7 C 38/2019

Plný text

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. jméno příjmení a soudkyň JUDr. Ireny Sekavové a JUDr. Gordany Burianové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa, zastoupen advokátkou Mgr. jméno příjmení, sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa, zastoupen advokátem Mgr. jméno příjmení, sídlem adresa o částka s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 6. 5. 2020, č. j. 7 C 38/2019 – 171,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Okresní soud v Mělníku (dále jen„ soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6. 5. 2020, č. j. 7 C 38/2019 – 171, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení proti vrácení vířivé vany Whirlpool příjmení příjmení 2T1004 ve shodné lhůtě (výrok I.). Výrokem II. stanovil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného. Předmětem řízení byl nárok žalobce vyplývající z kupní smlouvy, jejímž předmětem byla koupě vířivé vany příjmení příjmení 2T1004 za kupní cenu ve výši částka, která byla žalovaným dodána a zprovozněná v místě bydliště žalobce. Vzhledem k opakovaným vadám v užívání předmětné vířivé vany v průběhu let 2015 až 2018, které byly postupně žalovaným odstraňovány, žalobce dne datum od kupní smlouvy odstoupil a žalovaného vyzval k vrácení kupní ceny oproti vrácení vířivé vany. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobce není v dané věci aktivně věcně legitimován, když neprokázal, že by byl stranou předmětné kupní smlouvy. I když mezi účastníky nebylo sporu o tom, že kupní cena ve výši částka byla dvěma hotovostními platbami žalobcem uhrazena (dne datum v místě podnikání žalovaného a datum v místě bydliště žalobce, a tedy v místě instalace vířivé vany), odlišná tvrzení účastníků byla o způsobu úhrady, a tím i o tom, kdo je účastníkem kupní smlouvy na straně kupující. Soud prvního stupně se neztotožnil s tvrzením žalobce, že kupní cena byla uhrazena žalobcem, a to jako záloha ve výši částka a doplatek ve výši částka s tím, že celková platba měla být potvrzena souhrnným příjmovým pokladním dokladem na částku částka ze dne datum, který měl vystavit žalovaný. Uvedený tiskopis příjmového pokladního dokladu byl dle vyjádření právnická osoba spol. s. r. o., tj. výrobce dokladu, vyroben k datu datum a teprve následně expedován do prodejní sítě. Nemohl být tedy žalovaným vystaven dne datum, jak bylo tvrzeno žalobcem. Soud prvního stupně vzal za prokázanou skutečnost, že na žádost žalobce, který prostřednictvím iMessage zprávy sdělil žalovanému fakturační údaje, byla kupní cena fakturována žalovaným společnosti právnická osoba, na kterou byly vystaveny účetní doklady. Kupní cena byla uhrazena ve dvou splátkách ve výši částka jako záloha a doplatek ve výši částka, jak bylo tvrzeno žalovaným. Za tohoto stavu soud prvního stupně dospěl k závěru, že kupní smlouva byla uzavřena mezi společností právnická osoba a žalovaným, a žalobce tedy není aktivně legitimován v dané věci a žalobu zamítl.

2. Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání žalobce, který soudu prvního stupně vytýkal nesprávně zjištěný skutkový stav a z něho vycházející nesprávné právní posouzení věci. Poukazoval na okolnosti, za kterých došlo k uzavření ústní kupní smlouvy a úhradě kupní ceny ve dvou splátkách. Znovu, tak jako v řízení před soudem prvního stupně, poukazoval na to, že s žalovaným jednal on osobně, a to za přítomnosti své partnerky, ze strany žalovaného nebylo požadováno žádné prokázání zmocnění od společnosti právnická osoba Pokud žalovaný následně instaloval vířivou vanu v místě bydliště žalobce, tedy v České republice, a v tomto místě po dobu tří let odstraňoval reklamované vady, nemohl být v dobré víře, že kupujícím je někdo jiný než právě žalobce. Poukazoval i na další skutečnosti, které nemohly být uplatněny v řízení před soudem prvního stupně, když až po rozhodnutí soudu prvního stupně obdržel zprávu z průběhu trestního řízení vedeného ve věci podezření žalovaného ze spáchání trestného činu, a to výslechu svědka – bývalého jednatele společnosti právnická osoba, jméno příjmení, který ve svém výslechu měl potvrdit, že s žalovaným nikdy nekomunikoval, a to ani obchodně a žalovaným předkládané faktury nejsou zahrnuty v účetnictví uvedené společnosti. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

3. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobce navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce není ve věci aktivně věcně legitimován, když sám projevil zájem o to, aby předmětná vířivá vana, tedy předmět kupní smlouvy, byla zakoupena„ na firmu“, tedy že kupující měla být podle žalobce obchodní společnost a nikoliv žalobce osobně. K pokynu žalobce byla kupujícím tedy společnost právnická osoba, IČO, jejíž údaje pro fakturaci žalobce žalovanému zaslal prostřednictvím zprávy iMessage. Způsob, kdy kupujícím není osoba, která se nachází na prodejně nebo jinak zařizuje nákup, ale právnická osoba, je běžnou obchodní praxí, a z tohoto důvodu žalovaný blíže další údaje žádným způsobem neověřoval. Poukazoval na to, že žalobce neprokázal svá tvrzení o tom, že by došlo k dohodě o všech náležitostech kupní smlouvy právě mezi žalobcem a žalovaným a naopak k prokázání tvrzení o úhradě kupní ceny doložil příjmový doklad, o kterém bylo v řízení prokázáno, že je falzifikátem. Za tohoto stavu tedy je rozhodnutí soudu prvního stupně správné.

4. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a §212a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

5. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: žalobce se svou partnerkou, jméno příjmení, si dne datum u žalovaného, který je obchodním zástupcem právnická osoba, výrobce vířivých van, vybrali typ vířivé vany značky Caldera Cantabria (příjmení 2T1004) za cenu částka. V hotovosti byla uhrazena záloha ve výši částka. Žalobce žalovanému sdělil, že kupujícím bude blíže nespecifikovaná stavební společnost, na kterou bude kupní cena fakturována, s tím, že fakturační údaje žalobce dodá později. Dne datum po urgenci žalobci ze strany žalovaného ohledně sdělení údajů o společnosti, které bude částka fakturována a místa instalace vířivé vany, žalobce formou zprávy iMessage sdělil fakturační údaje na společnost právnická osoba, IČO, DIČ: SK2022484431, se sídlem adresa, Slovensko, a dále, že instalace bude probíhat na adrese adresa, tedy na adrese trvalého pobytu žalobce. Dne datum byla na uvedeném místě vířivá vana žalovaným instalována s tím, že od žalobce převzal žalovaný v hotovosti doplatek kupní ceny ve výši částka a přítomné družce žalobce předal záruční list. Faktury a příjmové pokladní doklady na obě částky, tedy v souhrnné výši částka byly žalovaným z účetních důvodů vystaveny k datu datum, a to na žalobcem uvedenou společnost právnická osoba V následných dvou letech žalobce, jako uživatel předmětné vířivé vany, žalovanému vytýkal postupně řadu vad vířivé vany, které žalovaný průběžně odstraňoval. Z důvodu velkého množství vad žalobce zaslal žalovanému dne datum zprávu iMessage, ve které mu sdělil, že od kupní smlouvy odstupuje a požaduje vrácení kupní ceny nebo výměnu za bezvadný výrobek.

6. Odvolací soud se s takto zjištěným skutkovým stavem ztotožnil. Odvolací soud shledal správným i právní posouzení věci soudem prvního stupně, který věc posoudil jako kupní smlouvu podle ustanovení § 2079 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Podle tohoto zákonného ustanovení se prodávající kupní smlouvou zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle ustanovení § 2095 o. z., prodávající odevzdá kupujícímu předmět koupě v ujednaném množství, jakosti a provedení. Nejsou-li jakost a provedení ujednány, plní prodávající v jakosti a provedení vhodných pro účel patrný ze smlouvy; jinak pro účel obvyklý.

7. V daném případě jen žalobce uplatnil nárok z odstoupení od kupní smlouvy. Soud prvního stupně se zcela správně nejprve zabýval námitkou žalovaného, že žalobce není účastníkem předmětné kupní smlouvy, a nemá tedy aktivní věcnou legitimaci v dané věci. Mezi účastníky nebylo sporu o předmětu kupní smlouvy ani o kupní ceně. Odlišná tvrzení účastníků však byla o způsobu úhrady kupní ceny, a z toho vyplývající skutečnosti, kým byla kupní cena uhrazena, a kdo tedy nabyl vlastnictví k předmětné vířivé vaně, která byla předmětem kupní smlouvy. Odvolací soud se v tomto směru ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce úhradu kupní ceny neprokázal. Pokud své tvrzení, že kupní cenu uhradil v hotovosti, a to ve dvou splátkách ve výši částka a následně doplatku částka, žalobce prokazoval příjmovým dokladem, který byl jako souhrnná platba vystaven žalovaným s uvedením data datum, vzal soud prvního stupně správně za prokázané, že tento příjmový doklad je falzifikátem, neboť dle odborného vyjádření společnosti, která tiskopis příjmového dokladu do oběhu vydává, byl vyroben k datu datum a tedy až po tomto datu mohl být uveden do oběhu. Nemohl být proto vystaven dne datum, jak bylo předkládáno žalobcem. Odvolací soud se v plném rozsahu neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně v tom, že žalobce vystupoval jako zástupce společnosti kupující právnická osoba Tomuto závěru neodpovídá výsledek provedeného dokazování. Je však zcela jednoznačné, že žalobce sám tvrdil, že bude fakturováno na uvedenou společnost právnická osoba, a sám zaslal k výzvě žalovaného fakturační údaje této společnosti, a to prostřednictvím zprávy iMessage. Žalovaný tedy s ohledem na obvyklé zvyklosti obchodního styku mohl důvodně vycházet z toho, že závazek je uzavírán s touto společností, pouze s místem plnění v bydlišti žalobce. V tomto směru je již závěr soudu prvního stupně, že tedy stranou kupující uvedené kupní smlouvy byla společnost právnická osoba, správný. Žalobce sám neuvedl jiná tvrzení, která by odůvodňovala závěr, že naopak smluvní stranou je on a pouze finanční plnění bude poskytováno uvedenou společností (například z důvodu existence jiného závazkového vztahu mezi ním a touto společností a podobně). Naopak tvrdil, že uvedenou společnost nezná, byť v tomto směru uvedl následně i tvrzení svědčící o určité vědomosti o existenci této společnosti. Za tohoto stavu proto odvolací soud se v plném rozsahu ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že předmětná kupní smlouva byla uzavřena mezi žalovaným jako prodávajícím a společností právnická osoba jako kupujícím. Pokud tedy žalobce nebyl jednou ze stran uvedené kupní smlouvy, nemohl nabýt vlastnické právo k předmětné vířivé vaně a není tedy dána jeho aktivní legitimace v dané věci, ve které požaduje vrácení a kupní ceny. Odvolací soud ve zbylém rozsahu odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, který se zcela podrobně a dostatečným způsobem ve svém rozhodnutí již vypořádal s námitkami žalobce, které uplatnil znovu v odvolání.

8. Odvolací soud neshledal důvod pro doplnění řízení žalobcem navrženým důkazem, a to protokolem o výslechu svědka jméno příjmení v trestním řízení vedeném ve věci podezření žalovaného ze spáchání trestného činu. Výslech uvedeného svědka byl proveden datum a právnímu zástupci žalobce byl poskytnut dne datum vyšetřující komisařkou, a to k žádosti právního zástupce žalobce ze dne datum. Je tedy nepochybné, že tento listinný důkaz mohl mít žalobce k dispozici ještě před rozhodnutím soudu prvního stupně, a jedná se proto o nepřípustnou novotou ve smyslu ustanovení § 205a o. s. ř.

9. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

10. Rozsudek soudu prvního stupně byl jako správný potvrzen i v nákladovém výroku II. Žalovaný byl v řízení před soudem prvního stupně v plném rozsahu úspěšný a v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. mu byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalovanému vznikly náklady na právním zastoupení, jedná se tedy o účelně vynaložené náklady. Výše nákladů byla soudem prvního stupně stanovena ve správné výši odpovídající vyhlášce číslo Sb., advokátnímu tarifu.

11. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. a v řízení plně úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalovanému vznikly náklady na právním zastoupení, a to za dva úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání a účast právního zástupce žalovaného u jednání odvolacího soudu) po částka podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dva režijní paušály po částka podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu a 21 % DPH ve výši částka (po zaokrouhlení) celková výše nákladů odvolacího řízení žalovaného činí tedy částka Odvolací soud nepřiznal žalovanému další jím požadované náklady, a to náhradu za promeškaný čas za dvě započaté půlhodiny po částka za cestu k jednání odvolacího soudu a zpět do sídla právního zástupce. Podle § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu náleží advokátu náhrada za promeškaný čas v souvislosti s poskytnutím právní služby při úkonech prováděných v místě, které není sídlem nebo bydlištěm advokáta, za čas strávený cestou do tohoto místa a zpět. V daném případě je sídlo právního zástupce žalovaného, stejně jako místo sídla odvolacího soudu, v obec a za tohoto stavu mu tedy náhrada za promeškaný čas strávený cestou k jednání odvolacího soudu nenáleží. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání za podmínek ustanovení § 237 o. s. ř. do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku.