7 C 57/2021

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Turnovskou ve věci žalobkyně celé jméno žalobkyně , narozena datum , bytem adresa žalobkyně a žalovaného zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalobkyně a žalovaného zastoupen advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o výživné na manželku

I. Žalovaný je povinen počínaje dnem [datum] platit žalobkyni výživné ve výši [částka] měsíčně, a to vždy do patnáctého dne v měsíci předem, k rukám žalobkyně.

II. Dlužné výživné za dobu od [datum] do [datum] ve výši [částka] je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve splátkách po [částka] měsíčně splatných spolu s běžným výživným, a to pod ztrátou výhody splátek.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši [částka], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Mělníku soudní poplatek ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala stanovení výživného žalovanému za dobu od [datum] do [datum], zamítá.

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou soudu dne [datum], domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost platit jí výživné nerozvedené manželky ve výši [částka] měsíčně, počínaje dnem [datum] a úhrady dlužného výživného za dobu od [datum] do tří dnů od právní moci rozsudku. Svůj návrh odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela sňatek dne [datum] před Městským úřadem v Mělníku. Z tohoto manželství se dne [datum] narodil nezletilý [jméno] [celé jméno žalovaného]. Již v počátcích manželství se objevovaly fyzické útoky ze strany manžela a to i v době, kdy byla manželka ještě těhotná. Fyzické útoky, které měly postupně ze strany manžela charakter domácího násilí, se stále stupňovaly a manželka tak byla nucena dne [datum] opustit i s nezletilým synem společnou domácnost. Dne [datum], kdy manželka opustila společnou domácnost, zároveň došlo k nejintenzivnějšímu fyzickému útoku ze strany manžela, který si vyžádal lékařské ošetření, a pro žalobkyni toto bylo konečným podnětem k rozhodnutí odejít. Žalobkyně vše nahlásila na Policii České republiky. Žalovaný po odchodu manželky a syna neprojevil žádnou snahu finančně přispět na výživu její ani na výživu svého syna. Žalobkyně dále poukazovala na to, že po celou dobu trvání manželství až do jejího odchodu se o finance staral manžel. Co se týká trvalých a pravidelných finančních příjmů žalobkyně žádné, s ohledem na čerpání mateřské dovolené, nemá a pokud jde o rodičovský příspěvek, ten si nechala na popud manžela vyplatit jednorázově, avšak po rozpadu společného soužití manžel z účtu, kde byl tento příspěvek uložen, ihned vyčerpal jednu polovinu. Nyní je tedy žalobkyně vystavena finanční tísni, kdy její příjem tvoří pouze část rodičovského příspěvku ve výši [částka].

2. Žalobkyně se dále návrhem ze dne [datum] domáhala nařízení předběžného opatření, které by žalovanému uložilo povinnost přispívat na výživu manželky částku [částka] měsíčně. Usnesením zdejšího soudu ze dne 23. 2. 2021 č. j. 7 C 57/2021 – 30, bylo návrhu manželky v celém rozsahu vyhověno a žalovanému byla stanovena povinnosti platit žalobkyni na výživném manželky částku [částka] měsíčně, počínaje dnem [datum], a to vždy do každého 20. dne v měsíci předem k rukám žalobkyně. Usnesením Krajského soud v Praze ze dne 13. 4. 2021, č. j. 26 Co 75/2021 – 44, bylo rozhodnutí potvrzeno a dne [datum] nabylo právní moci.

3. Žalovaný předně naprosto dementoval, že by bylo z jeho strany na manželce praktikováno nějaké domácí násilí a už vůbec ne v době jejího těhotenství. Zároveň ale nepopřel, že mezi nimi docházelo k občasným konfliktům, ovšem nikdy nevyústily ve fyzické napadení žalobkyně nebo syna. Žalobkyně ho neustále podezírala z nevěry, což bylo často příčinou hádek. Útočný postoj žalobkyně ohledně jeho nevěry a stálé podezírání následně vedlo k vzájemné ztrátě důvěry a postupnému odcizení. Žalovaný nesporuje, že k vyvrcholení napjaté situace došlo [datum], ale s popisem situace tak, jak jej uvedla žalobkyně, zásadně nesouhlasí. Byla to manželka, která se k němu chovala agresivně, že musel následně zavolat Policii České republiky. Ta žalobkyni z bydliště žalovaného vykázala. Úvahy žalobkyně o její finanční likvidaci ze své strany zcela odmítl. Je si vědom, že v manželství došlo k natolik závažnému citovému odcizení, že toto již nelze zachránit a bude rozvedeno, ovšem jeho eminentním zájmem je řádná výchova společného syna jak ze strany matky, tak ze strany otce a proto bude bez jakýchkoliv obstrukcí hradit výživné ve výši [částka] měsíčně, které mu bylo jako povinnost uloženo usnesením zdejšího soudu č. j. 42 Nc 35/2021-33. Pravidelný finanční příjem žalovaného plyne z jeho zaměstnání u společnosti [právnická osoba], [IČO], kde pracuje jako operátor výroby s průměrným měsíčním čistým příjmem ve výši [částka]. Pokud jde o výdaje, tak žalovaný v současné době hradí měsíčně [částka] jako zálohu na vodné, stočné, úklid společných prostor bytu, příspěvek do fondu oprav a hrazení výměny oken a fasády domu. Dále mezi jeho měsíční výdaje patří [částka], představující zálohu na elektřinu, částka [částka] za internet a televizi. Celkové náklady za bydlení jsou tedy měsíčně [částka] s tím, že dále hradí také běžné výdaje spojené s dopravou do zaměstnání, na ošacení a stravu. Pokud jde o rodičovský příspěvek, žalovaný nijak nesporoval, že část příspěvku skutečně z účtu vybral, ovšem žalobkyně se ani tak nemůže nacházet ve stavu finanční tísně, když disponuje minimálně částkou, představující zbývající polovinu příspěvku.

4. Pro pořádek se patří poznamenat, že manžel je občanem České republiky, manželka je občankou Ukrajiny, což do řízení vnáší mezinárodní prvek a otázku mezinárodní příslušnosti soudů k projednání a rozhodnutí věci. Poslední společné bydliště účastníků bylo v [obec]. V současné době se na této adrese zdržuje pouze manžel, manželka se nyní fakticky zdržuje v [obec]. Bydliště obou účastníků je tak v České republice. Mezi Českou republikou a Ukrajinou byla uzavřena smlouva o právní pomoci v občanských věcech, vyhlášená pod [číslo] Sb. m. s. (dále jen„ smlouva“). Podle čl. 34 odst. 1 smlouvy se vyživovací povinnost mezi rodiči a dětmi řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území má oprávněná osoba bydliště. Podle čl. 35 odst. 1 smlouvy ostatní druhy vyživovací povinnosti se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území má bydliště osoba uplatňující nárok na výživné. Podle odstavce 2 téhož článku pravomoc ve věcech uvedených v odstavci 1 tohoto článku je dána soudu smluvní strany, na jejímž území má bydliště osoba, která uplatňuje nárok na výživné. Protože, jak je uvedeno výše, je bydliště žalobkyně v České republice, nemá podepsaný soud o své pravomoci věc rozhodnout pochybnost. Místní příslušnost Okresního soudu v Mělníku pak vyplývá v souladu s § 84 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) z bydliště žalovaného. S ohledem na úpravu obsaženou v čl. 35 odstavec 2 smlouvy soud ve věci jednal podle českého hmotného práva a po právní stránce věc posoudil dle § 697 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen “o. z.”) o výživném mezi manžely.

5. Z úřední činnosti i podání účastníků je soudu známo, že u podepsaného soudu je pod sp. zn. 8 C 19/2021 vedeno řízení o rozvod manželství účastníků a pod sp. zn. 11 P a Nc 47/2021, 11 P a Nc 48/2021 řízení o úpravě poměrů nezletilého syna účastníků pro dobu před a po rozvodu. V žádném řízení zatím nebylo vydáno rozhodnutí ve věci samé.

6. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím zjištěním stran skutkového stavu:

7. Účastníci uzavřeli dne [datum] před Městským úřadem v Mělníku manželství /oddací list na č. l. 6 spisu/. Z manželství se dne [datum] narodil syn [jméno] /rodný list č. l. 7 spisu/. Žalobkyně pro vzájemné odcizení a stupňující se hádky opustila dne [datum] společnou domácnost i s nezletilým synem a odstěhovala se ke svým známým na území Hlavního města Prahy a následně do [obec]. V důsledku opuštění společné domácnosti žalované rapidně klesla životní úroveň, zejména proto, že čerpá rodičovskou dovolenou a nemá tak žádný trvalý zdroj příjmů, kromě výživného, které jí manžel od dubna 2021 ve výši [částka] na nezletilého syna a [částka] jako výživné na manželku posílá na základě předběžných opatření. Výživné musela do dubna 2021 vymáhat exekučně. Žalovaná od února 2021 měla náklady na bydlení, elektřinu a otop ve výši [částka], náklady na jídlo pro ni a pro syna ve výši [částka] a [částka] vynaložila za cestovné. V lednu 2021 žalobkyně vynaložila jednorázově částku [částka] za lékařské ošetření a dále v únoru 2021 částku [částka] za zdravotní pojištění, protože není občankou České republiky. Po přestěhování se do [obec] v dubnu 2021 se její náklady na bydlení snížily na částku [částka] (nájem, voda, otop, elektřina). Za jídlo pro sebe a syna utratí průměrně [částka] měsíčně a za léky a telefon částku [částka]. Žádný majetek nemá a rozdíl mezi příjmy z výživného a výdaji zatím hradí z úspor, které jí ovšem rychle docházejí. V červnu musela žalobkyně opět zaplatit zdravotní pojištění ve výši [částka]. Po opuštění společné domácnosti v lednu 2021 měla žalobkyně na svém účtu [částka], přičemž žalovaný dne [datum] z jejího účtu vybral bez jejího souhlasu částku [částka]. Výběr hotovosti z jejího účtu byl možný proto, že žalovaný měl k jejímu účtu dispoziční oprávnění. Žalobkyně sice nyní je bez zaměstnání, ale ihned po nástupu syna do školky v září 2021 si bude zaměstnání hledat. Žalobkyně žije sama se svým synem a žádnou další vyživovací povinnost nemá /výslech žalobkyně na č. l. 67 spisu/. Žalovaný je zaměstnán ve společnosti [právnická osoba] (viz výše) s průměrným měsíčním příjmem ve výši [částka] /potvrzení zaměstnavatele o výši příjmů na č. l. 57 spisu/. Žádné další příjmy nemá. Co se týká majetku, vlastní pouze byt v [obec] o velikosti 3+KK (viz výše) a automobil značky Škoda Fabia, rok výroby 2003. Jeho měsíční výdaje představují zálohy spojené s užíváním bytu ve výši [částka] /viz měsíční předpis pevných zálohových plateb spojených s užíváním bytu na č. l. 64 spisu/, platby za benzín cca [částka], platby za elektřinu a inkaso ve výši [částka], paušální platby za telefon ve výši [částka], platby za televizní služby [částka], platby za internet a služby s ním spojené ve výši [částka] ročně, tedy cca [částka] měsíčně /faktura za internetové služby [právnická osoba] s.r.o. za období roku 2021 na č. l. 63 spisu, výpis z účtu žalovaného na č. l. 60-62 spisu/. Dále žalovaný vynaloží částku [částka] měsíčně za masti a šampony k léčbě lupénky, kterou trpí, částku [částka] představující výživné na nezletilého syna, částku [částka] představující výživné na manželku, uložené v rámci předběžného opatření (viz bod 2. odůvodnění rozsudku). Společnou domácnost s ním momentálně sdílí s přítelkyně, která mu zatím na bydlení ničeho nepřispívá, protože tam bydlí krátce. Žádnou další vyživovací povinnost, krom vyživovací povinnosti na svého syna, nemá /výslech žalovaného na č. l. 67 spisu/. Náhledem na webové stránky katastru nemovitostí [webová adresa]) soud zjistil, že žalovaný je výlučným vlastníkem bytové jednotky, nacházející se v bytovém domě na adrese [ulice a číslo] a dále podílových spoluvlastníkem na společných částech budovy /viz nahlížení do kanastru nemovitostí na č. l. 28 - 29 spisu/. Po odchodu manželky ze společné domácnosti manžel ve výše uvedeném bytě nadále setrval, aniž by jí jakkoliv kompenzoval náklady za náhradní bydlení. Žádné další nemovitosti účastníci nevlastní /výslech účastníků na č. l. 67 spisu/. Mezi účastníky panovaly napjaté vztahy, spočívající v častých hádkách, které následně přešly ve fyzické útoky. Společné soužití účastníků se stalo nesnesitelným a po posledním fyzickém útoku žalobce na žalobkyni, který si vyžádal lékařské vyšetření a byl následně oznámen na Policii České republiky (vedeno pod sp. zn. KRPS – [číslo] 2021 [číslo] a násl. pod sp. zn. KRPS [číslo] 2021 [číslo]) se tato rozhodla rodinnou domácnost dne [datum] společně s nezletilým [jméno] opustit /viz ambulantní zpráva na č. l. 17, úřední záznam o podání vysvětlení na č. l. 24-26 spisu/.

8. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

9. účastníci uzavřeli dne [datum] manželství. Žili poslu ve společné domácnosti až do [datum], kdy žalobkyně opustila pro neustálé konflikty rodinnou domácnost a to společně s nezletilým synem [jméno]. Byt v [obec], kde se společná domácnost nacházela, je ve výlučném vlastnictví žalovaného, který zde po odchodu manželky nadále bydlí. Manželka nemá žádný trvalý finanční příjem, protože je na rodičovské dovolené, resp. stará se o syna účastníků mladšího tří let. Výdaje žalobkyně na bydlení, ošacení, léky, cestovné, telefon a stravu pro ni a pro syna činí měsíčně částku kolem [částka] s tím, že vzhledem ke skutečnosti, že není občankou České republiky, musí též jednou za čtyři měsíce platit zdravotní pojištění ve výši [částka]. Jediný zdroj příjmů pro ni v době jejího odchodu představovala částka [částka] jako polovina rodičovského příspěvku, kdy zbytek, tedy částku [částka] vybral z jejího účtu, ihned po odchodu ze společné domácnosti, žalovaný. Pravidelným měsíčním příjmem žalobkyně jsou pouze jednotlivé platby výživného na syna ve výši [částka] a na manželku ve výši [částka]. Žalovaný má naopak příjmy ze zaměstnání kolem [částka] měsíčně, zároveň vlastní byt v [obec] o velikosti 3+KK a osobní automobil značky Škoda Fabia, rok výroby 2003. Jeho výdaje na bydlení, ošacení, léky, cestovné, internet, telefon a stravu představují zhruba částku [částka] (výdaje uvedené v bodě 6. odůvodnění + jídlo a běžná hygiena) a dále pravidelně platí výživné na svého syna [částka] a manželku [částka] (viz výše v bodě 2. odůvodnění).

10. Podle § 697 odst. 1 o. z. mají manželé vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů. Dle odst. 2 pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném.

11. Podle § 913 odst. 1 o. z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

12. Podle § 921 odst. 1 o. z. se výživné platí v pravidelných dávkách a je splatné vždy měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.

13. Podle § 922 odst. 1 o. z. lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. Dle odst. 2 výživné pro neprovdanou matku a úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem lze přiznat i nazpět, nejdéle však dva roky ode dne porodu.

14. Ze shora citovaných ustanovení plyne, že pokud jeden z manželů nedosahuje zásadně stejné hmotné a kulturní úrovně jako druhý z manželů, má právo na výživné. Pokud jde o shodnou hmotnou a kulturní úroveň manželů, tuto nelze chápat izolovaně ve smyslu dokonalé rovnováhy v příjmech a výdajích obou z manželů, tedy určitou nerovnost lze připustit, ovšem do té míry, kdy taková nerovnost nezakládá zjevnou disproporci v jejich životní úrovni bez ohledu na to, zda jsou schopni sami své hmotné a kulturní potřeby individuálně uspokojovat.

