7 C 278/2023

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Turnovskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 32 362 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 150 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 052,28 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 150 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 26 212 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 928,47 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 877,22 Kč, se úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 000 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 24,57 % ročně z částky 17 227,70 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 554,45 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 776,39 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 942,67 Kč od 24. 3. 203 do zaplacení, s úrokem ve výši 25,35 % ročně z částky 7 942,67 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum], doplněnou podáním ze dne [datum], domáhala zaplacení částky 32 362 Kč s příslušenstvím, a to ze dvou různých nároků. Svůj návrh odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen“ Smlouva [číslo]), na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 4 000 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, souhrně označené jako úhrady za služby. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 600 Kč počínaje [datum], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Před poskytnutím spotřebitelského úvěru právní předchůdkyně žalobykyně zkoumala osobní a majetkové poměry žalovaného a na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěla k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení byla teprve s žalovaným uzavřena předmětná smlouva. Pohledávka za žalovaným, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni jako novému věřiteli. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobkyni uhradil pouze 13 850 Kč, z toho na jistinu 2 772,30 Kč, na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 4 000 Kč, na poplatek za administrativní činnost 4 000 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek 3 077,70 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne [datum]. Ke dni postoupení [datum] činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 25 550 Kč, skládající se z dlužné jistiny ve výši 17 227,70 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 922,30 Kč. Příslušenství pohledávky pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 22 150 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 17 227,70 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 4 922,30 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 8 877,22 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 980,75 Kč, úroků ve výši 24,57 % ročně z dlužné jistiny ve výši 17 227,70 Kč od [datum] do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 17 227,70 Kč od [datum] do zaplacení. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva [číslo]“). Před jejím uzavřením posoudila právní předchůdkyně žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Na základě Smlouvy [číslo] byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě [číslo] zavázal zaplatit právní předchůdkyni úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy [číslo] ve výši 3 000 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškeré poplatky žalobce dále souhrnně nazývá také jen jako„ úhrady za služby“. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 450 Kč počínaje [datum], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Pohledávka za žalovaným, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni jako novému věřiteli. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobkyni uhradil pouze částku 16 788 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne [datum]. Ke dni postoupení [datum] činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 13 612 Kč, skládající se z dlužné jistiny ve výši 7 942,67 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 269,33 Kč. Příslušenství pohledávky pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 10 212 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 7 942,67 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 2 269,33 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 4 776,39 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 554,45 Kč, úroků ve výši 25,35 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7 942,67 Kč od [datum] do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7 942,67 Kč od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalobkyně se z jednání soudu omluvila a žalovaný se k jednání soudu dne [datum] nedostavil bez omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán, a to již dne [datum].

4. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění:

5. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli postupně 2 smlouvy o spotřebitelském úvěru. První uzavřeli dne [datum], a to smlouvu označenou v bodě 1. odůvodnění jako Smlouva [číslo] smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo]. Podle této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky (jistinu) vrátit spolu s úrokem 3 000 Kč, administrativním poplatkem 3 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek 6 000 Kč, celkem tedy 27 000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 450 Kč RPSN činila 206,15 %. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že finanční prostředky ze spotřebitelského úvěru v hotovosti převzal /zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru na č. l. 23 spisu/. V rámci posuzování úvěruschopnosti právní předchůdkyně žalobkyně zjistila od žalovaného, že je zaměstnaný na plný úvazek jako mechanik u [právnická osoba] s.r.o., že již má od společnosti právní předchůdkyně zápůjčku ve výši 12 000 Kč s měsíční splátkou 1 440 Kč; jeho průměrný měsíční příjem činí 10 421 Kč, výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie) 1 000 Kč, osobní měsíční výdaje činí 5 000 Kč a splátky úvěrů/zápůjček 1 440 Kč. Žalovaný uvedl, že v domácnosti žije s rodiči, a to od září 2019 jako„ jiný rodinný příslušník“, nemá děti a nemá vyživovací povinnost k jiné osobě. Zaměstnání žalovaného nebylo ověřováno, příjem žalovaného byl ověřen na základě výplatních pásek /viz zákaznická karta na č. l. 19 spisu/. Na Smlouvu [číslo] žalovaný uhradil 16 788 Kč /přehled plateb na č. l. 36 spisu/. Dále právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu označenou jako Smlouva [číslo] smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo]. Podle této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky (jistinu) vrátit spolu s úrokem 4 000 Kč, administrativním poplatkem 4 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek 8 000 Kč, celkem tedy 36 000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 600 Kč RPSN činila 206,15 %. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že finanční prostředky ze spotřebitelského úvěru v hotovosti převzal /zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru na č. l. 25 spisu/. V rámci posuzování úvěruschopnosti právní předchůdkyně žalobkyně zjistila od žalovaného, že je zaměstnán na plný úvazek jako mechanik u [právnická osoba] s.r.o., že již má od společnosti právní předchůdkyně zápůjčku ve výši 15 000 Kč s měsíční splátkou 1 800 Kč; jeho průměrný měsíční příjem činí 15 436 Kč, výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie) 2 000 Kč, osobní měsíční výdaje činí 5 000 Kč a splátky úvěrů/zápůjček 1 800 Kč. Žalovaný uvedl, že v domácnosti žije s rodiči, a to od ledna 2020 jako„ jiný rodinný příslušník“, nemá děti a nemá vyživovací povinnost k jiné osobě. Zaměstnání žalovaného, příjem žalovaného ani výdaje žalovaného nebyly ověřovány /viz zákaznická karta na č. l. 21 spisu/. Na Smlouvu [číslo] žalovaný uhradil 13 850 Kč /přehled plateb na č. l. 42 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byly obě pohledávky za žalovaným ze shora uvedené Smlouvy [číslo] i Smlouvy [číslo] dle seznamu postoupených pohledávek postoupeny na žalobkyni s účinností k témuž dni /viz smlouva o postoupení pohledávek a seznam postoupených pohledávek v elektronické podobě v systému ISAS/. Oznámení o postoupení obou pohledávek právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni bylo žalovanému odesláno právní předchůdkyní žalobkyně dne [datum] včetně informací o zpracování osobních údajů /viz oznámení o postoupení pohledávky včetně informace o zpracování osobních údajů na č. l. 27 spisu, podací lístek na č. l. 31 spisu/. Žalobkyně zaslala žalovanému dne [datum] předžalobní výzvu k zaplacení dluhu s tím, že dlužná částka má být uhrazena nejpozději do [datum]; tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne [datum] /viz výzva k plnění na č. l. 28-29 spisu, podací lístek na č. l. 28 spisu/.

6. Soud neprovedl dokazování rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, neboť takový důkaz nebyl označen k žádným relevantním skutkovým tvrzením učiněným žalobkyní. Žalobkyně jej označila na podporu svého právního stanoviska. Je však nepřípustné provádět důkazy, kterými má být prokázán právní závěr, který může v řízení učinit pouze soud.

7. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

8. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, dle které právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému téhož dne v hotovosti částku 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem, administrativním poplatkem a hotovostním inkasem splácet v 60 týdenních splátkách ve výši 450 Kč s tím, že v době uzavření smlouvy již splácel právní předchůdkyni žalobkyně splátky z titulu jiného úvěru/zápůjčky. V rámci posuzování úvěruschopnosti právní předchůdkyně žalobkyně zjistila od žalovaného, že je zaměstnán a jeho průměrný měsíční příjem činí částku 10 421 Kč a odhadované měsíční výdaje činí částku 6 000 Kč a splátky právní předchůdkyni žalobkyně 1 440 Kč. Žalovaný uvedl, že žije u rodičů a nemá vyživovací povinnost k jiné osobě. Zaměstnání a příjem žalovaného byly ověřeny na základě výplatních pásek. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil částku ve výši 16 788 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dále uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, dle které právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému téhož dne v hotovosti částku 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem, administrativním poplatkem a hotovostním inkasem splácet v 60 týdenních splátkách ve výši 600 Kč. V rámci posuzování úvěruschopnosti právní předchůdkyně žalobkyně zjistila od žalovaného, že je zaměstnán na plný úvazek jako mechanik a jeho průměrný měsíční příjem činí částku 15 436 Kč a odhadované měsíční výdaje činí částku 7 000 Kč a splátky právní předchůdkyni žalobkyně 1 800 Kč. Žalovaný uvedl, že žije u rodičů a nemá vyživovací povinnost k jiné osobě. Zaměstnání, příjem ani výdaje žalovaného nebyly ověřeny. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil částku ve výši 13 850 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byly pohledávky za žalovaným ze shora uvedených smluv dle seznamu postoupených pohledávek postoupeny na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k zaplacení dluhu.

9. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti (dále jen„ ZoSÚ“).

10. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli 12. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 586 odst. 1 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Dle odstavce 2 uvedeného ustanovení se považuje právní jednání za platné, nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání.

15. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

16. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

17. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Dle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Podle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

21. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co výše 6 150 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatele úvěru, byla před vlastním uzavřením obou smluv splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného, když soud žalobkyni na takový postup soud upozornil již v přípise připojeném k předvolání k jednání soudu. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že své povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ dostála, neunesla (pro nepřítomnost žalobkyně při jednání soudu dne [datum] nebylo možno tuto postupem dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. v uvedeném ohledu vyzvat k doplnění tvrzení a označení a předložení důkazů). Pro absenci konkrétních tvrzení i důkazů nelze dovodit, že by byla úvěruschopnost žalovaného jakkoli, natož důkladně zkoumána. Pokud žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného náhledem do insolvenčního rejstříku a ověřením příjmů žalovaného (pouze v případě 1. uzavřené smlouvy), pak nelze způsob a rozsah zkoumání úvěruschopnosti považovat v daném případě za dostačující a odpovídající dikci zákona. Z provedeného dokazování nelze nijak dovodit, že se právní předchůdkyně žalobkyně otázkou úvěruschopnosti žalovaného jakkoli podrobněji zabývala.

22. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně předala žalovanému dne [datum] v hotovosti částku ve výši 15 000 Kč a dne [datum] částku 20 000 Kč. Soud vzal dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný chtěli v obou případech uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru, ve které by se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 15 000 Kč a 20 000 Kč, a žalovaný by se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Podle soudu tyto smlouvy nebyly platně sjednány, neboť právní předchůdkyně žalobkyně ani v jednom případě řádně nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného dne [datum] i dne [datum] vyšla z žalovaným uvedených údajů, přičemž v prvém případě (Smlouva [číslo]) ověřovala pouze příjmy, a to jen na základě výplatních pásek, ve druhém případě neověřovala ničeho. Zůstává tedy faktem, že zaměstnání žalovaného nebylo ověřeno, nebylo ani žalovaným uvedeno, zda jde o zaměstnání dobu určitou či neurčitou. Dle soudu tak nebyla ověřena stabilita příjmů žalovaného. Stejně tak nebylo ověřeno, zda na majetek žalovaného není vedena exekuce, zda nemá zápůjčky či úvěry u jiných společností, atd.

23. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz [příjmení], L.; [příjmení], J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod [číslo] použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ činí poskytovatel předmětné posouzení zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K takovémuto porovnání však vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů v daném případě nemohlo vůbec dojít a evidentně ani u jedné ze smluv nedošlo.

24. Nelze tedy než uzavřít, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že právní předchůdkyně své povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ dostála, neunesla. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Právní předchůdkyně žalobkyně v daném případě – a pouze u Smlouvy [číslo] zjistila toliko příjmy žalovaného. Žádné výdaje žalovaného, a to ani ty podstatné, zjišťovány a ověřovány nebyly. Pouhé doplnění čísel do formuláře, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Soud konstatuje, že žalobkyně náležitě neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala tvrzení žalovaného uvedená v zákaznické kartě, tedy že by ověřovala výši příjmů a výdajů žalovaného. V zákaznické kartě je toliko vyznačeno, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila výplatní pásky u prvé, resp. prvé žalobou uplatněné smlouvy. Takový postup právní předchůdkyně žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru. V případě druhé smlouvy není v Kartě zákazníka zaškrtnuto jakékoli ověření údajů v ní uvedených.

25. Soud dále uvádí, že pro řádné zkoumání úvěruschopnosti je též třeba trvat na tom, aby poskytovatelé spotřebitelských úvěrů prověřili žadatel v některém z registrů evidujících informace o čerpaných úvěrových produktech spotřebitelů, historii splácení, o závazcích po splatnosti apod., kterými jsou kupříkladu bankovní a nebankovní registr klientských informací (BRKI, NRKI) nebo databáze [příjmení]. Toto však učiněno nebylo, a i z toho důvodu proto soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru oba spotřebitelské úvěry v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru.

26. Podepsaný soud si stojí za tím, že v § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. kupř. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 132/2019 nebo sp. zn. 23 Co 128/2019, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).

27. Pro úplnost soudu odkazuje i na rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne [datum], ve věci C [číslo], k předběžné otázce týkající se úvěruschopnosti, které si vykládá shodně, jak uvedl výše, tj. otázku splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost dlužníka, je třeba zkoumat z úřední povinnosti.

28. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku právní předchůdkyně žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v prvém případě dne [datum] jistinu ve výši 15 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost předmětné smlouvy) a žalovaný z tohoto důvodu uhradil celkem 16 788 Kč, tj. z důvodu poskytnutí prvé částky (ze Smlouvy [číslo]) již nic žalobkyni hradit nemusí. V druhém případě (Smlouva [číslo]) byla poskytnuta jistina 20 000 Kč, na kterou žalovaný zaplatil„ jen” 13 850 Kč, tj. došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného a zbývá tak z titulu bezdůvodného obohacení zaplatit 6 150 Kč (když peněžní prostředky„ přeplacené” v prvém případě nelze na tento úvěr započíst, neboť nebyly placeny na tento druhý úvěr).

29. Žalovaný byl povinen vrátit tuto částku vrátit v přiměřené době (§ 87 ZoSÚ), splatnost byla stanovena na [datum]. V řízení tedy bylo na žalovaném, aby tvrdil okolnosti, které toto vylučují. Protože však nebyl žalovaný ve věci aktivní, ponechal soud splatnost právě na sjednaný den [datum]. Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v jí požadované výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

30. Pakliže nebyla ani jedna smlouva o úvěru platně sjednána, neměla právní předchůdkyně žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků a na jiné související poplatky. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému, kterému by tedy jinak náležela náhrada nákladů řízení, žádné náklady nevznikly. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok III. tohoto rozsudku).