8 C 341/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Benešem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 19 680 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 16 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 16 000 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 3 680 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky ve výši 19 680 Kč od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 3 680 Kč od , datum, do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 16 000 Kč od , datum, do zaplacení, zamítáIII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 493,6 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 19 680 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 19 680 Kč od , datum, do zaplacení. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný se společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , se , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřel prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (webové stránky www.zaplo.cz) dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Žalovaný vyplnil registrační formulář a následně byl seznámen s obsahem, podmínkami, atd. Následně žalovaný potvrdil návrh smlouvy a příslušnými kroky došlo k uzavření smlouvy. Na základě smlouvy o úvěru právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet úvěr ve výši 16 000 Kč, kdy se žalovaný současně zavázal uhradit také smluvní úrok ve výši 3 680 Kč. Výplata prostředků na účet žalovaného byla identifikována variabilním symbolem , var. symbol, . Úvěr měl být žalovaným uhrazen nejpozději dne , datum, , avšak žalovaný poskytnutý úvěr nevrátil. K vrácení byl žalovaný upomínám upomínkami odeslanými právní předchůdkyní žalobkyně. Pohledávka byla dne , datum, postoupena na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek na žalobkyni. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou odeslanou mu dne , datum, zástupcem žalobkyně. Pokud by soud neměl za prokázaný předmětný nárok z titulu smlouvy o úvěru, pak žalobkyně navrhovala, aby byl tento nárok posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, jelikož se žalovaný bez spravedlivého důvodu na úkor žalobkyně obohatil a je tak povinen jí bezdůvodné obohacení vydat.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Právní předchůdkyně žalobkyně sestavila smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , v níž je jako úvěrující uvedena právní předchůdkyně žalobkyně a jako úvěrovaný žalovaný. Dle této smlouvy měla právní předchůdkyně žalobkyně vyplatit žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 279,83 % ročně, RPSN činilo 660 % ročně. Úvěr měl být poskytnut na dobu určitou v délce 12 měsíců a měl být splácen minimálními měsíčními splátkami ve výši 5 % výše jistiny a úroku přirostlého za předchozích 30 dnů. Žalovaný měl smlouvu uzavřít elektronicky, a to zasláním potvrzovacího kódu, který mu byl zaslán na telefonní číslo , tel. číslo, na e-mailovou adresu. Ze smlouvy neplyne, že by byl žalovaný s jejím obsahem seznámen, respektive že by projevil souhlas se smlouvou předloženého znění. Výplata prostředků měla být provedena na stanovený bankovní účet /viz smlouva o úvěru na č. l. 6-10, výpis z běžného účtu na č. l. 11 spisu/. Dne , datum, byly na shodný bankovní účet, vedený na jméno žalovaného, poukázány finanční prostředky ve výši 16 000 Kč s uvedeným variabilním symbolem: , var. symbol, /viz sdělení banky na č. l. 32 spisu/. Dopisem ze dne , datum, právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o tom, že z důvodu neuhrazení dlužné částky byl úvěr ke dni , datum, zesplatněn /viz výzva na č. l. 16 spisu/. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni, přičemž žalovanému bylo toto postoupení oznámeno dopisem ze dne , datum, /viz rámcová smlouva o postoupení v elektronickém systému CEPR, dodatek č. l. 1 na č. l. 13, seznam postoupených pohledávek na č l. 12, oznámení o postoupení na č. l. 17, podací lístek na č. l. 19, výpis ze sledování zásilky , Anonymizováno, na č. l. 36 spisu/. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky s tím, aby dlužnou částku zaplatil do tří dnů. Výzva, která byla k poštovnímu doručení podána dne , datum, , byla žalovanému doručena dne , datum, /viz výzva k úhradě na č. l. 18, podací lístek na č. l. 19, výpis ke sledování zásilky , Anonymizováno, na č. l. 36 spisu/.

5. Závěr o skutkovém stavu je takový, že právní předchůdkyně žalobkyně převedla dne , datum, na bankovní účet žalovaného finanční prostředky ve výši 16 000 Kč. Žalovaný byl předžalobní výzvou, která mu byla doručena dne , datum, , žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. Provedenými důkazy naopak nebylo v řízení prokázáno, že by žalovaný projevil vůli uzavřít s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru žalobkyní předkládaného obsahu. Tento závěr nelze učinit z textu smlouvy neobsahující podpis žalovaného. S ohledem na skutečnost, že na účet žalovaného byla vyplacena částka ve výši 16 000 Kč se lze domnívat, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně o uzavření smlouvy jednal. Nebylo však prokázáno, jaký obsah smlouvy žalovaný rovněž odsouhlasil.

6. Podle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou č. 7/2009 Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 3 o. s. ř.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoSÚ“).

8. Podle § 1740 odst. 1 o. z. osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou.

9. Podle § 1745 o. z. smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.

10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

15. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Nebylo totiž prokázáno, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru předloženého znění. Smlouva, kterou žalobkyně k prokázání svých tvrzení předkládá, není opatřena žádným podpisem žalovaného, nebylo tedy prokázáno, že žalovaný dle § 1740 odst. 1 o. z. projevil vůli být touto smlouvou vázán. Nárok žalobkyně je tedy nutné hodnotit pouze jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z. (plněno bez právního důvodu, právní důvod nebyl v řízení prokázán). V řízení bylo prokázáno, že na bankovní účet žalovaného odeslala právní předchůdkyně žalobkyně dne , datum, finanční prostředky ve výši 16 000 Kč. Žalovanému tak vznikla povinnost toto plnění vydat. V řízení bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Soud proto přiznal žalobkyni částku 16 000 Kč odpovídající poskytnuté jistině včetně úroku z prodlení z této částky. Žalovaný byl povinen vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění. V daném případě bylo prokázáno, že výzva k plnění (obsažená v rámci předžalobní výzvy), odeslaná dne , datum, , byla žalovanému doručena při prvním doručování dne , datum, . S ohledem na třídenní lhůtu k plnění byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat do , datum, , což ovšem neučinil a následujícího dne se ocitl v prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z dlužné jistiny od , datum, do zaplacení v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

17. V rozsahu požadavku na zaplacení smluvního úroku ve výši 3 680 Kč soud žalobu z výše uvedených důvodů zamítl, neboť uzavření úvěrové smlouvy, o niž by obecně bylo lze uvedený nárok opřít, nebylo prokázáno. Shodně postupoval soud také stran požadavku na zaplacení zákonného úroků z prodlení z částky 19 680 Kč za období předcházející datu, kdy se žalovaný dostal do prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení, jakož i z částky 3 680 Kč za následující období (tj. období, kdy již byl žalovaný v prodlení). Konečně pak soud zamítl nárok žalobkyně na úhradu zákonného úroku z prodlení obdobím a částkou sice odpovídající bezdůvodnému obohacení, ale přesahujícím zákonnou výši úroku (12,75 % - 12 %) (výrok II. tohoto rozsudku).

18. Nad rámec výše uvedeného soud dále konstatuje, že i pokud by shledal smlouvu jako uzavřenou, nebylo by možné učinit závěr o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně před jejím uzavřením řádně provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného, což je vyžadováno příslušným zákonem (ZoSÚ). Žalobkyně tuto skutečnost ani netvrdila a tedy nedokládala. I pokud by soud nedospěl k výše uvedeným závěrům stran absence projevu vůle žalovaného, musel by učinit závěr o absolutní neplatnosti smlouvy ve smyslu § 87 ZoSÚ z důvodu nesplnění zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného dle § 86 ZoSÚ.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 493,6 Kč, přičemž tato částka představuje 53,06 % z jejich celkové výše 2 815 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 76,53 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 23,47 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem do podání návrhu na zahájení řízení včetně, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 680 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t., včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % (z částky 1 500 Kč) ve výši 315 Kč. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení. Ohledně aplikace § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu v databázi soudu ISAS, které jsou ze strany žalobkyně podávány. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).