8 C 42/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Benešem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o příslušenství pohledávky

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 26 443,94 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 605,17 Kč, úroku ve výši 14,6 % ročně z částky 62 999,32 Kč od , datum, do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 210 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v , adresa, na doplatku soudního poplatku částku 347 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení příslušenství pohledávky, a to konkrétně kapitalizovaného úroku ve výši 26 443,94 Kč, který představoval kapitalizovaný úrok ve výši 14,6 % ročně z dlužné jistiny ve výši 62 999,32 Kč za období od , datum, do , datum, , dále úroku ve výši 14,6 % ročně z dlužné jistiny od , datum, a dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 605,17 Kč, jenž představoval kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z dlužných poplatků ve výši 2 210 Kč za období od , datum, do , datum, , a v poslední řadě zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky (dlužného poplatku) od , datum, do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že společnost , právnická osoba, . (dříve , právnická osoba, , Anonymizováno, , a.s.), IČO , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen ,,právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 75 000 Kč a žalovaná se mimo jiné zavázala hradit úrok ve výši 14,6 % ročně a také poplatky za poskytnuté bankovní služby či případné další poplatky. Poplatky byla žalovaná povinna hradit vedle splátek za poskytnutý úvěr. Před uzavřením smlouvy zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované, kdy jí za tím účelem bylo žalovanou předloženo potvrzení o příjmu ze dne , datum, , z něhož zjistila, že je žalovaná zaměstnána od , datum, na dobu neurčitou jako service banker v bance s výší průměrného čistého příjmu za poslední tři měsíce ve výši 17 255 Kč. Za posledních 12 měsíců byl čistý příjem žalované dle potvrzení 21 021 Kč. Ze mzdy žalované nebyly prováděny žádné srážky. Žalovaná dále v žádosti uvedla měsíční příjem domácnosti ve výši 50 000 Kč měsíčně s tím, že nemá vyživovací povinnost. Právní předchůdkyní žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaná má závazky, na které měsíčně hradí částku ve výši 2 829 Kč. Žalované byly započteny náklady uvedené v žádosti a částka životního minima, částka normativních nákladů bydlení a výše měsíčních splátek, kdy tedy byl závěr takový, že žádosti o poskytnutí úvěru bylo vyhověno. Žalovaná sice žádala o úvěr ve výši 50 000 Kč, ale byl jí poskytnut úvěr ve výši 75 000 Kč. Žalovaná se dostávala do prodlení s plněním splátek, když ze strany právní předchůdkyně žalobkyně došlo k tomu, že byl úvěr ke dni , datum, zesplatněn. Pohledávka vyplývající z úvěrové smlouvy byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, . Ke dni postoupení, tj. ke dni , datum, , představovala pohledávka za žalovanou částku ve výši 94 458,28 Kč bez příslušenství. Před podáním žaloby byla žalované zaslána předžalobní výzva k úhradě dlužné částky. Za období od postoupení pohledávky do dne sepisu žaloby žalovaná ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalované, neboť se žalovaná k jednání bez omluvy nedostavila.

4. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: Žalobkyně je právnickou osobou zapsanou v obchodním rejstříku /viz výpis z OR žalobkyně na č. l. 10 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku ve výši 75 000 Kč. Byl sjednán úrok ve výši 14,6 % ročně s tím, že žalovaná měla uhradit 84 splátek po 1 572,48 Kč a poslední splátka měla být ve výši 1 323 Kč. V těchto splátkách byla zahrnuta i úhrada pojištění. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky. Údaje odpovídaly i údajům uvedeným ve formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, pouze v části splátek došlo k navýšení z důvodu sjednaného pojištění. V sazebníku poplatků byly uvedeny nabízené produkty vč. výše poplatků /viz smlouva o úvěru s pojištěním na č. l. 11 – 14, všeobecné produktové podmínky v elektronickém systému CEPR, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 38 – 43, sazebník poplatků na č. l. 15 - 16 spisu/. V žádosti o úvěr bylo uvedeno, že žalovaná je zaměstnána od , datum, s čistým měsíčním příjmem za 3 měsíce ve výši 17 255 Kč, je svobodná, nemá žádné vyživované osoby, náklady na bydlení představují 0 Kč a měsíční nezbytné náklady jsou ve výši 0 Kč. Celkový čistý příjem domácnosti je 50 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci posouzení úvěruschopnosti žalované uvedla, že kontrolovala dostupné informace v interních a externích databázích, a to zejména bankovní a nebankovní registr, insolvenční rejstřík, databáze MVČR. Ověřila příjem žalované ve výši 17 255 Kč, který byl jediným příjmem žalované. Výše příjmu žalované byla ověřena vystaveným potvrzením od zaměstnavatele žalované, a to společnosti , právnická osoba, . Dále právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaná bydlí v pronajatém bytě/domě a na nákladech bydlení se podílí v rozsahu 34,51 %. Čistý příjem domácnosti byl stanoven ve výši 50 000 Kč a splátky žalované byly zjištěny ve výši 3 727,8 Kč (interní splátky 898,8 Kč a externí splátky 2 829 Kč) /viz žádost o úvěr na č. l. 37, potvrzení o výši příjmu na č. l. 44 – 45, vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti s přehledem na č. l. 46 – 47, náhled do registru na č. l. 48 spisu/. Dne , datum, právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila na úvěrový účet na jméno žalované částku ve výši 75 000 Kč /viz výpis z úvěrového účtu v elektronickém systému CEPR/. Žalovaná sjednané splátky nehradila řádně a včas, a tak právní předchůdkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky /viz oznámení o zesplatnění úvěru na č. l. 17 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, /viz smlouva o postoupení pohledávek v elektronickém systému CEPR, příloha č. , hodnota, – seznam postupovaných pohledávek na č. l. 18 – 21, potvrzení o zaplacení úplaty na č. l. 21a spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne , datum, zaslanou žalované téhož dne prostřednictvím právního zástupce /viz výzva k plnění na č. l. 22 – 23, podací lístek na č. l. 24 spisu/.

