7 C 81/2021

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Turnovskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa , obec zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 110 165 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení částky 54 053 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 54 053 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 53 862 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 53 862 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 250 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů

1. Žalobkyně podala dne [datum] návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, v němž uplatnila nárok na zaplacení částky 110 165 Kč s příslušenstvím spočívající ve třech samostatných nárocích, a to požadavku na zaplacení částky 54 053 Kč s příslušenstvím, kterou namísto žalovaného uhradila z titulu nájemní smlouvy ze dne [datum] (dále také jen„ nárok 1“); požadavku na zaplacení částky 53 862 Kč s příslušenstvím z titulu úhrady ceny zájezdu na [příjmení] [příjmení] i za žalovaného (dále také jako„ nárok 2“) a konečně požadavku na zaplacení částky 2 250 Kč s příslušenstvím z titulu úhrady plné ceny opravy kotle nacházejícího se na v domě, který je ve spoluvlastnictví účastníků (dále také jen„ nárok 3“). K odůvodnění nároku 1 žalobkyně uvedla, že ona a žalovaný uzavřeli v postavení nájemců dne [datum] smlouvu o nájmu bytu, k níž bylo následně sjednáno ještě několik dodatků. V rámci čl. IV předmětné smlouvy o nájmu se žalobkyně s žalovaným coby nájemci zavázali hradit nájemné ve výši 11 000 Kč a dále zálohu na poplatky spojené s užíváním bytu celkem ve výši 3 500 Kč měsíčně, celkem tedy 14 500 Kč měsíčně. Na žalobkyni a žalovaného tedy vycházela coby na společné dlužníky na každého z nich měsíční platba ve výši 7 250 Kč. Nájemné včetně zálohy za poplatky se potom hradilo vždy za příslušný měsíc k 10. dni takového měsíce. Žalobkyně si svou část závazku plnila vždy řádně a včas, nicméně žalovaný tak v případě několika měsíců neučinil, a svou polovinu, tedy částku 7 250 Kč v případě několik měsíců neuhradil buď zčásti, anebo celou. Stalo se tak v případě měsíců: srpen 2017 - žalovaný dosud neuhradil přinejmenším 5 500 Kč, září 2017 - žalovaný neuhradil 3 303 Kč, říjen 2017 - žalovaný neuhradil 5 000 Kč, prosinec 2017 - žalovaný neuhradil 7 250 Kč, leden 2018 - žalovaný neuhradil 3 750 Kč, únor 2018 - žalovaný neuhradil 3 750 Kč, březen 2018 – žalovaný nehradil 7 250 Kč, duben 2018 - žalovaný neuhradil 5 500 Kč, květen 2018 - žalovaný neuhradil 7250 Kč a červen 2018, kdy žalovaný neuhradil část svého závazku přinejmenším ve výši 5 500 Kč Celkem tedy 54 053 Kč, které namísto žalovaného uhradila žalobkyně a nyní se domáhá jejich zaplacení v rámci vyrovnání předmětného spoludlužnického vztahu s žalovaným. Uvedené částky byly splatné v souladu s ustanovením čl. IV odst. 2 Smlouvy o nájmu bytu vždy k 10. dni příslušného měsíce, tedy poslední z výše uvedených plateb za červen 2018 byla splatná ke dni [datum]. Dne [datum] žalobkyně s žalovaným uzavřeli manželství, které bylo rozvedeno ke dni [datum] rozsudkem OS [obec], č. j. 17 C 72/2020-20, téhož dne. Svůj dluh za únor 2018 žalovaný částečně vyrovnal platbou 3 500 Kč, proto žalobkyně požaduje pouze 3 750 Kč, nikoli celých 7 250 Kč. Obdobně to platí i pro další uvedené měsíce, kde žalobkyně požaduje částku nižší než 7 250 Kč. Žalobkyně zároveň uplatňuje výše uvedený zákonný úrok z prodlení z této částky počítaný ode dne [datum], když žalovaného vyzvala k zaplacení uvedené pohledávky v rámci předžalobní výzvy dne [datum]. K nároku 2 žalobkyně uvedla, že jde o, do jisté míry, obdobný nárok. Dne [datum] uzavřela jako zákazník, se souhlasem žalované rovněž ve prospěch žalovaného, s cestovní kanceláří smlouvu o zájezdu, mimo jiné na [příjmení] [příjmení] [jméno] cena za zájezd, tj. za 2 osoby, činila 119 724 Kč. Žalobkyně s žalovaným měli mezi sebou ujednání o tom, že každý z nich si uhradí svou polovinu ceny zájezdu, tedy 59 862 Kč. S ohledem na to, že celou cenu zájezdu ve výši 119 724 Kč uhradila žalobkyně, vznikla jí tím pohledávka za žalovaným ve výši 59 862 Kč. [ulice] ujednání mezi žalobkyní a žalovaným o tom, že žalovaný uhradí svou polovinu ceny zájezdu na [příjmení] [příjmení], plyne dle žalobkyně také z toho, že žalovaný již část tohoto svého závazku plnil, a to převody částek ve výši 5 000 Kč, 500 Kč a 500 Kč Celkem tedy na svůj dluh uhradil žalovaný 6 000 Kč, z tohoto důvodu žalobkyně nyní požaduje po žalovaném z tohoto titulu již jen 53 862 Kč včetně zákonného úroku z prodlení. Konečně nárokem 3 žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení částky 2 250 Kč, s odůvodněním, že byla nucena vynaložit částku 4 500 Kč na opravu kotle nacházejícího se v domě na pozemku parc. [číslo] nacházejícím se v katastrálním území Všestudy u Veltrus, obec Všestudy, v podílovém spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného, každý s podílem ve výši 1/2. Jednalo se o nutný náklad učiněný v souvislosti s věcí v podílovém spoluvlastnictví a žalobkyni proto náleží vyrovnání ze strany žalovaného ve výši 2 250 Kč. Žalovaný však uvedenou částku navzdory opakovaným výzvám žalobkyně neuhradil, ani nereagoval nijak adekvátně, což žalobkyni vedlo k podání tohoto návrhu. Žalobkyně i zde požaduje rovněž příslušný zákonný úrok z prodlení.