15. Na základě hodnocení důkazů každého jednotlivě o všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněný a že je v možnostech žalovaného běžné výživné ve výši [částka] a dlužné výživné ve výši [částka] měsíčně platit. Dokud žalobkyně s žalovaným žili ve společné domácnosti, nebylo pochybností o tom, že jejich hmotná a kulturní úroveň ve smyslu § 697 odst. 1 o. z. byla shodná. Tento stav se ovšem změnil dne [datum] odchodem žalované ze společné domácnosti. Po příjmové a výdajové stránce se životní úroveň obou manželů významně od této doby odlišovala a to v neprospěch manželky, kdy tato odešla s nezletilým synem v době, kdy neměla pravidelný finanční příjem (protože v té době řádně čerpala a nadále čerpá rodičovskou dovolenou), ze kterého by moha pokrýt výdaje na bydlení, výživu, léky a jiné potřeby pro sebe i svého syna. Žalovaný naopak disponoval pravidelným měsíčním příjmem ze zaměstnání průměrně ve výši [částka]. Došlo tak k rapidnímu snížení životní úrovně manželky, kdy prakticky jediný zdroj finančního příjmu zajišťovala zbývající část rodičovského příspěvku ve výši [částka] a následně příjmy v podobě výživného na sebe a syna placené manželem (celkem [částka]). Logicky tedy žalovanému jeho příjmy umožnily jednoznačně vyšší životní standard, než umožňovaly příjmy žalobkyně. Soud tedy na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že žaloba je opodstatněná a této co do výše měsíčního výživného [částka]. Tato částka zcela odpovídá poměrům, možnostem a schopnostem žalovaného a zároveň umožní alespoň částečnou saturaci potřeb žalobkyně a poskytne minimálně možnost vyrovnat se svou životní úrovní životní úrovni žalovaného. Do své úvahy pro stanovení výše výživného soud nezahrnul částku [částka] vyplacenou účastníkům jako rodičovský příspěvek. Po odchodu ze společné domácnosti žalovaný v rámci„ vypořádání“ z účtu žalobkyně převedl částku [částka], tedy o [částka] méně než polovinu. S ohledem na uvedené oba účastníci disponovali po odchodu žalobkyně ze společné domácnosti zhruba stejnou částkou, kterou mohli dle svého uvážení použít. [příjmení] [částka], která zůstala na účtu žalobkyně, tak nemůže být zohledněna jako příjem žalobkyně, popř. navýšení její životní úrovně, neboť prakticky stejnou částku měl k dispozici i žalovaný. Soud tedy pro posouzení životní úrovně účastníků jako manželů vyšel u žalovaného z částky cca [částka], od které odečetl běžné měsíční výdaje, zahrnující ovšem i bydlení, ve výši [částka] a výživné na nezletilého syna [částka], tj. měsíčně žalovanému zůstává – a od [datum] zůstávalo – pro jeho vlastní potřebu [částka]. Zatímco žalobkyně neměla příjem žádný (výživné ve výši [částka] je výživným pro syna nikoli pro žalobkyni) a byla nucena vynakládat platby za bydlení, stravu i ošacení, kdy skutečně vyčíslila jen nejnutnější výdaje, nikoli např. 3 různé placené televizní kanály. Za této situace je požadavek žalobkyně na výživné ve výši [částka] měsíčně pro dosažení shodné životní úrovně manželů naprosto legitimní.

16. Ohledně počátku prodlení s úhradami výživného lze v souladu s § 922 odst. 1 a 2 o. z. (viz výše) výživné mezi zletilými osobami přiznat pouze ode dne zahájení soudního řízení s tím, že počátek vyživovací povinnosti je třeba vždy vázat k danému dni a nikoliv tedy k počátku měsíce, v němž k zahájení řízení došlo. Výjimkou z tohoto pravidla je situace, kdy na straně oprávněného subjektu vystupuje dítě (zletilé i nezletilé) nebo neprovdaná matka. Pouze v těchto případech lze výživné přiznat zpětně a to z důvodu privilegizace jejich hmotněprávního a procesního postavení, s tím, že zákon stanoví nepřekročitelné časové období. Soud na základě výše uvedeného nemohl žalobkyni vyhovět co do počátku období, za které je výživné požadováno, tedy od počátku měsíce února a jako počátek dlužného období stanovil datum podání žaloby, tedy [datum]. Pro uvedené se nelze ztotožnit s tvrzením žalobkyně, že částka [částka] představuje jednorázovou splátku výživného za měsíc. Soud tedy žalobě s ohledem na shora uvedené v části, ve které žalobkyně stanovuje počátek období, od které má být výživné počítáno, nevyhověl a za období od [datum] do [datum] žalobu zamítl (výrok V. rozsudku, který byl soudem doplněn postupem podle § 166 odst. 1 i.f. o. s. ř.).

17. K návrhu žalobkyně se soud dále zabýval otázkou předběžné vykonatelnosti rozsudku, ve smyslu § 162 odst. 2 o. s. ř. Soud může dle tohoto ustanovení předběžnou vykonatelnost rozsudku vyslovit, pokud by jinak účastníkům hrozilo nebezpečí těžko nahraditelné nebo značné újmy, pokud nejde o předběžnou vykonatelnost rozsudku přímo ze zákona podle § 162 odst. 1 o. s. ř. Účelem institutu předběžné vykonatelnosti rozsudku je zajištění určité minimální úrovně důstojnosti života oprávněné osoby. Ustanovení § 162 odst. 1 o. s. ř. stanoví ex lege předběžnou vykonatelnost všech rozsudků odsuzujících k plnění výživného nebo pracovní odměny za poslední 3 měsíce před vyhlášením rozsudku, aniž by o tom musel soud zvlášť rozhodnout. Výkladem lze dovodit, že se dané ustanovení aplikuje na všechny druhy vyživovacích povinnosti, které občanský zákoník upravuje, včetně vyživovací povinnosti mezi manželi. Návrhu právního zástupce žalobkyně tedy nelze vyhovět, jelikož předběžná vykonatelnost plyne přímo ze zákona. Pokud pak žalobkyně navrhovala, aby soud uložil žalovanému zaplatit dlužné výživné v zákonné pariční lhůtě tří dnů, pak soud neshledal takový návrh vhodným. Žalovaný, byť s určitou prodlevou, řádně žalobkyni platil výživné stanovené předběžným opatřením ve výši [částka]. Soud nezpochybňuje, že situace, kdy se žalobkyně ocitla bez příjmů a byla nucena řešit bydlení i výživu pro sebe i syna, nebyla jistě jednoduchá a komfortní. Pro uložení zaplacení ve lhůtě tří dnů však neshledal rozumný důvod. Žalobkyně neodešla ze společné domácnosti po vzájemné dohodě a ani žalovaný tak nebyl připraven na dobu, kdy budou manželé nuceni vést dvě domácnosti. Nelze uzavřít, že měl být na takový stav finančně připraven. Soud uložil žalovanému povinnost dorovnat žalobkyni rozdíl mezi stanoveným a fakticky placeným výživným, ovšem samo zaplacení pro něj nemá být trestem. Žalobkyně nyní potřebuje pravidelný příjem, aby mohla bydlet se synem a vést pokud možno život na shodné úrovni jako žalovaný. Jak již bylo uvedeno výše, soud neshledává namístě úhradu dlužného výživného z částky [částka], kterou si žalovaný převedl z vyplaceného rodičovského příspěvku, neboť i žalobkyně měla takovou částku k dispozici. To, že ji v průběhu doby od [datum] spotřebovávala, je již zohledněno ve výši výživného, které má zpětně, právě v podobě doplatku dlužného výživného, žalovaný žalobkyni zaplatit.

