7 C 284/2021

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Turnovskou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci za účasti vedlejšího účastníka právnická osoba , IČO sídlem adresa vedlejší účastnice zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o částka s příslušenstvím

I. Řízení se v části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného smluvního úroku jdoucího nad rámec zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] a smluvního úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení jdoucího nad rámec zákonného úroku z prodlení, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení do [datum] ve výši [částka] a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka], k rukám zástupkyně žalobce, do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Ve vztahu vedlejšího účastníka a žalované se úspěšnějšímu vedlejšímu účastníkovi právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Předmětem řízení zahájeného návrhem ze dne [datum] byl požadavek žalobce na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím v podobě smluvního úroku z prodlení. Pro odůvodnění svého nároku žalobce uvedl, že je výlučným vlastníkem objektu [adresa], ulice [ulice] v [obec a číslo], k. ú. [část obce], evidovaného na LV 1923. V domě [adresa] se v 6. podlaží nachází i byt [číslo] o velkosti 2+1 o celkové ploše 65,55 m², který žalobce nájemní smlouvou č. NAB/83/12 [číslo] ze dne 16. 11. 2015 pronajal žalované. Žalovaná sjednané nájemné neplatila řádně a vznikl jí vůči žalobci dluh. Ten se zavázala zaplatit ve splátkách, což ovšem také nedodržela a proto žalobci nezbylo, než se obrátit na soud. Smluvní úrok z prodlení byl sjednán v článku V. odst. 7 nájemní smlouvy ve výši dvojnásobku úroku z prodlení stanoveného platným právním předpisem. Na straně žalobce vystupoval i vedlejší účastník, [právnická osoba] s.r.o., která pro žalobce na základě mandátní smlouvy provádí správu objektu, v němž se nachází i předmětný byt. Podáním ze dne [datum], nazvaným vyjádření k výzvě soudu a změna žaloby, žalobce uvedl, že mění žalobu tak, že namísto smluvních úroků z prodlení požaduje zákonného úroky z prodlení vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tedy na jistině [částka] (bez příslušenství), jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné.

4. Z § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání (nereagovali na výzvu soudu obsaženou v usnesení ze dne 18. 10. 2021 č. j. 7 C 284/2021 – 41). Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

6. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 7. mezi žalobcem a žalovanou byla platně uzavřena nájemní smlouva, na základě které byla žalovaná oprávněna užívat byt [číslo] v bytovém domě ve vlastnictví žalobce, za což se zavázala hradit nájemné a zálohu na poskytované služby v souhrnné výši [částka] měsíčně /smlouva na č. l. 27 – 28, výpočet poplatků z prodlení ke dni [datum] na č. l. 35, podrobný přehled pohledávek na č. l 36 spisu/. Povinnost platit tuto částku však žalovaná porušila v měsíci listopadu a prosinci 2019 a v měsíci lednu a únoru 2020, v důsledku čehož, po jí vznikl dluh Dne [datum] vyzvala právní zástupkyně žalobce a vedlejšího účastníka žalovanou k úhradě dlužné částky za neuhrazené nájemné v celkové výši [částka], na což žalovaná požádala žalobce o uzavření dohody o uznání dluhu a dohody o splátkách /žádost o povolení splátek na č l. 34 p.v., předžalobní výzva, včetně doručenky, na č. l. 31 – 32 spisu/. Dlužná částka činila ke dni uzavření dohody částku [částka] a skládala se z neuhrazeného nájemného ve výši [částka] a úroků z prodlení ve výši [částka]. Žalobce souhlasil s úhradou předmětné dlužné částky ve formě měsíčních splátek. Dlužná částka byla rozdělena do 6 splátek, přičemž první splátka ve výši [částka] měla být splacena do [datum]. Následující splátky byly splatné vždy do 25. dne v příslušném měsíci. Poslední splátka ve výši [částka] měla být uhrazena do [datum] /uznání dluhu a dohoda o splátkách na č. l. 33 spisu/. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná nedodržela splátkový kalendář, ztratila dle čl. II. bodu 3 dohody o splátkách sjednanou možnost splátek a byla povinna uhradit celou zbývající dlužnou částku najednou a v plné výši, a to nejpozději do doby splatnosti nejbližší příští splátky, to se ale do dnešního dne nestalo. Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovanou k úhradě částky [částka] předžalobní výzvou ze dne [datum] adresovanou jí na adresu [adresa], kterou si žalovaná převzala dne [datum] / /a znovu předžalobní výzvou ze dne [datum] adresovanou jí na adresu [adresa], kterou si žalovaná převzala dne [datum] /předžalobní výzva, včetně doručenky, na č. l. 29 – 30 spisu/.

8. Jak uvedeno shora, podáním ze dne [datum], nazvaným vyjádření k výzvě soudu a změna žaloby, žalobce uvedl, že mění žalobu tak, že namísto smluvních úroků z prodlení požaduje zákonného úroky z prodlení vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Toto podání žalobce posoudil soud dle jeho obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.), tj. jako částečné zpětvzetí návrhu, když žalobce nadále na základě stejných skutkových tvrzení požadoval zaplatit na úrocích z prodlení méně, tj. nikoli dvojnásobek zákonného úroku z prodlení, ale již jen (1x) zákonný úrok z prodlení. Toto se odrazilo i ve výši požadovaného kapitalizovaného (spočítaného) úroku, kdy nadále se žalobce domáhal zaplacení kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši [částka], namísto původních [částka]. Řízení proto bylo s ohledem na procesní dispozici žalobce se žalobou postupem dle ustanovení § 96 o. s. ř. v této části zastaveno (výrok I. rozsudku).

9. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”) ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

10. Podle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

11. Podle § 2235 odst. 1 o. z. zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu.

12. Podle § 2246 odst. 1 o. z. strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc. Podle § 2247 odst. 1 o. z. strany si ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel.

13. Podle 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

14. Dle § 133 o. s. ř. skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak.

15. Uznáním dluhu nezaniká původní závazek dlužníka, ani nevzniká závazek nový, ale zakládá se jím vyvratitelná právní domněnka, že dluh existoval v době, kdy k uznání došlo. Věřitel tak v řízení u soudu nemusí prokazovat vznik dluhu ani jeho výši v době uznání a v rozsahu uznaného dluhu tak přechází důkazní břemeno na dlužníky, tedy ve sporu žalovaného účastníka.

16. S ohledem na shora uvedené, dospěl soud k jednoznačnému závěru, že žaloba je důvodná. Za situace, kdy žalovaná vůči žalobci písemně uznala, že dluh určený co do důvodu i výše zaplatí, založila tímto svým jednostranným právním úkonem adresovaným žalobci vyvratitelnou právní domněnku, že dluh existoval v době, kdy k uznání došlo. V souzené věci, ve které se pak žalobce domáhá splnění takto zajištěného závazku, resp. uznaného dluhu spočívá tak důkazní břemeno ohledně neexistence dluhu na žalované. S ohledem k tomu, že však žalovaná neexistenci dluhu netvrdila, nadto, aby ji prokázala, považuje soud existenci dluhu v souladu se shora citovanými ustanoveními za prokázanou.

17. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku řádně a včas, ocitla se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobce po částečném zpětvzetí žaloby uplatňoval.

18. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 40,82 % z jejich celkové výše [částka] (rozdíl úspěchu žalobce, který původně v řízení požadoval úhradu celkem částky [částka] a příslušenství v podobě smluvního úroku a bylo mu přiznáno jen [částka] a zákonný úrok z prodlení se odráží právě do nákladů řízení, a to za situace, kdy žalobce, z procesního hlediska nazíráno, částečným zpětvzetím žaloby zavinil, že řízení muselo být v této části zastaveno a je tudíž tím účastníkem, který nese i náklady tohoto částečného zpětvzetí). Náklady jsou tvořeny soudním poplatkem [částka], odměnou za zastupování advokátem za dva úkony (převzetí věci a sepis žaloby) po 1 500 Kč/úkon a odměnou ve výši ½, tj. [částka] za úkon spočívající v sepisu předžalobní výzvy (výzvu k plnění soud považuje za jednoduchou výzvu dle § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za kterou náleží pouze polovina odměny, byť obsahuje právní rozbor věci, neboť tento rozbor je typově obecný, žalované bylo přizpůsobeno jen pár údajů v předmětné výzvě), náhrada hotových výdajů celkem [částka] za 3 úkony právní služby po [částka], to vše podle § 1 odst. 2, § 2, § 6 odst. 1, § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d), g), odst. 2 písm. h), § 13 odst. 1 a 3, § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu a podle vyhlášky č. 358/2019 Sb. Dále z toho 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad zástupce žalobce ve výši [částka], která patří k nákladům podle § 137 odst. 2, 3 o. s. ř. za použití § 14a vyhlášky č. 177/1996 Sb., když dle předloženého osvědčení je zástupce žalobce registrován jako plátce daně. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a k rukám zástupce žalobce jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. rozsudku).

20. Jde-li pak o náklady řízení ve vztahu mezi vedlejším účastníkem na straně žalobce, zastoupeným stejnou právní zástupkyní jako žalobce, a žalovanou (výrok IV. rozsudku), pak soud tyto s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu nepřiznal. Vzhledem ke vztahu žalobce a vedlejšího účastníka na jeho straně je zřejmé, a takto soudu i k jeho dotazu žalobce podáním ze dne [datum] znovu uvedl, že vedlejší účastník je správcovskou společností, která na základě mandátní smlouvy o správě nemovitostí (tj. za odměnu) za žalobce všestranně obstarává správu domu, jak je uvedeno v nájemní smlouvě mezi účastníky. [ulice] účastník jako správní firma za žalobce na základě této mandátní smlouvy vede veškerou agendu vztahující se k věci, a to vč. eventuálního vymáhání dlužných částek z nájemních smluv (viz podání žalobce ze dne [datum] na č. l. 47 – 49 spisu). Dle názoru soudu pak má buď správcovská firma sama dlužné částky jménem žalobce vymáhat anebo, jak je tomu i v souzené věci, předá podklady žalobci a ten je sám, zastoupen advokátem, u soudu vymáhá. V takovém případě je namístě přiznat (jak to soud učinil výrokem III. rozsudku) účastníku, který je v řízení zastoupen advokátem, náklady řízení sestávající právě i z nákladů na právní zastoupení. V předmětné věci vystupovala však správcovská firma jako vedlejší účastník na straně žalobce v řízení nadbytečně (podklady mohla a také se tak stalo, připravit pro žalobce), ale neměla na výsledku řízení žádný právní zájem (výsledek řízení pro ni nemá žádné právní či jiné důsledky), jak tomu například ve sporech o náhradu škody, kdy jako vedlejší účastník na straně účastníka vystupuje jeho pojišťovna, která by v případě neúspěchu ve sporu musela za účastníka plnit protistraně. Požadoval-li pak vedlejší účastník v předmětné věci navíc ještě náhradu nákladů řízení za své právní zastoupení, pak tyto nepovažuje soud za vynaložené účelně a právo na jejich náhradu tak s odkazem na § 150 o. s. ř. vedlejšímu účastníku nepřiznal, když je vnímá jen jako generování nákladů právního zastoupení vůči protistraně. Souzená věc musí být i ve výši nákladů řízení obecně srovnatelná s jinými spory stejného typu.