8 C 1/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Benešem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 20 426 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 11 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 9 426 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 639,63 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 26 923,62 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 11 840,63 Kč od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 840,63 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 21 % ročně z částky 11 840,63 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 20 426 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 639,63 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 26 923,62 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % z částky 11 840,63 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 21 % ročně z částky 11 840,63 Kč od datum do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO: IČO, se sídlem adresa (dále také jen ,,právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o půjčce č. hodnota, na základě které mu poskytla finanční prostředky ve výši 13 000 Kč s úrokovou sazbou 21 % ročně. Žalovaný se zavázal půjčku vrátit spolu s částkou 9 426 Kč, jež představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 21,00 % ročně ve výši celkem 1 240 Kč, administrativní poplatek ve výši 2 080 Kč a náklady za hotovostní inkaso ve výši 6 106 Kč, a to v 45 týdenních splátkách po 499 Kč. Poslední splátka byla splatná dne datum. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne datum právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, s účinností ke dni datum, postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil žalovaný celkem částku ve výši 2 000 Kč. Aktuální výše dlužné částky činí na jistině 11 840,63 Kč a na dlužném poplatku (souhrnu úroků, administrativního poplatku a poplatku na inkaso) částku 8 585,37 Kč. Tuto dlužnou částku žalobkyni žalovaný neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány proti vyžádaným dokladům, k nimž patřila pracovní smlouva a výplatní pásky. V příslušném registru pak ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Bylo zjištěno, že žalovaný pracoval jako strojník s měsíčním příjmem 15 400 Kč, žil ve vlastním domě či bytě bez zástavy, neměl vyživovací povinnost k žádné další osobě, neměl úvěr z kreditní karty ani půjčku u jiné společnosti. To vše vyplývá ze zákaznické karty ze dne datum. Právní předchůdkyně žalobkyně tak dospěla k závěru, že schopnost žalovaného splácet půjčku je dostatečná. V případě, že by soud shledal, že nebylo dostatečně prokázáno splnění zákonné povinnosti dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., nezpůsobuje toto neprokázání neplatnost smlouvy, jelikož tato byla uzavřena přede dnem datum, kdy až následně nabyl účinnosti zákon č. 43/2013 Sb., jímž byl novelizován i § 9 zákona č. 145/2010 Sb. a tím byla nově stanovena sankce absolutní neplatnosti smlouvy v případě řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele splácet úvěr.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, když se žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolán.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalobkyně je právnickou osobou zapsanou v obchodním rejstříku /viz výpis z OR žalobkyně na č. l. 14 spisu/. Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně podepsal dne datum smlouvu o půjčce č. hodnota, včetně smluvních podmínek. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému půjčku ve výši 13 000 Kč s úrokovou sazbou 21 % ročně, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 9 426 Kč sestávajícím z úroku ve výši 1 240 Kč, z částky ve výši 2 080 Kč za administrativní činnost a z částky 6 106 Kč za hotovostní inkaso splátek, a to ve 45 týdenních splátkách po 499 Kč (poslední splátka ve výši 470 Kč). Finanční prostředky ve výši 13 000 Kč byly žalovanému poskytnuty v hotovosti /viz smlouva o půjčce na č. l. 16, smluvní podmínky smlouvy o půjčce na č. l. 17 spisu/. V žádosti o tuto půjčku žalovaný uvedl, že bydlí ve vlastním bydlení, již měl u právní předchůdkyně žalobkyně půjčku, je majitelem vozu, jeho měsíční příjmy představuje mzda ve výši 15 000 Kč. Měsíční výdaje domácnosti jsou ve výši 1 200 Kč za inkaso, ve výši 500 Kč za pojištění, ve výši 300 Kč za telefon, ve výši 1 000 Kč splátky půjček/výživné, ve výši 3 000 Kč výdaje na domácnost, celkem tedy ve výši 6 000 Kč. V kolonce důvod půjčky je uvedeno ,,běžné výdaje domácnosti“. Při uzavření smlouvy měly být ověřeny dokumenty - pracovní smlouva, občanský průkaz, a výplatní pásky. Tyto listiny však v řízení ze strany žalobkyně předloženy nebyly /viz zákaznická karta na č. l. 15 spisu/. Dne datum podepsaly právní předchůdkyně žalobkyně v postavení postupitele a žalobkyně v postavení postupníka smlouvu o postoupení pohledávek, v níž si smluvní strany sjednaly mj. postoupení pohledávek ze smlouvy č. hodnota za žalovaným na žalobkyni /viz smlouva o postoupení pohledávek v systému CEPR, příloha č. hodnota seznam postoupených pohledávek na č. l. 21- 23 spisu/. O sjednání smlouvy byl žalovaný právní předchůdkyní žalobkyně informován dopisem ze dne datum, ve kterém byl současně vyzván k úhradě dlužné částky nejpozději do 10 dnů od doručení výzvy /viz oznámení o postoupení pohledávky na č. l., 24, podací lístek na č. l. 25 spisu/. Žalovaný byl naposledy vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne datum, která mu byla zaslána dne datum, a to na adresu adresa, adresa, kterou žalobkyně disponovala. Žalovaný měl od datum evidován trvalý pobyt na adrese adresa /viz výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě na č. l. 18 - 19, podací lístek na č. l. 20, potvrzení o provedení lustrace na č. l. 45 spisu/. Žalovaný uhradil celkem 2 000 Kč /viz přehled plateb na č. l. 40 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedené platby) uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Soud zamítl návrh na doplnění dokazování rozsudkem Krajského soudu v adresa ze dne datum, č. j. spisová značka, neboť z této listiny neplynou žádné skutečnosti rozhodné pro danou věc. K důkazu nelze provádět listinu směřující k právnímu hodnocení věci.

6. Soud danou věc posuzoval po právní stránce s ohledem na okamžik vzniku předmětných závazků (uzavření smluv) v souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ,,o. z.“) zejména podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do datum (dále jen ,,obč. zák.“), a dále dle ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 24. 2. 2013 (dále jen ,,zákon o spotřebitelském úvěru“).

7. Podle § 3 odst. 1 obč. zák. nesmí výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

8. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

9. Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst. 2 je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

10. Podle § 456 obč. zák. se předmět bezdůvodného obohacení musí vydat tomu, na jehož úkor byl získán.

11. Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

12. Podle § 517 odst. 1 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Dle odst. 2 jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

13. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. při peněžité půjčce lze dohodnout úroky.

14. Podle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru tento zákon zpracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje některá práva a povinnosti související s odloženou platbou, půjčkou, úvěrem nebo jinou obdobnou finanční službou poskytovanou nebo přislíbenou spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

15. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

16. Podle § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

17. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

19. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný sjednali smlouvu o půjčce ve smyslu § 657 obč. zák., na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 13 000 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z. byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupena na žalobkyni, přičemž postoupení pohledávky, pokud jde o způsobilost pohledávky být předmětem postoupení a účinky postoupení vůči žalovanému, odpovídá právní úpravě obsažené v § 524 a násl. obč. zák. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována. Smlouva o půjčce však nebyla sjednána platně, jelikož žalobkyně v řízení nevyvrátila vyvratitelnou domněnku zakotvenou v § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru spočívající v tom, že není-li prokázán opak, má se za to, že poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného půjčku splácet vyplývající z § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. K prokázání svých tvrzení o posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně předložila toliko zákaznickou kartu. V té je uveden příjem žalovaného ze zaměstnání, jakož i výše měsíčních nákladů (v celkové výši 6 000 Kč, a to vynaložených za: inkaso ve výši 1 200 Kč, spoření/ pojištění ve výši 500 Kč, telefon ve výši 300 Kč, splátky půjček/výživné ve výši 1 000 Kč, výdaje na domácnost ve výši 3 000 Kč). Tyto skutečnosti, zejména pak výdaje žalovaného, však nebyly žádným způsobem doloženy. Žalovaný měl k žádosti o půjčku předložit pracovní smlouvu, občanský průkaz, a výplatní pásky. Nebylo vůbec prokázáno, že by se tak skutečně stalo, nicméně i pokud by žalovaný tyto listiny právní předchůdkyni žalobkyně předložil, byly by s to doložit toliko jeho příjmy. Na ověření výdajů žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně evidentně zcela rezignovala. Nic jí přitom nebránilo v tom, aby si vyžádala např. výpisy z účtu žalovaného. Při hodnocení výdajů žalovaného tedy bez dalšího vycházela z údajů, které byly bez jakéhokoliv potvrzení pouze doplněny do zákaznické karty. Takový postup je zcela neadekvátní, zejména za situace, kdy jsou účelem půjčky „běžné výdaje domácnosti.