8 C 22/2026

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Benešem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 18 584,48 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 8 000 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 10 265,20 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 612,02 Kč od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 612,02 Kč od , datum, do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 8 000 Kč od , datum, do zaplacení a dále částky ve výši 319,28 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 18 584,48 Kč, v níž byl zahrnut nárok na zaplacení smluvní pokuty pro případ prodlení žalovaného, a to ve výši 0,1 % denně ze zůstatku úvěru v každém kalendářním dni, kdy tato pokuta za období od , datum, do , datum, činila 319,28 Kč. Žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 612,02 Kč od , datum, do zaplacení. Podaný návrh odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaný se žalobkyní uzavřel dne , datum, distančním způsobem smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále také jen „smlouva“), na jejímž základě mohl žalovaný čerpat úvěr jiný než na bydlení až do výše 22 800 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách dle smlouvy, přičemž první splátka byla splatná dne , datum, a konec kreditového rámce měl nastat dne , datum, . Žalobkyně poskytla žalovanému dne , datum, finanční prostředky ve výši 5 000 Kč a dne , datum, ve výši 3 000 Kč, které byly žalovanému vyplaceny na bankovní účet. Žalobkyně poskytla spotřebitelský úvěr prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, .cz, na níž žalovaný vyplnil formulář „žádost o poskytnutí úvěru“ a zadal své údaje. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do něhož se žalovaný přihlásil pomocí dvoufaktorového ověření. Schopnost žalovaného řádně uhradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě informací poskytnutých žalovaným - celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy. Příjmy žalovaného ověřila žalobkyně z informací o platebním účtu a z transakcí vykonaných na účtech žalovaného, případně vycházela z výplatních pásek prokazujících pravidelný příjem. Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 25 000 Kč. Žalobkyně dále ověřila úvěrovou historii žalovaného v registru bankovních a nebankovních informací (NRKI a BRKI registry), dále pořídila výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis katastrálního rejstříku, výpis z registru politicky aktivních osob a výpis z registru neplatných dokladů. Žalobkyní byl učiněn závěr, že žalovaný je schopen své závazky splácet. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Celkem tak žalovaný dluží žalobkyni na jistině částku 18 265,20 Kč, přičemž žalovaná částka se skládá z následujících položek: jistina ve výši 8 000 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 159,20 Kč, smluvní úrok ve výši 9 653,18 Kč, poplatek za službu „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “ ve výši 98,82 Kč, poplatek za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 330 Kč a poplatek za službu „Informační SMS servis“ ve výši 24 Kč a dále žalovaný žalobkyni dluží částku ve výši 319,28 Kč, představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě pohledávky před podáním žaloby dopisem ze dne , datum, .

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně i žalovaného, neboť oba účastníci byli k jednání řádně předvolání, žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti, žalovaný se k jednání soudu bez řádné a včasné omluvy nedostavil.

4. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: Žalobkyně sestavila dne , datum, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , v níž je jako věřitel uvedena žalobkyně a jako dlužník žalovaný. Dle této smlouvy měla žalobkyně vyplatit žalovanému finanční prostředky až do výše 22 800 Kč jako spotřebitelský úvěr, který lze čerpat postupně i opakovaně. Zároveň měl být sjednán poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky, denní úrok ve výši 1,016 % a RPSN mělo činit 2 005,19 %. Den splatnosti první splátky měl být dne , datum, a datum splatnosti úvěru mělo nastat dne , datum, . Smlouva měla být stranami podepsána elektronicky /viz smlouva o úvěru na č. l. 7-9, údaje o poskytovateli na č. l. 10-11, informace pro spotřebitele na č. l. 16-17 spisu, předpis denních plateb v elektronickém systému CEPR, všeobecné obchodní podmínky v elektronickém systému CEPR/. Žalobkyně rovněž sestavila souhlas se zpracováním osobních údajů. Z listiny neplyne, že by s ní byl žalovaný seznámen /viz souhlas se zpracováním údajů na č. l. 28-30 spisu/. Žalobkyně prováděla ověření totožnosti žalovaného žalobkyně, jehož autorizovala prostřednictvím služby BankID přes účet žalovaného /autorizace na č. l. 18, výpis BankID na č. l. 22 spisu/. Dne , datum, byla na účet žalovaného připsána platba ve výši 5 000 Kč a dne , datum, byla připsána platba ve výši 3 000 Kč /viz potvrzení o převodu na č. l. 23, sdělení banky na č. l. 46 spisu/. Pokud jde o osobní a majetkové poměry žalovaného, měla žalobkyně k dispozici informaci, že žalovaný žije sám. Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného dle hodnocení žalobkyně představovala částku ve výši 29 161 Kč, žalovaný měl uvést příjem ve výši 30 000 Kč. Dále žalobkyně vycházela z údajů, že žalovaný má výdaje na bydlení ve výši 11 500 Kč, výdaje na půjčky představují částku ve výši 2 400 Kč a další nezbytné výdaje žalovaného představují částku 2 500 Kč. Žalobkyně tak dospěla k tomu, že disponibilní příjem žalovaného představoval částku 6 993 Kč /viz informace o zprostředkovateli na č. l. 12-15, identifikované příjmy na č. l. 20-21, výpis o posouzení úvěruschopnosti na č. l. 19 spisu/. Žalobkyně prostřednictvím e-mailové zprávy zasílala informaci o tom, že přistoupila k výpovědi smlouvy o půjčce /viz e-mail na č. l. 26 spisu/. Žalovaný byl předžalobní výzvou ze dne , datum, , odeslanou dne , datum, , vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů. Žalovanému byla zásilka doručována dne , datum, a následně byla jako nedoručená vrácena zpět odesílateli /viz výzva k úhradě na č. l. 24, potvrzení o zásilce na č. l. 25, výpis ze sledování zásilky , Anonymizováno, na č. l. 49 spisu/.

5. Z potvrzení o zaslané zásilce ze dne , datum, /viz potvrzení o zásilce na č. l. 27 spisu/ soud neučinil žádné skutkové zjištění.

6. Závěr o skutkovém stavu je takový, že žalobkyně převedla dne , datum, na bankovní účet žalovaného finanční prostředky ve výši 5 000 Kč a dne , datum, ve výši 3 000 Kč. Žalovaný byl předžalobní výzvou ze dne , datum, vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů, když mu výzva byla doručována dne , datum, . Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu7. Provedenými důkazy naopak nebylo v řízení prokázáno, že by žalovaný projevil vůli uzavřít se žalobkyní dne , datum, smlouvu o úvěru žalobkyní předkládaného obsahu. Tento závěr nelze učinit z textu smlouvy neobsahující podpis žalovaného. S ohledem na skutečnost, že na účet žalovaného byly žalobkyní poukázány finanční prostředky ve výši 5 000 Kč a ve výši 3 000 Kč se lze domnívat, že žalovaný se žalobkyní o uzavření smlouvy jednal. Nebylo však již prokázáno, jaký obsah smlouvy žalovaný rovněž odsouhlasil, případně že se jednalo skutečně o žalovaného. Rovněž nebylo prokázáno, že by se žalovanému dostala do dispozice výzva k plnění, která by předcházela zaslané předžalobní výzvě k zaplacení. Pokud jde o osobní a majetkové poměry, měla žalobkyně k dispozici informaci o příjmu a výdajích žalovaného, aniž by bylo zřejmé, z čeho žalobkyně tyto informace získala a jak je ověřila. To obdobně platí i ve vztahu k celkovým příjmům, které žalobkyně stanovila. Nebylo tedy ani prokázáno, že by žalobkyně řádně zkoumala a ověřovala příjmy a výdaje žalovaného, a to za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti.

8. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou č. 7/2009 Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně nežádala o odročení jednání a s projednáním věci ve své nepřítomnosti souhlasila. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě částečného neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.

9. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

10. Podle § 1740 odst. 1 o. z. osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou.

11. Podle § 1745 o. z. smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.

12. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Jelikož v řízení nebylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný spolu ve smyslu § 1745 o. z. ve spojení s § 2395 o. z. uzavřeli smlouvu o úvěru předloženého znění, neboť nebylo prokázáno, že žalovaný dle § 1740 odst. 1 o. z. projevil vůli být touto smlouvou vázán, měla žalobkyně nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z. (plněno bez právního důvodu, právní důvod nebyl v řízení prokázán). V řízení bylo prokázáno, že na bankovní účet žalovaného poukázala žalobkyně dne , datum, finanční prostředky ve výši 5 000 Kč a dne , datum, ve výši 3 000 Kč. Žalovanému tak vznikla povinnost toto plnění žalobkyni vydat. Vzhledem k tomu, že v řízení nevyšlo najevo, že by žalovaný ve prospěch žalobkyně finanční prostředky v nějaké výši vrátil, stíhá ho tak povinnost žalobkyni obdržené plnění vydat. Soud proto v této části žalobě vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 000 Kč, o níž se vůči ní bezdůvodně obohatil. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). V daném případě bylo prokázáno, že výzva k úhradě dluhu se do sféry dispozice žalovaného, v souladu s ustálenou judikaturou, dostala dne , datum, , kdy byla zásilka žalovanému doručována /srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3144/2018 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1239/2016/. Žalobkyně ve výzvě poskytla žalovanému lhůtu k vrácení dluhu do tří dnů. Lhůta ke splnění uplynula , datum, a od následujícího dne, tedy od , datum, , je tak žalovaný s úhradou dlužné částky v prodlení a žalobkyni od tohoto dne náleží žalobkyni nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

19. Ve zbylém rozsahu [tj. co do částky ve výši 10 265,20 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 612,02 Kč od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 612,02 Kč od , datum, do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 8 000 Kč od , datum, do zaplacení a dále co do zaplacení částky ve výši 319,28 Kč] soudu nezbylo, než nárok žalobkyně zamítnout, když nebylo v řízení prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru a ani dřívější dojití výzvy k plnění (výrok II. tohoto rozsudku).

20. Pouze pro úplnost soud dodává, že i kdyby žalobkyně v řízení prokázala uzavření smlouvy v předloženém znění, musel by na ni soud pohlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou, jelikož žalobkyně zároveň neprokázala splnění povinnosti zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného, před samotným uzavřením smlouvy. Není postačující vycházet pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří /srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018/. Žalobkyně splnění povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, tvrdila, když uváděla, že zjistila a ověřila výši čistého příjmu žalovaného ve výši 25 000 Kč. Z ničeho však nevyplývá, jak k takto zjištěné výši výdělku dospěla. Žalobkyně sice předkládala seznam příchozích plateb na účet, ale není vůbec zřejmé, z jakého důvodu a titulu byly tyto finanční prostředky na účet příslušné banky připisovány. Stejně tak ze žádných založených listin nevyplývá, jak (resp. zda vůbec) žalobkyně ověřila výdaje žalovaného na bydlení ve výši 11 500 Kč, výdaje na půjčky ve výši 2 400 Kč a další nezbytné výdaje ve výši 2 500 Kč, či další případné výdaje nebo jiné podstatné skutečnosti. Soud dospěl k závěru, že způsob zkoumání úvěruschopnosti, který žalobkyně zvolila, tedy nelze považovat za odpovídající zákonu o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně má nepochybně informace o výši měsíčních příjmů a výdajů ověřovat, což z její strany však učiněno nebylo. Taková skutečnost pak nevyplývá ani z principů o postupu posuzování, který žalobkyně doložila.

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly.