8 C 372/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Benešem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 24 644 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 942 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 9 942 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 14 702 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky ve výši 9 942 Kč od , datum, do , datum, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 9 942 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 24 644 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9 942 Kč od , datum, do zaplacení. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný se společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , se , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřel prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (webové stránky www.kimbi.cz) dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, . Žalovaný vyplnil prostřednictvím webové stránky registrační formulář, kde uvedl své údaje, včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. Registrací je zřízen uživatelský účet. K ověření osoby, jako zadavatele, je vyžadováno provedení verifikační platby ve výši 0,01 Kč z bankovního účtu uživatele profilu. Následně byl žalovaný seznámen s podmínkami, právy a povinnostmi, atd., plynoucími ze smlouvy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření smlouvy a následně mu byl na telefonní číslo , tel. číslo, verifikační SMS kód k podpisu smlouvy. Zadáním kódu do příslušného pole v zákaznickém účtu žalovaný vyjádřil souhlas s návrhem smlouvy. Poté právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému na jeho telefonní číslo , tel. číslo, e-mailovou adresu zprávu potvrzující podepsání smlouvy. Podle obchodních podmínek mohl poskytovatel spotřebitelského úvěru nahlížet do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný s tímto souhlasil a právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost hodnotila na základě tvrzení žalovaného o příjmech a výdajích. Dále pak pomocí lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalovaný dále prohlásil, že si není vědom toho, že by byl evidován v jakékoliv databázi dlužníků. Právní předchůdkyně žalobkyně tak prověřovala úvěruschopnost žalovaného dostatečným způsobem. Žalobkyně nedisponovala příslušnou dokumentací ohledně provedené lustrace v databázích a nedisponovala informacemi o příjmech a výdajích žalovaného. Žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet úvěr v celkové výši 11 100 Kč, a to v platbách dne , datum, ve výši 3 000 Kč, ve výši 5 000 Kč a ve výši 2 000 Kč. Dne , datum, pak poskytla částku ve výši 1 100 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek. Upomínkou ze dne , datum, byl informován o zesplatnění úvěru a vyzván k okamžité úhradě. Ode dne , datum, se žalovaný dostal do prodlení s úhradou celého úvěru ve výši 24 644 Kč, který se skládal z nesplacené jistiny úvěru ve výši 9 942 Kč a smluvního úroku ve výši 14 702 Kč. Pohledávka byla dne , datum, postoupena na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek na žalobkyni. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou odeslanou mu dne , datum, zástupcem žalobkyně. Pokud by soud neměl za prokázaný předmětný nárok z titulu smlouvy o úvěru, pak žalobkyně navrhovala, ať je tento nárok posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, jelikož se žalovaný bez spravedlivého důvodu na úkor žalobkyně obohatil a je tak povinen jí bezdůvodné obohacení vydat.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Právní předchůdkyně žalobkyně sestavila smlouvu o spotřebitelském úvěru kimbi č. , hodnota, , v níž je jako věřitel uvedena právní předchůdkyně žalobkyně a jako dlužník žalovaný. Dle této smlouvy měl mít žalovaný možnost čerpat úvěr do výše 5 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 200 % ročně, RPSN činilo 537,20 % ročně. Žalovaný měl uhradit počáteční splátku ve výši 1 072 Kč a výše se měla každý měsíc měnit dle pravidel v čl. III. odst. 1 smlouvy. Úvěr měl být poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný měl smlouvu uzavřít elektronicky, a to zasláním potvrzovacího kódu, který mu byl zaslán na telefonní číslo , tel. číslo, na e-mailovou adresu. Na smlouvě bylo uvedeno datum , datum, a dále to, že kód byl zaslán klientovi na příslušné telefonní číslo , tel. číslo, e-mailovou adresu, jakož i to, kdy mělo dojít k potvrzení smlouvy pomocí kódu. Součástí smlouvy měly být obchodní podmínky pro produkt KIMBI. Ze smlouvy neplyne, že by byl žalovaný s jejím obsahem seznámen, respektive že by skutečně projevil souhlas se smlouvou předloženého znění. Výplata prostředků měla být provedena na stanovený bankovní účet, který se shodoval s číslem účtu, z něhož učinil dne , datum, žalovaný platbu ve výši 0,01 Kč /viz smlouva o revolvingovém úvěru na č. l. 11-14, obchodní podmínky na č. l. 6-10, výpis z účtu na č. l. 19-20 spisu/. Dne , datum, byly na shodný bankovní účet, vedený na jméno žalovaného, poukázány finanční prostředky ve výši 5 000 Kč s uvedeným variabilním symbolem: , var. symbol, /viz výpis z účtu na č. l. 19-20, sdělení banky na č. l. 37-38 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně sestavila dále dodatek č. , hodnota, ke smlouvě o revolvingovém úvěru kimbi č. , hodnota, , jímž měla být smlouva nahrazena tak, že úvěrový rámec činil 7 000 Kč a počáteční splátka činila 1 501 Kč. Dále právní předchůdkyně žalobkyně sestavila dodatek č. , hodnota, ke smlouvě o revolvingovém úvěru kimbi č. , hodnota, . Tímto dodatkem měla být smlouva nahrazena tak, že úvěrový rámec činil 10 000 Kč a počáteční splátka činila 2 144 Kč. Dodatek č. , hodnota, a dodatek č. , hodnota, měl žalovaný uzavřít elektronicky, a to zasláním potvrzovacího kódu, který mu byl zaslán na telefonní číslo , tel. číslo, na e-mailovou adresu. Na dodatku č. , hodnota, i na dodatku č. , hodnota, bylo uvedeno datum , datum, , jakož i to, že kód byl zaslán na příslušné telefonní číslo , tel. číslo, e-mailovou adresu vč. toho, kdy mělo dojít k potvrzení smlouvy pomocí kódu /viz dodatek č. , hodnota, na č. l. 15-16, dodatek č. , hodnota, na č. l. 17-18 spisu/. Dne , datum, byly na bankovní účet, vedený na jméno žalovaného, poukázány finanční prostředky ve výši 2 000 Kč s uvedeným variabilním symbolem: , var. symbol, a ve výši 3 000 Kč s uvedeným variabilním symbolem: , var. symbol, . Dne , datum, byly na shodný účet poukázány finanční prostředky ve výši 1 100 Kč s uvedeným variabilním symbolem: , var. symbol, /viz výpis z účtu na č. l. 19-20, sdělení banky na č. l. 37-38 spisu/. Právní předchůdkyně v rámci vyčíslení dlužné částky ke dni , datum, vyčíslila dlužnou jistinu na částku ve výši 9 942 Kč s tím, že celkem měla dlužná částka představovat 24 748 Kč /viz vyrozumění na č. l. 26 spisu/. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni, přičemž žalovanému bylo toto postoupení oznámeno dopisem ze dne , datum, /viz smlouva rámcová smlouva o postoupení v elektronickém systému CEPR, dodatek č. , hodnota, na č. l. 23-25, seznam postoupených pohledávek na č. l. 21-22, oznámení o postoupení na č. l. 27, podací lístek na č. l. 28 spisu/. Před podáním žaloby byl pak žalovaný vyzván k úhradě žalobkyní s tím, aby dlužnou částku zaplatil do tří dnů. Výzva, která byla k poštovnímu doručení podána dne , datum, , byla žalovanému doručována dne , datum, /viz výzva k úhradě na č. l. 29, podací lístek na č. l. 28, výpis ze sledování zásilky , Anonymizováno, na č. l. 56 spisu/.

5. Závěr o skutkovém stavu je takový, že právní předchůdkyně žalobkyně převedla dne , datum, na bankovní účet žalovaného třemi převody finanční prostředky v celkové výši 10 000 Kč. Následně ještě žalobkyně na shodný bankovní účet převedla dne , datum, finanční prostředky ve výši 1 100 Kč. Žalovaný byl předžalobní výzvou, která mu byla doručována dne , datum, , vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky do tří dnů. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

6. Současně soud pro úplnost uvádí, že z obchodních podmínek pro poskytování úvěrů splatných jednorázově /viz obchodní podmínky na č. l. 45-54 spisu/ neučinil žádné skutkové zjištění pro danou věc, když i v textu předložené smlouvy o úvěru bylo uvedeno, že součástí smlouvy mají být podmínky pro produkt KIMBI. Dále byla uváděna výše minimální měsíční splátky a ani ve smlouvě či předložených dvou dodatcích k této smlouvě nebylo uváděno, že by se mělo jednat o úvěr, který měl být splatný jednorázově.

7. Provedenými důkazy naopak nebylo v řízení prokázáno, že by žalovaný projevil vůli uzavřít s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o revolvingovém úvěru, jakož i dodatek č. , hodnota, ke smlouvě o revolvingovém úvěru či dodatek č. , hodnota, ke smlouvě o revolvingovém úvěru, žalobkyní předkládaného obsahu. Tento závěr nelze učinit z textu smlouvy ani z textu dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o revolvingovém úvěru a dodatku č. , hodnota, smlouvě o revolvingovém úvěru, když ani jeden z těchto dokumentů neobsahuje podpis žalovaného. S ohledem na skutečnost, že na účet žalovaného byla v souhrnu vyplacena částka ve výši 11 100 Kč se lze domnívat, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně o uzavření smlouvy jednal. Nebylo tedy prokázáno, jaký obsah smlouvy vč. případných dodatků k této smlouvě žalovaný rovněž odsouhlasil.