“ Samotný důvod půjčky totiž nasvědčuje tomu, že žalovaný jako žadatel o půjčku nezvládal ze svých pravidelných příjmů zajistit běžný chod domácnosti, natož aby ještě řádně splácel další půjčku. Pouhé doplnění čísel do formuláře právní předchůdkyně žalobkyně k hodnocení klienta, nelze za takové situace považovat za zákonem vyžadované posouzení na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, které si měla právní předchůdkyně žalobkyně rovněž ověřit /srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018/. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému půjčku v rozporu se zákonnou povinností prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost splácet, a předmětná smlouva proto svým účelem odporuje zákonu, pročež je od počátku absolutně neplatná. Platnost smluv z uvedeného důvodu je přitom soud povinen zkoumat z úřední povinnosti /srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 v řízení OPR-Finance s.r.o. proti GK/. Nepostupovala-li právní předchůdkyně žalobkyně při poskytování smlouvy v souladu s § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013 namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spotřebitelům - neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období, kdy zákon uvedený důsledek spočívající v neplatnosti takto uzavřené smlouvy výslovně neupravoval /k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018/.

20. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o půjčce nebyla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, došlo na straně žalovaného na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně, k bezdůvodnému obohacení, a proto je povinen toto obohacení ve smyslu § 457 obč. zák. žalobkyni vydat. Žalobkyně v řízení uvedla, že žalovaný uhradil 2 000 Kč, přičemž mu bylo poskytnuto 13 000 Kč. Žalovaný je tak povinen vrátit vyplacené finanční prostředky ve výši 11 000 Kč, o které se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně, bezdůvodně obohatil. V případě určení splatnosti pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení vycházel soud ze skutkových zjištění, že oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum bylo žalovanému odesláno dne datum. V souladu s § 573 o. z. lze předpokládat, že žalovanému bylo oznámení o postoupení pohledávky doručeno dne datum, přičemž byl vyzván k plnění ve lhůtě do 10 dnů ode dne doručení tohoto oznámení. Žalovaný má sice již delší dobu evidovánu zcela jinou adresu, než na jakou mu byla zaslána žalobkyní výzva před podáním žaloby, ale žalobkyně zaslala tuto výzvu na adresu, kterou měla k dispozici. Žalovaný byl tedy povinen uhradit žalobkyni bezdůvodné obohacení do datum. Protože tak neučinil, ocitl se následujícího dne v prodlení. Od datum tedy žalobkyni náleží nárok na úrok z prodlení dle § 517 obč. zák. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky. Vzhledem k tomu, že však žalobkyně požadovala přiznání zákonného úroku ve výši 7,75 %, byl soud tímto návrhem vázán. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku). Ve zbylém soudu nezbylo, než nárok žalobkyně zamítnout, když nebylo v řízení prokázáno uzavření platné smlouvy o půjčce, ani dřívější dojití výzvy k plnění (výrok II. tohoto rozsudku).

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok III. tohoto rozsudku). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.