bylo to kolem , částka, či , částka, , více neřekne, radši to zapomněla. K dotazům ohledně podepsaných listin, zda se jednalo o jednu či více smluv a kolik to bylo listů uvedla, že se jednalo o listiny spojené sponkou a dvě kopie k tomu, celkem to bylo 9 listů papíru, každý musela podepsat. Všechno to byla jedna smlouva, jedna zůstala u ní a dvě si odvezl pan , jméno FO, , celkem tedy , právnická osoba, listy. Byla to jedna smlouva, smlouva o půjčce, že má závazek a že musí platit , částka, . K dotazu, zda kromě uvedených 3 stránek smlouvy podepisovala ještě něco dalšího uvedla, že ještě podepisovala plnou moc, u toho nebyla. Byla to plná moc k tomu, že jí bude zastupovat pan , jméno FO, , už si nepamatuje, k čemu to bylo. Nevzpomíná si na nic bližšího, tenkrát odpoledne přijel pan , jméno FO, , u nich nebyl Czech point, tak by musela odjet do , adresa, , ale v , adresa, nebyla, neměla auto, a musel by ji odvézt. K podpisu došlo v jarním období roku 2015, má pocit, že to bylo v den jejích narozenin, tedy 13. 3., nebo 15. 3., není si jistá. Nikdy nic dalšího se společností A3b nepodepisovala, žádné jiné právní jednání s touto společností neměla. K dotazu, zda jí bylo společností A3B vyhrožováno, zda měla více dluhů a věřitelů uvedla, že za ní jezdili mladíci tmavší pleti. Měla více dluhů už v době soudního řízení v Kolíně, po jeho skončení vyhlásila insolvenci. K tomu, jestli uvedení mladíci byli za společnost A3B uvádí, že to říká proto, protože se jí pokaždé tak představili, jiné pohledávky je nezajímali. Vždy se představili za A3B, seděli před barákem, třeba 4 hodiny, pak se zvedl a odjel. Tmavší pleti, jeden měl kameru, věci si natáčel, druhý tam stál jako policajt u dveří. Třeba pan Nykelfield. To jí říkala mladší dcera, ta v životě s firmou A3B neměla nic společného a nedávno se dozvěděla, že soud sice vyhrála, ale vždycky tam někdo přijel, seděl v autě, sebral se a odjel a bývalému manželovi bylo řečeno, že tam dál svědkyně bydlí, a jak je to možné. V době uzavírání předmětné smlouvy v roce 2015 měla i další věřitele, proto si půjčila těch , částka, či , částka, . Kdyby ostatní dluhy nehradila, byl by dům v exekuci v dražbě. K dotazu, proč dům prodala místo toho, aby si půjčila, tak uvedla, že to netušila, myslela si, že to bude splácet, ale vlastně dům za , částka, prodala. Dokument byl nazván smlouvou o půjčce, nikoliv kupní smlouvou. K dotazu, zda když prodávala nemovitost, tak si mohla vše v klidu přečíst a konzultovat s rodinou, uvedla, že nikoliv, pan , jméno FO, přijel s nějakými dva pány, řekl: „tady máte smlouvu, když ji podepíšete, bude hotovo“, v domě byla sama. Smlouvu podepsala doma, nešlo se nikam ověřovat. V předmětném domu bydlela nepřerušeně od roku 1998. Výpadků v placení bylo více, kolem roku 2017. Jednou v Kolíně platila i , částka, , většinou se snažila to zaplatit. Ze strany žalobkyně i při výpadcích v splácení, tak dříve žádné vyhrožování nebylo, na začátku, i pokud došlo občas k výpadkům. Svědkyně kontaktovala pracovnice společnosti A3B, ty jí vyčíslily, kolik aktuálně na splátkách dluží, pak to doplácela. Většina se platila v Kolíně v bance, nebo v Praze, aby neplatila poplatky, většinou kolem , částka, . Na začátku žádné vyhrožování nebylo. K dotazu, zda kromě leasingové smlouvy a směnky podepisovala nějaké další dokumenty uvádí, že ne, nic jí to neříká, jen smlouvu o placení , částka, . Dnes už žádné půjčky nemá, po insolvenci by jí nikdo 5 let nepůjčil.

17. Soud posléze svědkyni seznámil s předmětem nynějšího sporu, tedy náhrady škody žalobkyně vůči žalovanému jako advokátovi pro pochybení při včasném nezažalování směnky na částku , částka, . K tomu svědkyně dále neměla co uvést, o žádné směnce nevěděla, žádnou směnku v životě nepodepsala. Ví, co je směnka, je to kus papíru, na kterém je napsáno, že zaplatí nějakou částku, dostane nějaké peníze a tu směnku zase vykoupí. Nevybavuje si, že by někdy podepsala nějakou směnku, pokud by nějaká byla, společnost A3B by ji mohla uplatnit v insolvenci. Svědkyni poté byla směnka /č. l. 12 spisu/ předestřena.

18. Svědkyně dále uvedla, že danou směnku vidí poprvé. Podpis je její, datum je uvedeno , datum, , absolutně netuší, k čemu by se to mohlo vztahovat, vůbec si nepamatuje, že by někdy uzavřela směnku, vidí ji úplně poprvé. Na směnce u avala má za to, že je uveden podpis dcery, písmo jejího podpisu je podobné, Hanina (dcera svědkyně) píše tiskacím, to ví. Proto je úplně překvapená z toho, co vidí. Neví o žádných , částka, . Ke směnce nemá, co by dále uvedla, vidí ji poprvé, je z ní celá překvapená. Podpis vypadá jako její a její dcery. Datum , datum, mohlo být datem, kdy uzavírala předmětnou smlouvu o půjčce, resp. z nájemného, tedy smlouvy, na základě které došlo k převodu baráku. Nesedí ji datum , datum, , kdy mělo dojít k potvrzení na poště, ona nikde na ověření podpisu nebyla, ani Hanina. Neví, jak se k tomu Hanina dostala, není tady ani datum, připadá jí, že datum , datum, je datum té smlouvy o půjčce. Pokud u toho měla být dcera, tak nechápe, jak může být podpis v jeden den a následně ověření v jiný den, když k žádnému ověření nedošlo, není tam ani její občanka uvedená, ani na poště. Má za to, že směnka je asi falsifikátem, navíc nikdy žádnou částku , částka, nedostala. K dotazu uvedla, že pokud se v řízení v Kolíně řešila otázka právě pravosti podpisu na leasingové smlouvě a kupní smlouvě, tak se v průběhu řízení vyslýchala i pracovnice pošty. To si vybavuje, pracovnice pošty vyslýchána byla, a soud se tím dále nezaobíral.

19. Svědkyni byl poté předestřen obsah spisu OS , adresa, , sp. zn. , spisová značka, , zejména, že předmětem bylo určení vlastnického práva a dále znění žaloby a předložení listin smlouvy o finančním leasingu a kupní smlouvy, obou uzavřených dne , datum, , přičemž na kupní smlouvě je též doložka ověření podpisu na , právnická osoba, , dne , datum, . K tomu svědkyně dále uvedla, že ani po předestření uvedených listin si na nic dalšího nevzpomíná, absolutně neví, je to už 10 let, papíry už zlikvidovala. V té době nevěděla, jestli v baráku bude či nebude, jestli jí vystěhují či nikoliv, zda bude spát pod mostem. Má dvojitý bypass, k tomu cukrovku, inzulín, je ráda, že na ně nevzpomíná, 10 let zpátky si již nevybavuje, jak se jmenuje, to se na ní nemůže nikdo zlobit. Směnku nepodepsala. Není tam uvedený občanský průkaz ani její, ani Haniny, ani podle čeho se ověřoval podpis /viz výslech svědkyně v protokolu na č. l. 268-271/.

20. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaný poskytoval žalobkyni právní služby na základě ústní mandátní smlouvy, přičemž komunikace mezi nimi posléze probíhala výhradně v písemné podobě. Žalobkyně žalovanému předala směnku k zažalování, žalovaný tuto však chybně zažaloval pouze vůči ručitelce , jméno FO, ml., ačkoliv tato již tou dobou byla v insolvenci, pročež řízení proti ní bylo zastaveno, podat žalobu vůči výstavkyni směnky , jméno FO, st. žalovaný opomněl, aniž by k tomu byl nějaký zjevný důvod či pokyn klienta směnku nežalovat. Tuto svou chybu si posléze uvědomil, pročež i žalobkyni zaslal, jak jej má k úhradě dluhu vyzvat, aby jej mohl uplatnit u své pojišťovny s ohledem na povinné advokátní pojištění, což posléze také učinil. Posléze si však uvědomil, že nárok žalobkyně není oprávněný, protože uvedená směnka nebyla vymahatelná (jak vyplynulo zejména z obsahu spisu o určení vlastnického práva u Okresního soudu v Kolíně, sp. zn. , spisová značka, ), tudíž ke vzniku žádné škody nedošlo. Tuto skutečnost však nesdělil žalobkyni dříve, uvádí ji až v rámci nynějšího soudního řízení. Ve vztahu k předmětné směnce soud dospěl ke skutkovému závěru, že tato byla svědkyní , jméno FO, Čermákvou st. skutečně podepsána, s ohledem na následné právní posouzení soudu ohledně nevymahatelnosti uvedené směnky (jak bude uvedeno dále) však přes splnění všech formálních náležitostí je směnkou soudně nevymahatelnou.

21. Soud pro nadbytečnost neprovedl ostatní v řízení navrhované důkazy. Zejména se jedná o faktury za poskytnuté právní služby /na č. l. 89-90, 92, 100-103, 105-106/, neboť skutečnost, že právní služby byly žalovaným žalobkyni poskytovány nebyla mezi účastníky sporná. Soud dále neprovedl dokazování výslechem jednatelem žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , neboť tento byl navrhován k prokázání otázky rozsahu a způsobu sjednání právních služeb mezi účastníky, přičemž tato otázka také není mezi účastníky sporná. Dále soud neprovedl pro nadbytečnost účastnický výslech žalovaného, když tento měl být proveden k prokázání tvrzení žalobkyně ohledně rozporného postoje žalovaného k uplatněné pohledávce před a po podání žaloby, což má soud jednak již za prokázané z ostatních důkazů, zejména předložené e-mailové komunikace mezi účastníky, a jednak se nejedná o spornou skutečnost. Skutečnost, že žalovaný původně činil úkony k uplatnění pohledávky u pojišťovny a v podstatě nevyvrátil žalobkyni, že by její pohledávka vůči němu neměla být oprávněná, a že tak činí až v rámci soudu sdělené procesní obrany, není mezi účastníky sporná, pročež k této okolnosti soud pro nadbytečnost výslech žalovaného neprovedl. Nakonec soud pro nadbytečnost upustil i od výslechu svědkyně , jméno FO, ml., neboť tato se k nařízenému ústnímu jednání ze zdravotních důvodů nedostavila, přičemž soud skutečnosti rozhodné pro možnost rozhodnutí soudu již považuje za prokázané z ostatních provedených důkazů. S ohledem na závěr soudu je pak nadbytečný i případný znalecký posudek ke zkoumání pravosti podpisu svědkyně , jméno FO, st. na předmětné směnce.

22. Výpověď svědkyně , jméno FO, st. soud hodnotí v podstatné části jako hodnověrnou, ačkoliv zcela nekoresponduje s ostatními provedenými důkazy. Soud tuto skutečnost přisuzuje skutečnosti, že svědkyně jednak zcela nerozumí obsahu, případně právní terminologii dříve proběhlého jednání či jednotlivých dílčích právních otázek, které se v původním soudním řízení u Okresního soudu v Kolíně řešily. Svědkyně dále žádné přítomné účastníky nepoznala, tedy ani žalovaného advokáta, ani jednatele žalobkyně, když dle jejího sdělení do předmětné nemovitosti jezdil vždy někdo jiný a i u soudu v Kolíně byl také vždy někdo jiný, ačkoliv z protokolů ve věci Okresního soudu v Kolíně, sp. zn. , spisová značka, vyplývá, že se minimálně některých ústních jednání se účastnili jak svědkyně, tak žalovaný advokát /viz protokoly na č. l. 118, 133 daného spisu/. Soud tuto skutečnost přisuzuje jednak určitému vytěsnění z paměti svědkyně na celé události, jak ona sama uvedla, za situace, kdy původní soudní řízení v Kolíně pro ni již úspěšně skončilo (bylo určeno, že je vlastníkem předmětné nemovitosti). Její výpověď např. neodpovídá tomu, že nebylo vedeno původní řízení o výpovědi z nájmu, ani o neplatnosti smlouvy (smluv), ale o určení vlastnického práva, v kterém se jako předběžná otázka řešila otázka neplatnosti uvedených smluv, svědkyně si však z uvedeného řízení zapamatovala jen pro ni zásadní věc – že smlouva byla „neplatná pro lichvu“ (jak konstatoval soud prvního stupně), a že se jí dům vrací. Dále nebyla uzavřena dne , datum, jen jedna smlouva o zápůjčce na 3 listech papíru (celkem ve třech kopiích), ale více smluv – nájemní a leasingová. Svědkyně si nepamatovala ani ověření podpisu na poště. Soud dále z provedeného dokazování dovozuje, že zároveň došlo téhož dne i k uzavření předmětné směnky, která však později nebyla vůči svědkyni uplatněna, tedy s ní svědkyně po jejím podpisu již nepřišla do styku, a proto na její existenci zapomněla, ačkoliv v rámci výslechu uvedla, že podpis na směnce vypadá jako její podpis, stejně jako podpis její dcery se jí na první pohled jeví jako pravý. Svědkyně však musela následně být i u ověření podpisu min. na kupní smlouvě, kdy dle názoru soudu zároveň došlo i k ověření podpisu na nyní předmětné směnce. Protože svědkyně na podepsání směnky již zapomněla, označila ji za falsifikát, ačkoliv nejprve uvedla, že podpis na směnce se jeví jako její podpis, a i podpis její dcery na směnce s ohledem na písmo odpovídá písmu, který používá její dcera. Nepamatuje si, že by někdy byla ověřovat podpisy (na směnce, kupní smlouvě), přesto oba podpisy byly ověřené na poště, k čemu byla i v původním soudním řízení v Kolíně vyslýchána i příslušná pracovnice pošty. Soud proto má za to, že svědkyně sdělovala v rámci svého výslechu pravdu, byť určité okolnosti si již pamatuje zkresleně, respektive již nepamatuje – podstatnou je však její jednoznačné vyjádření (i před vyjevením předmětu nynějšího řízení), že žádné jiné vztahy svědkyně s žalobkyní, vyjma uvedených smluv kupních a o nájmu, které jsou posléze posouzeny v souhrnu jako neplatně sjednaná smlouva o spotřebitelském úvěru, neměla, neexistuje tak žádná jiná kauza směnky, ke které by se mohla směnka vztahovat (resp. pokud by existovala, tak v nynějším řízení nebyla ani tvrzena, ani jinak nevyšla najevo).

23. Ve vztahu ke skutkovému závěru ohledně skutečnosti, jaký závazek předmětná směnka zajišťovala, a že se jednalo o směnku zajišťovací soud uvádí, že k tomu závěru dospěl na základě vyhodnocení nepřímých důkazů. Je zejména třeba uvést, že směnka byla podepsána (a posléze i ověřena) vždy ve stejný den, jako předmětná kupní smlouva (zastřené právní jednání – spotřebitelský úvěr), přičemž nijak z řízení nevyplynulo, že by mezi žalobkyní a svědkyní , jméno FO, st. existovaly nějaké jiné právní vztahy, než pouze a jedině z tohoto právního jednání – předmětného spotřebitelského úvěru. Z předložené e-mailové komunikace vyplývá, že směnka byla sama v popisu označena jako „_Směnka ZAJIŠŤOVACÍ.PDF“ ve chvíli, kdy ji žalobkyně žalovanému předložila k soudnímu vymáhání. K závěru, že se jednalo o směnku zajišťovací a nikoliv platební soud odkazuje na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , na které dále odkazuje např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , dle kterého nevyplývá-li z dokazování jednoznačně, zda byla mezi remitentem a směnečným dlužníkem dohodnuta platební nebo zajišťovací funkce směnky, je nutno vyjít z toho, že tuzemské směnky ve velké převaze plní funkci zajištění. I kdyby se však jednalo o směnku platební, nemělo by to na závěr soudu žádný vliv, neboť zákon o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. v ustanovení § 18 odst. 1 zapovídá ve vztahu mezi podnikatelem a spotřebitelem ohledně úplatného spotřebitelského úvěru uzavření směnky jak zajišťovací, tak platební (přičemž obsahově shodné ustanovení § 112 je i v novějším zákoně o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., účinném od , datum, , pročež není důvodná námitka žalobkyně o tom, že odvolací soud ve věci Okresního soudu v Kolíně, sp. zn. , spisová značka, , aplikoval nesprávný zákon o spotřebitelském úvěru). Dále i svědkyně , jméno FO, st. (před předestřením předmětu nynějšího řízení) výslovně uvedla, že mezi ní a žalobkyní k žádným jiným právním jednáním nikdy nedošlo (ba do okamžiku poskytnutí uvedeného spotřebitelského úvěru s žalobkyní nikdy nepřišla do kontaktu). Ani žalobkyně v tomto směru však do okamžiku koncentrace řízení nesdělila soudu žádné jiné možné vysvětlení kauzy směnky, tedy jaký jiný případný závazek mohla uvedená směnka zajišťovat (či platit, jednalo-by se o směnku platební). Je samozřejmě pravdou, že pro úspěšné uplatnění směnky v rámci řízení o vydání směnečného platebního rozkazu není ze strany žalobkyně nutné vůbec kauzu směnky sdělovat, a k jejímu úspěšnému uplatnění (vydání směnečného platebního rozkazu) postačuje předložení směnky obsahující všechny formální náležitosti, avšak v případě vznesené obrany (v případném námitkovém řízení, ale případně i později např. v rámci insolvenčního řízení – k tomu viz dále), spočívající např. v nedostatku kauzy směnky, se soud touto otázkou musí dále zaobírat, byť důsledkem specifik směnečného řízení jsou v tomto ohledu obrácena břemena tvrzení i důkazní – neplatnost směnky musí prokázat ten, kdo se jí dovolává (zpravidla směnečný dlužník), a to i v případě tvrzení, že směnka je nevymahatelná, neboť byla použita jako směnka platební či zajišťovací ve vztahu k spotřebitelskému úvěru (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. IV. ÚS 44/18). I při zohlednění směnky jako abstraktního formálního cenného papíru je však třeba uvést, že žádné právní jednání neexistuje „ve vakuu“, tedy i každá směnka je vždy uzavírána účastníky z určitého důvodu a s určitým cílem, kterým někdy může být právě snaha o (ať již legální, či nelegální) zastření skutečné povahy sjednané pohledávky, zpravidla nějakým způsobem navýšené právě na výši směnečné sumy s možností zpravidla jednoduššího uplatnění nároku s ohledem na specifika směnečného řízení. V případě, že je však namítána neplatnost směnky např. z důvodu takzvaných kauzálních námitek, musí se soud i těmito zaobírat (v některých případech nemusí, avšak to se netýká sporů ve vztahu k spotřebitelem, jako je v nynějším případě). Ve vztahu k nynějšímu řízení proto soud uzavírá, že byť žalobkyně nebyla povinna k otázce kauzy předložené směnky ničeho uvádět, má pak skutečnost, že k této otázce ničeho neuvedla, vliv na celkové hodnocení soudu ve vztahu k provedeným nepřímým důkazům, tj. k potvrzení závěru, že žalobkyně žádnou jinou kauzu směnky neuvedla, protože žádná jiná kauza neexistuje, a směnka skutečně měla zajišťovat neplatně sjednaný spotřebitelský úvěr, který však podle zákona o spotřebitelském úvěru zajišťovat nemůže. Taková směnka je proto právně nevymahatelná, ačkoliv splňuje veškeré formální náležitosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z , datum, , č. j. , spisová značka, ). Žalovaný tak v tomto směru unesl své důkazní břemeno ohledně prokázání kauzální námitky, která činí uvedenou směnku nevymahatelnou.

