7 C 61/2022

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Turnovskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 4 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení 36 % ročně z částky 4 500 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok na zaplacení částky ve výši 4 500 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, kterou odůvodnila tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně (Kontex Trade International, [IČO]) uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 4 500 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu se smluvním úrokem ve výši 36 % ročně nejpozději do [datum]. Žalovaný úvěr čerpal, nedodržel však řádně podmínky pro splácení. Pohledávka byla postupně smlouvami o postoupení pohledávek postupně postoupena až na žalobkyni, a to dne [datum]. Žalovanou částku 4 500 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 4 500 Kč, příslušenství se skládá ze smluvního úroku ve výši 36 % p. a. z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení a z úroku z prodlení z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. V řešené věci jde o spor, jehož předmětem je peněžité plnění s hodnotou, která nedosahuje částky uvedené v ustanovení § 202 odst. 2. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde tak o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. pak plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

5. Žalovaný prostřednictvím elektronické komunikace uzavřel dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně (Kontex Trade International, [IČO]) úvěrovou smlouvu [číslo] včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku právní předchůdkyně žalobkyně, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 4 500 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit společně s úroky ve výši 36 % ročně dle obchodních podmínek a sazebníku nejpozději do [datum] RPSN činila 3649,13 % /viz smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 29. 4 2019 na č. l. 18-19 Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, přičemž z žalovaným předložených výplatních pásek zjistila, že žalovaný byl zaměstnán u společnosti [právnická osoba] a průměrný čistý měsíční příjem žalovaného se toho času pohyboval okolo 30 000 Kč měsíčně /viz výplatní listy žalovaného na č. l. 33-36 Žalovaný úvěr čerpal, jistina úvěru mu byla zaslána na jeho bankovní účet, avšak svůj závazek neuhradil řádně a včas /viz potvrzení o provedené platbě ze dne [datum] na č. l. 17, sdělení [právnická osoba] na č. l. 26 Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitelka uzavřela s estonskou [právnická osoba] OÜ, registrovanou ve vnitrostátním rejstříku pod [číslo] jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka žalovaného z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni. Následně tato estonská společnost uzavřela dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni. Žalovanému byla postoupení oznámena /viz smlouvy o postoupení pohledávek – v el. podobě v systému ISAS, oznámení o postoupení ze dne [datum] na č. l. 20, oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] na č. l. 21 p. v./. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínka ze dne [datum] na č. l. 21 Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

7. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Dle ust. § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

11. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud vzal za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla po posouzení úvěruschopnosti žalovaného platně uzavřena smlouva o úvěru (který byl současně úvěrem spotřebitelským), právní předchůdkyně žalobkyně jakožto úvěrující osoba poskytla žalovanému jako úvěrovanému úvěr ve výši 4 500 Kč s tím, že žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky se smluvenými úroky vrátit nejpozději do [datum]. Žalovaný úvěr čerpal, nesplatil jej však řádně a včas.

13. Pokud jde o smluvní úrok, žalovaný se zavázal za poskytnutí úvěru uhradit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní úrok ve výši 36 % ročně, RPSN činila 3649,13 %. Takto sjednaný smluvní úrok soud považuje za nemravný. Jak uvedl Nejvyšší soud ČR již v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, při sjednávání úroku při úvěru jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o úvěru v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik [obec] národní banky, veřejně dostupných na webových stránkách [obec] národní banky [webová adresa]), se pohybovaly v květnu 2019 okolo 8,3 % ročně. Za této situace nelze než uzavřít, že sjednaný úrok ve výši 36 % ročně byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru ve výši přesahující čtyřnásobek míry obvyklé v bankovním sektoru. Ujednání o úrocích soud shledal absolutně neplatným pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 588 o. z.

14. Ohledně zjištěné nemravnosti sjednaných smluvních úroků soud uvádí, že předmětem podnikání právní předchůdkyně žalobkyně je poskytování spotřebitelských úvěrů jako tzv. nebankovní instituce poskytující spotřebitelské úvěry, které poskytují spotřebitelské úvěry obvykle s vyšším úrokem oproti bankovním institucím, zpravidla s odkazem na vyšší rizikovost. Nejvyšší možná výše sjednaných úroků není nikterak stanovena právním předpisem (a to ani v zákoně o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., který jinak upravuje mnohé aspekty sjednávání spotřebitelských úvěrů), a její posouzení (zejm. ve vztahu k určení mravnosti či nemravnosti jejich výše) je ponecháno k úvaze soudů pro posouzení s ohledem na specifické okolnosti každého případu. Na základě ustálené rozhodovací praxe soudů však lze dospět k závěru, že ani v případě nebankovních půjček či úvěrů mezi dvěma fyzickými osobami (tím spíše v případech vztahu podnikatele a spotřebitele jako slabší strany) zpravidla nelze sjednat výši úroků více než trojnásobnou oproti průměrné výši poskytované bankovními subjekty. Nejvyšší soud uvedl např. v rozsudku ze dne 27. 2. 2017, sp. zn. 33 Odo 236/2005, že„ Lze připustit, že u půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Není možné však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“, tedy že ani sjednaný smluvní úrok ve výši 2-3 násobku výše úroků poskytovaných bankovními institucemi nemusí být nemravný. Právě v tomto rozpětí lze dle názoru soudu sjednávat výši úrokových sazeb při poskytování nebankovních spotřebitelských úvěrů, aniž by takto sjednaná sazba odporovala dobrým mravům (při absenci jiných zjištěných skutečností) v takové míře, že by musela být posouzena jako absolutně neplatná ve smyslu ust. § 588 o. z. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. V daném rozpětí by sjednaná výše úroků mohla být nemravná (ať již ve smyslu ust. § 580 či § 588 o. z.), avšak nemravnost by musela být zjištěna ve vztahu ke konkrétním okolnostem daného případu. Zatímco v případě vyššího násobku ve vztahu mezi fyzickými osobami (a tím spíše ve vztahu podnikatele vůči spotřebiteli jakožto slabší straně) již sjednaná výše bude až na výjimky zjevně odporovat dobrým mravům, a tudíž bude absolutně neplatná ve smyslu ust. § 588 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

15. Soud nepřiznal žalobkyni právo na sjednané úroky ani ve výši obvyklé podle § 1802 o. z. (podle kterého mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem, a nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy), neboť v daném případě úroková sazba sjednána byla, avšak v takové výši, že byla sjednána absolutně neplatně. Věřitel je tak sankcionován za to, že se pokusil sjednat se spotřebitelem celkovou úplatu (úrok), která je zjevně nemravná (lichvářská). V takovém případě je zcela vyvážené, že kromě nároku na vrácení jistiny úvěru a případných nároků z prodlení s jejím splácením (včetně případných smluvních pokut) mu žádný nárok na úplatu nevzniká. U spotřebitelské smlouvy není důvod nahrazovat lichvářské nároky obvyklou výší, jinak by totiž žalobkyně nebyla nijak motivována od uvedené predátorské praktiky upustit (a poskytovat úvěry s úplatou, která popsané limity nepřekračuje) a došlo by naopak k eliminaci odrazujícího účinku akcentovaného judikaturou Soudního dvora EU ve spotřebitelských sporech. Nejde přitom o nepřiměřenou jednostrannou ochranu dlužníka. Je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, nemá před uzavřením smlouvy na rozdíl od poskytovatele úvěru znalost oboru, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu apod. Právě proto má soud tuto nerovnováhu účinně vyvážit. Také Ústavní soud považuje za„ neakceptovatelné, aby se soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů“ (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 a zejména III. ÚS 4084/12, kde RPSN činila 115,32 %).

16. S ohledem na shora uvedené tak soud shledal žalobu důvodnou co do částky 4 500 Kč, která představuje ani z části neuhrazenou jistinu úvěru. Soud pak zamítl nárok žalobkyně na zaplacení smluvního úroku ve výši 36 % ročně z dlužné jistiny úvěru, neboť toto smluvní ujednání bylo shledáno absolutně neplatným pro rozpor s dobrými mravy.

17. Nezaplacením dluhu do dne splatnosti se žalovaný dostal do prodlení, a vznikla mu tak povinnost dle § 1970 o. z. platit vedle jistiny dluhu též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud tak žalobkyni přiznal i zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny úvěru tak, jak žalobkyně požadovala.

18. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení.