8 C 41/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Benešem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 24 706,34 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 216,78 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 349,93 Kč od , datum, do , datum, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 489,56 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 12 489,56 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 850,3 Kč, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 20 430,94 Kč od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 357,76 Kč od , datum, do , datum, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 489,56 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v , adresa, na doplatku soudního poplatku částku 247 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 24 706,34 Kč, sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 20 430,94 Kč, poplatků ve výši 195 Kč, poplatků za pojištění ve výši 341,40 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 1 239 Kč a smluvních pokut ve výši 2 500 Kč. Dále požadovala kapitalizovaný úrok ve výši 2 850,3 Kč, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 20 430,94 Kč od , datum, do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 707,69 Kč za období od , datum, do , datum, a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 24 706,34 Kč od , datum, do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila žalobkyně tím, že s žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, . Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly úvěrové podmínky žalobkyně. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované. I když posoudila její příjmovou a výdajovou stránku, věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení a informace z externích úvěrových registrů. Výstupem bylo stanovení limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadatelce o úvěr schválena, aniž by došlo k jejímu předlužení. Při posuzování úvěruschopnosti žalované žalobkyně postupovala podle interní Metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta. Využila výpočet , jméno FO, (minimální životní standard) žalované a její domácnosti. Výpočty byly provedeny na základě příjmů, životních minim, splátek úvěrů a dalších nákladů. Započítaný příjem žalované činil 25 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti pak 55 000 Kč, životní minimum žalované 4 470 Kč, životní minimum na 1 vyživované dítě 1 525 Kč, splátky úvěrů 9 310 Kč, výše splátky schvalovaného úvěru pak činila 1 160 Kč. Zbývající , jméno FO, žalované bylo 8 535 Kč. Normativní náklady na bydlení činily 11 201 Kč, životní minima členů domácnosti 11 560 Kč, zbývající , jméno FO, domácnosti byla stanovena v rozsahu 46 769 Kč. Žalobkyně využila také automatizované modely pro ověření pravdivosti údajů uvedených žalovanou. Dále provedla lustraci žalované v registrech SOLUS, NRKI a CEE s pozitivními výsledky, když v registru NRKI byla žalovaná hodnocena pozitivně a za dobu trvání svých závazků se do prodlení dostala dle údajů z tohoto registru zcela výjimečně, v CEE neměla žádný záznam a v registru SOLUS neměla žádný závazek po splatnosti. O řádném posouzení úvěruschopnosti svědčí také to, že žalovaná úvěr po uzavření smlouvy řádně splácela více než rok. Žalobkyně měly tedy za to, že postupovala zcela v souladu s příslušnou právní úpravou, když při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela z nezbytných, spolehlivých, dostatečných a výši poskytnutého úvěru přiměřených informací získaných jak od spotřebitelky, tak doplněných o informace z relevantních databází. Poukázala také na to, že při posouzení úvěruschopnost má být zohledněn princip přiměřenosti, který reflektuje povahu, velikost a riziko příslušné transakce, přičemž není určen jediný řádný způsob posouzení úvěruschopnosti. Co se týče způsobu uzavření smlouvy, tak smlouva byla uzavřena prostřednictvím webového rozhraní Správce financí. Žalovaná zažádala o úvěr, vyplnila registrační formulář, zvolila přihlašovací údaje a bezpečnostní otázky. Smlouva byla podepsána potvrzovacím SMS kódem zaslaným na telefonní číslo , tel. číslo, . Písemná forma smlouvy ve smyslu § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), byla tímto postupem zachována a smlouva byla uzavřena v systému, který je nezbytné považovat za důvěryhodný. Žalovaná byla oprávněna čerpat revolvingový úvěr prostřednictvím kreditní karty do výše nevyčerpaného úvěrového rámce, který činil 28 990 Kč. Pravidelné měsíční splátky byly stanoveny na 4 % z výše aktuální dlužné částky. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta vždy na 20. den kalendářního měsíce. Žalovaná čerpala úvěr formou převodu hotovosti na účet a prostřednictvím nákupu zboží na splátky. Celkem načerpala částku ve výši 33 275 Kč, z toho 28 990 Kč jako platbu za zboží a 4 285 převodem na účet. Žalovaná však následně uhradila žalobkyni pouze částku 21 058,22 Kč. Jelikož žalovaná porušila svůj závazek hradit úvěr řádně a včas, žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni , datum, .

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalované, neboť ta se k jednání soudu nedostavila bez řádné a včasné omluvy, ač byla k jednání předvolána.

4. Na základě provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění: Žalobkyně jako poskytovatelka spotřebitelského úvěru uzavřela se žalovanou dne , datum, smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, . Pro ověření totožnosti byla žalovanou doložena kopie občanského průkazu. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně, přičemž v systému žalobkyně byly v informacích o činnosti klienta zaznamenány jednotlivé kroky žalovaná. Smlouva byla podepsána elektronicky zadáním SMS kódu dne , datum, . Dle této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelový revolvingový úvěr ve výši 28 990 Kč, který měl být vrácen v pravidelných minimálních měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuálně dlužné částky, minimálně však 400 Kč. Roční úroková sazba činila 26,28 % a RPSN činilo 29,7 %. Ve smlouvě bylo dále uvedeno, že žalovaná je svobodná, má jedno vyživované dítě, střední vzdělání, bydlí v podnájmu, je zaměstnána jako zaměstnanec v Daniels-burger s.r.o. s čistým měsíčním příjmem ve výši 25 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 55 000 Kč. Ve smlouvě je rovněž uvedeno, že žalovaná má splátky úvěrů ve výši 7 000 Kč, další výdaje ve výši 6 000 Kč a náklady na bydlení 0 Kč. Výši sjednaného úvěrového rámce bylo možné měnit v souladu s úvěrovou smlouvou a úvěrovými podmínkami /viz smlouva o úvěru na č. l. 10-12, úvěrové podmínky na č. l. 13-17, kopie občanského průkazu na č. l. 48, informace o činnosti klienta na č. l. 49 spisu/. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované. Vycházela ze svého statistického modelu a údajů zjištěných od žalované za využití výpočtu , jméno FO, . Žalobkyně vycházela z toho, že žalovaná má čistý měsíční příjem ve výši 25 000 Kč, přičemž zohlednila celkovou výši splátek zjištěnou lustrací registrů SOLUS a NRKI a životní minimum. , jméno FO, domácnosti započetla také příjem ostatních členů domácnosti ve výši 55 000 Kč a měsíční výdaje uvedené v žádosti ve výši 13 000 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně kromě informací o příjmu žalované shromáždila také informace o jejím věku, vzdělání či bydlení. Žalovaná uvedla že je svobodná, má 1 vyživované dítě, střední vzdělání a bydlí v podnájmu. /viz potvrzení o prověření bonity klienta na č. l. 18, posouzení úvěruschopnosti klienta na č. l. 19-20 spisu/. V průběhu uzavírání sporné smlouvy o úvěru se žalobkyní měla žalovaná již tři existující splátkové úvěry, 1 nesplátkový úvěr a 3 kreditní karty. Rovněž byly žalované odmítnuty 3 žádosti o úvěr, a to v srpnu a září roku 2022 a dále dne , datum, . V případě úvěrů využívaných formou kreditních karet se žalovaná v průběhu roku 2023 opakovaně dostávala do prodlení s úhradou jednotlivých splátek ve výši od 497 Kč do 1 000 Kč, přičemž toto prodlení trvalo obvykle 13 či 14 dní /viz úvěrová zpráva na č. l. 21-24 spisu/. Žalovaná od žalobkyně čerpala finanční prostředky v celkové výši 33 275 Kč a uhradila 21 058,22 Kč. Částka ve výši 28 990 Kč byla čerpána ve formě nákupu zboží v podobě mobilního telefonu na splátky, zbývající částka byla žalované postupně poskytnuta na její bankovní účet /viz výpis čerpání, splátek a úhrad na č. l. 25-26, opis výpisu proplacení smlouvy na č. l. 50, vyjádření , právnická osoba, na č. l. 54-55 spisu/. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky výzvou ke splacení celého úvěru ze dne , datum, , kterou žalované odeslala dne , datum, . Lhůta ke splacení byla stanovena obratem, nejpozději do 14 dnů ode dne sepsání výzvy. Žalobkyně zaslala žalované též předžalobní výzvu dne , datum, /viz výzva ke splacení na č. l. 27, podací arch na č. l. 28, předžalobní výzva na č. l. 29, podací arch na č. l. 30 spisu/. Žalovaná netvrdila, a ani to v řízení nevyšlo najevo, že by žalobkyni nad rámec částky 21 058,22 cokoliv uhradila.

5. Skutkový závěr ve věci je takový, že žalobkyně se žalovanou uzavřela smlouvu o poskytnutí úvěru ve výši 28 990 Kč. Následně pak žalované poskytla finanční prostředky v celkové výši 33 275 Kč, a to tak, že částka 28 990 Kč byla na nákup mobilního telefonu a částka 4 285 Kč byla žalovanou načerpána na její bankovní účet. Žalovaná žalobkyni uhradila 21 058,22 Kč. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dluhu, a to do 14 dnů ode dne sepsání výzvy, která byla sepsána dne , datum, a odeslána dne , datum, .

6. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela výhradně z informací sdělených žalovanou, na které následně aplikovala svůj statistický model, údaje sdělené žalovanou však neověřovala žádným způsobem.

7. Soud neprovedl důkazy dotazem na poskytovatele služeb elektronické komunikace (O2, T-Mobile a Vodafone), neboť tyto důkazy byly pro posouzení věci nadbytečné. Soud totiž uzavřel z ostatních provedených důkazů, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru.

8. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení o. z. a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

12. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, neboť smlouva o úvěru nebyla uzavřena platně. Soud se předně zabýval tím, zda žalobkyně se žalovaným uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru platně, tj. zda žalobkyně ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona před jejím uzavřením zkoumala s dostatečnou péčí majetkové poměry žalovaného a zda z takto získaných informací správně uzavřela, že bylo ve finančních možnostech žalovaného úvěr splácet. Dospěl však k závěru, že tomu tak není. Je nutné zdůraznit, že není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Jak soud uvedl výše, nemohl dospět k závěru, že žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované. Žalobkyně totiž vycházela pouze z tvrzení žalované, která však nijak neověřovala, a to ani v základní otázce výše příjmu žalované. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla v zaměstnaneckém poměru, žalobkyni nic nebránilo v tom, aby si od žalované vyžádala např. výplatní pásku, potažmo výpis z jejího bankovního účtu. Stejně tak nebyl vůbec ověřován příjem dalších členů domácnosti, který byl uveden ve výši 55 000 Kč a nelze s ním tedy ani nijak kalkulovat. Především však žalobkyně neověřovala výdaje žalované, a spokojila se toliko s obecnými tvrzeními o nákladech na bydlení a o dalších výdajích. Zejména jsou podstatné náklady na bydlení, když navíc v žádosti byly tyto náklady uvedeny ve výši 0 Kč. Opět jí přitom nic nebránilo v tom, aby si vyžádala minimálně výpis z účtu žalované za relevantní období předcházející uzavření smlouvy, na základě kterého by si mohla učinit alespoň základní představu o výdajích žalované. Jedinou skutečností, kterou žalobkyně ověřovala, byla případná existence dřívějších úvěrů a výše měsíčních splátek, potažmo platební historie žalované. Tyto skutečnosti žalobkyně sice ověřila, ale zcela ignorovala, že 3 žádosti žalované o úvěr byly odmítnuty, a to dvě žádosti v srpnu a září 2022 a zejména jedna žádost o úvěr ve výši 70 000 Kč dne , datum, , tedy krátce před uzavřením sporné smlouvy. Stejně tak bylo zřejmé, že v roce 2023 (tedy relativně krátce před uzavřením smlouvy) se žalovaná opakovaně dostávala do prodlení s úhradou splátek dluhů z kreditních karet. Právě tyto skutečnosti pak měly vést žalobkyni k větší obezřetnosti a důslednějšímu posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně tak ovšem nepostupovala a tvrzení žalované navzdory těmto zjištěním nijak neprověřila. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by splnila povinnost k ověření úvěruschopnosti žalované. Důsledkem nesplnění této povinnosti stanovené v § 86 ZoSÚ je pak v souladu s § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatnost sporné smlouvy, a to neplatnost absolutní, když dle posledně uvedeného ustanovení soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

18. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalované na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení. Jak bylo uvedeno výše, v řízení bylo prokázáno, že žalovaná čerpala od žalobkyně celkem 33 275 Kč, a to bez právního důvodu. Následně žalovaná žalobkyni uhradila pouze 21 058,22 Kč. Stále má tedy povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 12 216,78 Kč o kterou se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila (33 275 - 21 058,22). Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). V daném případě bylo prokázáno, že žalované byla dne , datum, zaslána výzva ke splacení celého dluhu ze dne , datum, s tím, že dluh má být zaplacen nejpozději do 14 dní ode dne sepsání výzvy, tj. do , datum, . Od následujícího dne je tak žalovaná v prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení ode dne následujícího, a to ve výši 12,75 % ročně, která je v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úrok byl částečně přiznán v kapitalizované výši v částce 349,93 Kč pro období od , datum, do , datum, , tedy pro období, ve kterém se kapitalizovaného úroku z prodlení domáhala i žalobkyně, a následně jako úrok běžící. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

19. Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o úvěru, nemohl soud návrhu žalobkyně ve zbývajícím rozsahu vyhovět, neboť byl tvořen částkami vyplývajícími právě z absolutně neplatné smlouvy [kapitalizovaný úrok ve výši 2 850,3 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 707,69 Kč, poplatky za pojištění ve výši 341,40 Kč, náklady na vymáhání ve výši 1 239 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 20 430,94 Kč od , datum, do zaplacení] a zůstatkem jistiny (kterou již žalovaná s ohledem na posouzení nároku jakožto nároku z bezdůvodného obohacení částečně uhradila) spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 489,56 Kč od , datum, do zaplacení (viz výrok II. tohoto rozsudku).

20. Žalobkyně podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. Jelikož však nebyl elektronický platební rozkaz ve věci vydán, je potřeba dle přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., zákona České národní rady o soudních poplatcích, žalobkyni doměřit soudní poplatek do výše položky 1 sazebníku poplatků, a to konkrétně dle položky 1 bod 1 písm. b). Za návrh na zahájení řízení uhradila žalobkyně doposud částku ve výši 989 Kč, a proto jí soud stanovil povinnost ve stanovené lhůtě uhradit doplatek ve výši 247 Kč (výrok III. tohoto rozsudku).

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly, přičemž v tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 (výrok IV. tohoto rozsudku).