8 C 268/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Benešem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o 50 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 50 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 50 000 Kč od , datum, do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 14 961,84 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž vůči žalovanému uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 50 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 50 000 Kč od , datum, do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč. Nárok odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na základě které mu poskytla finanční prostředky ve výši 50 000 Kč. Smlouva byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny. Uzavření smlouvy je patrné z autorizačních doložek připojených ke smluvní dokumentaci (identifikátory v podobě IP adresy, SMS kódu) a z následných úkonů žalovaného, zejména zaslání verifikační platby. Totožnost žalovaného byla ověřena kopií občanského průkazu, řidičského průkazu a verifikační platbou z jeho bankovního účtu. Úroky úvěru měly být hrazeny v měsíčních platbách po 7 500 Kč k 15. dni příslušného měsíce. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr, přičemž si vyžádala výplatní pásky, výpisy z účtu a provedla lustrace v registrech SOLUS, REPI, centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku a dalších databázích. Na základě scoringového systému žalobkyně vyhodnotila žalovaného jako bonitního klienta. Žalovaný dle žalobkyně uhradil pět splátek úroků po 7 500 Kč, avšak nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne , datum, . Po opakovaných upomínkách žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni , datum, a požaduje zaplacení celé jistiny ve výši 50 000 Kč, představující neuhrazenou jistinu úvěru, náklady na upomínkování ve výši 1 000 Kč a úrok z prodlení. K datu podání návrhu nebyla jistina dle tvrzení žalobkyně uhrazena.