2. Žalovaný žádný z nároků uplatněných žalobou ani z části neuznal. K nároku 1 uvedl, že se žalobkyní se seznámil v březnu 2015. Jednalo se o vážnou známost, a proto se dohodli na společném bydlení a vedení společné domácnosti. Žalovaný nesporoval, že se žalobkyní uzavřeli jako nájemci společně smlouvu o nájmu bytu a dohodli se, že každý bude na nájemné 11 000 Kč měsíčně a služby 3 500 Kč platit polovinu, tj. 7 250 Kč. Za tímto účelem si založili společný účet č. [bankovní účet], u nějž měli oba podpisové právo. Dohodli se, že na něj budou posílat své mzdy a dále, že platby, kontrolu plateb měsíční zálohy a roční vyúčtování bude provádět žalobkyně. Platby byly pronajímateli řádně placeny, dluh neexistuje a je tedy namístě žalobu v této části zamítnout. V průběhu řízení doplnil, že za jednotlivé roky trvání nájemní smlouvy měl na platbách nájmu a záloh naopak přeplatky a ty je třeba započítat na případné pohledávky žalobkyně. V roce 2015 se měl na nájmu a zálohách podílet částkou 10 875 Kč, fakticky ale zaplatil do konce roku 2015 na společný účet 37 200 Kč. V roce 2016 se měl podílet částkou 87 000 Kč a zaplatil 151 735 Kč. V roce 2017 měl zaplatit také 87 000 Kč (12x 7 250 Kč), ale zaplatil 104 462 Kč. Konečně v roce 2018 se měl na nájmu a zálohách podílet částkou 38 750 Kč a za období leden – červen 2018 na společný účet zaplatil 42 000 Kč. Jak zjistil až při projednávání žaloby, naopak žalobkyně si ze společného účtu posílala peníze na svůj osobní účet, a to v roce 2017 částku 34 124 Kč a v roce 2018 částku 35 770 Kč. I toto je třeba započítat. Pokud jde o nárok 2, pak žalovaný uvádí, že plánovali jejich vztah završit manželstvím a žalobkyně chtěla, aby se zasnoubili. Před Vánoci 2016 sdělila žalovanému, že objednala a koupila zájezd na [příjmení] [příjmení]. Na reakci žalovaného, že na to nemají peníze, že by měli šetřit, žalobkyně argumentovala tím, že se nemusí starat, že peníze dostala na odměnách v práci od své matky a pro žalovaného to bude dárek, a to zvlášť, když ji tam požádá o ruku a zasnoubí se. Žalovaný tedy přijal dar a nemá, co by vracel. Pokud žalobkyni poslal částku 10 500 Kč, učinil tak pod nátlakem, aby jí tedy něco zaplatil. Nikdy však nebyla výše jeho„ příspěvku“ na zájezd stanovena. Jde-li pak o nárok 3, žalovaný vyjádřil pochybnosti o vzniku závady na kotli ve společném domě účastníků. Opravář kotle mu potvrdil, že kotel na ohřev vody se porouchal neustálým vytrháváním ze zásuvky, tj. závadu způsobila svým úmyslným jednáním žalobkyně a je tedy na ní, aby zaplatila i opravu. Pro jednoduchost pak při jednání soudu dne [datum], jakož i v podání ze dne [datum] nárok žalobkyně uznal s tím, že však nebude ničeho platit, neboť je třeba na pohledávku žalobkyně započíst jeho platby zaslané na společný či její účet nad rámec plateb na nájemné a zálohy.

3. Soud provedl dokazování v rozsahu, který mu umožnil učinit spolehlivý skutkový závěr. Vycházel přitom z listinných důkazů předložených účastníky řízení a účastnické výpovědi žalobce. Provedeným dokazováním soud dospěl k následujícím zjištěním stran skutkového stavu:

4. Mezi účastníky předně nebylo u nároku 1 sporu o tom, že oba jako nájemci uzavřeli [datum] smlouvu na nájem bytu na adrese [adresa], tj. celkem 14 500 Kč měsíčně na účet pronajímatele, a to vždy nejpozději do 10. dne v měsíci /shodně i smlouva o nájmu bytu na č. l. 27 – 29, dodatek [číslo] k nájemní smlouvě ze dne [datum], na č. l. 30 a dodatek [číslo] ze dne [datum] na č. l. 30 p. v. spisu/ s tím, že na platbách se budou podílet každý rovným dílem částkou 7 250 Kč měsíčně /shodně i elektronická komunikace účastníků na č. l. 61 - 62, když i za tímto účelem otevřeli u banky účet č. [bankovní účet], k němuž měli oba podpisové právo; u nároku 2 o tom, že žalobkyně uzavřela s cestovní kanceláří smlouvu o zájezdu, objednala a v několika splátkách zaplatila koncem roku 2016 zájezd na [příjmení] [příjmení] pro 2 osoby za 119 724 Kč /shodně smlouva o zájezdu na č. l. 34, zaplacení zálohy 10 000 Kč na č. l. 35 spisu/ a u nároku 3, že jsou podílovými spoluvlastníky domu bez č. p. stojícího na pozemku účastníků v k. ú. [obec] u [obec] /shodně výpis z KN na č. l. 23 - 24 spisu/, kde se nachází kotel na ohřev teplé vody, za jehož opravu žalobkyně zaplatila 4 500 Kč /shodně faktura na 4 500 Kč na č. l. 41 spisu/. [příjmení] rovněž bylo, že účastníci uzavřeli [datum] manželství, které bylo pravomocně rozvedeno rozsudkem podepsaného soudu č. j. 17 C 72/2020-20 ke dni 14. 8. 2020.