5. Z návrhu právní předchůdkyně žalobkyně ze spisu zdejšího soudu sp. zn. , spisová značka, se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky 65 209,32 Kč (představující na jistině 62 999,32 Kč a na smluvním poplatku 2 210 Kč), s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 093,36 Kč od , datum, do , datum, (úrok z dlužné jistiny představující nezaplacený úrok, jenž měl být zaplacen v pravidelných, anuitních splátkách), s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 935,38 Kč od , datum, do , datum, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 67 092,68 Kč od , datum, do zaplacení. Rozsudkem pro zmeškání ze dne , datum, č. j. , spisová značka, , byla žalované uložena povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 65 209,32 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 093,36 Kč od , datum, do , datum, , spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 935,38 Kč od , datum, do , datum, , spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 67 092,68 Kč od , datum, do zaplacení, a výrokem II. bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Rozsudek byl vydán ve smyslu § 153b odst. 1 o. s. ř., kdy se žalovaná, ač byla předvolána a upozorněna na možnost vydání rozsudku pro zmeškání, nedostavila k jednání před soudem a právní předchůdkyně žalobkyně navrhla vydání rozsudku pro zmeškání. Rozsudek nabyl právní moci dne , datum, /viz návrh , právnická osoba, . na č. l. 51 – 54 spisu, rozsudek OS , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, na č. l. 49 – 50 spisu/.

6. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně dne , datum, uzavřela úvěrovou smlouvu s pojištěním, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 75 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit s úroky a poplatky dle smlouvy. Žalované byla částka ve výši 75 000 Kč vyplacena na úvěrový účet vedený na její jméno. Před poskytnutím úvěru disponovala právní předchůdkyně žalobkyně údaji o žalované, které byly uvedeny v žádosti o úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala příjem žalované, a to i prostřednictvím potvrzení od zaměstnavatele žalované. Dále pak zjišťovala výši měsíčních splátek, které žalovaná měla hradit na jiné své závazky. Právní předchůdkyně žalobkyně nároky z předmětné úvěrové smlouvy uplatnila již dříve u soudu ve věci vedené pod sp. zn. , spisová značka, . V rámci dřívějšího řízení nebyly uplatněny nároky uvedené v nyní projednávané žalobě, a to: kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 26 443,94 Kč (úrok 14,6 % ročně z jistiny ve výši 62 999,32 Kč od zesplatnění úvěru dne , datum, do dne vyhotovení předžalobní výzvy dne , datum, ), jakož i smluvní úrok ve výši 14,6 % ročně z částky 62 999,32 Kč od , datum, do zaplacení, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 605,17 Kč (úrok 11,75 % ročně z dlužných poplatků ve výši 2 210 Kč za období od , datum, do , datum, ), jakož i zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 210 Kč od , datum, do zaplacení. Rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze , datum, , č. j. , spisová značka, , tedy nebylo o nyní uplatněných nárocích rozhodováno.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do , datum, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 103 o. s. ř., kdykoli za řízení soud přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může ve věci jednat. Podle § 159a odst. 4 o. s. ř. platí, že jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.

15. Podle § 159a odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení.

16. Podle § 159a odst. 3 o. s. ř. v rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány.

17. Soud na základě hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech ve vzájemné souvislosti dospěl předně k závěru, že ve věci vedené pod sp. zn. , spisová značka, posuzoval soud nárok právní předchůdkyně žalobkyně, která se domáhala zaplacení částky 65 209,32 Kč s příslušenstvím. Jednalo se o zesplatněný úvěr z předmětné smlouvy o úvěru. V uvedené věci rozhodl soud rozsudkem pro zmeškání, když tímto rozhodnutím byla požadovaná jistina úvěru co do její nesplacené výše zcela ,,vyčerpána“, přičemž učiněný závěr platí obecně pro majetkové nároky z jistiny z předmětné smlouvy i pro právní nástupce žalobkyně. V nyní projednávané věci se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 14,6 % ročně z dlužné jistiny, a to za období od zesplatnění úvěru (ode dne , datum, ) do dne vyhotovení předžalobní výzvy (do dne , datum, ), když tento úrok nebyl ze strany právní předchůdkyně žalobkyně v původním řízení uplatněn (v předcházejícím řízení byl úrok kapitalizován toliko za období do zesplatnění úvěru). Tento smluvní úrok nyní žalobkyně požadovala i za období po vyhotovení předžalobní výzvy, tj. ode dne , datum, , do zaplacení. Dále pak žalobkyně požadovala kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, jakož i zákonný úrok z prodlení, a to z dlužných poplatků ve výši 2 210 Kč. V rámci předchozího řízení, které vedla právní předchůdkyně žalobkyně, byly požadovány, jakož i přiznány, toliko dlužné poplatky, a to bez příslušenství.

18. Soud tedy předně uzavřel, že v daném případě nebyla v rámci žádného z dílčích žalobou uplatněných nároků dána překážka věci rozhodnuté ve smyslu § 159a odst. 4 o. s. ř., jelikož v řízení sp. zn. , spisová značka, nebylo o těchto nárocích rozhodováno a nejednalo se tak o totožnost předmětu řízení.

19. Ve vztahu k nároku na zaplacení nyní vymezeného příslušenství pohledávky v podobě úroku a zákonného úroku z prodlení však soud dospěl k závěru, že žaloba není oprávněná. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru. Jelikož však šlo o smlouvu o spotřebitelském úvěru, zabýval se soud předně otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelky úvěru jakožto spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. Soud zde dovodil, že nebyl vázán předchozím vydaným rozsudkem pro zmeškání ve věci vedené pod sp. zn. , spisová značka, , byť se tento týkal rozhodnutí o příslušenství pohledávky za předcházející období a rovněž jím byl právní předchůdkyni žalobkyně přiznán nárok na poplatky, ve vztahu k nimž se žalobkyně nyní domáhala také příslušenství.

20. Žalobkyně argumentovala tím, že soud je tímto předcházejícím rozhodnutím vázán právě i ve vztahu k nyní projednávané věci s odkazem na ust. § 159a o. s. ř. Soud je však tímto dřívějším výrokem rozhodnutí soudu vázán toliko ve vztahu k vymezení nároku z hlediska jeho totožnosti, respektive by o shodném nároku nemohl rozhodovat znovu, když už o něm bylo rozhodnuto (překážka věci pravomocně rozhodnuté). Uvedené však nemá za následek to, že by soud byl nyní při posuzování předmětného nároku bez dalšího ,,limitován“ předchozím rozsudkem pro zmeškání v tom smyslu, že by předchozí rozhodnutí způsobilo, že by smlouva mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla sjednána bez dalšího platně.

21. V předcházejícím řízení nebylo soudem prováděno dokazování, když soud vyhověl s ohledem na splnění zákonem stanovených požadavků v ust. § 153b o. s. ř. návrhu právní předchůdkyně žalobkyně a vydal rozsudek pro zmeškání. V důsledku toto se tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě ke skutkovým okolnostem, týkajících se sporu, považovala za nesporná. Soud tedy mohl vycházet z uvedených skutečností a blíže se patrně nezabýval tím, jak a nakolik řádně právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované skutečně zkoumala.

22. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ve spojených věcech C 693/19 a C 831/19 ze dne 17. 5. 2022, dle kterého je nutné vykládat směrnici 93/13/EHS o ochraně spotřebitelů před nepřiměřenými podmínkami ve smlouvách tak, že brání vnitrostátní právní úpravě, která vztahuje překážku věci pravomocně rozhodnuté pojící se k rozhodnutí soudu, ve kterém nebyla zkoumána zneužívající povaha smluvních ujednání u spotřebitelských smluv, na platnost ujednání smlouvy, která sloužila jako základ pro uvedené soudní rozhodnutí, a dovozuje, že je z tohoto důvodu vyloučen jakýkoli přezkum platnosti uvedených ujednání. V dané věci tak nemohlo řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, založit překážku věci pravomocně rozhodnuté ve vztahu k přezkoumání platnosti předmětné úvěrové smlouvy v souvislosti s předpisy směřujícími k ochraně spotřebitele, když v daném řízení nedošlo k takovému přezkumu. S ohledem na uvedené tedy soud v nyní projednávané věci uzavřel, že je oprávněn tento přezkum učinit sám a sám si také platnost či neplatnost úvěrové smlouvy posoudit.