18. Pokud jde o dluh na výživném za období od [datum] do [datum] ve výši [částka], soud proto postupoval v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil žalovanému dluh hradit formou pravidelných měsíčních splátek ve výši [částka] měsíčně, a to pod ztrátou jejich výhody.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla neúspěšná jen ve zcela nepatrné části (výrok V. rozsudku), ovšem nesplnila povinnost odeslat žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení výzvu k plnění, náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. Tato částka odpovídá polovině nákladů žalobkyně, když k tomuto závěru dospěl soud na základě vyhodnocení situace v konkrétní souzené věci. Soud přesto, že by bylo namístě nepřiznat náhradu nákladů řízení pro absenci předžalobní upomínky, přihlédl k okolnostem zvláštního zřetele hodných, kdy soud může výjimečně náhradu nákladů zčásti žalobkyni přiznat, a to v souladu s § 142a odst. 2 o. s. ř. Důvodem pro přiznání poměrné náhrady nákladů řízení je nejen špatná finanční situace žalobkyně, skutečnost, že její návrh byl shledán jako zcela opodstatněný, ale zejména přístup žalovaného k plnění svých zákonných i morálních povinností. Žalovaný po odchodu žalobkyně ze společné domácnosti dobrovolně neplnil na výživném ničeho, byť si byl vědom faktu, že žalobkyně je bez pravidelného příjmu a musí si obstarat jinou možnost bydlení pro sebe i společného syna účastníků. Žalovaný začal žalobkyni přispívat na její výživu až na základě rozhodnutí soudu, který mu nařídil předběžným opatřením platit žalobkyni částku [částka] měsíčně. Pro úplnost je třeba zdůraznit, že byť možná pro ne zcela pochopení rozhodnutí soudu žalovaným, ale i to„ prozatímní“ výživné ve výši [částka] bylo vymoženo až cestou exekuce. Z uvedeného je evidentní, že žalobkyně byla pro získání výživného nucena zahájit vůči žalovanému soudní řízení a ani případná předžalobní výzva odeslaná žalovanému před podáním žaloby k soudu by v konkrétním případě na věci nic nezměnila a nezbytnost projednání nároku žalobkyně soudem by neodvrátila.

20. Náklady řízení se sestávají z odměny za právní zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 7 bod 6, § 8 odst. 2 a § 11 odst. 1 písm. a), d), j), g) vyhlášky č. l77/l996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.“) ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za šest úkonů právní služby po [částka] za úkon (převzetí a příprava zastoupení, sepis návrhu na vydání předběžného opatření, sepis návrhu ve věci samé, vyjádření k odvolání proti předběžnému opatření a účast na jednání soudu dne [datum] přesahující 2 hodiny), z náhrady hotových výdajů ve výši [částka] za šest výše uvedených úkonů právní služby po [částka] podle ustanovení § l3 odst. 1 a 3 a. t., náhradu cestovného ve výši 544, [částka] za cestu k jednání soudu a zpět na trase [obec] – [obec] v celkové délce 90 km vozem Audi A5, [registrační značka], o spotřebě 7,1 /100 km při vyhláškové ceně benzínu 95 oktanů 27,8 Kč/1l a pevné sazbě základních náhrad [částka] km, náhrady promeškaného času na cestě k jednání v délce 4 započatých půlhodin, tj. [částka] dle § 14 odst. 1, 3 a. t. a 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad zástupce žalobkyně, cestovného a promeškaného času ve výši [částka], která patří k nákladům řízení podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokátky dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

21. Protože podle § 11 odst. 2 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), byla žalobkyně osvobozena od placení soudních poplatků, přešla podle § 2 odst. 3 téhož zákona poplatková povinnost na neúspěšného žalovaného. Soud proto výrokem IV. rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši [částka] za návrh na zahájení řízení, jehož předmětem je opětující se plnění (§ 5, § 6 odst. 3 zákona o soudních poplatcích, položka 7 písm. b) Sazebníku poplatků), a to ve lhůtě tří dnů na účet Okresního soudu v Mělníku (§ 7 odst. 1 věta druhá ve spojení s § 4 odst. 1 písm. j), § 8 odst. 1, odst. 3 zákona o soudních poplatcích).