2. Žalovaný označil žalobu za nedůvodnou. Smlouvu se žalobkyní uzavřel, ale žalobkyni již uhradil celou částku 50 000 Kč, a to třemi platbami provedenými v květnu a srpnu 2024. Dále uvedl, že smluvní úrok sjednaný ve výši 15 % měsíčně, tedy 180 % ročně, je zcela nepřiměřený a v rozporu s dobrými mravy. V této souvislosti odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, podle níž je za nepřiměřený považován úrok, který výrazně přesahuje obvyklou sazbu uplatňovanou bankami. Žalovaný rovněž namítl, že žalobkyně neprokázala řádné posouzení jeho úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy. Podle jeho názoru bylo z předložených podkladů zřejmé, že nebude schopen úvěr řádně splatit, když kromě hrazení jednotlivých měsíčních splátek na smluvní úroky ve výši 7 500 Kč nemohl našetřit ještě dále na jistinu úvěru ve výši 50 000 Kč, která měla být uhrazena v rámci poslední splátky. Smlouva byla tedy nastavena tak, aby vedla k nekonečnému splácení. V této souvislosti odkázal na nález Ústavního soudu, podle něhož má poskytovatel úvěru povinnost prověřit schopnost spotřebitele úvěr splatit, jinak dochází k zásahu do jeho práva na soudní ochranu. S ohledem na uvedené skutečnosti žalovaný navrhl žalobu zamítnout.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně, neboť ta se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:Mezi stranami je nesporné, že dne , datum, uzavřely smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Při uzavírání smlouvy byla ověřena totožnost žalovaného za využití jeho občanského a řidičského průkazu, stejně jako ověřovací platby ve výši 1 Kč. Smlouva byla uzavřena elektronicky. Žalovanému měl být poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, kdy úroková sazba činila 15 % měsíčně, RPSN činilo 453,03 % ročně. Žalovaný měl úvěr s úroky hradit tak, že měl zaplatit 12 měsíčních splátek, kdy 11 splátek ve výši 7 500 Kč představovalo splátky úroku a poslední splátka ve výši 50 000 Kč byla na úhradu jistiny /viz předsmluvní informace na č. l. 9-12, smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru na č. l. 13-17, příchozí platba na č. l. 21, výsledek kontroly OP na č. l. 47 spisu, kopie řidičského a kopie občanského průkazu v elektronickém systému CEPR/. Před uzavřením smlouvy se žalobkyně zabývala posouzením úvěruschopnosti žalovaného. Vyžádala si od něj informace zejména o jeho příjmech. Pro posouzení úvěruschopnosti u žalovaného evidovala, že ten má měsíční příjem ve výši 45 221Kč, náklady na bydlení 3 522 Kč, pravidelné finanční závazky ve výši 11 950 Kč, výdaje na sázky ve výši 9 510 Kč a dále že má jednorázové závazky (mikro úvěry). Po započtení splátky posuzovaného úvěru mělo dle žalobkyně žalovanému zbývat 12 739 Kč /viz příloha č. , hodnota, na č. l. 17 p.v. - 20 spisu/. Žalobkyně disponovala také potvrzeními o výši mzdy žalovaného a výpisy z jeho účtu za období leden až březen 2024. V lednu činily čisté příjmy žalovaného 45 022 Kč a v březnu 45 480 Kč. V lednu 2024 činil počáteční zůstatek na bankovním účtu žalovaného 1 637,35 Kč a konečný zůstatek -1 000 Kč. Celkové příjmy činily 136 743,42 Kč a výdaje 139 380,77 Kč. V lednu měl žalovaný evidovanou příchozí platbu od společnosti , právnická osoba, ve výši 10 000 Kč. V únoru téhož roku se konečný zůstatek na účtu žalovaného zvedl na 7 313,50 Kč. Příjmy činily 154 833,45 Kč a výdaje 146 519,95 Kč. V únory byly na účtu žalovaného evidovány příchozí platby od společnosti , právnická osoba, . a to ve výši 5 268 Kč, 4 000 Kč a 7 500 Kč. Dále také úhrada od společnosti BETANO CZ ve výši 2 000 Kč a od společnosti , právnická osoba, ve výši 10 000 Kč. V březnu pak činily příjmy na účtu žalovaného 112 776,36 Kč a výdaje 118 273,39 Kč. Konečný zůstatek tak opět klesl na 1 816,47 Kč. Na účtu žalovaného byly evidovány platby od společnosti , právnická osoba, ve výši 10 001 Kč, od společnosti , právnická osoba, ve výši 5 000 Kč a , právnická osoba, . ve výši 23 000 Kč a 3 500 Kč /viz přehled mzdy leden 2024 na č. l. 63, přehled mzdy březen 2024 na č. l. 64, výpis z OR na č. l. 66, výpis z účtu únor 2024 na č. l. 48-54, výpis z účtu březen 2024 na č. l. 55-62 spisu, výpis z účtu leden 2024 v elektronickém systému CEPR/. Žalobkyně dále prověřila žalovaného v relevantních databázích. U žalovaného nebyly evidovány žádné záznamy týkající se exekucí či insolvencí. V registru SOLUS byl bez negativního záznamu. V registru REPI pak byl žalovaný vyhodnocen jako vysoce rizikový klient /viz lustrace SOLUS na č. l. 44, výstup z insolvenčního rejstříku na č. l. 45, výsledek lustrace exekucí na č. l. 46, výpis REPI na č. l. 65 spisu/. Dne , datum, vyplatila žalobkyně na účet žalovaného částku ve výši 50 000 Kč /viz potvrzení o platbě na č. l. 22, sdělení Raiffeisenbank na č. l. 36 spisu/. Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil splátky v souladu se smlouvou, vyzvala jej žalobkyně opakovaně k úhradě dlužné částky, a prostřednictvím písemných upomínek a e-mailu. Naposledy jej vyzvala k úhradě také předžalobní výzvou odeslanou , datum, /viz upomínka č. 1 na č. l. 23, e-mailová zpráva na č. l. 24, upomínka č. 2 na č. l. 25, e-mailová zpráva na č. l. 26, předžalobní výzva na č. l. 27 a podací lístek na č. l. 28 spisu/. Ve dnech , datum, a , datum, uhradil žalovaný na účet žalobkyně č. , č. účtu, vždy částku 7 500 Kč, a to v obou případech pod variabilním symbolem , var. symbol, odpovídajícím číslu sporné smlouvy. Dne , datum, pak na tentýž účet žalobkyně byla pod totožným variabilním symbolem uhrazena částka 35 000 Kč se zprávou pro příjemce „, Jméno žalovaného, , Anonymizováno, doplatek půjčky“. Tato částka byla uhrazena z účtu , jméno FO, /viz potvrzení o úhradě na č. l. 75, potvrzení o úhradě na č. l. 76, potvrzení o úhradě na č. l. 77 spisu/.

5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

8. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

9. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

10. Podle § 2 odst. 1 č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji v plném rozsahu zamítl. Soud se předně zabýval tím, zda žalobkyně se žalovaným uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru platně, tj. zda žalobkyně ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona před jejím uzavřením zkoumala s dostatečnou péčí majetkové poměry žalovaného a zda z takto získaných informací správně uzavřela, že bylo ve finančních možnostech žalovaného úvěr splácet. Dospěl však k závěru, že tomu tak není. Je nutné zdůraznit, že není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Žalobkyně pak v daném případě prokazatelně zjistila a především řádně ověřila pouze příjmy žalovaného, které ověřila prostřednictvím výplatních pásek. Zcela ovšem rezignovala na ověření výdajů žalovaného, a to i přes to, že měla k dispozici přehledný zdroj informací o výdajích žalovaného v podobě výpisů z jeho účtu. Z těchto přitom jasně vyplývalo, že výdaje žalovaného dosahují značné výše, přičemž často převyšují jeho příjmy. Z výpisů z účtu bylo rovněž zřejmé, že pokud příjmy žalovaného přesáhly jeho výdaje, stalo se tak např, díky štěstí při sázení, potažmo za využití další půjčky, nikoliv však na základě pravidelných měsíčních příjmů. V každém případě pak výdaje vyplývající z účtu žalovaného zcela neodpovídaly výdajům uvedeným v příloze č. , hodnota, „Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele“. Pokud by žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti na základě získaných podkladů, muselo by jí být před podpisem smlouvy zřejmé, že žalovaný při svém způsobu života nebude schopen úvěr splácet. V žádném případě nebylo možné dospět k závěru, že žalovaný disponuje i po započtení splátky ve výši 7 500 Kč měsíčně finančním zůstatkem ve výši 12 739 Kč, jak učinila žalobkyně. Samy doklady, které měla žalobkyně k dispozici, takovou možnost zcela vyvracejí. Nereálné pak bylo, že by byl žalovaný schopen žalobkyni uhradit poslední splátku ve výši 50 000 Kč, která představovala úhradu jistiny úvěru. Stejně tak nelze přehlížet, že žalobkyně sice prověřila žalovaného v relevantních registrech, zjevně však vycházela pouze z toho, že ve většině registrů procházel žalovaný bez záznamu. Zcela však ignorovala, že dle registru REPI byl žalovaný hodnocen jako vysoce rizikový klient. Žalobkyně se tedy fakticky omezila na informace o příjmech žalovaného a na informace pozitivní. Naopak naprosto nepochopitelně ignorovala negativní informace o schopnosti žalovaného úvěr splácet, byť tyto informace měla zcela snadno k dispozici v podobě výpisů z účtu žalovaného a výsledku lustrace v registru REPI. Takto provedené, respektive v podstatě neprovedené zjišťování a zejména ověřování výdajů žalovaného soud z hlediska posouzení úvěruschopnosti žalovaného hodnotí jako zcela nedostatečné a především chybné. Postup žalobkyně naopak představuje patrné porušení její zákonné povinnosti před poskytnutím úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. S ohledem na uvedené proto soud uzavírá, že žalobkyně poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá téhož zákona. Předmětnou smlouvu o úvěru č. , hodnota, proto soud vyhodnotil jako neplatně uzavřenou.

15. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru č. , hodnota, nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalovaného na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, a proto byl povinen toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. vydat. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný na svůj dluh uhradil již do konce srpna 2024, tedy před podáním žaloby, 50 000 Kč, přičemž od žalobkyně stejnou částku před tím obdržel. Poslední částka ve výši 35 000 Kč sice byla uhrazena z jiného bankovního účtu než z účtu žalovaného, s ohledem na variabilní symbol platby a také znění zprávy pro příjemce je však jednoznačné, že se jednalo o úhradu sporného úvěru žalovaného. Již před podáním žaloby tak žalovaný dostál své povinnosti bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit. Soud proto žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

16. Jelikož soud shledal spornou smlouvu absolutně neplatnou z výše uvedených důvodů, nezabýval se již argumentací žalovaného spočívající v nepřiměřenosti smluvního úroku, neboť ta nemohla na posouzení věci nic změnit.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 961,84 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ve věci samé - vyjádření k žalobě, účast při jednání soudu dne , datum, ) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 1 715,41 Kč podle § 14 a. t. a, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, za 78 ujetých km v částce 815,41 Kč (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 13 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 900 Kč podle § 14 a. t. a dále z toho 21 % daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad zástupce žalobkyně (tj. z částky 12 365,41 Kč) ve výši 2 596,74 Kč, která patří k nákladům podle ustanovení § 137 odst. 2, 3 o. s. ř. za použití ustanovení § 14a a. t., když dle předloženého osvědčení je zástupce žalobkyně registrován jako plátce daně. Jejich zaplacení soud žalobkyni uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalovaného jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok II. tohoto rozsudku).

18. Pro úplnost soud uvádí, že jako samostatný úkon právní služby neuznal nahlédnutí do spisu dne , datum, , který zástupce žalovaného rovněž uplatňoval. Nahlížení do spisu učiněné bezprostředně po převzetí právního zastoupení není účelně vynaloženým výdajem, jelikož je tuto činnost potřeba považovat za nedílnou součást úkonu právní služby spočívajícího v převzetí a přípravě zastoupení. Soud neshledal, že by v dané věci byly naplněny výjimečné okolnosti pro to, aby bylo nahlédnutí do spisu posouzeno jako samostatný úkon právní služby, za nějž by zástupci náležela odměna. Nad to soud podotýká, že dané nahlédnutí nebylo realizováno právním zástupcem, advokátem či advokátním koncipientem.