23. V tomto směru lze pouze konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala řádně toliko příjem na straně žalované. Žádným způsobem neověřovala příjmy domácnosti, byť je tento příjem zaznamenán v žádosti o půjčku. Právní předchůdkyně sice ověřovala i výdaje žalované na další jiné závazky, což bylo žalobkyní nyní doloženo, ale nezbývá než konstatovat, že nebylo žádným způsobem doloženo, jaké zbylé náklady žalovaná měla. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že bydlí v pronajatém domě/bytě a náklady na bydlení činí 0 Kč. Ostatní zbytné náklady představují 0 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci hodnocení klienta uvedla, že podíl žalované na nákladech na bydlení je 34,51 %, ale tomuto odpovídající finanční náklad již nijak blíže nekvantifikovala. Nelze zajisté vycházet z toho, že žalovaná měla životní náklady ve výši 0 Kč a zejména to, že neměla žádné výdaje za bydlení, pokud žila v pronajatém bytě/domě. O tom vypovídá i % zjištění rozsahu, který měl připadat právě na žalovanou. To je pak umocňováno tím, že právní předchůdkyně žalobkyně nijak neověřovala další příjmy domácnosti, respektive toto nebylo ani prokazováno. Není tedy vůbec patrné, jaké náklady žalovaná fakticky měla, když právní předchůdkyně žalobkyně ověřila a deklarovala toliko výdaje, které se týkaly splácaní dalších závazků žalované.

24. V tomto směru nelze než konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nedostála. Z provedených důkazů vyplynulo, že žalobkyně řádně výdaje žalované nezkoumala. To pak patrně mělo i vliv na posouzení úvěruschopnosti žalované. Tento postup právní předchůdkyně žalobkyně tedy soud nemohl vyhodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Pouhé doplnění čísel do formuláře, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Z předloženého hodnocení právní předchůdkyně žalobkyně však nejsou výdaje žalované zřejmé, když vyjma příjmu žalované a výdajů žalované na splátky dalších závazků další údaje vč. jejich doložení absentují. Jak již bylo uvedeno nelze přijmout závěr, že by žalovaná neměla jiné výdaje. K výdajům vynaloženým za nájemní bydlení je sice uveden % podíl na těchto nákladech, ale není zřejmé, jak toto bylo ověřeno a kolik tyto náklady vlastně ve skutečnosti činily. S ohledem na shora uvedené nelze dovodit, že by ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byla úvěruschopnost žalované s odbornou péčí zkoumána a vyhodnocena.

25. Soud k výše uvedenému dodává, že tyto závěry jsou zcela v souladu i s judikaturou. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, mj. zdůraznil, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by „státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že „obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání výdajů žalovaného nelze uzavřít, že by se ze strany žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání, s ohledem na zjištění, která ze zákaznické karty vyplývala, skutečně jednalo.

26. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet, neboť v případě pochybností o úvěruschopnosti úvěr neposkytne. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

27. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. V podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019-129, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

28. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost, která jí byla stanovena zákonem. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, a proto soud nárok žalobkyně na zaplacení smluvního úroku, jakož i úroku z prodlení z dlužných poplatků jako nedůvodný zamítl, jelikož uzavřel, že tyto nároky vyplývaly z neplatně uzavřené smlouvy o úvěru (výrok I. tohoto rozsudku).

29. Žalobkyně podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. Jelikož však nebyl elektronický platební rozkaz ve věci vydán, je potřeba dle přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., zákona České národní rady o soudních poplatcích, žalobkyni doměřit soudní poplatek do výše položky 1 sazebníku poplatků, a to konkrétně dle položky 1 bod 1 písm. b). Za návrh na zahájení řízení uhradila žalobkyně doposud částku ve výši 800 Kč, a proto jí soud stanovil povinnost ve stanovené lhůtě uhradit doplatek ve výši 347 Kč, tj. do celkové výše 1 147 Kč (výrok II. tohoto rozsudku). Zde je na místě ještě poznamenat, že cena příslušenství předmětu tvoří základ poplatku jen v případech, pokud je příslušenství samostatným předmětem řízení, jak tomu bylo právě v tomto případě.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, neboť úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly (výrok III. tohoto rozsudku).