8 C 311/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Benešem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 16 857,01 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 16 857,01 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 749,58 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 913,42 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 103,50 Kč od datum do zaplacení a se smluvním úrokem ve výši 8 % ročně z částky 5 019,56 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne datum ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 16 857,01 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 749,58 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 913,42 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 103,50 Kč od datum do zaplacení a se smluvním úrokem ve výši 8 % ročně z částky 5 019,56 Kč od datum do zaplacení. Uplatněný nárok odůvodnila tím, že žalovaná dne datum uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba., IČO IČO (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které jí právní předchůdkyně žalobkyně poskytla hotovostní úvěr ve výši 17 000 Kč, což žalovaná stvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná se smlouvou zavázala úvěr vrátit spolu s příslušenstvím. Celkově se jednalo o částku ve výši 31 598 Kč, kterou měla uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 2 257 Kč. Na svůj dluh žalovaná hradila postupně částky v jednotlivých měsících a celkově uhradila částku ve výši 23 241 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni s účinností ke dni datum. Postoupení bylo žalované oznámeno. Žalovaná částka ve výši 16 857,01 Kč sestává z nesplacené jistiny ve výši 5 019,56 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 83,94 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 785 Kč, poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 594,22 Kč, poplatku za umožnění hradit úvěr ve splátkách ve výši 874,29 Kč a smluvní pokuty ve výši 8 500 Kč. Žalobkyně dále požaduje kapitalizované úroky a zákonné úroky z prodlení. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu, ničeho však neuhradila.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále také jen ,,o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalované, neboť se k jednání soudu nedostavila bez řádné a včasné omluvy.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Dne datum právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 17 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit ve 14 splátkách po 2 257 Kč, přičemž společně s jistinou úvěru se zavázala uhradit úrok ve výši 862 Kč, úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 8 330 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 346 Kč a poplatek za inkaso v hotovosti ve výši 3 060 Kč. Celková dlužná částka činila 31 598 Kč, RPSN činila 272,44 % /viz smlouva o úvěru na č. l. 13-14 spisu/. V žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že je zaměstnaná u společnosti právnická osoba., IČO: IČO a její měsíční příjem činí 30 581 Kč. Výdaje žalovaná vyčíslila na 1 000 Kč na bydlení, 9 090 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady a 2 523 Kč na srážky ze mzdy a výživné. U měsíčních splátek neuvedla žádnou částku. Použitelný příjem byl stanoven na 17 468 Kč. Žalovaná dále uvedla, že bydlí u rodičů, je svobodná a má vyživovací povinnost ke dvěma dětem. Zároveň uvedla, že má nesplacený dluh vůči právní předchůdkyni žalobkyně ve výši 8 322 Kč. Žalovaná byla zaměstnána jako skladnice, a to v pracovním poměru na dobu neurčitou. V lednu 2022 činila mzda žalované 30 391 Kč, z toho tarifní složka byla stanovena na 18 000 Kč, přičemž žalovaná obdržela prémie ve výši 9 243 Kč. V prosinci 2021 činila čistá mzda žalované 25 716 Kč. Tarifní složka byla stanovena na 17 000 Kč, prémie na 7 773 Kč a mimořádné prémie na 4 970 Kč. V listopadu 2021 činila čistá mzda žalované 35 635 Kč. Tarifní složka byla stanovena na 17 000 Kč, prémie činily 12 228 Kč a mimořádné prémie 7 330 Kč /viz žádost o úvěr na č. l. 40-41, pracovní smlouva na č. l. 34-35, dohoda o změně pracovní smlouvy na č. l. 34, výplatní lístek listopad 2021 na č. l. 33, výplatní lístek prosinec 2021 na č. l. 32, výplatní lístek leden 2022 na č. l. 31 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla úvěr v hotovosti, a žalovaná jej následně splácela. V období od datum do datum uhradila žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně celkem 23 241 Kč /viz tabulka umoření na č. l. 20 spisu/. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno /viz výpis z OR k žalobkyni na č. l. 12, smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 15-17, příloha č. hodnota smlouvy o postoupení pohledávek na č. l. 18-19, potvrzení o zaplacení ceny na č. l. 12a, oznámení o postoupení pohledávek na č. l. 21 spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky výzvou ze dne datum, která byla žalované doručena dne datum /viz výzva k plnění na č. l. 22-23, podací lístek na č. l. 24, výpis ze sledování zásilky Anonymizováno na č. l. 42 spisu/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by na pohledávku uhradila něčeho dalšího nad rámec výše uvedené částky 23 241 Kč, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovanou postoupila na žalobkyni a ta je proto k podání žaloby v dané věci aktivně legitimována. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná chtěly uzavřít předmětnou smlouvu o úvěru, podle soudu však nebyla tato smlouva platně sjednána, neboť právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti žalované zjevně vycházela především z údajů sdělených žalovanou, přičemž ty se snažila částečně ověřit pouze co do příjmové stránky žalované, když shromáždila výplatní pásky žalované za období listopad 2021 – leden 2022. Soud však musí konstatovat, že ty bez dalšího nedokládají pravidelnou výši příjmu žalované ve výši 30 581 Kč. Částky blížící se této sumě byly sice žalované skutečně vypláceny, nelze však přehlížet, že tarifní část mzdy byla stanovena pouze ve výši 17 000 Kč v roce 2021 a ve výši 18 000 Kč v roce 2022. Podstatnou část příjmu žalované tvořily prémie, a to i prémie mimořádné. Vzhledem k tomu, že výplatní pásky se vztahovaly k období přelomu roku, kdy pravidelně dochází k výplatám mimořádných odměn, bylo na místě důkladněji posoudit otázku, jaký je pravidelný příjem žalované ve standardních měsících, tedy vyžádat si i dřívější výplatní pásky. Když už tak právní předchůdkyně žalobkyně neučinila, bylo na místě se přinejmenším o to více zaměřit na posouzení výdajové stránky žalované. To se však nestalo. Výdaje žalované nebyly dle navržených a předložených důkazů ověřovány žádným způsobem, a to přesto, že žalovaná uvedla, že má vyživovací povinnost ke dvěma dětem. Nelze rovněž přehlédnout, že žalovaná v žádosti uvedla, že jsou v jejím případě prováděny srážky ze mzdy. To však z výplatních pásek nevyplývá, a tudíž ani jejich existence či výše nebyla ověřena. Dále nelze přehlížet ani na rozpor vyplývající ze žádosti o úvěr spočívající ve stanovení zůstatku disponibilních příjmů v návaznosti na to, že žalovaná uvedla v žádosti svůj dřívější závazek vůči právní předchůdkyni žalobkyně. Použitelný měsíční příjem byl vypočten jako rozdíl průměrného měsíčního příjmu a žalobkyní uvedených výdajů. V nich však nebyly uvedeny žádné splátky stávajících půjček, a to navzdory tomu, že na druhé straně byla existující nesplacená půjčka od právní předchůdkyně žalobkyně výslovně uvedena, a to co do nesplacené částky ve výši 8 322 Kč. Všechny tyto nesrovnalosti měly vést právní předchůdkyni žalobkyně k tomu, aby výdaje žalované důkladně prověřila. Ta však na jakékoliv ověření výdajů žalované rezignovala. Pokud je pak tvrzeno, že výdaje byly ověřeny výpisy z účtu žalované, tak žádné takové výpisy nebyly soudu předloženy. Ke všem výše popsaným skutečnostem pak soud uvádí, že není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z nedoložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů uvedených žalovanou v žádosti o úvěr, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitelky náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Právě s ohledem na výše uvedené rozpory pak nemohl soud přisvědčit argumentaci žalobkyně vycházející ze závěrů rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020 č. j. 5 Co 231/2020-97. Ten