7 C 57/2021

Plný text

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Romana Fremra a soudců Mgr. Jany Kajzrové a Mgr. Jana Podaného ve věci žalobkyně jméno příjmení ( celé jméno žalobkyně ), narozena datum , bytem adresa žalobkyně a žalovaného zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalobkyně a žalovaného zastoupen advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o výživné manželky o odvolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 6.8.2021, č.j. 7 C 57/2021-80

I. Odvolací řízení o odvolání žalobkyně proti výroku V. rozsudku soudu prvního stupně se zastavuje.

II. Výrok I. rozsudku soudu prvního stupně se mění tak, že žaloba se co do výživného [částka] měsíčně od [datum] nadále zamítá; jinak se rozsudek soudu první stupně ve výroku I. potvrzuje.

III. Výrok II. rozsudku soudu prvního stupně se mění tak, že dluh na výživném za dobu od [datum] do [datum] nevznikl.

IV. Výrok IV. rozsudku soudu prvního stupně se mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Mělníku soudní poplatek ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně [částka] k rukám zástupkyně žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud v Mělníku rozsudkem ze dne 6.8.2021, č.j. 7 C 57/2021-80 (dále jen„ rozsudek soudu prvního stupně“), rozhodl na základě žaloby žalobkyně ze dne [datum] o povinnosti žalovaného jakožto manžela žalobkyně platit žalobkyni počínaje dnem [datum] výživné ve výši [částka] měsíčně, vždy do 15. dne v měsíci předem k rukám žalobkyně. Ve zbývající části uplatněného období, za něž žalobkyně požadovala svou žalobou dané výživné, tj. za dobu od [datum] do [datum], byla žaloba zamítnuta ve výroku V. rozsudku soudu prvního stupně. Ve výroku II. uložil soud žalovanému zaplatit žalobkyni dlužné výživné za dobu od [datum] do [datum], tj. vzniklé za dobu do rozhodnutí soudu prvního stupně, ve výši [částka] v měsíčních splátkách po [částka] splatných spolu s běžným výživným, pod ztrátou výhody splátek. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve výroku III. tak, že procesně převážně neúspěšnému žalovanému soud uložil zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení [částka], odpovídající polovině nákladů žalobkyně. Výrokem IV. pak byla žalovanému uložena povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Mělníku soudní poplatek ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Při svém rozhodnutí soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastníci jsou od [datum] manželé, nicméně od [datum] již spolu nežijí ve společné domácnosti, když k uvedenému dni žalobkyně pro neustálé konflikty rodinnou domácnost spolu s nezletilým synem účastníků [jméno] opustila. Žalující manželka nemá žádný vlastní příjem, když dosud byla s nezletilým tříletým synem účastníků, o kterého osobně pečuje, na rodičovské dovolené. Bydlí aktuálně v [obec], její náklady na bydlení od dubna 2021 činí [částka] měsíčně, spolu s dalšími výdaji na ošacení léky, cestovné, telefon a stravu pro ni a syna pak vydá celkově na živobytí okolo [částka] měsíčně, přičemž vedle toho platí vzhledem k tomu, že není občankou ČR, jednou za čtyři měsíce zdravotní pojištění ve výši [částka]. Jediný zdroj příjmů po jejím odchodu ze společné domácnosti vedle plateb výživného ze strany žalovaného na syna ve výši [částka] a na manželku ve výši [částka] měsíčně (stanovených na základě návrhu žalobkyně na předběžné opatření) byla částka [částka] ze zbývajícího rodičovského příspěvku, který jí zůstal na jejím účtu poté, kdy si žalovaný zbývající část daného rodičovského příspěvku ve výši [částka] z jejího účtu ihned po jejím odchodu ze společné domácnosti vybral. Soud prvního stupně dále vycházel z toho, že na straně žalovaného jsou naopak příjmy ze zaměstnání ve výši [částka] měsíčně, žalovaný je vlastníkem bytu na [obec a číslo] a osobního automobilu Škoda Fabia, rok výroby 2003, jeho výdaje na bydlení, ošacení, léky, cestovné, internet, telefon a stravu a běžnou hygienu činí ani [částka] měsíčně, vedle toho pravidelně platí výživné na syna [částka] a na manželku (žalobkyni) [částka] měsíčně. Na základě popsaného zjištěného stavu soud prvního stupně za použití § 697 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ o.z.