8 C 266/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Benešem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 216 994,57 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 200 248,47 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 18 207,52 Kč za období od datum do datum a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 200 248,47 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 16 746,1 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 152,23 Kč za období od datum do datum, s kapitalizovaným úrokem ve výši 13 788,9 Kč za období od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 16 746,1 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 9,99 % ročně z částky 216 994,57 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 25 134,78 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se obrátila dne datum ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 216 994,57 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota. Na jejím základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému nezajištěný spotřebitelský úvěr ve výši 300 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tento úvěr včetně smluvního úroku ve výši 9,99 % p.a. a poplatků řádně splatit formou 108 měsíčních splátek po 4 270 Kč, splatných vždy k 20. dni měsíce. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a ceník žalobkyně, s nimiž byl žalovaný seznámen a jejichž znění odsouhlasil. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, přičemž vycházela z údajů poskytnutých žalovaným i z veřejných registrů. Na základě tohoto posouzení dospěla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr řádně splácet. Žalovaný přestal řádně a včas plnit svůj závazek. Dlužné částky neuhradil ani po opakovaných výzvách a žalobkyně tak úvěr zesplatnila ke dni datum. Následného dne se žalovaný dostal do prodlení. Ke dni podání návrhu dluží žalovaný na jistině částku 216 994,57 Kč. Žalobkyně dále uplatnila nárok na kapitalizovaný úrok ve výši 13 788,90 Kč za období od datum do datum, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 20 359,75 Kč za stejné období, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 216 994,57 Kč od datum do zaplacení a úrok ve výši 9,99 % ročně z téže částky od datum do zaplacení. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu, na kterou žalovaný nikterak nereagoval.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 9,99 % ročně, pro případ řádného splácení byla stanovena bonusová úroková sazba ve výši 7,54 % ročně. RPSN činila 10,62 %, při řádném splácení pak 7,98 %. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 108 splátkách po 4 270 Kč s poslední splátkou ve výši 2 507 Kč. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, a to včetně ceníku. Smlouva byla uzavřena na základě žádosti žalovaného. Ve smlouvě žalovaný uvedl adresu adresa /viz výpis z OR k žalobkyni na č. l. 10-13, smlouva o úvěru na č. l. 18-21, souhrn procesu podpisu na č. l. 43, souhrn sjednání procesu úvěru na č. l. 44-57, souhrn elektronického podpisu na č. l. 58-65 spisu, všeobecné obchodní podmínky a ceník v elektronickém systému CEPR/. Dne 6 6. 2024 uzavřel žalovaný s žalobkyní dohodu o nastavení kontaktních údajů, ve které nově uvedl kontaktní adresu adresa /viz dohoda o nastavení kontaktních údajů na č. l. 70 spisu/. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je vdovec, je zaměstnancem společnosti právnická osoba, IČO IČO, přičemž průměrný čistý měsíční příjem činí 35 000 Kč. Dále uvedl, že bydlí v družstevním bytě, nájemné činí 14 000 Kč a ostatní výdaje činí 5 500 Kč. K žádosti žalovaný předložil potvrzení od zaměstnavatele o tom, že jeho průměrný čistý měsíční příjem za posledních 12 měsíců činil skutečně 35 000 Kč /viz potvrzení zaměstnavatele na č. l. 22, souhrn sjednání procesu úvěru na č. l. 44-57 spisu/. Z těchto údajů žalobkyně vycházela při posouzení úvěruschopnost žalovaného. Prověřila, zda žalovaný prochází insolvenčním rejstříkem a rovněž ověřila jeho předchozí splátkovou morálku. V interní evidenci dále ověřila, že u žalovaného nebyly evidovány žádné negativní informace. Žalovaného prověřila též v centrální evidenci exekucí. Výdaje žalovaného žalobkyně stanovila na 24 560 Kč, a to na základě žalovaným uvedených údajů (nájemné ve výši 14 000 Kč a ostatní výdaje ve výši 5 500 Kč), které zkombinovala se svými interními informacemi včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení /viz posouzení úvěruschopnosti na č. l. 36 spisu/. Žalovaný úvěr dne datum čerpal, následně jej však řádně nesplácel. Jako první provedl dne datum splátku poplatku ve výši 231,59 Kč. Dále pak až dne datum uhradil celkem 99 519,94 Kč. Celkem tedy uhradil 99 751,53 Kč /viz podklady pre súdne konanie na č. l. 41-42 spisu/. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě dlužných splátek. Ke dni datum pak celou dlužnou částku zesplatnila a žalovaného vyzvala k její úhradě. Oznámení o zesplatnění s výzvou k úhradě bylo žalovanému adresováno na kontaktní adresu /viz výzva na č. l. 28, výzva k zaplacení na č. l. 29 spisu/. Žalobkyně žalovaného naposledy vyzvala k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne datum /viz výzva k úhradě na č. l. 30 a podací arch na č. l. 31 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění nad rámec výše uvedené částky 99 751,53 Kč uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

8. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

9. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

10. Podle § 2 odst. 1 č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

15. Na tomto místě považuje soud za vhodné upozornit, že podle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou č. 7/2009 Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Jak uvedl soud výše, žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 3 o. s. ř. Nemohla tedy být poučena v tom smyslu, že neunáší břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke splnění povinnosti řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

16. Soud se předně zabýval tím, zda žalobkyně s žalovaným uzavřeli smlouvu o úvěru platně, tj. zda žalobkyně ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru před jejím uzavřením zkoumala s dostatečnou péčí majetkové poměry žalovaného a z takto získaných informací správně uzavřela, že bylo ve finančních možnostech žalovaného úvěr splácet. Po posouzení provedených důkazů však musí konstatovat, že splnění této povinnosti žalobkyně neprokázala. Žalobkyně shromáždila informace o příjmech a výdajích žalovaného, když konkrétně zjistila, že průměrný čistý příjem žalovaného ze zaměstnání činil 35 000 Kč. Tuto skutečnost také ověřila potvrzením od zaměstnavatele. Ve vztahu k výdajům žalovaného však žalobkyně na prověřování skutečných výdajů zcela rezignovala. Spolehla se pouze na to, že žalovaný obecně uvedl, že má nájemné ve výši 14 000 Kč a ostatní výdaje ve výši 5 500 Kč. Tyto výdaje však žádným způsobem neověřila. Naopak výdaje žalovaného pro potřeby výpočtu úvěruschopnosti stanovila na základě zcela neověřených informací a svého interního statistického modelu, do kterého zahrnula aktuální údaje o životních nákladech a normativních nákladech na bydlení. Při stanovení výdajů tedy žalobkyně vycházela pouze z nijak neověřených informací o výdajích žalovaného a ze statistických informací, které však skutečnou situaci žalovaného nemohly žádným způsobem relevantně ozřejmit. Dle popisu procesu posouzení úvěruschopnosti sice žalobkyně také prověřila osobu žalovaného v registrech, insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí, nicméně tato skutečnost nic nemění na tom, že vůbec neověřila výdaje žalovaného. O výdajích tedy žádné podložené informace neměla. K tomuto soud konstatuje, že není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla především z nedoložených osobních a majetkových poměrů uvedených žalovaným, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Za dané situace, kdy žalobkyně disponovala jedinou ověřenou informací o příjmu žalovaného a neměla žádné ověřené informace o jeho výdajích, nelze považovat prostou aplikaci standardního postupu a statistického modelu žalobkyně za řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že žalobkyně žalovanému poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, tedy že nesplnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, pročež je sporná smlouva absolutně neplatná. Soud přitom nemohl žalobkyni poskytnout poučení ve smyslu § 118a o. s. ř., jak bylo vysvětleno výše. Považuje nicméně za vhodné uvést, že v rámci předvolání k ústnímu jednání byla žalobkyně vyzvána, aby se k jednání dostavila připravena tvrdit a prokázat že před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného řádně posoudila.

17. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalovaného na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, a proto je povinen toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. žalobkyni vydat. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný od žalobkyně obdržel 300 000 Kč, přičemž jí uhradil celkem 99 751,53 Kč. Stále je tak povinen vrátit žalobkyni rozdíl těchto částek, tedy 200 248,47 Kč (300 000 - 99 751,53), o které se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty stanovené ve výzvě k úhradě dlužné částky. V daném případě bylo prokázáno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě celé zesplatněné dlužné částky výzvou ze dne datum, která byla žalovanému adresována na adresu určenou v dohodě o nastavení kontaktních údajů. Ohledně okamžiku doručení výzvy soud vycházel z úpravy dle § 573 o. z., když tedy dospěl k tomu, že k doručení výzvy došlo dne datum. Za přiměřenou lhůtu k okamžité úhradě dluhu lze považovat lhůtu tří dnů, když tak byl žalovaný povinen uhradit dlužnou částku do datum, což ovšem neučinil, a následujícího dne, tj. datum se ocitl v prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z dlužné části jistiny od datum do zaplacení, a to v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení byl přiznán částečně v kapitalizované podobě za období od datum do datum ve výši 18 207,52 Kč, a částečně jako úrok běžící, jak požadovala žalobkyně. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

18. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do zaplacení částky ve výši 16 746,1 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 152,23 Kč za období od datum do datum, s kapitalizovaným úrokem ve výši 13 788,9 Kč za období od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 16 746,1 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 9,99 % ročně z částky 216 994,57 Kč od datum do zaplacení, soud nárok žalobkyně zamítl, neboť v řízení nebylo prokázáno uzavření platné smlouvy o úvěru, ani dřívější dojití výzvy k plnění (výrok II. tohoto rozsudku).

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 25 134,78 Kč, přičemž tato částka představuje 66 % z jejich celkové výše 38 083 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 83 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 17 %). Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8 680 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 216 994,57 Kč sestávající z částky 9 180 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, podání ve věci samé - podání žaloby) a z částky ve výši 4 590 Kč jako odměny ve výši ½ za úkon v podobě jednoduché výzvy k plnění (§ 11 odst. 2 písm. h) a. t.), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč/úkon dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 5 103 Kč (z částky 24 300 Kč). Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.