5. Na základě nájemní smlouvy ze dne [datum] na byt v [obec a číslo] – [část obce] se účastníci jako nájemci zavázali platit pronajímateli na bankovní účet nájemné 11 000 Kč a 3 500 Kč zálohy na služby spojené s užíváním bytu /zjištěno z nájemní smlouvy a dodatků na č. l. 27 - 30 spisu/. Účastníci se dohodli, že na placení se budou podílet rovným dílem, tj. částkou 7 250 Kč měsíčně. Za účelem společného hospodaření a bydlení založili [datum] účastníci i účet v bance č. [bankovní účet]. K účtu měli oba podpisové právo i platební karty (dále také jen„ společný účet“) /viz shodná tvrzení účastníků, výpis na č. l. 82 a výpověď žalobce na č. l. 240 spisu/. Na společný účet zasílali účastníci v průběhu listopadu 2015 až roku 2018 z několika účtů na jejich jméno různé částky, někdy s uvedením poznámky, někdy bez. Ze společného účtu rovněž platili nejrůznější platby spojené se společným bydlením i běžným životem, a to jak kartou, tak převodem, někdy s uvedením poznámky, např.„ Nájemné11/15“ apod. Platby označené jako„ Nájemné“ byly ze společného účtu placeny v listopadu a prosinci 2015, v průběhu celého roku 2016, v lednu – červenci 2017 a v listopadu 2017 /výpisy ze společného účtu na č. l. 83 – 158 spisu/. V lednu 2016 zaplatil žalovaný na společný účet částku 15 100 Kč /viz č. l. 88 a násl. spisu/, v únoru 12 000 Kč / č. l. 91 a násl. spisu/, v březnu 14 000 Kč / č. l. 94 a násl./, v dubnu 15 000 Kč / č. l. 97a násl./, v květnu 10 335 Kč / č. l. 99 a násl./, v červnu 11 000 Kč / č. l. 102 a násl./, v červenci 0 Kč / č. l. 104 a násl./, v srpnu 13 000 Kč / č. l. 106 a násl./, v září 11 300 Kč / č. l. 108 a násl./, v říjnu 11 000 Kč / č. l. 110 a násl./, v listopadu 13 000 Kč / č. l. 112 a násl./ a v prosinci 12 000 Kč / č. l. 115 a násl./, celkem tedy 151 735 Kč. V roce 2017 v lednu zaplatil žalovaný na společný účet 11 000 Kč / č. l. 118 a násl./, v únoru 3 500 Kč, 200 Kč, 7 200 Kč a 1 000 Kč / č. l. 121a násl./, v březnu 4 000 Kč a 5 500 Kč / č. l. 124 a násl./, v dubnu 11 000 Kč / č. l. 126 a násl./, v květnu 2 000 Kč, 1 500 Kč a 9 012 Kč / č. l. 128 a násl./, v červnu 400 Kč, 3 000 Kč, 3 000 Kč a 5 250 Kč / č. l. 130 a násl./, v červenci 5 000 Kč a 6 000 Kč / č. l. 133 a násl./, v srpnu a září 0 Kč / č. l. 136 a násl. a č. l. 139 a násl./, v říjnu 11 000 Kč / č. l. 141 a násl./, v listopadu 13 500 Kč / č. l. 143 a násl./ a v prosinci 2 000 Kč / č. l. 146 a násl. spisu/, celkem tedy 103 262 Kč. V roce 2018 zaplatil žalovaný na společný účet v lednu 4 500 Kč a 3 000 Kč / č. l. 148 a násl./, v únoru 1 000 Kč / č. l. 150 a násl./, v březnu 7 500 Kč / č. l. 152 a násl./, v dubnu 5 500 Kč a 2 500 Kč / č. l. 154 a násl./, v květnu 0 Kč / č. l. 156 a násl./ a v červnu 6 000 Kč a 7 500 Kč / č. l. 157 a násl./, celkem tedy 37 500 Kč. Dále pak v roce 2018 zaplatil, po uzavření manželství s žalobkyní, žalovaný na účet žalobkyně v srpnu 11 000 Kč a 6 300 Kč / č. l. 204 a 7 600 Kč / č. l. 227, a na společný účet v září 12 000 Kč / č. l. 202 a 6 606 Kč / č. l. 205 a říjnu pak 17 000 Kč / č. l. 203 V průběhu svého vztahu účastníci přestali striktně rozlišovat společný účet a své výlučné účty a žalovaný platby na nájemné zasílal namísto přímo na společný účet i jen na výlučný účet žalobkyně s poznámkou např.„ na společný“ /výpověď žalovaného na č. l. 240 p. v. spisu, výpis z účtu žalobkyně ke dni [datum] na č. l. 204 spisu, výpis z účtu žalovaného na č. l. 231 spisu/. Na základě dohody účastníků žalobkyně pravidelně převodem z účtu platila měsíčně pronajímateli částku 14 500 Kč a řešila i vyúčtování služeb po skončení příslušného období. V souvislosti s užíváním nájemního bytu vznikl účastníkům opakovaně nedoplatek v řádu stokorun, který se zástupcem pronajímatele řešili a následně i uhradili tak, že jim vůči pronajímateli žádný dluh nezůstal /e-mailová komunikace na č. l. 63 spisu, výpověď žalovaného jako účastníka řízení na č. l. 240 spisu/. Vyúčtování plateb v souvislosti s pronajatým bytem řešil zástupce pronajímatele R. [příjmení] elektronicky nejprve s oběma účastníky, později jen se žalobkyní – např. doplatek elektřiny 378 Kč, který žalobkyně uhradila dle dohody spolu s nájemným [datum] /e-mailová komunikace na č. l. 63 spisu, č. l. 140, výpis z účtu na č. l. 32 spisu/. V dubnu 2019 vrátil zástupce pronajímatele R. [příjmení] na účet žalobkyně částku 10 180 Kč /viz č. l. 226 spisu/.

6. Žalobkyně a žalovaný uvažovali v prosinci 2016 o společné dovolené na Srí Lance. Plánovali, v jakém ročním období je nejvhodnější destinaci navštívit, co si vezmou s sebou apod. a zda vůbec bude mít cestovní kancelář pro zájezd ještě volná místa. Zvažovali i cenu zájezdu a to, zda žalovaný je ochotný„ za tu cenu“ na zájezd jet. Žalovaný nakonec uzavřel, že na dovolenou by jet chtěl, ale s tím, že by to pro něj byla„ poslední drahá dovolená“, pak by chtěl dávat finance na úspory na společné plány s žalobkyní. /elektronická komunikace na č. l. 64 - 66 spisu/. Nato žalobkyně u cestovní kanceláře dne [datum] dovolenou rezervovala a žalovaného o tom informovala /smlouva o zájezdu na č. l. 34, elektronická komunikace účastníků na č. l. 66 spisu/. Žalobkyně na základě cestovní smlouvy zaplatila na zájezd na [příjmení] [příjmení] pro 2 osoby zálohu 10 000 Kč /výpis z účtu žalobkyně na č. l. 35 spisu/. Žalovaný žalobkyni elektronicky sdělil„ doplatím ti srilanku“ / č. l. 40 spisu/a zaslal jí platby v celkové výši 6 000 Kč /nesporná tvrzení účastníků/. Žalovaný netvrdil, ani v řízení jinak nevyšlo najevo, že by v souvislosti s dovolenou na Srí Lance zaslal žalobkyni nějaké další platby.

7. Žalovaný byl k úhradě všech tří nároků na zaplacení předžalobně upomenut /výzva k uhrazení pohledávek na č. l. 42 - 45, podací stvrzenka na č. l. 26 spisu/.

8. Soud neuvěřil výpovědi žalovaného v té části, kde uvedl, že dovolenou na Srí Lance dostal od žalobkyně darem, popř. že by se měl dle dohody podílet na platbě např. jen co do částky 10 000 Kč. Uvedené nekoresponduje s obsahem listinných důkazů založených do spisu, a to ani samotným žalovaným. Objevuje se zcela účelově až v průběhu řízení, jako reakce na vývoj dokazování. Pokud žalovaný na podporu tohoto tvrzení dokládal komunikaci s žalobkyní o další možné dovolené z května 2019 / č. l. 208 - 213 spisu/, kde žalobkyně nabízí, že by se„ ubytování platilo z jejího fondu“ a„ žalovaný by nesl jen náklady na jídlo, benzín + výlety“, pak žalovaný v souvislosti s dovolenou žádná taková obdobná tvrzení soudu nepřednesl a z listin soud nevnímá ani žádný odkaz na podobnou úmluvu v případě Srí Lanky. Už vůbec ne ve formě„ čistého“ daru. Jde-li pak o SMS zprávu – dle žalovaného z roku 2015 – pak soud opět její obsah nevnímá jako vyjádření nějakého závazku žalobkyně platit za žalovaného jeho výdaje. Jde spíš o jakousi deklaraci společného hospodaření a společného života – jednou platím já, jednou ty, stejně žijeme a chceme žít spolu a společně hospodařit. Žalovaný uvedl, že si účastníci nikdy předem nedomluvili, že se budou na dovolené na [příjmení] [příjmení] podílet finančně napůl /výpověď na č. l. 240 p. v. spisu/. Žádná jiná verze dohody se mu však prokázat nepodařila a soud vzal v potaz i listinný důkaz obsahující text se závazkem žalovaného doplatit [příjmení] [příjmení] a jeho částečně platby z tohoto důvodu.

