8 C 376/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Benešem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 63 675,87 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 63 675,87 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 276,82 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 130,53 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 57 230,91 Kč od , datum, do zaplacení a s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 56 630,91 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 63 675,87 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřel dne , datum, online prostřednictvím účtu Creditea smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta možnost opakovaného čerpání úvěru až do výše 90 000 Kč, přičemž žalovaný vyčerpal celkem 94 794,71 Kč. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. V rámci tohoto posouzení zohlednila sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů, zejména bankovních a nebankovních registrů klientských informací. Dále prověřila bonitu a udržitelnost příjmů žalovaného, kterou žalovaný doložil předložením výpisu z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu do účtu. Právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnocovala transakce na běžném účtu žalovaného za dostatečné období, aby získala ucelený obraz o jeho finanční situaci. Na základě těchto údajů dospěla k závěru, že žalovaný je schopen hradit úvěr ve sjednaném limitu. Žalovaný ve smlouvě potvrdil pravdivost poskytnutých údajů a svou schopnost plnit závazky. Přesto své povinnosti neplnil řádně a včas, dostal se do prodlení a úvěr byl ke dni , datum, zesplatněn. Pohledávku vyplývající z uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , s účinností ke stejnému dni, postoupila žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně požaduje zaplacení částky 63 675,87 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 276,82 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 130,53 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 57 230,91 Kč od , datum, do zaplacení a úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 56 630,91 Kč od , datum, do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou k úhradě dlužné částky.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, neboť ten se k jednání soudu bez řádné a včasné omluvy nedostavil, ač byl k jednání procesně korektním způsobem předvolán.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci: Žalobkyně je právnickou osobou zapsanou v obchodním rejstříku /viz výpis z OR k žalobkyni na č. l. 13 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně sestavila adresný dokument označený „OSOBNÍ PODMÍNKY SMLOUVY O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU Smlouva č. , hodnota, “, datovaný dne , datum, . Dokument stanovil parametry smlouvy o úvěru, která měla být případně k žádosti žalovaného o úvěr uzavřena. Právní předchůdkyně žalobkyně měla poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, a žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 42 % ročně v minimálních měsíčních splátkách dle rozpisu plateb. RPSN měla činit 51,96 %. Pro případ prodlení žalovaného si strany smlouvy článkem 8.4 měly sjednat poplatek za každou zaslanou upomínku ve výši 300 Kč. K ověření totožnosti žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně zajistila fotografie občanského průkazu žalovaného a žalovaného s jeho občanským průkazem. Způsob uzavření smlouvy pak byl popsán v čl. 2 smluvních podmínek, a to tak, že po obdržení žádosti o úvěr měla být žalovanému zaslána potvrzující zpráva ve formě SMS zprávy a také do jeho účtu Creditea, kam měla být doručena přímo smlouva podepsaná právní předchůdkyní žalobkyně. K odeslání potvrzovací zprávy došlo dne , datum, . K uzavření smlouvy pak mělo dojít přihlášením žalovaného do jeho účtu Creditea za využití zaslaného PIN kódu /viz žádost na č. l. 76, smlouva na č. l. 16-20, standardní informace na č. l. 20 p.v.-21, fotografie OP na č. l. 14, fotografie na č. l. 15, oznámení o schválení žádosti na č. l. 68, SMS pin na č. l. 75 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně k žalovanému evidovala informace, dle kterých měl mít pravidelný čistý příjem ve výši 33 000 Kč, životní náklady ve výši 8 000 Kč, další půjčky ve výši 19 000 Kč a celkové měsíční závazky ve výši 22 543 Kč /viz schválená žádost v AJ na č. l. 69-71, schválená žádost v ČJ na č. l. 72-74 spisu/. Žalovaný v období od , datum, do , datum, od právní předchůdkyně žalobkyně obdržel celkem 94 794,71 Kč. V období od , datum, do , datum, pak právní předchůdkyni žalobkyně uhradil celkem 98 039 Kč /viz sdělení banky vč. výpisu na č. l. 53-64, potvrzení o transakcích na č. l. 77-82, tabulka umoření na č. l. 33-39 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného výzvou ze dne , datum, vyzvala k úhradě dlužných splátek s upozorněním, že pokud nedojde k obnovení splácení, může dojít k zesplatnění dluhu. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, právní předchůdkyně žalobkyně postoupila smlouvu za žalovaným na žalobkyni. Oznámení o postoupení bylo žalovanému odesláno dne , datum, a poprvé doručováno dne , datum, /viz výzva před zesplatněním na č. l. 43, smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 22-27, příloha č. , hodnota, ke smlouvě o postoupení na č. l. 28-30, oznámení o postoupení na č. l. 31, podací lístek na č. l. 32, výpis ze sledování zásilky , Anonymizováno, na č. l. 83 spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou dne , datum, /viz výzva k výzva k plnění na č. l. 40-41, podací lístek na č. l. 42 spisu/.

