8 C 186/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Benešem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 51 080 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 23 379 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 23 379 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 13 699 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 37 078 Kč od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 699 Kč od , datum, do zaplacení, pohledávky ve výši 14 002 Kč, úroku ve výši 76,04 % ročně z částky 29 664,3 Kč od , datum, do , datum, ve výši 1 379,54 Kč a úroku ve výši 15 % ročně z částky 29 664,3 Kč od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky 115 545 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 37 078 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75 % ročně od , datum, do zaplacení, pohledávky ve výši 14 002 Kč představující smluvní pokutu za prodlení s úhradou nové jistiny úvěru, úroku ve výši 76,04 % ročně z částky 29 664,30 Kč od , datum, do , datum, ve výši 1 379,54 Kč, a dále úroku ve výši 15 % ročně z téže částky od , datum, do zaplacení, nejvýše však do doby, kdy celkový tento úrok dosáhne částky 115 545 Kč. Nárok odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu poskytla částku 30 000 Kč. Tu měl žalovaný splácet ve 48 měsíčních splátkách po 2 207 Kč, přičemž v každé splátce byla zahrnuta i úhrada za pojištění schopnosti splácet ve výši 201 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím tzv. produktu A, tedy výlučně elektronicky. Žalovaný nejprve požádal o úvěr a poskytl žalobkyni požadované doklady, včetně dvou osobních dokladů a potvrzení o bankovním účtu vedeném na své jméno. Po ověření jeho totožnosti a úvěruschopnosti mu byla na e-mailovou adresu zaslána smluvní dokumentace a na mobilní telefon byla odeslána zpráva s informací o jejím odeslání. Následně žalobkyně vygenerovala jedinečný podpisový kód, který žalovaný obdržel jako variabilní symbol při ověřovací platbě 1 Kč ze svého účtu. Po potvrzení souhlasu s podmínkami úvěru prostřednictvím SMS a zadání podpisového kódu byla smlouva považována za uzavřenou. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Posouzení bylo provedeno na základě dokladů o příjmech žalovaného, výpisů z databází NRKI a SOLUS, interního scoringu a dalších informací získaných od žalovaného. Bylo zjištěno, že žalovaný má čistý měsíční příjem ve výši 24 500 Kč, měsíční výdaje ve výši 9 032 Kč a volné zdroje ke splácení ve výši 14 468 Kč po započtení rezervy. Dále bylo ověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, jeho doklad totožnosti byl platný, jeho zaměstnavatel nebyl v insolvenčním rejstříku. Žalovaný úvěr čerpal, ale následně uhradil pouze čtyři splátky (ve výši 2 007 Kč, 200 Kč, 2 207 Kč a 2 207 Kč) a poté se dostal do prodlení. V důsledku prodlení delšího než 65 dní došlo dne , datum, k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný na svůj dluh navzdory předžalobní výzvě již ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, neboť ten se k jednání soudu bez řádné a včasné omluvy nedostavil, ač byl k jednání procesně korektním způsobem předvolán.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci:

5. Žalobkyně jakožto poskytovatelka nebankovních spotřebních úvěrů jednala se žalovaným o uzavření smlouvy o úvěru. V rámci jednání vygenerovala Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouva o úvěru č. , hodnota, . Dle tohoto návrhu smlouvy měla žalobkyně žalovanému poskytnout úvěr ve výši 30 000 Kč s tím, že celkově měl žalovaný zaplatit částku ve výši 96 288 Kč. Úvěr měl být sjednán na 48 měsíců s měsíční splátkou ve výši 2 207 Kč, a to počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Zápůjční úroková sazba činila 76,03 % ročně. RPSN odpovídalo 109,01 %. Bod 2.

2. části B) smlouvy o úvěru stanovil, že úrok běží i po zesplatnění úvěru, kdy i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru, a to až do doby její úplné úhrady s tím, že žalobkyně byla oprávněna na úrocích, které přirostou po zesplatnění, požadovat částku v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou měl žalovaný zaplatit, tj. maximálně 115 545,60 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů zakotvila smlouva o úvěru, ve své části B) v bodu 6.1., povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou byl žalovaný v prodlení o délce 30 dnů s tím, že tato smluvní pokuta je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k jejímu zaplacení a že souhrn veškerých smluvních pokut, které je žalobkyně oprávněna takto požadovat, činí maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Dle bodu 6.

2. části B) smlouvy o úvěru měla žalobkyně rovněž právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného s úhradou každé splátky o délce 15 dnů s tím, že tato náhrada nákladů je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů pak smlouva o úvěru, v části B) v bodech 6.3. a 6.4., stanovila, že automaticky dojde k zesplatnění úvěru, kdy se ke dni zesplatnění stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů a kdy se ke dni zesplatnění celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru, přirostlé ke dni zesplatnění, stávají součástí nové jistiny úvěru splatné nejpozději ke dni zesplatnění. Žalobkyně pak měla, dle bodu 6.

5. části B) smlouvy o úvěru rovněž právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Ve smlouvě byla pro žalovaného kromě adresy trvalého bydliště uvedena též adresa pro doručování, a to , adresa, . Smlouva byla podepsána žalobkyní. Na místě podpisu žalovaného je uveden „jedinečný kód , Anonymizováno, “ s uvedením dne a času (, datum, , 06:12:58). Se smlouvou byl vygenerován také nepodepsaný předsmluvní formulář, Příloha č. 1 k návrhu na uzavření Smlouvy o úvěru, na které byl opět v místě podpisu žalovaného uveden „jedinečný kód 6646349340“ s časovým údajem , datum, , 06:12:59, dodatek č. , hodnota, k Návrhu smlouvy o úvěru, na kterém byl rovněž v místě podpisu žalovaného uveden „jedinečný kód 6646349340“ s časovým údajem , datum, , 06:12:58 a prohlášení klienta na kterém byl znovu v místě podpisu žalovaného uveden „jedinečný kód , Anonymizováno, “ s časovým údajem , datum, , , Anonymizováno, :, Anonymizováno, :57 /viz úplný výpis ČNB na č. l. 8, předsmluvní formulář č. l. 10-13, návrh na uzavření smlouvy na č. l. 13-16, příloha č. , hodnota, k návrhu na uzavření smlouvy na č. l. 17, dodatek č. , hodnota, k návrhu smlouvy na č. l. 18-19, prohlášení klienta na č. l. 36-37 spisu/. Totožným „jedinečným kódem , Anonymizováno, “ byla podepsána též Přihláška do pojištění - skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry, a to s časovým údajem , datum, , 06:13:01 /viz pojištění schopnosti splácet úvěry na č. l. 24, informace o pojištění na č. l. 25-27, přihláška do pojištění na č. l. 28-29 spisu/. K výše uvedenému návrhu smlouvy eviduje žalobkyně údaje žalovaného, a to mj. telefonní číslo , tel. číslo, , dále e-mail a bankovní účet, který odpovídá bankovnímu účtu žalovaného /viz základní informace o klientovi na č. l. 9, sdělení , právnická osoba, . na č. l. 57 spisu/. Žalobkyně odeslala dne , datum, na účet žalovaného 1 Kč pod VS , var. symbol, (tj. odpovídající jedinečnému kódu na listinách) s poznámkou, že se jedná o pojištěnou půjčku č. , hodnota, s podpisovým kódem a identifikací klienta pro poskytnutí spotřebitelského úvěru žalobkyně. Informaci o odeslání platby žalobkyně zaslala i na evidované telefonní číslo , tel. číslo, tím, že VS má být použit jako podpisový kód pro odpovědní SMS. Z téhož telefonního čísla přišla SMS odpověď, že žalovaný souhlasí a s uvedením č. , hodnota, . Tímto postupem mělo dojít k podpisu smlouvy /viz potvrzení o odeslání platby na č. l. 9 p. v. spisu, informace o vyplacení na č. l. 30, potvrzení o přijaté SMS na č. l. 30 p. v., popis uzavření smlouvy na č. l. 20 spisu/. Žalobkyně zaslala žalovanému oznámení o schválení úvěru včetně splátkového kalendáře. Žalovaný si nicméně zásilku nepřevzal/viz oznámení o schválení úvěru na č. l. 21, závada zásilky na č. l. 22, splátkový kalendář na č. l. 23 spisu/. Dne , datum, žalobkyně zaslala žalovanému na bankovní účet částku ve výši 30 000 Kč /viz doklad o vyplacení úvěru na č. l. 31, sdělení , právnická osoba, . na č. l. 57 spisu/. V hodnocení klienta, které na místě podpisu žalovaného opět obsahuje pouze tentýž „jedinečný kód 6646349340“, je uvedeno, že žalovaný má pravidelný měsíční příjem ve výši 24 500 Kč, výdaje na bydlení ve výši 4 172 Kč a celkové výdaje ve výši 9 032 Kč. U bydlení je zaškrtnuto u rodičů /viz hodnocení klienta na č. l. 32 spisu/. Dne , datum, byla na účet žalovaného připsána mzda ve výši 24 034 Kč a dne , datum, ve výši 21 928 Kč /viz detail úhrady mzdy na č. l. 40, detail úhrady mzdy na č. l. 41 spisu/. Žalobkyně disponovala kopií občanského průkazu žalovaného /viz kopie občanského průkazu na č. l. 34-35 spisu/. Žalobkyně ověřila úvěrovou historii žalovaného v databázích SOLUS a v nebankovním registru klientských informací (NRKI). V registru SOLUS vycházel žalovaný s negativním výsledkem. V NRKI je uvedena v kolonce finanční instituce s žádostí uveden počet 5. Součet celkových zbývajících dlužných částek činí 69 437 Kč. U dluhů po splatnosti je uvedeno 0 Kč /viz výpis z nebankovního registru na č. l. 38 a výpis záznamů z registru SOLUS na č. l. 39 spisu/. Žalovaný žalobkyni v období od , datum, do , datum, uhradil celkem 6 621 Kč. S úhradou dalších splátek se však dostával do prodlení a neuhradil je. Žalobkyně proto zpracovala výzvy k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru datované ke dni , datum, a ke dni , datum, , a tyto zaslala žalovanému na kontaktní adresu dle smlouvy /viz karta klienta na č. l. 33 spisu a výzvy k zaplacení na č. l. 43-44 spisu/. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou splátky úvěru o délce 65 dnů, zaslala žalobkyně žalovanému oznámení o zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy datované dne , datum, /viz oznámení na č. l. 45 spisu, návrh na uzavření smlouvy na č. l. 13-16 spisu/. Žalobkyně odeslala žalovanému dne , datum, předžalobní výzvu, v níž vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dluhu /viz předžalobní výzva na č. l. 46, podací arch na č. l. 47 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění nad rámec výše uvedené částky 6 621 Kč uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

6. Na základě provedeného dokazování učinil soud o skutkovém stavu následující závěr: Žalovaný projevil vůli uzavřít s žalobkyní smlouvu o úvěru na částku 30 000 Kč. V řízení však nebylo prokázáno, s jakým obsahem měla být tato smlouva sjednána. Provedenými důkazy totiž nebylo možné uzavřít, s čím přesně žalovaný vyslovil souhlas, když zaslal žalobkyni jedinečný kód, který měl uveden jako variabilní symbol v platbě od žalobkyně. Tento jedinečný kód byl totiž použit k potvrzení několika dokumentů a nelze tak jednoznačně uzavřít, že se všemi těmito listinami a s jejich předloženým obsahem vyslovil žalovaný souhlas. Předtím, než žalobkyně vyplatila částku 30 000 Kč na účet žalovaného, měla k dispozici hodnocení klienta, ze kterého vyplývalo, že je žalovaný zaměstnaný s příjmem 24 500 Kč a se zcela obecnými výdaji ve výši 9 032 Kč. Dále žalobkyně disponovala potvrzením o připsání mzdy na účet žalovaného v květnu a červnu 2023. Další dluhy žalovaného vyplývaly z registru NRKI. Žalovaný na dluh s výjimkou splátek v celkové výši 6 621 Kč ničeho neuhradil.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

10. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

12. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

13. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Nebylo však prokázáno, že by žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu odpovídající předloženému návrhu smlouvy. Předně je nutno zdůraznit, že žalobkyně soudu žádnou odpovídající smlouvu nepředložila, když předložila toliko návrh smlouvy. Pokud pak měl tento návrh představovat smlouvu samotnou, musí soud konstatovat, že na základě předloženého návrhu ani dalších předložených listin nelze učinit závěr, že by k uzavření smlouvy došlo. Na smlouvě absentuje jakékoliv relevantní zachycení projevu vůle žalovaného. Co se týče ověření vůle žalovaného prostřednictvím „jedinečného kódu“ pak je třeba uvést, že jeden a tentýž kód byl použit k doložení podpisu vícero dokumentů, a to nejen samotného návrhu smlouvy, ale také dodatku č. 1 smlouvy, který měl na smlouvu logicky navazovat a potvrzovat formu jejího uzavření, přičemž dle časového údaje měly být všechny dokumenty podepsány v jeden okamžik. Nelze tedy nezmínit, že právě až dodatkem č. 1 smlouvy by měl žalovaný souhlasit s formou uzavření samotného návrhu smlouvy/smlouvy o úvěru daným způsobem, kdy však dle předkládaného mechanismu by měl žalovaný vlastně takto potvrzovat již samotný návrh smlouvy/smlouvu o úvěru, avšak až na ten následně navazuje předmětný dodatek. S ohledem na znění SMS zprávy, kterou měl žalovaný žalobkyni zaslat a která obsahovala sporný jedinečný kód, je pak nutné uvést, že z této SMS zprávy vůbec nevyplývá, s jakým případným zněním smlouvy měl žalovaný vyslovit souhlas. Jak SMS zpráva, tak kód jako takový, nejsou žádným způsobem pevně spojeny s vůlí žalovaného týkající se konkrétního návrhu smlouvy. Žalobkyně tedy disponovala údaji o žalovaném, které zanesla do návrhu smlouvy, s ohledem na způsob uzavření však nemohlo být postaveno na jisto, jednak to, že žalovaný disponoval předloženým návrhem smlouvy, a v konečném důsledku ani to, že to byl žalovaný, kdo žalobkyni poskytl údaje o své osobě. Soud proto dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru odpovídající znění tvrzenému žalobkyní.

19. Soud dále považuje za vhodné uvést, že i pokud by dospěl k závěru, že smlouva byla z hlediska projevu vůle žalovaného být takovou smlouvou vázán řádně uzavřena, musel by konstatovat, že žalobkyně nedostála své povinnosti před poskytnutím úvěru řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Předně již výše příjmů žalovaného nebyla zjevně řádně ověřena, když žalobkyně u žalovaného evidovala příjem ve výši 24 500 Kč. Této výše však nedosáhla ani jedna ze dvou předložených vyplacených mezd žalovaného, natož pak průměr těchto mezd. Vůbec pak nebyly zkoumány a ověřovány výdaje žalovaného. Ten přitom zjevně čerpal další úvěry či využíval kreditní karty, jak vyplývalo z výpisu z registru NRKI. Žalobkyni přitom nic nebránilo v tom, aby si od žalovaného zajistila např. výpis z jeho bankovního účtu, který jí mohl poskytnout alespoň základní představu o pravidelných výdajích žalovaného. Důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr je pak v souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru absolutní neplatnost smlouvy. I pokud by tedy soud konstatoval, že smlouva uzavřena byla, nebyla by uzavřena platně. Naopak by se ve smyslu posledně uvedeného ustanovení jednalo o smlouvu absolutně neplatnou.

20. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalovaného na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, a proto je povinen toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. žalobkyni vydat. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný od žalobkyně obdržel 30 000 Kč, přičemž jí uhradil celkem 6 621 Kč. Stále je tak povinen vrátit žalobkyni rozdíl těchto částek, tedy 23 379 Kč (30 000 Kč - 6 621 Kč), o které se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty stanovené ve výzvě k úhradě dlužné částky. V daném případě bylo prokázáno, že výzva k úhradě dluhu byla žalovanému odeslána dne , datum, , a to na adresu pro doručování. V souladu s § 573 o. z. lze předpokládat, že žalovanému byla tato výzva doručena do tří pracovních dnů, tedy , datum, . Vzhledem k tomu, že žalovaný požadovanou částku neuhradil, ocitl se následujícího dne v prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z dlužné části jistiny ode dne , datum, do zaplacení, a to v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

21. Ve zbývajícím rozsahu soud nárok žalobkyně zamítl, neboť v řízení nebylo prokázáno uzavření platné smlouvy o úvěru, ani dřívější dojití výzvy k plnění (výrok II. tohoto rozsudku).

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly, přičemž v tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08.