8. Podle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou č. 7/2009 Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 3 o. s. ř.

9. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 4. 2024 (dále jen „ZoSÚ“).

10. Podle § 1740 odst. 1 o. z. osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou.

11. Podle § 1745 o. z. smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.

12. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

17. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Nebylo totiž prokázáno, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru, jakož i dodatku č. , hodnota, a dodatku č. , hodnota, , které na tuto smlouvu měly navazovat, předkládaného znění. Smlouva o úvěru, dodatek č. , hodnota, a ani dodatek č. , hodnota, , které žalobkyně k prokázání svých tvrzení předkládá, nejsou opatřeny žádným podpisem žalovaného. Nebylo tedy prokázáno, že by žalovaný dle § 1740 odst. 1 o. z. projevil vůli být touto smlouvou a případnými na ni navazujícími dodatky vázán. Na těchto listinách je sice uvedeno, že mělo dojít k zaslání potvrzujícího kódu, jakož i kdy mělo dojít k zadání kódu, ale ani k tomuto nebyly ze strany žalobkyně předloženy žádné dokumenty, z nichž by uzavření příslušné úvěrové smlouvy vč. následných dodatků jednoznačně vyplývalo. Nárok žalobkyně je tedy nutné hodnotit pouze jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z. (plněno bez právního důvodu, právní důvod nebyl v řízení prokázán). V řízení bylo prokázáno, že na bankovní účet žalovaného odeslala právní předchůdkyně žalobkyně dne , datum, finanční prostředky v celkové výši 10 000 Kč (5 000 Kč + 2 000 Kč + 3 000 Kč) a následně dne , datum, ve výši 1 100 Kč. Žalobkyně tvrdila, že nesplacená jistiny úvěru představovala částku ve výši 9 942 Kč. Žalovanému tak vznikla povinnost toto plnění vydat, když netvrdil, že by tato částka byla nižší, resp. že by žalobkyni či právní předchůdkyni žalobkyně uhradil již více. V řízení bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Soud proto přiznal žalobkyni částku 9 942 Kč, odpovídající části specifikované jako neuhrazená jistina, a to včetně zákonného úroku z prodlení z této částky. Žalovaný byl povinen vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění. V daném případě bylo prokázáno, že výzva k plnění (obsažená v rámci předžalobní výzvy) byla žalobkyní prokazatelně odeslána dne , datum, . Do sféry dispozice žalovaného se dostala v souladu s ustálenou judikaturou při prvním pokusu o doručení dne , datum, , kdy byla žalovanému doručována /srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3144/2018 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1239/2016/. S ohledem na třídenní lhůtu k plnění byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat do , datum, , což ovšem neučinil a následujícího dne se ocitl v prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z dlužné jistiny od , datum, do zaplacení v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

19. V rozsahu požadavku na zaplacení smluvního úroku ve výši 14 702 Kč soud žalobu z výše uvedených důvodů zamítl, neboť uzavření úvěrové smlouvy, o niž by obecně bylo možné uvedený nárok opřít, nebylo prokázáno. Shodně postupoval soud také stran požadavku na zaplacení zákonného úroků z prodlení z částky 9 942 Kč za období předcházející datu, kdy se žalovaný dostal do prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení. Konečně pak soud zamítl nárok žalobkyně na úhradu zákonného úroku z prodlení obdobím a částkou sice odpovídající bezdůvodnému obohacení, ale přesahujícím zákonnou výši úroku (12,75 % - 12 %) (výrok II. tohoto rozsudku).

20. Nad rámec výše uvedeného soud dále konstatuje, že i pokud by shledal smlouvu jako uzavřenou, nebylo by možné učinit závěr o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně před jejím uzavřením řádně provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného, což je vyžadováno příslušným zákonem (ZoSÚ). Žalobkyně sice tvrdila, že žalovaný byla lustrován ve veřejně dostupných databázích a dále právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z dokladů poskytnutých žalovaným. Žádné důkazy k prokázání takových tvrzení však žalobkyně neoznačila a ani nepředložila. Žalobkyně naopak uvedla, že listinnými doklady, které měl žalovaný předkládat právní předchůdkyni žalobkyně, nedisponuje. I pokud by tedy soud nedospěl k výše uvedeným závěrům stran absence projevu vůle žalovaného, musel by učinit závěr o absolutní neplatnosti smlouvy ve smyslu § 87 ZoSÚ z důvodu nesplnění zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného dle § 86 ZoSÚ.

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly (výrok III. tohoto rozsudku).