5. Soud v návaznosti na výše zjištěný skutkový stav dospěl ke skutkovému závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jednala se žalovaným o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. V návaznosti na tato jednání žalovanému poskytla částku 94 794,71 Kč a žalovaný následně právní předchůdkyni žalobkyně uhradil částku 98 039 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným specifikovanou odkazem na smlouvu o úvěru, o jejímž uzavření mělo být jednáno, na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze dohodnout úroky.

13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

17. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V prvé řadě nebylo v daném případě prokázáno, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy tvrzeného obsahu. Smlouva o spotřebitelském úvěru ke své platnosti nevyžaduje písemnou formu právního jednání, lze ji tedy uzavřít v libovolné formě (§ 559 o. z.). Z provedených důkazů nicméně vyplývá, že smlouva měla být uzavřena v písemné formě v tom smyslu, že dle čl. 2 dokumentu „OSOBNÍ PODMÍNKY SMLOUVY O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU Smlouva č. , hodnota, “ měla být písemná verze smlouvy, opatřená nějakou formou podpisu právní předchůdkyně žalobkyně, žalovanému k dispozici v jeho účtu Creditea. Žádnou takovou listinu však žalobkyně nepředložila. Pokud by snad měl být za smlouvu o spotřebitelském úvěru považován přímo uvedený dokument, pak platí, že tento není žádným podpisem opatřen, tím méně pak podpisem žalovaného v jakékoli podobě. Žádný z důkazů, které žalobkyně předložila, tedy neprokazuje, že by v něm byla zachycena skutečná vůle žalovaného smlouvu v navrhovaném znění uzavřít, neboť žádná z listin, které byly žalobkyní předloženy, nebyla pevně spojena s potvrzením žalovaného stvrzujícím jeho vůli být daným dokumentem vázán. Žalobkyně tedy disponovala údaji o žalovaném, které zanesla do návrhu smlouvy, s ohledem na způsob uzavření však nemohlo být postaveno na jisto, že žalovaný disponoval předloženým návrhem smlouvy či podmínkami smlouvy, a že projevil vůli být touto smlouvou vázán. Soud proto dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by žalovaný s žalobkyní uzavřel smlouvu o úvěru odpovídající znění tvrzenému žalobkyní.

20. Pro úplnost soud dodává, že i pokud by konstatoval, že žalovaný projevil vůli být vázán úvěrovou smlouvou předloženého znění, nebylo by možné učinit závěr, že k jejímu uzavření došlo poté, co právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zkoumala majetkové a rodinné poměry žalovaného. Žalobkyně sice tvrdila, že právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, tuto skutečnost však neprokázala. Konkrétně žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně zkontrolovala bonitu žalovaného na základě náhledu do bankovního účtu či výpisu z účtu, přičemž vyhodnotila transakce na běžném účtu žalovaného a dále že prověřila osobu žalovaného v bankovních a nebankovních registrech. K prokázání těchto tvrzení však nepředložila žádné důkazy. Z provedených důkazů vyplývá toliko to, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z neověřených údajů o žalovaném, a to z neověřené výše jeho příjmu a výdajů. S ohledem na hodnoty těchto neověřených údajů přitom bylo zcela na místě, aby byla majetková situace žalovaného prověřena důsledněji, a to zejména s ohledem na splátkové zatížení, které právní předchůdkyně žalobkyně u žalovaného evidovala. Z provedeného dokazování tedy nevyplynulo, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Důsledkem nesplnění této povinnosti je pak obecně neplatnost dotčené úvěrové smlouvy, a to neplatnost absolutní. Neplatnost smlouvy stanovenou v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je totiž nutno vykládat za použití § 588 o. z. právě jako neplatnost absolutní. Dané porušení povinnosti poskytovatele totiž odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. V podrobnostech soud odkazuje např. na rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019-129, v nichž se krajský soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Konstatoval, že výklad předmětného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost. Zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako neplatnost absolutní. Platnost smlouvy z uvedeného důvodu je přitom soud povinen zkoumat z úřední povinnosti /srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 v řízení OPR-Finance s.r.o. proti GK/. I v případě, že by tedy soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření úvěrové smlouvy žalobkyní tvrzeného znění, byla by taková smlouva absolutně neplatná.

21. Jelikož soud uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva s tvrzeným obsahem, bylo možné posuzovat nárok žalobkyně pouze jako nárok z bezdůvodného obohacení. Žalobkyně prokázala, že na bankovní účet žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně postupně odeslala částku v celkové výši 94 794,71 Kč. Žalovaný pak právní předchůdkyni žalobkyně uhradil 98 039 Kč. Žalovaný tedy částku, o kterou se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně obohatil, již zcela vrátil, resp. došlo dokonce k přeplatku. Z titulu bezdůvodného obohacení tak žalovanému již nezbývá uhradit ničeho. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl (výrok I. tohoto rozsudku).

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly (výrok II. tohoto rozsudku).