“), § 913 odst. 1, § 921 odst. 1 a § 922 odst. 1 o.z. dospěl k závěru, že žaloba na určení výživného manželky ve výši [částka] měsíčně je důvodná a opodstatněná a je v možnostech žalovaného toto výživné žalobkyni spolu s dlužným výživným měsíčně platit. Zdůraznil, že odchodem žalobkyně ze společné domácnosti došlo k rapidnímu snížení životní úrovně manželky, kdy jejím prakticky jediným zdrojem finančního příjmu byla zbývající část rodičovského příspěvku na účtu žalobkyně, jiný pravidelný příjem v době ukončení soužití neměla, protože v té době (a i v době rozhodování soudu prvního stupně) řádně čerpala rodičovskou dovolenou. Naopak žalovanému jeho příjmy a celková situace umožňují jednoznačně vyšší životní standard. [příjmení] stanoveného výživného [částka] měsíčně odpovídá poměrům, možnostech a schopnostem žalovaného a umožní alespoň částečnou saturaci potřeb žalobkyně a vyrovnání životní úrovně obou účastníků. Ohledně zamítnutí části uplatněného nároku za období předcházející podání žaloby soud prvního stupně poukázal na ustanovení § 922 odst. 1, 2 o.z., v souladu s nímž předmětné výživné lze přiznat pouze ode dne zahájení soudního řízení. Počátek vyživovací povinnosti tak v daném případě, na nějž nedopadají výjimky stanovené výslovně zákonem pro výživné dětí či neprovdané matky, je třeba vázat ke dni podání žaloby, a nikoli k počátku měsíce, v němž k zahájení řízení došlo. Dlužné výživné vypočtené za dobu, za niž ke dni rozhodování soudu prvního stupně žalobkyni vzniklo právo, soud prvního stupně uložil k zaplacení ve splátkách po [částka]. Pro návrh žalobkyně, nechť je tento dluh zaplacen jednorázově do tří dnů, neshledal žádný rozumný důvod. Vzal v úvahu, že k odchodu žalobkyně došlo nikoli po vzájemné dohodě, ale náhle, a ani žalovaný nebyl připraven na dobu, kdy budou účastníci vést dvě domácnosti. Na místě nebyla ani jednorázová úhrada tohoto dluhu z odčerpané části rodičovského příspěvku ve výši [částka], když zhruba shodná částka ([částka]) z daného rodičovského příspěvku byla k dispozici i žalobkyni. To, že tuto částku již v průběhu doby po odchodu od žalovaného spotřebovávala, je pak zohledněno ve výši výživného, které má žalovaný v podobě doplatku dlužného výživného žalobkyni uhradit, přičemž potřebou žalobkyně je nyní především pravidelný příjem, jenž je takto (úhradou dluhu ve splátkách) zajištěn. Nákladový výrok soud odůvodnil s odkazem na § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) ve spojení s § 142a o.s.ř. tím, že žalobkyně byla ve sporu neúspěšná pouze v nepatrném rozsahu, nesplnila však povinnost odeslání předžalobní upomínky žalovanému. Přesto soud nepostupoval tak, že by ve smyslu § 142a o.s.ř. žalobkyni náhradu nepřiznal zcela, ale tuto pokrátil na polovinu, když důvodem pro tento výjimečný postup byla jednak špatná finanční situace žalobkyně, jednak okolnost, že jinak byl návrh shledán opodstatněným, a konečně i přístup žalovaného, který po odchodu žalobkyně neplnil dobrovolně ničeho, ač si byl vědom její situace, a plnit začal až na základě rozhodnutí soudu. Uložení zaplacení soudního poplatku žalovanému pak vycházelo z toho, že žalobkyně sama je v daném řízení od placení soudních poplatků osvobozena, a tato povinnost přešla dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o soudních poplatcích“), na neúspěšného žalovaného.

3. Proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podali žalobkyně i žalovaný včasné odvolání.

4. Při jednání odvolacího soudu žalobkyně upřesnila, že její odvolání nesměřuje proti vyhovujícímu výroku I. rozsudku soudu prvního stupně, napadala výrok II., III. a V. Ve vztahu k výroku V. pak vzala v průběhu jednání odvolacího soudu své odvolání zpět. Nesouhlasila též s rozhodnutím soudu prvního stupně o nákladech řízení, měla za to, že nebyly důvody pro použití § 142a o.s.ř. Poukazovala na odčerpání prostředků z účtu žalobkyně žalovaným ve výši [částka] ze sociálních dávek rodičovského příspěvku a na to, že po odchodu od žalovaného si uvědomila, že je bez jakýchkoli příjmů a bez pomoci žalovaného. Byla tak nucena řešit svou finanční situaci co nejrychleji prostřednictvím předběžných opatření, i zde pak musela zahájit vymáhání výživného exekuční cestou. Měla tedy za to, že použití § 142a o.s.ř. v daném případě nebylo na místě, a náhrada nákladů řízení jí měla být přiznána v plné výši.

5. Žalovaný ve svém odvolání nesouhlasil se stanovením výživného pro žalobkyni v částce [částka] měsíčně a navrhoval, nechť je toto výživné určeno ve výši [částka] měsíčně. Zdůrazňoval, že žalobkyni nezanechal po jejím odchodu ze společné domácnosti zcela bez prostředků, když z poskytnuté dávky rodičovského příspěvku ve výši [částka] převedl na svůj účet částku [částka], tedy ve větší části [částka] měla žalobkyně tuto částku pro svou potřebu k dispozici. Dle žalovaného šlo o prostředky v SJM účastníků, za dobu soužití pak žalovaný dle dohody účastníků hradil veškeré rodinné náklady. Připustil, že neuhradil výživné pro žalobkyni dle předběžného opatření za jeden měsíc, když měl za to, že tím, že podal odvolání, není rozhodnutí vykonatelné. Jakmile však svůj omyl zjistil, napravil to, exekuce byla zastavena a výživné hradí dle předběžného opatření dobrovolně. Žalovaný dále poukázal na to, že nezletilému synovi účastníků byly v červenci 2021 tři roky a žalobkyně avizovala svůj úmysl nastoupit od září 2021, po umístění nezletilého do školky, do zaměstnání. Při jednání odvolacího soudu doplnil, že v mezidobí bylo pravomocně rozhodnuto o výživném pro syna účastníků ve výši [částka] měsíčně. Navrhoval tedy stanovení výživného pro žalobkyni ve výši [částka], kterou považoval za dostatečnou. V odvolání dále brojil proti rozhodnutí o nákladech řízení, a to v tom směru, pokud bylo při určení výše odměny za zastoupení vycházeno z pětinásobku ročního plnění. Zdůrazňoval, že manželství účastníků bude v krátké době rozvedeno, oba účastníci se chtějí rozvést. Mohl by žádat o odročení jednání, vyčkávat, až manželství bude rozvedeno, nechce však činit obstrukce a snaží se jednat korektně. Apeloval však na to, aby tyto okolnosti byly zohledněny a vzaty v úvahu, zda skutečně je na místě vycházet z pětinásobku ročního plnění.

6. Výrokem I. tohoto rozsudku bylo předně v návaznosti na zpětvzetí odvolání žalobkyně proti výroku V. rozsudku soudu prvního stupně rozhodnuto podle § 207 odst. 2 o.s.ř. o zastavení odvolacího řízení v této části.

7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), doplnil dokazování zejména ve vztahu k novým skutečnostem, jež nastaly po rozsudku soudu prvního stupně, a shledal odvolání žalovaného zčásti důvodným.

8. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav věci, správně jej též právně hodnotil za použití § 697, § 913, § 921 a § 922 o.z., z nichž citoval, kdy v podrobnostech se v daném směru pro stručnost na pečlivé odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně odkazuje.

