8 C 138/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Benešem ve věci manželky: Jméno manželky , narozená Datum narození manželky trvale bytem Adresa manželky zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti manželovi: Jméno manžela , narozený Datum narození manžela trvale bytem Adresa manžela o rozvod manželství

I. Manželství , Jméno manželky, , rozené , rodné přijmení, , narozené , rodné přijmení, , Datum narození manželky, , a , Jméno manžela, , narozeného dne , Datum narození manžela, , uzavřené dne , datum, před Obecním úřadem , adresa, , se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Anonymizovaný odstavec2. Manžel se k podanému návrhu na rozvod manželství vyjádřil tak, že s rozvodem souhlasí, ale nechce, aby se jednalo o společný návrh manželů.Anonymizovaný odstavec4. Z účastnické výpovědi manželky soud zjistil, že vše, co se stalo, bylo výsledkem vzájemného jednání manželů. Nechtěla však probírat nic špatného, kdy však současně potvrdila, že skutečnosti, které jsou uvedeny v rozsudku, jímž byl manžel odsouzen, odpovídají tomu, co jí manžel dělal. Oba manželé měli rozdílné povahy a představy o dalším životě. V manželství se cítila zneužívaná, ale nikoliv fyzicky. O vše se starala ona a byla z toho již vyčerpaná. Z bytu, kde společně bydleli, utekla v dubnu 2025. Předtím byl manžel vykázán ze společného bydliště, ale nebyla schopna určit, kdy to bylo. Obnova manželství dle ní již není možná.Anonymizovaný odstavec6. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Manželé spolu uzavřeli dne , datum, manželství. Dcery, které se z manželství narodily, jsou již zletilé. Manžel se k manželce choval nepřípustným způsobem, pro které vůči němu bylo vedeno trestní stíhání. To vyústilo v odsouzení manžela, který byl rozsudkem Okresního soudu v , adresa, shledán vinným, že spáchal zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí dle § 199 odst. 1 a 2 písm. d) trestního zákoníku, kdy se tohoto jednání dopouštěl na své manželce dlouhodobě, a to nejméně v období od roku 2008 do , datum, . Toto jednání bylo v rovině psychického násilí a představovalo dlouhodobé zlé chování manžela ve vztahu k jeho manželce. Rozsudek, jímž byl manžel podmíněně odsouzen k trestu odnětí svobody, je pravomocný. Manželka se z posledního společného bydliště odstěhovala v dubnu 2025, ale již v předchozí době (srpnu 2024) došlo k tomu, že byl manžel vykázán ze společného bydliště. Ačkoliv manžel prezentoval, že by v manželství setrvat chtěl, manželka uvedla, že obnovení soužití již podle ní možné není.

7. Podle § 135 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.

8. Podle § 687 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), jsou si manželé navzájem povinni úctou, jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svou důstojnost, podporovat se, udržovat rodinné společenství, vytvářet zdravé rodinné prostředí a společně pečovat o děti.

9. Podle § 755 odst. 1 o. z. může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.

10. Podle § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud není dále stanoveno jinak.

11. Podle § 758 o. z. spolu manželé nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce.

12. Soud po právním hodnocení skutkových zjištění shledal návrh manželky na rozvod manželství jako důvodný, když byly podmínky stanovené zákonem naplněny. V řízení bylo prokázáno, že se manžel k manželce choval zcela nevhodně, a to nikoliv pouze po přechodnou dobu období. Naopak jeho jednání vůči manželce započalo ještě před uzavřením sňatku a trvalo až do srpna 2024. Toto manželovo jednání bylo charakteru psychického násilí, když byl za toto jednání manžel dokonce odsouzen, a to k podmíněnému trestu odnětí svobody. Je tedy zřejmé, že jednání manžela vůči manželce bylo velmi závažné. Byť bylo evidentní, že manželka o tomto nechce při jednání blíže hovořit a bylo to pro ni těžké, je z popisu skutku, tj. toho za co byl shledán manžel vinným, zřejmé, že jednání manžela vůči manželce bylo dlouhodobé a lze jej při nejmenším označit jako zlé nakládání manžela s manželkou, jak toto ostatně označila manželka v podaném návrhu na rozvod manželství jako příčinu rozvratu manželství. Ačkoliv manžel nesouhlasil se vším, co bylo uvedeno v popisu skutku odsuzujícího rozsudku, je tento rozsudek pravomocný a soud je tímto rozhodnutím vázaný. Uvedené tedy bylo již zjištěno právě i v rámci trestního řízení, které bylo ve vztahu k manželovi vedeno. Oba manželé dále uvedli, že byl manžel vykázán v předchozí době také ze společného bydliště, což manžel časově blíže zařadil do srpna 2024. Oba manželé potvrdili i to, že se manželka ze společného bydliště odstěhovala.

13. Manžel sice uvedl, že s rozvodem souhlasí, ačkoliv to vnitřně cítí jinak. Manželka však v manželství pokračovat nechtěla a v řízení bylo ve smyslu § 755 o. z. jednoznačně prokázáno, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno s tím, že nelze očekávat jeho obnovení. Soud uzavřel, že v řízení bylo rovněž prokázáno, že příčinou rozvratu manželství bylo právě dlouhodobé zlé nakládání manžela s manželkou. Chování, jehož se manžel dlouhodobě ve vztahu ke své manželce dopouštěl, je nepochybně zcela dostatečným důvodem pro rozvod manželství. Takové jednání vylučuje i plnění povinností manželů podle § 687 odst. 2 o. z., kdy jsou manželé mimo jiné povinni respektovat svou důstojnost, podporovat se, atd. Soud tedy shledal, že zákonné podmínky pro rozvod manželství byly splněny a manželství rozvedl (výrok I. tohoto rozsudku).

14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto výrokem II. tohoto rozsudku podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“), dle kterého ve statusových věcech manželských nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Ačkoliv by bylo na místě uvažovat o tom, že by zde mohla být dána okolnost pro přiznání této náhrady s ohledem na příčinu rozvratu manželství, bylo ze strany manželky uvedeno, že náhradu nákladů řízení nepožaduje.

15. Soud neshledal žádnou okolnost případu, která by přiznání náhrady nákladů řízení odůvodňovala.