7 C 234/2023

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Turnovskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 30 151,47 Kč s příslušenstvím

I. V rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 687,29 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 22 060,02 Kč, se řízení zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 000 Kč s kapitalizovaným úrokem 1 669,14 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 17 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 464,18 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 483,62 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky 30 151,47 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výrocích I. - III. tohoto rozsudku. K tomu uvedla, že dne [datum] uzavřely společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaná smlouvu, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 30 000 Kč. Žalovaná měla tuto částku vrátit spolu s úrokem, poplatkem a náklady spojenými s vyhodnocením úvěru a inkasním poplatkem v celkové výši 25 776 Kč v měsíčních splátkách 3 984 Kč. Před uzavřením smlouvy zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně schopnost žalované úvěr splácet, a to tak, že ověřila údaje o jejím zaměstnání, příjmech, výdajích a závazcích, přičemž vycházela zejména z tvrzení žalované, která podpisem smlouvy stvrdila, že jde o tvrzení pravdivá. Žalovaná splátky nehradila řádně a včas, celkem dosud uhradila částku 13 000 Kč. Žalobkyně se proto domáhá zaplacení částky 23 464,18 Kč odpovídající nesplacené části jistiny úvěru, úroku z prodlení z této částky, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč. Původně se žalobkyně domáhala též zaplacení částky 6 687,29 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za období od [datum] do [datum] a kapitalizovaného úroku ve výši 22 060,02 Kč, v tomto rozsahu však vzala žalobu zpět. Pokud jde o aktivní legitimaci, pohledávka, která je předmětem tohoto řízení byla na žalobkyni postoupena dne [datum].

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Soud jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalované, která byla k jednání předvolána v souladu s § 49 odst. 4 o. s. ř. při zachování lhůty uvedené v § 115 o. s. ř., avšak k jednání se bez omluvy nedostavila.

4. Žalobkyně vzala podáním ze dne [datum] žalobu zpět v rozsahu, v němž se domáhala zaplacení částky 6 687,29 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 22 060,02 Kč. Vzhledem k tomu, že žaloba byla vzata zpět před jednáním soudu ve věci samé, soud řízení podle § 96 odst. 1-4 o. s. ř. zastavil, aniž by zjišťoval stanovisko žalované (výrok I.).

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

6. Dne [datum] žalovaná požádala právní předchůdkyni žalobkyně o úvěr ve výši 35 000 Kč. V žádosti uvedla, že je zaměstnána, což bylo ověřeno z výplatní pásky a z pracovní smlouvy. Dále v žádosti uvedla příjem ve výši 12 200 Kč, výdaje na bydlení ve výši 2 000 Kč (domácnost 4 000 Kč), náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 3 860 Kč (6 750 Kč za domácnost), náklady na srážky ze mzdy 2 423 Kč (shodná výše pro domácnost), měsíční splátky stávajících půjček 3 984 Kč (shodná výše pro domácnost). Dále byl doložen příjem jejího manžela/partnera ve výši 25 946 Kč, který byl ověřen z výplatní pásky a pracovní smlouvy. Žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu, je vdaná, nemá děti, má základní vzdělání. Dále uvedla, že u právní předchůdkyně žalobkyně již má dva dluhy, celková částka k doplacení 34 888 Kč /zjištěno ze žádosti o úvěr z [datum], č. l. 17 spisu/. Téhož dne uzavřely právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 30 000 Kč. Tuto měla žalovaná vrátit spolu s úrokem ve výši 2 888 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 788 Kč a inkasním poplatkem ve výši 5 400 Kč v měsíčních splátkách po 3 984 Kč /zjištěno ze smlouvy o úvěru z [datum], č. l. 21, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 19 spisu/. Žalovaná však uhradila celkem pouze 13 000 Kč, byť byla o úhradu svého dluhu opakovaně urgována /zjištěno z výzvy z [datum], č. l. 32, předžalobní upomínka z [datum] na č. l. 35 spisu/. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena smlouvou z [datum] /zjištěno z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek z [datum], č. l. 28, včetně přílohy č. l. 29 p. v., dodatku [číslo] k rámcové smlouvě z [datum], č. l. 33 spisu/, což bylo žalované oznámeno /zjištěno z oznámení o postoupení pohledávek z [datum], č. l. 31 spisu/.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

8. Podle ust. § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ust. § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze dohodnout úroky.

9. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

11. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Po právní stránce soud posoudil smlouvu, kterou právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely, jako smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z., kterou je třeba posoudit též podle příslušných ustanovení ZoSÚ.

16. Soud se proto především zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelky zápůjčky jakožto spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti ve smyslu ust. § 86 ZoSÚ nedostála.

17. Soud předně konstatuje, že právní předchůdkyně žalobkyně byla povinna ověřovat žalovanou tvrzené údaje, není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalované o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Pouhé doplnění čísel do formuláře právní předchůdkyně žalobkyně, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným ust. § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K takovým zjištěním však neměla právní předchůdkyně žalobkyně dostatečné informace, když žalovanou tvrzené výdaje nijak neověřovala. I kdyby však právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala jejich výši, soud nemohl dospět k závěru, že by došlo k poskytnutí úvěru po řádném zhodnocení schopnosti žalované úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně sice ověřila výši příjmů žalované, která dosahovala částky 12 200 Kč, nutno však přihlédnout k tomu, že žalovaná měla již jen u právní předchůdkyně žalobkyně dva dluhy ze smluv o úvěru, kdy jí zbývalo doplatit částku 34 888 Kč Náklady na hrazení předchozích dluhů (srážky ze mzdy, výše splátek) dosahovaly částky 6 407 Kč, tedy přesahovaly polovinu příjmů žalované. [jméno] právní předchůdkyně žalobkyně tento příjem označila za nedostatečný a úvěr poskytla až poté, co byl doložen příjem manžela žalované ve výši 25 946 Kč. Manžel žalované však nebyl stranou smlouvy, nebyl povinen splátky hradit, tedy jeho příjmy nebyly pro posouzení schopnosti žalované úvěr splácet jakkoliv relevantní. Na základě právní předchůdkyni žalobkyně známých skutečností tak byl závěr o tom, že žalovaná je schopna splácet úvěr, přinejmenším předčasný.

18. Soud k výše uvedenému dodává, že tyto závěry jsou zcela v souladu i s judikaturou. Ústavní soud v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, mj. zdůraznil, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by„ státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že„ obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání výdajů žalované nelze uzavřít, že by se ze strany právní předchůdkyně žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání, s ohledem na zjištění, která ze zákaznické karty vyplývala, skutečně jednalo.

19. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet, neboť v případě pochybností o úvěruschopnosti úvěr neposkytne. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz [příjmení], L.; [příjmení], J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod [číslo] použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

20. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ust. § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. V podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019-129, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v ust. §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

21. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z. Toto byla žalovaná podle § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ povinna právní předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni vrátit v přiměřené době. Žalobkyně tvrdí, že žalovaná měla částku uhradit do [datum]. Bylo tak na žalované, aby tvrdila skutečnosti, které svědčí o tom, že tato lhůta nebyla dostatečná; to však žalobkyně neučinila. Soud proto přiznal žalobkyni úroky z prodlení od [datum], a to ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Aktivní legitimace žalobkyně je dána, neboť na ni byla pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z. Lhůtu k plnění určil soud v délce třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší (výrok II.).

22. Ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl, neboť žalobkyně svůj nárok dovozovala z ujednání smlouvy, která je – jak bylo výše rozvedeno – neplatná (výrok III.).

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Ve věci byla převážně úspěšná žalovaná. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 30 151,47 Kč s příslušenstvím, kterým byl zejména úrok kapitalizovaný částkou 22 060 Kč Celkem se tak žalobkyně domáhala zaplacená částky 52 211,47 Kč. Úspěšná však byla pouze co do zaplacení částky 17 000 Kč. Ve zbylém rozsahu byla žaloba buď zamítnuta, nebo byla vzata zpět, a to nikoliv pro chování žalované, ale proto, že žalobkyně, na základě předestřeného předběžného názoru soudu, seznala, že by v tomto rozsahu se svým nárokem nebyla úspěšná. Žalobkyně tak byla v řízení úspěšná co do 32 %, žalovaná co do 68 %. Žalované tak náleží poměrná část nákladů řízení ve výši 36 %. Žalované však žádné náklady v řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení (výrok IV.).