9. Odvolací soud dále zjistil, že čistá mzda žalovaného za období od ledna 2021 do září 2021 včetně činila dle potvrzení vystaveného zaměstnavatelem žalovaného [právnická osoba] celkem [částka], tj. průměrně měsíčně zaokrouhleně na celé koruny [částka] (viz uvedené potvrzení na č.l. 125 spisu). Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku č.j. 42 Nc 35/2021-141, 11 PaNc 47/2021, 11 PaNc 48/2021 a 11 PaNc 106/2021, ze dne 9.9.2021, ve spojení a znění s rozsudkem Krajského soudu v Praze č.j. 101 Co 292/2021-183 ze dne 10.11.2021, tedy po vydání napadeného rozsudku soudu prvního stupně, bylo pravomocně rozhodnuto o úpravě poměrů k nezletilému synovi účastníků [jméno] [celé jméno žalovaného], narozenému [datum], který byl svěřen do péče matky jak pro dobu trvání manželství, tak pro dobu po rozvodu, byl upraven styk otce s nezletilým a určeno výživné pro nezletilého syna ve výši [částka] měsíčně od [datum] nadále, včetně doby po rozvodu manželství účastníků, rodičů [jméno]. Z pověření soudního exekutora č.j. 16 EXE 495/2021-15 ze dne 31.3.2021 bylo dále zjištěno, že u Okresního soudu v Mělníku byla vedena exekuční věc a podle vykonatelného usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne [číslo] 2021, č.j. 7 C 57/2021-30, byl vedením exekuce k vymáhání pohledávky oprávněné (žalobkyně) ve výši [částka] dlužného výživného za měsíc březen 2021 a dále počínaje dnem [datum] pro běžné výživné ve výši [částka] měsíčně pověřen soudní exekutor Mgr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Jablonec nad Nisou (viz uvedené pověření na č.l. 135 spisu). Mezi účastníky bylo nesporné, že na základě exekučního vymáhání byl takto vymožen v částce [částka] pouze měsíc březen 2021 a následně byla exekuce zastavena a dále, že výživné pro žalobkyni bylo ze strany žalovaného hrazeno následně: [datum] částka [částka], [datum] částka [částka], [datum] částka [částka], [datum] částka [částka], [datum] částka [částka], [datum] částka [částka], [datum] částka [částka], [datum] částka [částka], [datum] částka [částka], [datum] částka [částka] a [datum] rovněž částka [částka]. Žalovaný ke svým osobním poměrům doplnil, že někdy od srpna 2021 začal trvale bydlet v rodinné domácnosti se svou nynější přítelkyní. Žalobkyně uvedla, že stále žije pouze s nezletilým synem účastníků. Ten pak nastoupil od září 2021 do školky, nicméně často je nemocný, pročež musí být doma a žalobkyně s ním a o něj pečovat. Tuto skutečnost dokládala také lékařskou zprávou MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum], z níž je patrná opakovaná nemocnost dítěte (viz uvedená zpráva na č.l. 158 spisu).

10. Z údajů z regionální statistiky ceny práce (viz č.l. 136-145 spisu) pak bylo zjištěno, že hrubá mzda u zaměstnanců v oblasti úklidu, pomocníků v kuchyni, recepčních v hotelích a dalších ubytovacích zařízeních, číšníků a servírek či prodavačů v prodejnách činila v mediánu za rok 2020 od [částka] (číšníci a servírky) po [částka] (prodavači) měsíčně.

11. Na základě správných skutkových zjištění soudu prvního stupně a takto doplněného dokazování se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že odpovídající jak odůvodněným potřebám a poměrům žalobkyně, tak schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům žalovaného, je výživné pro žalující manželku za dobu od podání žaloby do konce měsíce srpna 2021 (kdy osobně celodenně pečovala o dítě účastníků, byla na rodičovské dovolené) ve výši [částka] měsíčně. Od září 2021 však nezletilý syn [jméno] nastoupil do školky, a není proto již nutná každodenní a celodenní péče žalobkyně o syna. Žalobkyně tak má od dané doby možnost si alespoň částečně přivydělávat. Odvolací soud však v dané souvislosti přihlédl i k doložené opakované nemocnosti dítěte, z níž je zřejmé, že vlastní výdělek žalobkyně by objektivně byl reálný patrně právě jen na částečný úvazek. To je dáno též samotnou péčí o nezletilého, kterou žalobkyni nepomáhá nést žádná další osoba (žalobkyně žije s dítětem sama), a nadto ani žalovaný stanovený styk s dítětem během pracovního týdne nevyužívá (jak bylo mezi účastníky nesporné), v důsledku čehož žalobkyně též nemůže počítat s dobou stanovenou pro tento styk jako dobou, kterou by mohla využít při svém zaměstnání. Žalobkyně je tak při hledání zaměstnání popsanými skutečnostmi i nadále reálně omezena, její možnosti jsou ztíženy a limitovány. Odvolací soud tak pro období od září 2021 stanovil výživné oproti předchozímu období snížené pouze o [částka], pro výraznější úpravu výživného v tomto období, či pro úpravu soudem prvního stupně stanovenou výši výživného v částce [částka] pro období do srpna 2021 včetně žádné důvody neshledal.

12. Na základě shora uvedeného Krajský soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně v jeho výroku I. podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. změnil tak, že žalobu co do výživného v částce [částka] měsíčně od [datum] nadále zamítl; jinak rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. podle § 219 o.s.ř. potvrdil (výrok II. rozsudku odvolacího soudu).

13. V návaznosti na změnu výroku I. byl změněn podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. taktéž výrok II. rozsudku soudu prvního stupně o dluhu na výživném. S přihlédnutím ke snížení výživného v období od 9/ 2021 nadále a k částkách zaplaceným žalovaným na výživné manželky za dobu do rozhodování odvolacího soudu (viz shora) je zřejmé, že dluh na výživném za dobu od [datum] (tj. od počátku vyživovací povinnosti, která se váže, jak správně uváděl soud prvního stupně, v daném případě ke dni podání žaloby) do [datum] nevznikl (viz výrok III. tohoto rozsudku odvolacího soudu).

14. Ve výroku IV. tohoto rozsudku byl změněn i závislý výrok IV. o povinnosti žalovaného o zaplacení soudního poplatku. V daném směru soud prvního stupně správně odkázal na § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích, podle jehož věty první, je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Žalobkyně byla v daném řízení dle § 11 odst. 2 písm. c) zákona o soudních poplatcích osvobozena, soud jejímu nároku (v převážné části) vyhověl, odpovídající část soudního poplatku tedy zaplatí žalovaný. Tato odpovídající část soudního poplatku je pak určována v souladu s § 6 odst. 1, 3 zákona o soudních poplatcích výší přiznaného výživného, kdy základem poplatku je pětinásobek ceny ročního plnění (v daném případě i při zohlednění odlišné výše části výživného za dobu od [datum] do [datum] a za dobu od [datum] do [datum]), tj. 1 % (viz pol. 7 písm. b) sazebníku poplatků) ze základu [částka], tedy soudní poplatek ve výši zaokrouhleně na celé koruny [částka]. Žalovanému tedy bylo uloženo zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Mělníku soudní poplatek ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

15. Podle § 224 odst. 1, 2 o.s.ř. za použití § 142 odst. 2 o.s.ř. a § 151 odst. 1 o.s.ř. pak bylo znovu rozhodnuto o nákladech řízení před soudem prvního stupně a úspěšnější žalobkyni byla přiznána poměrná část jí vzniklých nákladů řízení. Ve vztahu k okolnosti, že žalobkyně nezaslala žalovanému před podáním žaloby předžalobní výzvu požadovanou zásadně ustanovením § 142a o.s.ř., odvolací soud neshledal přes tuto okolnost důvody pro nepřiznání náležejících nákladů, a to vzhledem k tomu, že žalovaný ani po zahájení řízení neplnil dobrovolně v plném rozsahu požadovaném žalobkyní danou vyživovací povinnost. Zaslání předžalobní výzvy by tak v tomto případě nevedlo k zabránění sporu mezi účastníky, náležející náklady řízení proto byly žalobkyni dle § 142a odst. 2 o.s.ř. ustanovení přiznány.