24. Po právní stránce soud věc hodnotil podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodných právních skutečnosti (uzavření předmětných smluv a vystavení směnky dne , datum, , okamžik vzniku tvrzené škody).

25. Podle ustanovení § 6 odst. 1 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě. Dle odst. 2 nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

26. Dle ust. § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

27. Dle ust. § 555 odst. 1 o. z. se právní jednání posuzuje podle svého obsahu. Dle odst. 2 má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy.

28. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

29. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

30. Dle ust. § 1810 o. z. se ustanovení tohoto dílu (pozn. soudu: díl 4 - Ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem) použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

31. Dle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. Dle odst. 2 se k ujednáním odchylujícím se v neprospěch spotřebitele od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje.

32. Dle ust. § 1909 o. z. použil-li dlužník ve shodě se smlouvou jako prostředek placení směnku, nemá vystavení směnky vliv na trvání peněžitého dluhu, ale věřitel může na dlužníku požadovat plnění dluhu, jen nemohl-li dosáhnout splnění ze směnky; pokud však věřitel splnění dosáhl, považuje se dluh za splněný již vystavením směnky. To platí i tehdy, byl-li otevřen akreditiv, vystaven šek nebo v jiných obdobných případech.

33. Dle ust. § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

34. Podle ust. § 1 ZoSÚ tento zákon zpracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje některá práva a povinnosti související s odloženou platbou, půjčkou, úvěrem nebo jinou obdobnou finanční službou poskytovanou nebo přislíbenou spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

35. Dle ust. § 18 odst. 1 ZoSÚ ke splacení nebo zajištění splacení spotřebitelského úvěru nelze použít směnku nebo šek. Dle odst. 2 věřitel a zprostředkovatel společně a nerozdílně odpovídají spotřebiteli za škodu způsobenou porušením povinnosti stanovené v odstavci 1. Dle odst. 3 ke splnění nebo zajištění splnění povinnosti vyplývající ze smlouvy, ve které se sjednává zprostředkování spotřebitelského úvěru, nelze použít směnku nebo šek. Zprostředkovatel odpovídá spotřebiteli za škodu způsobenou porušením povinnosti stanovené ve větě první.

36. Podle ust. § 24 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, advokát odpovídá klientovi za újmu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. Advokát odpovídá za újmu způsobenou klientovi i tehdy, byla-li újma způsobena v souvislosti s výkonem advokacie jeho zástupcem nebo jiným jeho zaměstnancem než zaměstnaným advokátem; odpovědnost těchto osob za újmu způsobenou zaměstnavateli podle zvláštních právních předpisů tím není dotčena.

37. Dle ust. § 24a odst. 1 věty první zákona o advokacii advokát, který vykonává advokacii samostatně nebo ve sdružení, musí být pojištěn pro případ odpovědnosti za újmu, za kterou klientovi odpovídá podle § 24 odst. 1, jakož i pro případ vzniku povinnosti k náhradě újmy, k jejímuž splnění je advokát vykonávající advokacii ve sdružení podle zvláštních právních předpisů povinen z důvodu solidární odpovědnosti.

38. Žalobkyně se v nynějším řízení domáhá náhrady škody, kterou jí měl žalovaný způsobit při výkonu advokátní činnosti. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 24 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii; ustanovení § 2950 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se neužije, neboť úprava zákona o advokacii je vůči úpravě v o. z. speciální (viz PAŠEK, Martin. § 2950 [Škoda způsobená informací nebo radou]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (2. aktualizace). , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2023, marg. č. , hodnota, .). V řízení musí být žalobkyní prokázáno jednání žalovaného v rámci výkonu advokacie, způsobení škody a příčinná souvislost mezi výkonem advokacie a způsobenou škodou, přičemž je nutné nejprve vyřešit jako předběžnou otázku dle ust. § 135 odst. 2 o. s. ř., zda by při řádném postupu žalovaného advokáta v soudním řízení, v němž by žalobkyni jako svou klientku zastupoval, byla žalobkyně v soudním sporu úspěšná. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní, pokud jde o podmínky odpovědnosti žalovaného jako advokáta, tíží žalobkyni. Advokát se může této objektivní odpovědnosti zprostit, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani vynaložením veškerého úsilí, které lze na něm požadovat, v této části důkazní břemeno leží na něm (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

39. V jednání advokáta spočívajícího v tom, že řádně a včas neuplatnil pohledávku, ohledně níž k tomu byl klientkou včas vyzván (ze strany klientky mu byla poskytnuta v dostatečném časovém předstihu taková součinnost, aby mohl pohledávku řádně a včas uplatnit před uplynutím promlčecí lhůty), lze spatřovat jeho profesní pochybení v rámci výkonu advokacie. Je však nutno vždy zkoumat konkrétní okolnosti daného případu, tedy i otázku existence či absence předchozí komunikace mezi advokátem a klientem, zda advokát poučil klienta o možnostech dalšího postupu a s tím spojenými riziky, i otázku, zda a jaký konkrétní pokyn byl ze strany klienta dán (ust. § 16 zákona o advokacii). Při splnění pokynu klienta advokát neodpovídá za výsledek uplatněné žaloby, nýbrž za provedení smluvně vymezené činnosti (viz rozsudek NS ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). V tomto směru soud dále odkazuje ve vztahu k odpovědnosti advokáta např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , dle kterého „Nesprávný výkon advokacie spočívající např. v nesprávném nebo nevhodně zvoleném způsobu uplatňování práv klienta v soudním řízení je přitom třeba posuzovat vždy s přihlédnutím k okolnostem daného případu a charakteru pochybení; je rozdíl mezi tím, kdy advokát zastává určitý relevantně vyargumentovaný právní názor (který je později soudy odmítnut) a kdy například podá za svého klienta opravný prostředek opožděně, s formálními (technickými) nedostatky, apod. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , Soubor C 12274). Na advokáta nelze však klást nepřiměřené požadavky, např. aby v situaci, kdy určitá právní otázka je v právní teorii i praxi sporná, předjímal budoucí vyřešení takové otázky judikaturou vyšších soudů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , Soubor C 10101).“, dále na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, (publikováno pod č. sbírky 15/2019 Sb. rozh.), dle jehož právní věty „advokát neodpovídá za škodu, jestliže na pokyn klienta, poučeného o možných důsledcích, zvolí z možných procesních strategií (kdy všechny nesou určitá rizika) tu, jež v důsledku okolností, které advokát nemohl předem znát ani ovlivnit, nevedla k úspěchu v soudním sporu.“, a nakonec na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který zdůraznil aspekty tzv. znalostní a poučovací povinnosti advokáta: „Na advokáta nelze klást nepřiměřené požadavky a správnost výkonu advokacie je třeba posuzovat vždy s přihlédnutím k okolnostem daného případu a charakteru tvrzeného pochybení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). V rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , Nejvyšší soud doplnil, že i když zákon již podrobněji rozsah konkrétních povinností advokáta nevymezuje, lze pod požadavek čestné a svědomité ochrany a prosazování práv a oprávněných zájmů klienta s využitím všech zákonných prostředků ve smyslu § 16 zákona o advokacii podřadit i tzv. znalostní povinnost a povinnost poučovací. Poučovací povinnost, ač není v zákoně výslovně definována, je samotnou podstatou výkonu advokacie, prolíná všemi stadii poskytování právní služby a odráží zvýšený standard péče, který advokát jako specialista na právní otázky a postupy musí klientovi garantovat, aby dosáhl zamýšleného účinku ve věcech, které pro klienta jako příkazník zajišťuje. Znalostní povinnost předpokládá především odpovídající „obecnou“ znalost zejména oboru (oborů), kterého se mandát dotýká. Míra, tj. hloubka a rozsah právních vědomostí, je otázkou standardu péče, tedy objektivizované úrovně, která musí být zachována, aby právní služby byly poskytovány svědomitě ve smyslu § 16 odst. 2 zákona o advokacii. Při nedodržení tohoto standardu (úrovně) je dán jeden z předpokladů odpovědnosti advokáta za škodu. Advokát má rovněž povinnost ověřovací, kterou lze charakterizovat tak, že cílem advokáta je vyjasnit všechny otázky, které mohou být relevantní pro právní posouzení případu, a vyjasnit pochybnosti, které musí jako znalec práva identifikovat. Jinak řečeno, nesmí se spokojit s objemem či rozsahem poskytnutých informací, nýbrž jeho úkolem je zjistit úplný a objektivní stav věci. Advokát by měl vycházet z maximálně účelného přístupu založeného na zkušenosti a nejpravděpodobnějším výsledku a dbát především na včasnost jednotlivých kroků [srov. Tichý, L. (ed.) Odpovědnost advokáta za škodu. , adresa, : , právnická osoba, . Beck 2013, s. 115, 118, 125, 133].“40. Vzhledem k tomu, že se žalovaný měl tvrzeného pochybení dopustit, když žalobkyni zastupoval jako její zástupce v rámci výkonu advokacie, je dána příčinná souvislost mezi výkonem advokacie a případnou způsobenou škodou.

41. Pokud jde o vzniklou škodu, soud se musí při posouzení věci zabývat otázkou, zda by, nebýt pochybení žalovaného, byla žalobkyně ve sporu úspěšná (viz rozsudek NS ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , či rozsudek NS ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Žalobkyně tak musí tvrdit a prokázat skutečnosti, na jejichž základě je zřejmé, že její právo na plnění vůči dlužníku existovalo a že při řádném výkonu advokacie by se ho domohla.

42. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství zamítl.

43. Žalovaný podal žalobu jako zástupce žalobkyně ve směnečném řízení dle směnky na směnečný peníz ve výši , částka, ze dne , datum, a splatností , datum, pouze vůči směnečné ručitelce (nadto za situace, kdy již proti ručitelce probíhalo insolvenční řízení, v kterém nebyla pohledávka žalobkyně řádně a včas přihlášena), tedy jednání žalovaného bylo v rámci výkonu advokacie, avšak vůči směnečné dlužnici (výstavci směnky) žalobu nepodal, ač v rámci ústně uzavřené smlouvy o poskytování právních služeb byl mimo jiné pověřen i vymáháním předmětné směnky. Podle tvrzení žalobkyně jí vznikla škoda tím, že směnečné řízení vůči ručitelce bylo zastaveno, neboť směnečná rukojmí, proti níž byla žaloba podána, byla již ke dni podání žaloby v oddlužení, a žalobkyně se tak nemůže z titulu uvedené směnky z důvodu promlčení nadále domáhat směnečné částky , částka, . Je však nutno rozlišovat uplatnění směnky vůči výstavci a vůči směnečnému ručiteli. V průběhu nynějšího řízení bylo posléze žalobkyní upřesněno, že se žalobkyně domáhá uvedené škody z důvodu, že žalovaný žalobu nepodal vůči výstavkyni směnky, nikoliv z důvodu, že jí chybně podal vůči směnečné rukojmí – škoda tak žalobkyni vznikla proto, že se nadále nemůže domáhat uvedené částky přímo vůči výstavkyni směnky z titulu uvedené směnky, přičemž jakákoliv jiná případná škoda (např. v souvislosti s chybně uplatněnou žalobu na směnečnou rukojmí) tak není předmětem tohoto řízení.

44. Ve vztahu k pochybení žalovaného v rámci výkonu advokacie zejména z předložených listin vyplývá, že generální plná moc žalovanému pro zastupování žalobkyně byla udělena dne , datum, ; ohledně pokynů ve vztahu ke směnce je předložena e-mailová zpráva jednatele žalobkyně vůči žalovanému ze dne , datum, s obecným dotazem ohledně této směnky a její využitelnosti /č. l. 60/, dle odpovědi ze dne , datum, tato směnka „má všechny povinné náležitosti, předávám hned personálu k zažalování“ /viz č. l. 52 p. v./, e-mailem odeslaným dne , datum, byl žalovaný upozorněn na možnost promlčení směnky dne , datum, /viz č. l. 83/, pakliže je uvedeno „potřebovali bychom to teď během 2 měsíců dostat alespoň do takového stavu, že už budeme vědět, že ji máme nebo nemáme žalovat“, bylo na žalovaném jako advokátovi, aby s klientkou dále probral další postup; pakliže tak neučinil, došlo k jeho pochybení. Žalovaný jako advokát měl zároveň pohledávku uplatnit tak, aby nedošlo k promlčení směnky, či výslovně vyžádat od klienta pokyn k ne/žalování. K tomuto však ze strany žalovaného nedošlo, tudíž k jeho profesnímu pochybení naopak došlo. Zjevná je také případná příčinná součinnost mezi pochybením advokáta a nemožnosti žalobkyně se případně domoci plnění ze směnky.

45. Jádrem sporu tak zůstává, zda žalobkyni neuplatněním směnky vůči výstavkyni vznikla škoda, tedy zda by vůbec žalobkyně při uplatnění směnky soudní cestou byla úspěšná.

46. Směnečné řízení je podle ustanovení § 175 o. s. ř velmi formální, kdy směnečný platební rozkaz je vydáván pouze po předložení směnky, která splňuje základní náležitosti. Pokud žalovaná osoba podá ve stanovené lhůtě námitky, musí tyto odůvodnit, přičemž k rozšíření důvodů po lhůtě pro podání námitek se již nepřihlíží (§ 175 odst. 4 o. s. ř). Soud proto pro splnění podmínek odpovědnosti žalovaného posuzuje v prvé řadě, zda by byla žalobkyně úspěšná s návrhem (zda má směnka všechny náležitosti podle směnečného a šekového zákona). V tomto směru má soud za to, že směnka splňuje veškeré formální náležitosti směnky vlastní podle čl. I § 75 č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového, žalobkyně by tedy byla v první části směnečného a šekového řízení úspěšná a směnečný platební rozkaz by vydán byl, žalovaná by poté však měla možnost v rámci navazující obrany uplatnit i tzv. kauzální námitky. Tyto námitky proto může vznášet i v nynějším řízení žalovaný, v tomto směru však dochází k otočení břemene tvrzení a břemene důkazního – v případě neprokázání oprávněnosti těchto kauzálních námitek by žalobkyně byla i v nynějším sporu bez dalšího úspěšná.

47. V nynějším řízení však bylo v rámci dokazování prokázáno, že kauzou uvedené směnky bylo zajištění původního uzavřeného závazku, formálně vyplývajícího z kupní a nájemní (leasingové) smlouvy mezi žalobkyní a paní , jméno FO, st., uzavřených dne , datum, , které však bez ohledu na uvedenou právní formu ve skutečnosti představovali smlouvu o zápůjčce, která byla spotřebitelským úvěrem, tudíž uvedená směnka je právně nevymahatelnou (k čemuž soud odkazuje zejména na závěry uvedené v rámci řízení u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. , spisová značka, , s kterými se soud i v nynější věci ztotožňuje). Směnka by byla v důsledku rozporu se zákonem – z důvodu protiprávního uzavření zajišťovací směnky se spotřebitelem ohledně spotřebitelského úvěru – nevymahatelná, k čemuž musí soud přihlížet ve vztahu ke spotřebitelům z úřední povinnosti, neboť ochrana spotřebitelů jako slabší strany je jedna ze zásad, kterou nelze obcházet ani skrze dohody o narovnání, soudní smíry, uznání dluhu či jiné právní jednání; těžit z takového neplatného právního jednání by proto žalobkyně nemohla ani v nynějším řízení – srov. ust. § 6 odst. 2 o. z. Neuplatněním neplatně sjednané směnky tak nemohla žalobkyni vzniknout žádná škoda, a chybí proto jedna ze složek pro možnost přiznání náhrady škody v nynějším řízení. Soud proto žalobu žalobkyně zamítl.

48. K tvrzení žalobkyně o hmotněprávním uznání dluhu soud uvádí, že dle jeho názoru k tomuto dle obsahu spisu nedošlo. Písemné uznání dluhu ve smyslu ust. § 2053 o. z. představuje jednostranné písemné právní jednání dlužníka, adresované věřiteli, kterým uznává svůj dluh vůči tomuto věřiteli, a to co do jeho důvodu i výše, přičemž k účinnosti tohoto právního jednání je nutné, aby toto věřiteli došlo. V daném případě nelze toliko ze samotné komunikace mezi žalobkyní a žalovaným (případně mezi žalovaným a vedlejší účastnicí) dovodit, že by žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni výslovně uznal co do důvodu a výše v písemné podobě. Z e-mailu ze dne , datum, /č. l. 22/ toliko vyplývá, že žalovaný požádal žalobkyni o zaslání podkladů pro (případnou) likvidaci škodní události pojišťovnou, výslovné uznání z něj dovozovat nelze, a ze skutečností uvedených v oznámení škodní události zaslané vedlejší účastnici – pojišťovně nelze vyvozovat důsledek uznání dluhu, neboť uvedená listina nebyla adresovaná žalobkyni jako věřitelce. Nadto soud konstatuje, že procesní důsledek hmotněprávního uznání dluhu – obrácení břemene tvrzení a důkazního ohledně trvání, resp. existence dluhu – je bez významu za situace, kdy bylo v řízení následně prokázáno, že k soudnímu vymožení pohledávky z vymáhané směnky dojít nemohlo. Případné neunesení břemene tvrzení vyvstává pouze za situace, kdy by v řízení nebylo prokázáno, jaký byl skutečný skutkový stav – v daném případě však soud dospěl k závěru, že výše uvedený skutkový stav byl v řízení dostatečně prokázán.

49. Soud dále považuje za vhodné nad rámec nosného odůvodnění rozhodnutí ve věci samé vyjádřit se i k některým dílčím procesním otázkám, resp. vzneseným námitkám žalobkyně v průběhu řízení.

50. V nynějším řízení proběhl tzv. jiný soudní rok dne , datum, , neboť při něm nedošlo k zahájení soudního řízení, když v rámci tohoto soudního roku byl mezi účastníky a soudem dále vyjasňován předmět soudního řízení, sporné otázky mezi účastníky a dále řešeny procesní otázky (námitka připuštění vstupu vedlejší účastnice do řízení, otázka věcné příslušnosti soudu), přičemž soudní rok byl následně odročen na neurčito za účelem přípravy možného prvního ústního jednání ve věci, v rámci kterého by již došlo k zahájení řízení ve smyslu shora uvedeného ustanovení. Po vyřešení těchto procesních aspektů bylo nařízeno první ústní jednání na den , datum, , ke kterému došlo po přednesu žaloby a vyjádření žalovaného (a vedlejší účastnice na straně žalovaného) k žalobě a k vymezení sporných skutečností mezi účastníky jakožto i poučení ze strany soudu, která strana ohledně jakých skutečností nese břemeno tvrzení a břemeno důkazní, v rámci kterého též soud poučil účastníky o koncentraci řízení, a v tomto ohledu došlo k prodloužení koncentrační lhůty k žádosti účastníků do , datum, .

51. Ve vztahu ke koncentraci řízení uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, (publikováno pod č. 98/2013 Sb. rozh.): „Poté, co nastaly účinky tzv. koncentrace řízení podle ustanovení § 118b o. s. ř., účastníci (nejde-li o výjimky stanovené zákonem) nemohou uvádět jen takové rozhodné skutečnosti o věci samé, ohledně nichž mají podle hmotného práva povinnost tvrzení, a označovat jen takové důkazy, jimiž plní svou důkazní povinnost účinky tzv. koncentrace řízení nebrání účastníkům popírat správnost tvrzení protistrany o skutečnostech významných pro rozhodnutí o věci samé nebo se vyjadřovat k důkazům označeným druhou stranou sporu. K projevu, jímž účastník vyjadřuje svůj žalobní požadavek nebo stanovisko k němu, jímž uplatňuje své procesní námitky, jímž shrnuje své návrhy učiněné za řízení, jímž se vyjadřuje k dokazování a ke skutkové a právní stránce věci nebo jímž sděluje svůj názor, jak má být věc soudem rozhodnuta, soud vždy přihlédne, i když je účastník učinil až poté, co nastaly účinky tzv. koncentrace řízení podle ustanovení § 118b o. s. ř. Účinky tzv. koncentrace řízení podle ustanovení § 118b o. s. ř. nenastanou, jestliže účastníci nebyli o tzv. koncentraci řízení a o jejích účincích poučeni jednak v předvolání k přípravnému jednání, k jednání nebo k dalšímu jednání, jednak před skončením přípravného jednání, jednání nebo dalšího jednání, má-li v této době nastat tzv. koncentrace řízení. "První jednání" lze pokládat ve smyslu ustanovení § 118b odst. 1, věty druhé, o. s. ř. za "skončené" jen tehdy, byly-li při něm provedeny alespoň všechny úkony uvedené v ustanoveních § 118 odst. 1 a 2 o. s. ř.“ Úkony ve smyslu ust. § 118 odst. 1 a 2 o. s. ř. se míní přednes (sdělení obsahu) žaloby a vyjádření protistrany, sdělení výsledků přípravy jednání a uvedení podle dosavadních výsledků řízení, která právně významná skutková tvrzení účastníků lze považovat za shodná, která právně významná skutková tvrzení zůstala sporná a které z dosud navržených důkazů budou provedeny, popřípadě které důkazy soud provede, i když je účastníci nenavrhli, k tomuto v dané věci tedy došlo při prvním ústním jednání dne , datum, . V rámci tohoto jednání soud zároveň v rámci předvídatelnosti postupu soudu avizoval předpokládaný průběh soudního jednání, došlo k poučení účastníků o koncentraci řízení, přičemž dále došlo k prodloužení koncentrační lhůty k žádosti účastníků do , datum, . Tím byl ukončen (uzavřen) okruh tvrzení i navržených důkazů, přičemž posléze soud všechny navržené důkazy buď provedl, či návrhy k jejich provedení zamítl a odůvodnil.

52. Pokud zástupce žalobkyně při ústním jednání dne , datum, požádal o poskytnutí dodatečné lhůty 14 kalendářních lhůt pro možnost poskytnutí písemného vyjádření k tvrzení vyslechnuté svědkyně (respektive k hodnocení důkazu uvedené svědecké výpovědi), tak soud uvedené žádosti nevyhověl s ohledem na skutečnosti, že provedené dokazování považoval za skončené. Je nutné si uvědomit, že celé soudní řízení má pokud možno proběhnout v rámci jednoho ústního jednání (srov ust. § 114a odst. 1 o. s. ř.: Nebylo-li rozhodnuto podle § 114 odst. 2, připraví předseda senátu jednání tak, aby bylo možné věc rozhodnout zpravidla při jediném jednání), či v co nejmenším počtu soudních jednání s ohledem na zásady rychlosti a hospodárnosti řízení. Účastníci mají možnost se vyjádřit ke všem tvrzením i provedeným důkazům, zásadně však v souladu se zásadou bezprostřednosti rovnou při ústním jednání, kdy je uvedené dokazování prováděno – později pouze za situace, že bylo jednání z určitého (jiného) důvodu odročeno. Dále je nutné si uvědomit, že byť soud v souladu se zásadou předvídatelnosti soudního rozhodnutí (ust. § 6 o. s. ř.) sděloval v průběhu celého řízení svůj předběžný právní názor na věc i hodnocení provedení důkazů, předpokládané hodnocení se však v průběhu řízení může změnit (např. s ohledem na další provedené důkazy a tvrzení, aktivitu účastníků, změna právního názoru etc.) a v důsledku je významné zásadně jen odůvodnění rozhodnutí ve věci samé (zpravidla rozsudku), v kterém (nejpozději) musí soud uvést výsledek soudního řízení – jak rozhodl a proč, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce, aj. (ust. § 157 odst. 2 o. s. ř.). Nesouhlasí-li účastník se závěry soudu, případně s hodnocením soudem zjištěného skutkového stavu, má případně možnost uvedené závěry napadat v rámci opravných prostředků – to však samo o sobě nezakládá právo na odročení jednání pouze za účelem poskytnutí času pro případné písemné vyjádření k provedenému dokazování, bez ohledu na to, že by případně soud dříve očekával větší množství počtu soudních jednání, než posléze skutečně bylo provedeno. I pokud by bylo dle tvrzení žalobkyně soudem „přislíbeno“ poskytnutí dodatečného prostoru k vyjádření, jedná se o procesní postup soudu v řízení, který soud stanovuje s ohledem na procesní situace každého konkrétního řízení tak, aby bylo možné rozhodnout ve věci samé v co nejkratším možném čase (ust. § 100 odst. 1 o. s. ř.), a který jej i v průběhu řízení může měnit (usnesením, kterým soud upravuje vedení řízení, soud není vázán – ust. § 170 odst. 2 o. s. ř.). Soud z toho důvodu dospěl k závěru, že dokazování bylo dokončeno, a bylo tak lze přistoupit k vyhlášení rozhodnutí ve věci samé (respektive odročit pouze za účelem vyhlášení rozhodnutí na dobu nejdéle 10 kalendářních dnů dle ust. § 156 odst. 2 o. s. ř.), pročež žalobkyni dodatečnou lhůtu k vyjádření k provedenému dokazování z tohoto důvodu již neposkytl.

53. K námitce žalobkyně, že žalovanému vůbec nesvědčí právo uvádět kauzální námitky, neboť nevystupuje jako směnečný dlužník v rámci směnečného řízení soud uvádí, že žalovaný tyto skutečnosti může namítat právě s ohledem na předmět nynějšího řízení, kdy má právo vznášet veškeré námitky, kterými vyvrací jakoukoliv z jednotlivých složek nutných pro přiznání nároku na náhradu újmy. Obdobná situace nastává např. v rámci insolvenčního řízení, v kterém mají také ostatní věřitele (či insolvenční správce) možnost uvádět tvrzení a navrhovat důkazy ve vztahu k případným kauzálním námitkám, a to nejen za situace, kdy by tyto již nemohly být vzneseny (jako je situace v nynějším řízení), ale dokonce i za situace, kdy tyto námitky ve směnečném řízení u soudu uplatněny být mohly, avšak směnečný dlužník (posléze insolvenční dlužník) tak vůbec neučinil (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne , datum, č. j. , spisová značka, , zejména bod 12 jeho odůvodnění). K námitce nedostatku věcné a místní příslušnosti k projednání této předběžné otázky soud uvádí, že uvedenou skutečnost si musel soud v nynějším řízení posoudit sám jako tzv. předběžnou otázku (ust. § 135 odst. 2 o. s. ř.), bez ohledu na to, že v případě, že by tyto dílčí otázky byly řešeny samostatně, by k jejich řešení byly věcně či místně příslušné jiné soudy – k posouzení věci jako celku je však nynější soud příslušný nejen místně, ale i věcně, jak ostatně stanovil Vrchní soud v Praze dle usnesení z , datum, na č. l. 151 spisu.

54. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšný žalovaný se práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdal. K tomu soud uvádí, že i kdyby se žalovaný práva na náhradu nákladů řízení nevzdal, nepřiznal by soud výjimečně žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v souladu s ust. § 150 o. s. ř. Soud má za to, že v daném případě existují důvody hodné zvláštního zřetele pro nemožnost přiznání náhrady nákladů řízení žalovaného, a to jeho postoj k uplatněnému před samotným podáním žaloby a způsob jeho komunikace s žalobkyní, kdy žalovaný z počátku činil úkony pro možnost řádného uplatnění uvedeného nároku z titulu jeho pochybení jako advokáta u vedlejší účastnice na straně žalovaného – jeho pojišťovny, aniž by se jednoznačně vymezil vůči oprávněnosti uplatňovaného nároku. Tím tak u žalobkyně vzbudil určité očekávání, že jejímu nároku vyhoví, a tento bude uhrazen, ačkoliv měl a mohl již v rámci předžalobní komunikace žalobkyni seznámit se svým negativním stanoviskem (čehož si zejména jako advokát – profesionál musel být vědom). Že žalobkyní uplatněný nárok neuznává však žalobkyni fakticky sdělil až v rámci soudního řízení ve vyjádření k žalobě. Je samozřejmě právem účastníka své procesní stanovisko změnit či poprvé vyjevit až v rámci soudního řízení, přičemž pouze stanoviskem předestřeným v rámci soudního řízení se soud může v soudním řízení zaobírat, případné dřívější odmítnutí požadovaného nároku by však mohlo ovlivnit rozhodnutí žalobkyně vůbec podat uvedenou žalobu, čehož si žalovaný jako advokát musel být vědom. Žalovaný tak porušil svou povinnost prevence ve smyslu ust. § 2900 o. z., přičemž tato skutečnost nemá vliv na rozhodnutí soudu ve věci samé, měla by však vliv na otázku náhrady nákladů řízení, kterou by soud žalovanému z tohoto důvodu nepřiznal. S ohledem na skutečnost, že žalovaný však ani žádnou náhradu nákladů řízení výslovně nepožaduje, je tato úvaha ve vztahu k žalovanému nadbytečná.

55. Soud však výše uvedenou úvahu uvádí proto, protože posuzoval i otázku, zda by ze stejného důvodu neměl nepřiznat s odkazem na ust. § 150 o. s. ř. náhradu nákladů ani vedlejší účastnici na straně žalovaného. V tomto směru však soud dospěl k závěru, že nikoliv, neboť vedlejší účastnice na straně žalovaného sice vystupuje v nynějším sporu na straně žalovaného, v důsledku však hájí své vlastní zájmy (v rámci smluvní povinnosti případně uhradit za žalovaného požadovaný nárok v důsledku jeho pojištění), navíc se na žalovanému vytýkanému jednání žádným způsobem nepodílela, tudíž soud přiznal vedlejší účastnici na straně žalovaného náhradu nákladů v celém rozsahu.

56. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejší účastnicí na straně žalovaného rozhodl soud podle ust. §§ 142 odst. 1 a 93 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal vedlejší účastnici na straně žalovaného, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ust. §§ 6 odst. 1 a 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z:1) částky , částka, za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne , datum, ,2) z částky , částka, za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne , datum, ,3) z částky , částka, za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne , datum, ,4) z částky , částka, za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne , datum, ,5) z částky , částka, za vyjádření odvolání proti rozhodnutí, které není rozhodnutím ve věci samé (o vstupu vedlejší účastnice do řízení) dle § 11 odst. 2 písm. c) a. t. ze dne , datum, ,6) z částky , částka, (2 × , částka, ) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne , datum, ,7) z částky , částka, za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne , datum, a8) z částky , částka, (2 × , částka, ) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne , datum, ,včetně šesti paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a čtyř paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t.Dále cestovní náhrada v celkové výši , částka, , a to:1) v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada , částka, za 94 ujetých km v částce , částka, (, částka, za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,3 l/100 km a , částka, /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce , částka, podle § 14 a. t.,2) v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada , částka, za 94 ujetých km v částce , částka, (, částka, za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,8 l/100 km a , částka, /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce , částka, podle § 14 a. t. a3) v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada , částka, za 94 ujetých km v částce , částka, (, částka, za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,8 l/100 km a , částka, /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce , částka, podle § 14 a. t.a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .Jejich zaplacení soud žalobkyni uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce vedlejší účastnice na straně žalovaného jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

57. O povinnosti účastníků k úhradě nákladů státu soud rozhodl postupem dle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř., dle něhož má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V daném případě byl žalovaný zcela úspěšný, z toho důvodu byla povinnost nahradit náklady řízení státu v celé výši stanovena žalobkyni. V daném případě jsou náklady státu představovány svědečným, o němž však k okamžiku vyhlášení rozhodnutí nebylo v celém rozsahu pravomocně rozhodnuto, proto jejich výše bude specifikována v samostatném usnesení. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci samostatného usnesení.