totiž není možné kvůli skutkově značně odlišnému stavu v nyní posuzovaném případě přiléhavě aplikovat. Krajský soud v Českých Budějovicích totiž dospěl k závěru, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného postupovala s odbornou péčí, neboť ověřila výdaje žalovaného z nájemní smlouvy a žalovaný vyplnil náklady na domácnost a na telefon ve výši 8 300 Kč, které bylo možné u jednotlivce v roce 2016 považovat za přiměřené i s ohledem na skutečnost, že žalovaný neměl žádnou vyživovací povinnost. V nyní posuzované věci však právní předchůdkyně žalobkyně výdaje žalované neověřila žádným způsobem, ignorovala existenci dvou vyživovacích povinnosti a zcela přehlížela to, že údaje v žádosti jsou rozporné. Z obdobných důvodu pak na situaci nelze aplikovat ani závěry rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. 12 Co 367/2020-170, neboť ten rovněž vycházel ze situace, kdy byly příjmy a výdaje žalovaného prověřovány mnohem důkladněji, než v nyní posuzovaném případě. Městský soud konkrétně uvedl: „V souzeném případě však žalovaný vyplnil prohlášení k žádosti o poskytnutí úvěru, prohlásil, že je zaměstnán a že má trvalý příjem. Trvalý příjem byl patrný i z bankovního účtu, který na jméno žalovaného vedla právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně rovněž prověřila, že žalovaný nemá žádný jiný úvěr. Přitom bylo povinností žalovaného doložit přesné a pravdivé údaje pro posouzení úvěruschopnosti (ust. § 9 odst. 3 zákona č. 145/2010 Sb.). Žalovaný sice neuvedl měsíční platby domácnosti, ačkoli na toto byl v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu výslovně dotazován, ale to nelze klást k tíži druhé smluvní strany. Právní předchůdkyně žalobkyně proto zcela správně přikročila k posouzení těchto výdajů dle ekonomického modelu. Právní předchůdkyně žalobkyně tak zcela dostála povinnosti podle ust. § 9 odst. 3 zákona č. 145/2010 Sb., jak již také správně uzavřel soud I. stupně.“ Vyjádření městského soudu, že pokud žalovaný neuvedl měsíční platby domácnosti, nelze to klást k tíži druhé smluvní strany, je tedy nutné vykládat v kontextu skutkových okolností daného případu a tím spíše i v kontextu celé výše citované pasáže, ve které se městský soud k věci vyjádřil. Argumentace žalobkyně v tomto ohledu tedy byla zcela lichá, když naprosto ignorovala souvislosti judikatury, na kterou odkazovala. V nyní posuzované věci nebylo možné výdaje uvedené žalovanou s ohledem na další uvedené skutečnosti považovat za přiměřené, a to na rozdíl od žalobkyní odkazované judikatury. Proto bylo na místě, aby právní předchůdkyně žalobkyně výdaje žalované důkladně prověřila. To se zjevně nestalo, a pouhé tvrzení žalobkyně, že majetková situace žalované byla dostatečně prověřena, nemůže výše uvedené rozpory jakkoliv změnit. Za zjištěného skutkového stavu, kdy údaje evidované právní předchůdkyní žalobkyně byly již samy o sobě nevěrohodné, tak bylo zcela na místě, aby řádné posouzení úvěruschopnosti bylo plně prokázáno.

16. Na základě shora uvedeného nemá soud za prokázané, že žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, pročež je předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.

17. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. V podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019-129, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

18. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena platně, došlo na straně žalované na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, a proto byla povinna toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. vydat. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaná na svůj dluh uhradila již do konce června 2023, tedy před podáním žaloby, finanční prostředky ve výši 23 241 Kč, tedy více, než od žalobkyně (resp. právní předchůdkyně žalobkyně) obdržela. Již před podáním žaloby tak žalovaná dostála své povinnosti bezdůvodné obohacení vrátit, dokonce uhradila částku vyšší. Soud proto žalobu zamítl (výrok I. tohoto rozsudku).

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšné žalované žádné náklady nevznikly (výrok II. tohoto rozsudku). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.