7 C 266/2022

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Turnovskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného , Slovenská republika t. č. v ČR: Ubytovna část obce ulice a číslo , PSČ obec o zaplacení 14 805 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 2 880 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky od 2 880 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 14 425 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 635 Kč od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 880 Kč od [datum] do [datum], se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Mělníku doměřený soudní poplatek za návrh na vydání Elektronického platebního rozkazu (návrh na zahájení řízení) ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se obrátila na zdejší soud žalobou, soudu doručenou dne [datum], ve které se po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 14 805 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uplatněný nárok odůvodnila tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě níž poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 200 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s poplatkem ve výši 3 315 Kč do [datum]. Žalovaný však závazek řádně a včas nesplnil. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky [webová adresa], kde si žalovaný nastavil parametry zápůjčky a zadal své osobní údaje. Smlouva o zápůjčce byla žalovaným podepsána elektronicky, [příjmení], který žalobkyně zaslala na telefonní číslo žalovaného. Žalovaný se dostal do prodlení, když dluh řádně a včas nesplatil, vznikla mu tak povinnost zaplatit žalobkyni jistinu 10 200 Kč, poplatek za poskytnutí zápůjčky 3 315 Kč, smluvní pokutu 4 610 Kč (0,1 % denně z částky 10 200 Kč od [datum] do [datum]) a účelně vynaložené náklady spojené s prodlením 2 500 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 3 320 Kč, které žalobkyně započetla na smluvní pokutu. Na smluvní pokutě tak nárokuje 1 290 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání. Žalobkyně výslovně žádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

4. Jelikož žalovaný, který je státním občanem Slovenské republiky, byl žalován právnickou osobou se sídlem v České republice před soudem České republiky, musel se soud zabývat otázkou své mezinárodní příslušnosti. Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ nařízení Brusel I bis“), které platí ve vztazích mezi členskými státy EU s výjimkou Dánska, reguluje jednak stanovení mezinárodní pravomoci soudů členských států EU, a zadruhé uznání a výkon rozhodnutí soudů jednoho členského státu v jiném členském státě. Dle článku 1 uvedeného nařízení je dána věcná příslušnost na věci občanské a obchodní (bez ohledu na druh soudu). Dle článku 4 odstavce 1 nařízení Brusel I bis může být žalována osoba, která má bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost u soudů tohoto členského státu. V dané věci má žalovaný bydliště na adrese uvedené v záhlaví tohoto rozsudku. Dle článku 4 odstavce 1 nařízení tedy může být žalován o zaplacení dluhu u soudu České republiky. V dané věci je navíc s ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy dána též výlučná mezinárodní příslušnost soudu státu dle bydliště žalovaného (tedy soudu České republiky) dle článku 18 odst. 1 nařízení Brusel I bis. V dané věci je tedy Okresní soud v Mělníku mezinárodně příslušný k projednání věci, neboť žalovaný má v ČR hlášenu adresu pobytu.

5. Na základě provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění:

6. Listina označená jako smlouva o zápůjčce je datována [datum] stejně tak všeobecné obchodní podmínky. Ve smlouvě je jako věřitel označena žalobkyně a jako klient žalovaný. Ani jedna z listin však není žalovaným podepsána. Listina označená jako dodatek ke smlouvě o úvěru [číslo] je datována [datum]. Ve smlouvě je opět jako věřitel označena žalobkyně a jako klient žalovaný. Ani tato listina není žalovaným podepsána /viz smlouva o zápůjčce na č. l. 13 – 14 spisu, dodatek ke smlouvě na č. l. 12 spisu, všeobecné obchodní podmínky na č. l. 18 – 21 spisu/. Žalobkyně zaslala na bankovní účet [číslo] jehož vlastníkem je žalovaný dne [datum] částku 2 000 Kč a dne [datum] částku 4 200 Kč. Z tohoto účtu žalovaný převedl dne [datum] na bankovní účet žalobkyně částku ve výši 1 Kč /viz potvrzení o platbách na č. l. 9 – 10 spisu, vyjádření banky na č. l. 48 spisu/. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k uhrazení dluhu, naposledy předžalobní výzvou ze dne [datum] ve lhůtě do tří dnů. Tato výzva byla žalovanému odeslána dne [datum] /viz upomínky na č. l. 15 – 17 spisu, předžalobní výzvu na č. l. 22 spisu, podací lístek na č. l. 11 spisu/.

7. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

8. Žalobkyně zaslala na bankovní účet žalovaného postupně částky v celkové výši 6 200 Kč. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k uhrazení dluhu, naposledy předžalobní výzvou ze dne [datum] ve lhůtě do 3 dnů.

9. Podle ust. § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Podle ust. § 573 o. z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

12. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Na základě hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech ve vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je z části důvodná. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně převedla bezhotovostním bankovním převodem na účet, jehož majitelem je žalovaný, peněžní prostředky ve výši 6 200 Kč. V řízení však nebylo prokázáno, že by žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce. Smlouva, kterou žalobkyně předložila soudu, není žalovaným podepsána, obsahuje jen podpis žalobkyně. Dle tvrzení žalobkyně byla smlouva sjednávána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internet), v řízení však nebylo prokázáno, jak žalobkyně ověřovala totožnost žalovaného v průběhu uzavírání této smlouvy, a že žalovaný akceptoval žalobkyní předloženou smlouvu. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaný zaslal ze svého bankovního účtu částku ve výši 1 Kč na bankovní účet žalobkyně, neboť tím není prokázáno, že žalovaný akceptoval smlouvu ve znění předloženém žalobkyní. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že žalovanému poskytla peněžní prostředky v celkové výši 10 200 Kč. Žalobkyně soudu předložila jako důkaz potvrzení o platbě, ze kterých vyplynulo, že žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] částky 2 000 Kč a dne [datum] částku 4 200 Kč, celkem tedy 6 200 Kč. K nařízenému ústnímu jednání se žalobkyně s omluvou nedostavila s tím, nechť je jednáno v její nepřítomnosti. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k ústnímu jednání nedostavila, nemohl jí soud poučit dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř o nutnosti doplnit tvrzení a důkazy k tomu, jak probíhal kontraktační proces a jak ověřovala totožnost žalovaného a dále k tomu, jak vysokou částku žalobkyně poukázala na bankovní účet žalovaného. Poučení dle citovaného zákonného ustanovení není možné dávat mimo jednání soudu, neboť jednání soudu je ústní a není možné jej vést korespondenčně. Soud uzavírá, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ve vztahu k tvrzení, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o zápůjčce a že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 200 Kč.

14. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně zaslala na účet žalovaného peněžní prostředky ve výši 6 200 Kč. Vzhledem k tomu, že v řízení nebyla prokázána existence smlouvy o zápůjčce, došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně. Žalobkyně v řízení uvedla, že žalovaný žalobkyni zaplatil částku ve výši 3 320 Kč, kterou započetla na smluvní pokutu. Vzhledem k tomu, že soud uzavřel, že nedošlo k sjednání smlouvy o zápůjčce, nemohlo dojít ani ke sjednání smluvní pokuty. Není proto možné započítat platbu žalovaného na smluvní pokutu, soud proto tuto částku započetl na jistinu úvěru a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 2 880 Kč (6 200 Kč – 3 320 Kč), jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

15. Protože soud daný nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, došlo k jeho splatnosti od okamžiku, kdy se o tomto obohacení žalovaný dozvěděl, tj. od okamžiku, kdy žalobkyně vyzvala žalovaného k jeho vydání. Žalovaný byl vyzván k vydání bezdůvodného obohacení předžalobní výzvou ze dne [datum], a to do 3 dnů ode dne doručení předžalobní výzvy. Žalobkyně v řízení neprokázala, kdy byla žalovanému výzva doručena. V řízení bylo prokázáno, že výzva byla žalovanému odeslána dne [datum], soud proto vycházel z vyvratitelné domněnky dle § 573 o. z., že mu tato výzva byla doručena třetí pracovní den ode dne odeslání, tj. dne [datum]. Žalovaný tak byl povinen zaplatit žalobkyni dluh do [datum]. Vzhledem k tomu, že žalovaný předmětnou částku žalobkyni nevydal, dostala se se splněním své povinnosti do prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od [datum]. Z výše uvedených důvodů soud žalobkyni nepřiznal právo na zaplacení úroku z prodlení za období od [datum] do [datum], jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

16. Vzhledem k tomu, že smlouva nebyla mezi účastníky platně sjednána, nemohlo dojít k sjednání poplatků ani smluvní pokuty. Soud proto žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 315 Kč, nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 290 Kč, zamítal. Soud dále zamítl nárok na zaplacení částky ve výši 4 000 Kč, když žalobkyně neprokázala, že žalovanému tuto částku poskytla a dále nárok na zaplacení jistiny v rozsahu 3 320 Kč, kterou žalovaný žalobkyni již vydal, jak soud uvedl výše (výrok II. tohoto rozsudku).

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 a § 151 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl ve věci úspěšnější, žádné náklady pro jeho procesní pasivitu nevznikly (výrok III. tohoto rozsudku).

18. O uložení povinnosti žalobkyni k zaplacení soudního poplatku za řízení soud rozhodl v tomto konečném rozhodnutí o věci samé (arg. § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) s respektem k usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, č. j. 93 Co 56/2013 - 55 zveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 48/2014 civ. Dosud zaplacený soudní poplatek za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu podle položky 2 bod 1 písm. a) sazebníku poplatků činil 800 Kč. Jelikož soud ve věci elektronický platební rozkaz nevydal a pokračoval v řízení (§ 174a odst. 3 ve spojení s § 172 odst. 2 písm. a) o.s.ř.), doměřil dle položky 2 bodu 2 sazebníku poplatků soudní poplatek do výše dle položky 1 bodu 1 písm. a) sazebníku poplatků, tedy na celkovou výši 1 000 Kč. Doměřený soudní poplatek, který je žalobkyně povinna soudu zaplatit takto činí 200 Kč (výrok IV. tohoto rozsudku). Ke vzniku poplatkové povinnosti došlo podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, a to ve výši 800 Kč podle položky 2 bodu 1 písm. b) sazebníku poplatků. Protož však elektronický platební rozkaz nebyl vydán soud poplatek doměřil do výše stanované položkou [číslo] bodem 1 písm. a) sazebníku poplatků. V tomto případě nedochází ke vzniku nové poplatkové povinnosti, ale jen k jejímu doměření do správné výše. Doměřený soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).