9. Na základě takto provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: žalobkyně a žalovaný coby nájemci uzavřeli dne [datum] nájemní smlouvu na nájem bytu a dohodli se, že nájemné a zálohy na služby budou hradit rovným dílem, každý 7 250 Kč měsíčně. Za účelem společného hospodaření a bydlení v nájemním bytě založili [datum] společný bankovní účet a domluvili se, že platby nájemného a záloh pronajímateli, stejně jako roční vyúčtování služeb, bude za oba zajišťovat žalobkyně. V průběhu roku 2016 i 2017 měl žalovaný z tohoto titulu poskytnout žalobkyni částku 87 000 Kč (12x 7 250 Kč) a v roce 2018, kdy v červnu uzavřeli účastníci manželství, částku 43 500 Kč (6x 7 250 Kč), když platby spojené s nájmem bytu byly splatné vždy do 10. dne v měsíci. Fakticky žalovaný v roce 2016 zaplatil na společný účet částku 151 735 Kč, v roce 2017 103 262 Kč a do konce června roku 2018 částku 37 500 Kč, tj. z titulu plateb nájemného a záloh na služby nemá žalovaný vůči žalobkyni dluh (nárok 1). V roce 2016 se žalobkyně s žalovaným dohodli, že pojedou společně na zájezd, a to na [příjmení] [příjmení]. Žalovaný si byl vědom toho, že nemá na takovou dovolenou dost peněz, ale nakonec po naléhání žalobkyně s cestou souhlasil s tím, že to bude poslední dovolená před tím, než začnou peníze investovat do společného vlastního bydlení. Žalobkyně uzavřela s [příjmení] [jméno] – [právnická osoba] cestovní smlouvu a zaplatila za dovolenou pro 2 osoby – sebe a žalovaného - celkem 119 724 Kč. V době, kdy účastníci již řešili neshody v manželství, žalovaný uvedl, že žalobkyni dovolenou na Srí Lance doplatí a z tohoto důvodů jí také zaslal platby v celkové výši 6 000 Kč (nárok 2). Žalobkyně zaplatila po rozvodu manželství účastníků, v listopadu 2020, za opravu kotle v domě ve [obec] v jejich podílovém spoluvlastnictví 4 500 Kč (nárok 3).

10. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), ve znění platném a účinném ke dni rozhodných právních skutečností.

11. Podle § 1872 odst. 1 o. z. je-li několik dlužníků zavázáno plnit společně a nerozdílně, jsou povinni plnit jeden za všechny a všichni za jednoho. Věřitel může požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část na všech spoludlužnících, jen na některých, nebo na kterémkoli ze spoludlužníků.

12. Podle § 1875 o. z. se má za to, že podíly na dluhu u všech spoludlužníků jsou v jejich vzájemném poměru stejné.

13. Podle § 1876 odst. 2 věta prvá o. z. vyrovnal-li spoludlužník více, než činí jeho podíl, náleží od ostatních spoludlužníků náhrada.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

16. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že je důvodná jen částečně, resp. jen v nároku 1 a 3.

17. Ad 1) nároky spojené s hrazením nájemného a záloh. Za situace, kdy žalobkyně a žalovaný společně, jako nájemci (což zákon nevylučuje) uzavřeli s pronajímatelem smlouvu o nájmu bytu pak, platí vyvratitelná domněnka (§ 1875 o. z.), že oba se měli na platbě nájemného a úhrad spojených s užíváním bytu podílet rovným dílem, tj. každý ½ ve výši 7 250 Kč (14 500 Kč: 2). Toto mezi účastníky nebylo ani sporné. Protože žalobkyně může po žalovaném požadovat navrácení toho, co za něj platila (§ 1876 odst. 2 věta prvá o. z.), je třeba rekapitulovat, kolik měl žalovaný platit a kolik skutečně zaplatil. Žalovaný měl každý měsíc platit 7 250 Kč a za rok celkem 87 000 Kč. Žalobkyně v řízení uplatnila nárok na úhradu částek vázaných na jednotlivé měsíce. Pokud byla žalobkyně při jednání dne [datum] poučena o tom, že je třeba tvrdit a prokázat, kdo, kdy, proč, z jakého účtu a v jaké výši nájemné a zálohy platil (§ 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.), pak nezbývá než konstatovat, že tvrzení dohody o placení nájemného a služeb napůl nebylo sporné. Jakékoli další tvrzení o konkrétním způsobu či době placení absentuje a nutně tak i důkazy k němu. Soud proto vyšel z povinnosti žalovaného zaplatit ½ ročních plateb, když žádné sankce v souvislosti s případnou pozdní úhradou účastníkům nevznikly (nebyly tvrzeny). Žalovaný zaplatil žalobkyni v roce 2017 (když počínaje tímto rokem žalobkyně uplatňuje svůj nárok pod bodem 1) celkem 103 262 Kč a měl zaplatit 87 000 Kč (12x 7 250 Kč). Je tedy evidentní, že žádný dluh vůči žalobkyni z titulu nezaplacení ½ plateb na nájem bytu mít nemůže. Obdobná, i když trochu komplikovanější situace s ohledem na uzavření manželství účastníků ke dni [datum], je i v roce 2018. Žalobkyně se domáhala za leden – červen 2018 úhrady celkem 33 000 Kč. Z výpisů ze společného účtu soud zjistil, že žalovaný na něj za uvedené měsíce zaslal celkem 37 500 Kč, tedy opětovně více, než by odpovídalo dohodnuté polovině plateb v souvislosti s bydlením v pronajatém bytě. Vzhledem k uvedenému neshledal soud požadavek žalobkyně v tomto bodě po právu a zamítl jej (výrok I. rozsudku).

18. Ad 2) dovolená na Srí Lance. Zcela opačně pak soud vyhodnotil nárok žalobkyně z titulu úhrady dovolené v roce 2017 na Srí Lance i za žalovaného. Žalobkyně prokázala (a žalovaný ostatně ani nesporoval), že uhradila sama v plné výši zájezd pro dvě osoby, sebe a žalovaného, ve výši 119 724 Kč. Žalovaný v řízení neprokázal svou obranu, že se jednalo ze strany žalobkyně o dar. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a v souladu s § 2991 odst. 1 o. z. je povinen žalobkyni bezdůvodné obohacení spočívající v plnění přijatém bez právního důvodu vydat. Po zohlednění plateb ve výši 6 000 Kč tak žalovaný žalobkyni nadále dluží 53 862 Kč (119 724: 2 = 59 862 - 6 000) a soud mu proto uložil povinnost žalobkyni tuto částku zaplatit. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku na výzvu žalobkyně řádně a včas, ocitl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i nárok na zaplacení úroků z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok II. rozsudku).

19. Ad 3) zaplacení opravy kotle. V této části žalovaný nárok žalobkyně na zaplacení ½ částky 4 500 Kč za opravu kotle v domě účastníků opakovaně v řízení uznal a úhradu opravy výlučně žalobkyní nesporoval. Odmítl však reálné zaplacení částky 2 250 Kč s tím, že tuto pohledávku žalobkyně započítává na své pohledávky, kdy na účet žalobkyně zaslal různé částky ve vyšší hodnotě. Protože ani k dotazu soudu neuvedl žalovaný, kdy žalobkyni k zaplacení tvrzených„ přeplatků“ vyzval, konstatuje soud, že splatnost jeho případných pohledávek nenastala, neboť žalovaný ničeho netvrdil ani ke sjednané splatnosti (§ 1958 o. z.). Za řádnou výzvu pak nelze považovat sdělení„ započítávám“ uvedené v podání žalovaného v průběhu tohoto řízení podáním ze dne [datum] / č. l. 168 – 173 spisu/. S ohledem na uvedené soud uzavřel, že žalovaný žalobkyni stále dluží 2 500 Kč a žalobkyni i v tomto případě přiznal nárok na zaplacení nejen dlužné částky, ale i úroků z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla opět stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. rozsudku).

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem IV. rozsudku podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal. Žalobkyně se návrhem na zahájení řízení domáhala zaplacení částky celkem 110 165 Kč s příslušenstvím. Žalobkyni byla v konečném rozhodnutí přisouzena částka 6 406, 7456 112 Kč s příslušenstvím. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 54 053 Kč, byla žaloba zamítnuta. Při odečtení neúspěchu (54 053 Kč odpovídá 49,07 %) od úspěchu (56 112 Kč odpovídá 50,93 %), by žalobkyně měla právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 1,86 %, což je rozdíl tak nepatrný, že soud rozhodl o tom, že účastníci vzájemně nemají právo na náhradu nákladů řízení (výrok pod bodem IV. tohoto rozsudku).