8 C 129/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Benešem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 32 083,23 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 21 043,82 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 21 043,82 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 11 039,41 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 32 083,23 Kč od , datum, do , datum, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 11 039,41 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 298,59 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 32 083,23 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od , datum, do zaplacení. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , se , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), dne , datum, prostřednictvím internetových stránek www., Anonymizováno, .cz smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Žalovaný si na webu zvolil parametry úvěru, seznámil se s poplatky a podmínkami, vyplnil registrační formulář a doplnil své osobní údaje včetně čísla občanského průkazu, banky a adresy. Na základě této smlouvy mu byl poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit navýšený o smluvní úrok ve výši 7 083,23 Kč. Celková částka měla být splacena po využití práva na navýšení nejpozději do , datum, . Výplata prostředků na účet žalovaného byla identifikována variabilním symbolem , var. symbol, . Žalovaný úvěr řádně nesplácel a dostal se do prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, právní předchůdkyně žalobkyně postoupila spornou pohledávku na žalobkyni. Žalovaný byl opakovaně upomínán k úhradě dlužné částky, a to i předžalobní výzvou ze dne , datum, . Pro případ, že by soud neshledal nárok z úvěrové smlouvy jako prokázaný, domáhala se žalobkyně vydání bezdůvodného obohacení s tím, že finanční prostředky byly žalovanému prokazatelně zaslány a nebyla-li by smlouva platná, jednalo by se o plnění bez právního důvodu.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolán, a žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru splatném ve splátkách č. , hodnota, , na základě níž se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč, a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit ve 12 měsíčních splátkách po 3 590,52 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 114,73 % ročně, RPSN činila 199,10 %. Před uzavřením smlouvy žalovaný zaslal právní předchůdkyni žalobkyně platbu ve výši 0,01 Kč. Dne , datum, právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému částku ve výši 25 000 Kč /viz smlouva o úvěru na č. l. 7-8, výpis z běžného účtu na č. l. 9, výpis z běžného výpisu na č. l. 9 p.v., sdělení od , právnická osoba, . na č. l. 26 spisu/. Dne , datum, právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, přičemž dlužnou částku co do jistiny vyčíslila na 21 043,82 Kč /viz výzva k okamžité úhradě na č. l. 10 spisu/. Dne , datum, právní předchůdkyně uzavřela s žalobkyní rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo oznámeno žalovanému společně s předžalobní výzvou. V předžalobní výzvě byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů. Výzva s oznámením o postoupení pohledávky byly žalovanému odeslány dne , datum, . Zásilka byla žalovanému doručována dne , datum, , kdy měl poprvé možnost se s ní seznámit /viz smlouva o postoupení pohledávek vč. příloh založená v elektronickém systému CEPR, seznam postoupených pohledávek na č. l. 11-13, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 14, výzva před podáním žaloby na č. l. 15, podací lístek na č. l. 16, výpis ke sledování zásilky RR2729130446F na č. l. 31 spisu/.

5. Závěr o skutkovém stavu je takový, že právní předchůdkyně žalobkyně převedla dne , datum, na bankovní účet žalovaného finanční prostředky ve výši 25 000 Kč. Ve výzvě k úhradě, která byla vystavena právní předchůdkyní žalobkyně, byl vyčíslen dluh žalovaného na neuhrazené jistině ve výši 21 043,82 Kč. Zbylá část pohledávky byla tvořena smluvním úrokem a smluvní pokutou. Žalovaný byl předžalobní výzvou, která mu byla doručována dne 20. 12 2024, vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky do tří dnů. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. Provedenými důkazy naopak nebylo v řízení prokázáno, že by žalovaný projevil vůli uzavřít s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru žalobkyní předkládaného obsahu. Tento závěr nelze učinit z textu smlouvy neobsahující podpis žalovaného. S ohledem n skutečnost, že na účet žalovaného byla vyplacena částka ve výši 25 000 Kč se lze domnívat, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně o uzavření smlouvy jednal. V daném řízení však nebylo prokázáno, jaký obsah smlouvy žalovaný rovněž odsouhlasil, když o tomto nemůže svědčit ani převod částky ve výši 0,01 Kč dne , datum, z bankovního účtu žalovaného.

6. Podle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníků, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s projednáním věci ve své nepřítomnosti. O odročení nežádala. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplněné této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

8. Podle § 1740 odst. 1 o. z. osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou.

9. Podle § 1745 o. z. smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.

10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

15. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Nebylo totiž prokázáno, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru předloženého znění. Smlouva, kterou žalobkyně k prokázání svých tvrzení předkládá, není opatřena žádným podpisem žalovaného, nebylo tedy prokázáno, že žalovaný dle § 1740 odst. 1 o. z. projevil vůli být touto smlouvou vázán. Nárok žalobkyně je tedy nutné hodnotit pouze jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z. (plněno bez právního důvodu, právní důvod nebyl v řízení prokázán). V řízení bylo prokázáno, že na bankovní účet žalovaného odeslala právní předchůdkyně žalobkyně dne , datum, finanční prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovanému tak vznikla povinnost toto plnění vydat, a to v rozsahu plnění, které případně doposud nevydal. V daném případě žalovaný zjevně úvěr částečně splácel. V řízení totiž bylo rovněž prokázáno, že když právní předchůdkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, činil zůstatek na jistině 21 043,82 Kč. Zbylá část pohledávky byla tvořena smluvním úrokem a smluvní pokutou. Pohledávka byla sice na žalobkyni postoupena v plné výši, tedy včetně úroku a smluvní pokuty, jak ovšem bylo uvedeno, s ohledem na neplatnost předmětné úvěrové smlouvy má žalobkyně nárok toliko na vrácení holého zůstatku jistiny úvěru. Ostatní nároky měly totiž vyplývat toliko ze smlouvy, jejíž uzavření však nebylo v řízení prokázáno. V řízení bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, žalobkyně tak je k podání žaloby v dané věci aktivně legitimována. Jelikož byl nárok žalobkyně prokázán pouze v rozsahu 21 043,82 Kč, tedy v rozsahu dosud nesplacené jistiny, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a žalobkyni uvedenou částku přiznal, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalovaný byl povinen vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění. V daném případě bylo prokázáno, že výzva k plnění (obsažená v rámci předžalobní výzvy) byla žalobkyní prokazatelně odeslána dne , datum, . Do sféry dispozice žalovaného se dostala v souladu s ustálenou judikaturou při prvním pokusu o doručení dne , datum, , kdy byla žalovanému doručována /srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3144/2018 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1239/2016/. S ohledem na třídenní lhůtu k plnění byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat do , datum, , což ovšem neučinil a následujícího dne se ocitl v prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z nesplacené dlužné jistiny od , datum, do zaplacení v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

18. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (co do částky 11 039,41 Kč), neboť uzavření úvěrové smlouvy, o niž by obecně bylo lze uvedený nárok opřít, nebylo prokázáno. Shodně postupoval soud také stran požadavku na zaplacení zákonného úroků z prodlení z částky 32 083,23 Kč za období předcházející datu, kdy se žalovaný dostal do prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení, jakož i z částky 11 039,41 Kč za následující období (tj. období, kdy již byl žalovaný v prodlení) (výrok II. tohoto rozsudku).

19. Nad rámec výše uvedeného soud dále konstatuje, že i pokud by shledal smlouvu jako uzavřenou, nebylo by možné učinit závěr o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně před jejím uzavřením řádně provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného, což je vyžadováno příslušným zákonem (ZoSÚ). Žalobkyně tuto skutečnost ani netvrdila a tedy nedokládala. I pokud by soud nedospěl k výše uvedeným závěrům stran absence projevu vůle žalovaného, musel by učinit závěr o absolutní neplatnosti smlouvy ve smyslu § 87 ZoSÚ z důvodu nesplnění zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného dle § 86 ZoSÚ.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 298,59 Kč, přičemž tato částka představuje 28,8 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 64,4 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 35,6 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 605 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 32 083,23 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Ohledně aplikace § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu v databázi soudu ISAS (např. řízení vedená pod sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, či , spisová značka, ). Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků soud s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlédl též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení.