8 C 326/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Benešem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 10 460,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 000 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 5 460,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky ve výši 10 460,50 Kč od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 460,50 Kč od , datum, do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 % ročně z částky 5 000 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 10 460,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 460,50 Kč od , datum, do zaplacení. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný se společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , se sídlem U , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /1a, , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřel prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (webové stránky www.creditportal.cz) dne , datum, smlouvu o úvěru. Proces byl takový, že se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. Po dokončení registrace zaslal žádost o poskytnutí úvěru. Po prověření úvěruschopnosti byl žalovanému zaslán právní předchůdkyní žalobkyně návrh úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru 5 000 Kč a splatností , datum, . Po odeslání smluvní dokumentace byly žalovanému zaslány dne , datum, finanční prostředky na jím uvedený bankovní účet s uvedením variabilního symbolu , var. symbol, . Podpis žalovaného ve smlouvě je nahrazen unikátním SMS kódem 521773, který mu byl zaslán v době registrace žádosti o poskytnutí úvěru na jím uvedené telefonní číslo. Smlouva a související dokumenty nabyly platnosti a účinnosti okamžikem zadání ověřujícího podpisového SMS kódu. Žalovaný byl lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Předmětem podaného návrhu je nárok na zaplacení nesplacené jistiny ve výši 5 000 Kč a nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 460,50 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr ve lhůtě splatnosti nevrátil, když neuhradil ničeho. Žalovanému byla odeslána upomínka k zaplacení, a to právním zástupcem žalobkyně dne , datum, . Pokud by soud neměl za prokázaný předmětný nárok z titulu smlouvy o úvěru, pak žalobkyně navrhovala, ať je tento nárok posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, jelikož se žalovaný bez spravedlivého důvodu na úkor žalobkyně obohatil a je tak povinen jí bezdůvodné obohacení vydat.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalobkyně je právnickou osobou zapsanou v obchodním rejstříku /viz výpis z obchodního rejstříku v elektronickém systému CEPR/. Právní předchůdkyně žalobkyně sestavila smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , v níž je jako úvěrující uvedena právní předchůdkyně žalobkyně a jako klient žalovaný. Dle této smlouvy měla právní předchůdkyně žalobkyně vyplatit žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % ročně, RPSN činilo 9 088,10 % ročně. Žalovaný měl úvěr splatit formou jednorázové splátky ve výši 7 145,61 Kč do , datum, , přičemž součástí splátky byl i poplatek za poskytnutí úvěru 2 085,5 Kč. Tyto částky byly stanoveny po slevě, před slevou se jednalo o jednorázovou splátku ve výši 10 624,88 Kč, kdy poplatek před slevou činil 5 460,50 Kč. Žalovaný měl smlouvu uzavřít elektronicky, a to zasláním potvrzovacího kódu, který mu byl zaslán jako SMS na telefonní číslo, tj. kódem 521773. Ze smlouvy neplyne, že by byl žalovaný s jejím obsahem seznámen, respektive že by projevil souhlas se smlouvou předloženého znění. Výplata prostředků měla být provedena na bankovní účet uvedený ve smlouvě /viz smlouva o úvěru na č. l. 7-10, formulář pro standardní informace na č. l. 11-13 spisu/. Dne , datum, byly na bankovní účet, vedený na jméno žalovaného, poukázány finanční prostředky ve výši 5 000 Kč s uvedením variabilního symbolu: , var. symbol, /viz potvrzení o platbě na č. l. 17, sdělení banky na č. l. 28 spisu/. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni, přičemž žalovanému bylo toto postoupení oznámeno dopisem ze dne , datum, /viz seznam postoupených pohledávek na č. l. 14-16, oznámení o postoupení pohledávky č. l. 19, dohoda o úplatě na č. l. 18 spisu/. Před podáním žaloby byl pak žalovaný vyzván k úhradě prostřednictvím právního zástupce žalobkyně s tím, aby dlužnou částku zaplatil do tří dnů. Výzva, která byla k poštovnímu doručení podána dne , datum, , byla žalovanému doručována dne , datum, /viz výzva k úhradě na č. l. 19 p.v., podací lístek na č. l. 20, výpis ke sledování zásilky , Anonymizováno, na č. l. 35 spisu/.

5. Závěr o skutkovém stavu je takový, že právní předchůdkyně žalobkyně převedla dne , datum, na bankovní účet žalovaného finanční prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaný byl předžalobní výzvou, která mu byla doručována dne , datum, , vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky do tří dnů. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. Provedenými důkazy naopak nebylo v řízení prokázáno, že by žalovaný projevil vůli uzavřít s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru žalobkyní předkládaného obsahu. Tento závěr nelze učinit z textu smlouvy neobsahující podpis žalovaného. S ohledem na skutečnost, že na účet žalovaného byla vyplacena částka ve výši 5 000 Kč se lze domnívat, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně o uzavření smlouvy jednal. Nebylo však prokázáno, jaký obsah smlouvy žalovaný rovněž odsouhlasil.

6. Podle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou č. 7/2009 Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 3 o. s. ř.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „ZoSÚ“).

8. Podle § 1740 odst. 1 o. z. osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou.

9. Podle § 1745 o. z. smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.

10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

15. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Nebylo totiž prokázáno, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru předloženého znění. Smlouva, kterou žalobkyně k prokázání svých tvrzení předkládá, není opatřena žádným podpisem žalovaného, když je zde uveden toliko číselný kód. Nebylo tedy prokázáno, že žalovaný dle § 1740 odst. 1 o. z. projevil vůli být touto smlouvou vázán. Nárok žalobkyně je tedy nutné hodnotit pouze jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z. (plněno bez právního důvodu, právní důvod nebyl v řízení prokázán). V řízení bylo prokázáno, že na bankovní účet žalovaného odeslala právní předchůdkyně žalobkyně dne , datum, finanční prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovanému tak vznikla povinnost toto plnění vydat. V řízení bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Soud proto přiznal žalobkyni částku 5 000 Kč odpovídající poskytnuté jistině včetně úroku z prodlení z této částky. Žalovaný byl povinen vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění. V daném případě bylo prokázáno, že výzva k plnění (obsažená v rámci předžalobní výzvy) byla žalobkyní prokazatelně odeslána dne , datum, . Do sféry dispozice žalovaného se dostala v souladu s ustálenou judikaturou při prvním pokusu o doručení dne , datum, , kdy byla žalovanému doručována /srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3144/2018 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1239/2016/. S ohledem na třídenní lhůtu k plnění byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat do , datum, , což ovšem neučinil a následujícího dne se ocitl v prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z dlužné jistiny od , datum, do zaplacení v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

17. V rozsahu požadavku na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 460,50 soud žalobu z výše uvedených důvodů zamítl, neboť uzavření úvěrové smlouvy, o niž by obecně bylo možné uvedený nárok opřít, nebylo prokázáno. Shodně postupoval soud také stran požadavku na zaplacení zákonného úroků z prodlení z částky 10 460,50 Kč za období předcházející datu, kdy se žalovaný dostal do prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení, jakož i z částky 5 460,50 Kč za následující období (tj. období, kdy již byl žalovaný v prodlení). Konečně pak soud zamítl nárok žalobkyně na úhradu zákonného úroku z prodlení obdobím a částkou sice odpovídající bezdůvodnému obohacení, ale přesahujícím zákonnou výši úroku (15 % - 12 %) (výrok II. tohoto rozsudku).

18. Nad rámec výše uvedeného soud dále konstatuje, že i pokud by shledal smlouvu jako uzavřenou, nebylo by možné učinit závěr o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně před jejím uzavřením řádně provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného, což je vyžadováno příslušným zákonem (ZoSÚ). Žalobkyně sice tvrdila, že byly prováděny lustrace v příslušných rejstřících, ale zkoumání úvěruschopnosti, jakož i případné ověřování příjmů a výdajů žalovaného žádným způsobem nedokládala. I pokud by soud nedospěl k výše uvedeným závěrům stran absence projevu vůle žalovaného, musel by učinit závěr o absolutní neplatnosti smlouvy ve smyslu § 87 ZoSÚ z důvodu nesplnění zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného dle § 86 ZoSÚ.

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly (výrok IV. tohoto rozsudku).