16. Odvolací soud však při rozhodování o nákladech řízení přisvědčil argumentaci žalovaného, že při zvažování výše jejich náhrady tvořené zejména příslušnými odměnami za zastoupení účastníka advokátem, kdy se vychází podle § 8 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), z pětinásobku hodnoty ročního plnění, není takto provedené určení odměny odpovídající a přiléhavé okolnostem této konkrétní věci. V tomto případě je předmětem řízení výživné manželky, přičemž účastníci jsou aktuálně v rozvodovém řízení, oba se chtějí rozvést, na začátek února 2022 je nařízeno rozvodové jednání, a lze tedy očekávat, že v brzké době dojde k ukončení dané vyživovací povinnosti v důsledku rozvodu jejich manželství. Stanovení odměny na základě hodnoty pětinásobku ročního plnění dotčeného výživného by tak bylo skutečně hrubě neodpovídající uvedeným okolnostem, jež mají dle odvolacího soudu povahu důvodů zvláštního zřetele hodných ve smyslu § 150 o.s.ř., podle něhož nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela či zčásti přiznat. Odvolací soud proto za použití zmíněného ustanovení § 150 o.s.ř. snížil tarifní hodnotu, z níž následně určil odměnu zástupkyně žalobkyně, na ¼ příslušného pětinásobku hodnoty ročního plnění, a ze zbývající části náhradu nákladů řízení nepřiznal. V daném případě se žalobkyně domáhala výživného po [částka] měsíčně, kdy pětinásobku ročního výživného v této výši odpovídá částka [částka]. Jedna čtvrtina z této částky pak činí [částka] a této částce (takto určené tarifní hodnotě) odpovídající odměna za úkon právní služby [částka]. Celkové náklady řízení vzniklé žalobkyni před soudem prvního stupně takto sestávají ze 6 x odměny po [částka] za 6 úkonů právní služby poskytnuté zástupkyní žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. návrh na předběžné opatření, 3. návrh ve věci samé, 4. vyjádření k odvolání proti předběžnému opatření, 5. a 6. účast na jednání soudu dne [datum] přesahující 2 hodiny), 6 x režijního paušálu po [částka], náhrady za promeškaný čas na cestě k jednání soudu a zpět v délce čtyř započatých půlhodin po [částka], tj. [částka], náhrady cestovného ve výši [částka] za cestu k soudu na trase [obec] – [obec] a zpět v délce celkem 90 km vozem Audi, reg.zn. 4SI1609, o spotřebě 7,1 l [číslo] km při vyhláškové ceně paliva [částka] l a pevné sazbě základní náhrady [částka] km, a konečně z náhrady příslušné DPH ve výši 21 % z odměn a náhrad, tj. [částka], celkem tedy náklady řízení ve výši [částka], to vše dle § 7, § 8 odst. 2 (při shora popsaném snížení tarifní hodnoty za použití § 150 o.s.ř.) advokátního tarifu, § 11 odst. 1 písm. a), d), g), j) advokátního tarifu, § 13 odst. 1,4 advokátního tarifu a § 14 odst. 1, 3 advokátního tarifu, § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. a vyhlášky č. 589/2020 Sb. Žalobkyně byla se svým návrhem úspěšná pouze z části, když od [datum] nadále jí bylo výživné přiznáno nikoli ve výši [částka], ale pouze [částka]. Úhrn takto stanoveného výživného v pětinásobku ročního plnění pak činí celkem [částka]. Poměr úspěchu žalobkyně v této výši k požadovanému plnění ve výši [částka] (pětinásobku hodnoty ročního plnění) pak představuje 89 % požadovaného plnění, a po odečtení tomu odpovídajícího neúspěchu (v 11%) pak žalobkyni náleží na náhradě jejích nákladů 78 % z celkové výše těchto nákladů, tj. 78 % ze shora uvedené částky [částka], čemuž zaokrouhleně na celé koruny odpovídá částka [částka]. V této výši byla tedy odvolacím soudem žalobkyni náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně proti žalovanému přiznána, a to podle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupkyně žalobkyně, advokátky, ve lhůtě dle § 160 o.s.ř. do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok V. tohoto rozsudku).

17. Ve vztahu k náhradě nákladů odvolacího řízení pak odvolací soud vycházel z toho, že předmětem řízení už byla nikoli celá původně uplatněná částka výživného po [částka] měsíčně, ale pouze částka [částka] měsíčně, o níž žalovaný ve svém odvolání navrhoval předmětné výživné snížit (a přiznat ve výši [částka] měsíčně). Žalovaný byl se svým odvoláním úspěšný ve věci samé pouze z části, argumentace žalovaného ve vztahu k nákladům řízení byla zčásti shledána opodstatněná. Současně bylo předmětem odvolacího řízení i odvolání žalobkyně. Žalobkyně byla se svým odvoláním neúspěšná, resp. v části, v níž směřovalo proti zamítavému výroku V. rozsudku soudu prvního stupně, vzala své odvolání zpět (byť se v této části jednalo o výrazně menší část uplatněného nároku), a byla by tak povinna hradit v odpovídající části dle § 146 odst. 2 věta první o.s.ř. náklady řízení. O jejím úspěchu s odvoláním nelze uvažovat ani ve vztahu k nákladovému výroku. Za dané situace odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení tak, že podle § 142 odst. 2 o.s.ř. vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.