8 C 325/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Benešem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 45 776,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 7 500 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 20 388 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 762,59 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 408,91 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 725,71 Kč od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4 225,71 Kč od , datum, do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 7 500 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 11 244,35 Kč od , datum, do zaplacení, částky ve výši 17 888,01 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 594,51 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 827,94 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 056,86 Kč od , datum, do zaplacení a s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 5 902,01 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v , adresa, na doplatku soudního poplatku částku 483 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 27 888 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 762,59 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 408,91 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 725,71 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 11 244,35 Kč od , datum, do zaplacení, a dále zaplacení částky ve výši 17 888,01 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 594,51 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 827,94 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 056,86 Kč od , datum, do zaplacení a s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 5 902,01 Kč od , datum, do zaplacení. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela (chronologicky seřazeno): 1) dne , datum, se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě uzavřené smlouvy obdržela žalovaná v hotovosti finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, což stvrdila vlastnoručním podpisem smlouvy. Žalovaná se dále zavázala uhradit společně s jistinou i úrok v pevné výši 761 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení případu ve výši 2 077 Kč a úhradu za možnost splácení v místě bydliště ve výši 2 700 Kč. Celkově se tak žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně uhradit částku ve výši 27 888 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, přičemž splatnost poslední splátky připadla na den , datum, . Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalované na základě informací získaných od žalované, které byly ověřeny oproti vyžádaným dokladům, zejména pracovní smlouvě, výplatním páskám a bankovním výpisům. Bylo zjištěno, že žalovaná je zaměstnána na dobu určitou s měsíčním příjmem ve výši 14 877 Kč a její měsíční výdaje činily 9 231 Kč. Žalovaná však sjednané částky nehradila řádně a včas. Splatnost závazků nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky a od následujícího dne se žalovaná dostala do prodlení. Žalovaná celkem uhradila částku ve výši 17 500 Kč. 2) Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná uzavřela dne , datum, s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě uzavřené smlouvy obdržela žalovaná v hotovosti finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, což stvrdila vlastnoručním podpisem smlouvy. Podmínky této smlouvy byly obdobné jako v případě první smlouvy o úvěru. Žalovaná se tedy zavázala uhradit společně s jistinou i úrok v pevné výši 761 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení případu ve výši 2 077 Kč a úhradu za možnost splácení v místě bydliště ve výši 2 700 Kč. Celkově se tak žalovaná zavázala uhradit částku ve výši 27 888 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, přičemž splatnost poslední splátky připadla na den , datum, . Právní předchůdkyně žalobkyně opět před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalované na základě informací získaných od žalované, které byly ověřeny oproti vyžádaným dokladům, zejména pracovní smlouvě, výplatním páskám a bankovním výpisům. Bylo zjištěno, že žalovaná je zaměstnána na dobu určitou s měsíčním příjmem ve výši 16 299 Kč a její měsíční výdaje činily 9 692 Kč. Žalovaná však sjednané částky nehradila řádně a včas. Splatnost závazků nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky a od následujícího dne se žalovaná dostala do prodlení. Žalovaná celkem uhradila částku ve výši 7 500 Kč. Pohledávky z obou smluv byly na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, postoupeny na žalobkyni. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu, ničeho však již neuhradila.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaná se k jednání soudu nedostavila bez řádné a včasné omluvy, ač byla k jednání řádně předvolána, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalobkyně je právnickou osobou zapsanou v obchodním rejstříku /viz výpis z OR k žalobkyni na č. l. 14 spisu/. Dne , datum, podepsali žalovaná v postavení dlužníka a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení věřitele smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované hotovostní úvěr ve výši 15 000 Kč na dobu určitou, který se žalovaná zavázala splatit dle sjednaného splátkového kalendáře ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. První splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy o úvěru a každá další splátka, až do úplného zaplacení, byla splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Společně s jistinou úvěru se žalovaná dále zavázala zaplatit úrok v pevné výši 761 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 077 Kč a poplatek za hotovostní inkaso ve výši 2 700 Kč. Celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit, činila 27 888 Kč. Součástí smlouvy o úvěru byly taktéž smluvní podmínky. Sjednán byl roční úrok ve výši 8 %, RPSN činilo v případě splatnosti úvěru 14 měsíců 272,44 %. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že převzala v místě jejího bydliště v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru. Pro případ prodlení s úhradou si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a smluvní pokutu ve výši 500 Kč za prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 30 dnů. Žalovaná na tuto pohledávku uhradila celkem 17 500 Kč /viz smlouva o úvěru č. , hodnota, vč. přílohy č. , hodnota, na č. l. 15-16, přehled plateb na č. l. 17 spisu/. Žalovaná v postavení dlužníka a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení věřitele dále podepsaly dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované opět hotovostní úvěr ve výši 15 000 Kč na dobu určitou, který se žalovaná zavázala splatit za totožně sjednaných podmínek jako v případě výše popsané smlouvy č. , hodnota, . Žalovaná na tuto pohledávku ze smlouvy č. , hodnota, uhradila celkem 7 500 Kč /viz smlouva o úvěru vč. přílohy č. , hodnota, na č. l. 18-19, přehled plateb na č. l. 20 spisu/. Ze žádosti o úvěr ze dne , datum, právní předchůdkyně žalobkyně k žalované zjistila, že byla zaměstnána u , Anonymizováno, služeb města , adresa, s příjmem ve výši 14 877 Kč měsíčně, její měsíční výdaje na bydlení a energie činily 3 000 Kč, náklady na dopravu a jídlo činily 3 860 Kč a na srážky ze mzdy pak 2 371 Kč. Celkem tedy měsíční výdaje dle údajů v žádosti představovaly částku ve výši 9 231 Kč. Ke splátkám stávajících půjček nebyly uvedeny žádné údaje. Svá tvrzení měla žalovaná doložit pracovní smlouvou a výplatními páskami. Dále žalovaná v žádosti uvedla, že bydlí v nájmu, dokončené vzdělání je základní, je svobodná a nemá žádnou vyživovací povinnost /viz žádost o úvěr na č. l. 46 spisu/. Ze žádosti o úvěr ze dne , datum, právní předchůdkyně žalobkyně k žalované zjistila, že byla stále zaměstnána u stejného zaměstnavatele s příjmem ve výši 16 299 Kč měsíčně a její měsíční výdaje na bydlení a energie činily 1 000 Kč, náklady na dopravu a jídlo byly ve výši 4 250 Kč, srážky ze mzdy činily 2 450 Kč a výdaje na splátky stávajících půjček byly ve výši 1 992 Kč, celkem tedy měsíční výdaje žalované měly dle údajů uvedených v žádosti činit 9 692 Kč. Na dalším úvěru Express cash mělo žalované zbývat k úhradě 17 888 Kč. Tyto skutečnosti měly být opět doloženy pracovní smlouvou a výplatními páskami. Dále žalovaná opět uvedla, že bydlí u rodinných příslušníků, dokončené vzdělání je základní, je svobodná a nemá žádnou vyživovací povinnost /viz žádost o úvěr na č. l. 45 spisu/. Žalovaná byla od , datum, zaměstnána na dobu určitou do , datum, /viz pracovní smlouva na č. l. 41 p.v. spisu/. Dle předložených výplatních pásek z roku 2022 činil čistý příjem žalované v podobě částek, které jí byly po provedení zákonných srážek skutečně vyplaceny, za měsíc červenec 13 395 Kč, za měsíc srpen 13 802 Kč a za měsíc září 13 925 Kč /viz výplatní lístky na č. l. 41 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne , datum, smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo, postoupení mj. pohledávek za žalovanou na žalobkyni /viz smlouvu o postoupení pohledávek na č. l. 21-23, potvrzení o zaplacení na č. l. 24, seznam postoupených pohledávek na č. l. 25-28, oznámení o postoupení na č. l. 29, oznámení o postoupení na č. l. 30 spisu/. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhů výzvou k plnění ze dne , datum, předanou k poštovní přepravě téhož dne s úhradou nejpozději do , datum, . Zásilka byla žalované poprvé doručována dne , datum, , kdy byla také uložena a připravena k vyzvednutí /viz výzva k plnění na č. l. 31-32, podací lístek na č. l. 33, výpis sledování zásilky , Anonymizováno, na č. l. 51 spisu/. Žalovaná netvrdila a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná dále podepsaly dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalovaná obdržela v hotovosti opět finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná před sjednáním úvěrů poskytla údaje v žádostech o úvěr ze dne , datum, a ze dne , datum, . Příjmy žalované ověřila právní předchůdkyně žalobkyně z pracovní smlouvy a z výplatních pásek za období červenec až září 2022. Výdaje žalované byly právní předchůdkyní žalobkyně stanoveny jako součet uvedených nákladů žalované na bydlení, energie, dopravu, jídlo a dále splátek stávajících půjček či prováděných srážek. Z poskytnutých úvěru splatila žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně na úvěr ze dne , datum, částku 17 500 Kč a na úvěr ze dne , datum, částku 7 500 Kč. Dne , datum, byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní podepsána smlouva o postoupení pohledávek, dle které měly být mj. postoupeny pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Dne , datum, byla uložena a připravena k vyzvednutí zásilka obsahující výzvu ve vztahu k žalované k zaplacení dlužných částek nejpozději do , datum, . Žalovaná v řízení netvrdila, ani to jinak nevyšlo najevo, že by na svůj dluh uhradila více, než v řízení uváděla žalobkyně, resp. než v řízení vyšlo najevo.

6. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

10. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti shledal soud žalobu za důvodnou pouze zčásti. Předně se soud zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely jednotlivé smlouvy spotřebitelském úvěru platně, tj. zda právní předchůdkyně žalobkyně ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru před jejich uzavřením zkoumala s dostatečnou péčí majetkové poměry žalované a z takto získaných informací uzavřela, že bylo ve finančních možnostech žalované úvěry splácet. Z důkazů provedených v řízení však nevyplynulo, že by právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr po posouzení jeho schopnosti úvěr splácet s odbornou péčí, respektive taková skutečnost nebyla žalobkyní prokázána. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla především z nedoložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů uvedených žalovanou v žádosti o půjčku, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Ve vztahu k poskytnutí prvního úvěru ze dne , datum, nebylo v řízení vůbec prokázáno, že by právní předchůdkyně ověřovala alespoň výši příjmů žalované. V žádosti bylo sice uvedeno, že právní předchůdkyni byly doloženy výplatní lístky a pracovní smlouva žalované, tato skutečnost však nebyla v řízení prokázána, neboť žalobkyně doložila toliko výplatní lístky za období červenec až září 2022, tedy za období po uzavření první smlouvy o úvěru. Žalobkyní dále nebylo vůbec prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně náležitě ověřovala také výdaje žalované. V případě první uzavřené smlouvy žalovaná uvedla, že bydlela v nájmu, přičemž náklady na bydlení a energie vyčíslila na 3 000 Kč. V případě nájemního bydlení lze takto uvedenou výši výdajů v roce 2022 považovat za krajně nevěrohodnou až nereálnou. Měla by proto vést k podrobnějšímu ověření výdajů, např. prostřednictvím nájemní smlouvy. Žádné ověření však právní předchůdkyně žalobkyně neučinila, respektive z provedených důkazů nevyplývá, že by se tak stalo. Celkově pak na ověřování výdajů žalované zcela rezignovala, byť jí nic nebránilo v tom, aby si od žalované vyžádala např. výpisy z účtu, ze kterých by bylo možné učinit si alespoň základní představu o výdajích žalované. Nebylo ostatně tvrzeno ani prokazováno, že by právní předchůdkyně žalobkyně prováděla k žalované alespoň nějaké lustrace v bankovních či nebankovních registrech. V případě výdajů tedy právní předchůdkyně žalobkyně vyšla toliko z informací od žalované, aniž by tyto alespoň základním způsobem ověřovala. Ve vztahu k dalšímu poskytnutému úvěru ze dne , datum, byl právní předchůdkyní žalobkyně ověřován příjem žalované. Zde nelze pouze souhlasit s výší zjištěného pravidelného čisté příjmu, který byl v žádosti uveden jako 16 299 Kč. Tato částka nekorespondovala s částkami, které byly žalované za doložené období skutečně vyplaceny, neboť v období od července 2022 do září 2022 se plat žalované, který jí byl po zohlednění zákonných srážek skutečně vyplacen, pohyboval v rozmezí od cca 13 300 Kč do 14 000 Kč. Lze tedy konstatovat, že příjem byl sice ověřen, nicméně nepřesně. Co je však podstatné žalobkyně opět nijak nezkoumala výdaje žalované. Ta sice v žádosti u druhého úvěru uvedla nový druh bydlení s tím, že bydlí u rodinného příslušníka, pročež náklady na bydlení stanovila pouze ve výši 1 000 Kč. Nebylo tedy na místě zjišťovat existenci nájemní smlouvy. I v případě druhé smlouvy o úvěru však platí, že právní předchůdkyně žalobkyně na ověřování výdajů žalované zcela rezignovala, byť jí nic nebránilo v tom, aby si od žalované vyžádala např. výpisy z účtu. Opět pak nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by právní předchůdkyně žalobkyně prováděla k žalované alespoň nějaké lustrace v bankovních či nebankovních registrech. Navíc v době sjednávání druhého úvěru již byla žalovaná zatížena splátkami na jiný úvěr. Tedy i v případě tohoto druhého úvěru nelze uzavřít, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně ověřovala schopnost žalované úvěr splácet. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru oba spotřebitelské úvěry v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto jsou takové smlouvy neplatné.

17. Jelikož soud uzavřel, že ani jedna ze smluv o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalované na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně, k bezdůvodnému obohacení, a proto je povinna toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. vydat. Smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z. byly pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou postoupeny na žalobkyni. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dle obou smluv o úvěru vždy částku 15 000 Kč, celkem tedy 30 000 Kč. Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně v případě první smlouvy o úvěru ze dne , datum, vrátila již finanční prostředky ve výši 17 500 Kč a dokonce tak přeplatila plnění, které jí bylo poskytnuto. V této části je tedy podaná žaloba zcela nedůvodná. Ve vztahu ke druhé smlouvě o úvěru ze dne , datum, žalovaná uhradila celkem částku ve výši 7 500 Kč a stíhá jí tak nadále povinnost vrátit finanční prostředky ve výši 7 500 Kč (15 000 Kč - 7 500 Kč). V tomto rozsahu tedy bezdůvodné obohacení žalované nadále trvá. V daném případě bylo prokázáno, že výzva k úhradě dluhu se do sféry dispozice žalované, v souladu s ustálenou judikaturou, dostala dne , datum, , kdy byla zásilka žalované doručována /srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3144/2018 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1239/2016/. Tohoto dne se tak žalovaná mohla objektivně s obsahem zásilky seznámit a byla rovněž vyrozuměna o postoupení pohledávky a povinnosti vrátit bezdůvodné obohacení žalobkyni. Ve výzvě k zaplacení byl termín pro zaplacení stanoven do , datum, . Vzhledem k tomu, že žalovaná dlužnou částku do uvedeného dne neuhradila, ocitla se následujícího dne, tj. od , datum, , a žalobkyni od tohoto dne náleží nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

18. Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno platné uzavření předmětných smluv o úvěru (tj. smlouvy ze dne , datum, a ze dne , datum, ), nemohl soud návrhu žalobkyně ve zbývajícím rozsahu vyhovět, neboť byl tvořen částkami vyplývajícími právě z absolutně neplatných smluv [smluvní úrok běžící a kapitalizovaný, úrok z prodlení kapitalizovaný za období, ve kterém žalobkyni ještě nenáležel, běžící úrok z prodlení za období předcházející datu , datum, , kdy se žalovaná poprvé prokazatelně ocitla v prodlení, a od tohoto data převyšující úrok z prodlení stanovený (nad náležející zákonný úrok ve výši 11,5 % ročně) v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.]. V této části tedy soud žalobkyní uplatněné nároky zamítl (viz výrok II. tohoto rozsudku).

19. Žalobkyně podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. Jelikož však nebyl elektronický platební rozkaz ve věci vydán, je potřeba dle přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., zákona České národní rady o soudních poplatcích, žalobkyni doměřit soudní poplatek do výše položky 1 sazebníku poplatků, a to konkrétně dle položky 1 bod 1 písm. b). Za návrh na zahájení řízení uhradila žalobkyně doposud částku ve výši 1 806 Kč, a proto jí soud stanovil povinnost ve stanovené lhůtě uhradit doplatek ve výši 483 Kč, tj. do celkové výše 2 289 Kč (výrok III. tohoto rozsudku).

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly. (výrok IV. tohoto rozsudku).